Založit novou webovou stránku nebo e-shopChci nový web
aktualizováno: 23.09.2017 22:49:53 

Z D I S L Á V K Y

Aktuality

Termíny setkání  sester v roce 2017- 2018

30.9.     Křižanov - obnova slibů a  další časné sliby  3 sester

28. 10.   Olomouc

25. 11.   Praha

28. 12.   Moravec

27. 1.     Olomouc

24. 2.     Olomouc

17. 3.     Plzeň

28. 4.     Vsetín

26.5.      Jablonné v Podještědí

1.- 8. 7.  Bohdíkov

Zdislávky pobývaly ve dnech 3. - 9. července tradičně na faře v Bohdíkově. Tři dny byly věnovány výletům do okolí, pak následovala duchovní obnova Otce spirituála. Tentokrát z myšlenek Filotey Františka Saleského. Děkujeme za tyto požehnané dny. Bylo to krásné...

Nový blok - dvojitým kliknutím zde, zahájíte úpravu bloku...

 

 



 

Ponořme se do Boha

tiše a věrně,

bez velikých gest.

Utopme se v Něm,

abychom vyplavali

na hladinu lehčí

a déle se na ní udrželi.

 

Všemohoucí Bože,

nám všem, kdo jsme ohroženi

vědomím ukřivděnosti

vědomím bezvýchodnosti svého postavení

vědomím marnosti svých obětí

a vědomím bezmocnosti proti zlu,

vlej hlubokou a nadpřirozenou

víru ve zmrtvýchvstání  tvého Syna.

Modlitba kardinála Trochty

 

 

Moje setkání  s Otcem Bartolomějem Kulhavým, OP

Setkání první

Září roku 1997. Sedím kolem stolu ve společenské místnosti v Charitním domově Zdislava  v Litoměřicích jako čerstvá zájemkyně o vstup do Díla.

"Pane, kam jsi mě to poslal? To budu jezdit každý měsíc přes celou republiku, abych se setkala s několika starými lidmi?" Tyto nezbožné myšlenky včas zaháním. Omlouvám se v duchu. Pak přišel Otec Bartoloměj. První dominikán, kterého jsem viděla v hábitu. Svěží "mladík", plný humoru. "To by šlo", myslím si, "vydržím"...

Vydržela jsem, i když ho hned na druhém setkání sestry vyměnily za mladšího....

Setkání druhé

Listopad 2016. Sedíme se sestrami na obědě s bratry v klášteře v Olomouci. Otec Bartoloměj vypráví našim sestrám o svém životě. Nestačím se divit té svěžesti, té radosti, té jednoduchosti....  Při společné rekreaci mu chutnají moje nebeské řezy....

Týden před Vánocemi jedu k bratřím ke zpovědi. Na parkovišti je plno. Zajíždím do dvora kláštera. Někdo tam u garáží běhá kolem aut. Otec Bartoloměj uklízel...."Je úžasný," myslím si. Na mši svaté ho pak vidím živého už v dominikánském "gala" opět s úsměvem na rtech....

Setkání poslední

 

Vidíte sami... "Jak je krásný", myslím si, "už je s mojí nedávno zemřelou maminkou v nebi." Kázání Otce arcibiskupa propláču. Vzpomínám na tatínka, ročník 1924. Stejný osud: totální nasazení, koncentrák, partyzáni, vojna, Jáchymov....duševní i fyzická práce, opravy kostelů, předčasná smrt......

Děkuji, Otče arcibiskupe, za Vaše slova. 

Chceme být věrní. Jako oni.....

Lenka Bernadetta Nezbedová

Jak žily zdislávky v uplynulém roce

 

V letošním roce jsme oslavili 70 let od vzniku našeho společenství (1946) a 800 let od vzniku dominikánského řádu. Aktivně jsme se podílely na oslavách těchto výročí, protože jsme součástí české dominikánské rodiny. Na přání Otce provinciála Benedikta Mohelníka byl o zdislávkách natočen pořad, který byl vysílán v Křesťanském magazínu 23. října 2016 na ČT 2. Sestra Bernadetta vystoupila v anketě Duhové srdce na TV Noe, sestra Anežka připravila několikrát pořad Myšlenka na den v radiu Proglas. Tyto aktivity měly přispět k tomu, abychom mohly oslovit a přijmout ty ženy, které se cítí být povolány k našemu způsobu života, za což se stále vroucně modlíme. Sestry se zúčastnily setkání s magistrem Řádu fr. Bruno Cadoré v Olomouci a v srpnu zorganizovaly ve spolupráci s městským úřadem putovní výstavu 800 let Řádu dominikánů v Klášterním (původně dominikánském) kostele v Šumperku.

Institut má k naší velké radosti 2 nové sestry: 17. 9. 2016 složila své první sliby na 1 rok sestra Mgr. Iva Anežka Hojková z Českých Velenic, která působí jako pastorační asistentka a katechetka, a 28. 12. 2016 složila tytéž sliby Mgr. Věra Ludmila Burešová z Kurovic, která působí jako vychovatelka v Církevním dětském domově ve Staré Vsi u Přerova.

Do prvního roku kandidatury byly přijaty sestra Darin Majerová z Hatě a Bc. Markéta Strakošová z Fryčovic. Sestra Vladislava Terezie z Avily Grauová z Postřelmova složila sliby na 3 roky, sestra Mgr. Bc. Eva Jana - Pavla Dominiková ze Vsetína a sestra Marie Terezie z Lissieux Švarcová z Plzně složily sliby na další rok.

V Charitním domově na Moravci žijí 4 sestry, v Jemnici působí sestra Marie Veronika Nixová, která je současně 1. asistentkou (vikářkou) představené.V Praze Uhříněvsi působí sestra Daniela Marie Šubrtová. Spirituálem zůstává i nadále P. Antonín Krasucki, OP, s nímž se setkáváme na pravidelných měsíčních setkáních a duchovních obnovách.

V současné době má institut 14 sester, z toho s doživotními sliby 7, s časnými sliby 5 a 2 kandidátky prvním roce kandidatury. V Katalogu KVŘP jsou oficiálně registrovány 2 komunity: sídelní ve Štědrákově Lhotě (farnost Raškov, spravovaná z Rudy nad Moravou) a na Moravci.

Apoštolát našeho společenství je velmi různorodý, každá sestra působí na svém místě a vykonává apoštolát v duchu našich stanov podle svých schopností a možností. Všechny sestry jsou zapsány ve společenství Eucharistická hodina, obětujeme se a modlíme zvláště za biskupy, kněze a rodiny.

Postupně se nám také daří obnovovat společenství spolupracovníků volně přidružených k našemu společenství, kteří nás duchovně podporují. Tvoří ho naše bývalé sestry, příbuzní sester a nemocní, s nimiž jsme v pravidelném kontaktu. Věnujeme zvláštní pozornost také duševně nemocným a lidem na okraji společnosti, zvláštní pozornost věnujeme osamělým matkám s více dětmi.

Děkujeme Bohu za milost povolání, za naše zakladatele, za příklad trpělivosti a věrnosti starých a nemocných sester, za obětavou službu našeho Otce spirituála, za krásné vztahy v rámci dominikánské rodiny a prosíme, abychom plnili vůli Boží tím, že poneseme „Krista radostně do světa“, jak doufáme i do královéhradecké a litoměřické diecéze, kde zatím ještě naše sestry nepůsobí.

Velké poděkování a vděčnost patří také panu arcibiskupovi Mons. Janu Graubnerovi za jeho zájem, požehnání a slova povzbuzení, kterého se nám od něho dostává. Modlíme se za jeho zdraví, a na jeho úmysly: za rodiny a nová kněžská povolání.

 

Lenka Bernadetta Nezbedová

generální představená DBZ

 

 

 

Nový blok - dvojitým kliknutím zde, zahájíte úpravu bloku...

Nový blok - dvojitým kliknutím zde, zahájíte úpravu bloku...

Nový blok - dvojitým kliknutím zde, zahájíte úpravu bloku...

 


Pořad  o zdislávkách nyní najdete v archivu ČT 2

V neděli 23. října bude druhý program České televize vysílat

v Křesťanském magazínu v 12:40 na ČT 2 o našem společenství.

Repríza bude 25. 10. 5 na ČT 2 v 1:45.

Tento pořad vznikl z iniciativy Otce provinciála P. Benedikta Mohelníka, OP jako příspěvek k oslavě 800. jubilea vzniku Dominikánského řádu a 70. výročí založení Díla blažené Zdislavy.

Nevím, jak bude pořad zpracován, přijměte ho se shovívavostí a velkou vděčost k dobrému Pánu Bohu, k Paní Zdislavě, k  našim zakladatelům a ke všem sestrám a spolupracovníkům, kteří věrně žili charisma našeho společenství.

Sestra Terezie a sestra Bernadetta se při natáčení (také) modlily....

 

Nový blok - dvojitým kliknutím zde, zahájíte úpravu bloku...

 

Děkujeme Otci arcibiskupovi Dukovi za zájem, povzbuzení, modlitby a požehnání pro naše společenství  a ujišťujeme ho svýmu modlitbami. Jsme šťastné, že patříme do velké dominikánské rodiny. Modlíme se denně za všechny její členy v přímluvách:

Milosrdný Otče, prosíme tě za celou dominikánskou rodinu, dej, aby všichni bratři a sestry žili v duchu Otce Dominika a celým svým životem pravdu a milosrdenství.

 

Děkujeme Otci arcibiskupovi za jeho upřímná a povzbudivá slova

a slibujeme, že na něj denně budme pamatovat

ve svých modlitbách.




                          

Bohdíkovský ráj 2016

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Obrázek bez popisku

V příjemném společenství ostatních finalistů a panem režisérem jsem se cítila jako v nebi....

Ve fotogalerii jsou další fotky z finále ankety Duhové srdce

Závěr Roku zasvěceného života v Římě

Na konci ledna jsem měla možnost se zúčastnit programu k ukončení Roku zasvěceného života v Římě. Jsem kandidátkou sekulárního institutu Dílo blažené Zdislavy a na pouť jsem jela s podporou Díla a díky naší představené sestře Bernadettě ještě s druhou kandidátkou Věrkou. Obě dvě jsme jely s obavami, protože ani jedna nejsme moc jazykově vybavené. Ale řekly jsme si, že to navzájem nějak zvládneme. Já už jsem v Římě byla, ale všechna ta známá místa jsme tenkrát velice rychle prošli, a tak bych rozhodně nemohla nikoho provázet. Bydleli jsme na Velehradě, který se dva roky opravoval, a my jsme tak byly první, ještě neoficiální návštěvníci. Celou tu dobu jsme s Věrkou byly pod ochranou čtyř sester z kongregace Školských sester de Notre Dame. Kromě nás se ještě programu v Římě zúčastnily řeholnice: Školské sestry de Notre Dame, Kongregace Milosrdných sester III. řádu sv. Františka z Opavy, boromejky a Školské sestry sv. Františka. Boromejkám vděčíme za to, že jsme měly vlastní překlad z italštiny do českého jazyka, neboť si vypůjčily v Čechách mobilní zařízení a my jsme mohly ve speciálních sluchátkách poslouchat svůj rodný jazyk od sestry Pauly, která žije v Římě v Nepomucenu.

Program poutě byl od čtvrtku 28. 1. do úterý 2. 2. 2016. Začínali jsme večer vigilií v bazilice sv. Petra ve Vatikánu. Tam jsme měly pěkný zážitek. Sedly jsem si se sestrami na první řadu jednoho bloku židlí v boční lodi u oltáře sv. Václava. Najednou se před námi objevili dva italští pracovníci a jeden z nich nás zvedal ze židlí se slovy: „Presto, presto.“ A naznačoval nám, ať rychle odcházíme. My jsme nechápaly, co se děje a kam nás posadí. Dovedli nás však do první řady na pěkné a pohodlné polstrované židle, kde jindy sedají kardinálové apod. Takže jsme vše měly z první ruky, ale také jsme byly neustále v objektivu kamery.

Bylo tam kolem 5000 tisíc řeholnic a řeholníků, zasvěcených panen, členů různých sekulárních institutů a také členů kontemplativních řádů, což není obvyklé. Části programu se konaly v Aule Pavla VI., v Institutu sv. Augustina (který je vedle Vatikánu), na Lateránské univerzitě či v dalších třech papežských bazilikách i jinde.

Bylo pro mě silným zážitkem v tak „barevné“ skladbě povolání vnímat, že si mě a mnohé jiné vyvolil Pán k následování. A barevní jsme skutečně byli, bylo totiž zajímavé vidět kromě našich nejčastějších barev řeholních hábitů jako je bílá a černá, hábity růžové, bledě modré, fialové, vínové či zelené. Nasávala jsem do sebe nadšení a radost z ostatních sester a bratří.

Účastnili jsme se různých přednášek, nejčastěji jsme však slyšeli, že si nás vyvolil Pán a máme být radostní, tvořiví v předávání evangelia a ve službě jiným a otevření různým situacím a světu. Máme se vracet ke kořenům našich zakladatelů a k charizmatu našeho společenství. Máme si být vědomi, s jakým cílem řád, institut zakládali, nemáme je ale kopírovat, nýbrž jednat s ohledem k dnešní době a jejím potřebám. Na Lateránské univerzitě jsme např. slyšeli přednášku o interakci kultur v řeholních společnostech. Byla jsem ve skupině anglicky mluvící, kde bylo hodně černochů a vůbec zasvěcení z různých koutů světa. A tak bylo inspirující slyšet, jaké překážky musí mnohdy překonávat, a přesto jsou věrní Pánu a otevření a radostní podle evangelia.

V pondělí v poledne přišel mezi nás do Auly papež František. Hlavně jeho slova byla povzbudivá, vždyť jako řeholník a v nynější době nejvyšší představitel církve dobře ví, o čem mluví a o čem je zasvěcený život. A tak nám připomínal, ať máme vždy na paměti, že je pro nás největší bližní sestra či bratr v komunitě. A také přítomné řády a instituty povzbuzoval, když říkal, ať se nebojí budoucnosti, když nemají dorost a přirovnával je ke stromu a nedostatek nových povolání k zimě. Jako strom si v zimě odpočine a nabere síly na nové jaro, aby s novou krásou rozkvetl a dával plody, tak také společenství zasvěceného života někdy prochází takovou „zimou“ a pokud má dobré kořeny, znova se rozroste.

V úterý dopoledne jsme na tři velké skupiny konali kající pouť Božího milosrdenství do jedné z velkých bazilik. Já jsem byla v bazilice Santa Maria Magiorre. V procesí jsme se modlili všech sedm kajících žalmů a litanie ke všem svatým, které jsme již dokončili v bazilice. A navečer ve Svatopetrské bazilice jsme byli na mši svaté ze svátku Uvedení Páně do chrámu se Svatým otcem. Bylo nás kolem 11 000, takže většina seděla venku. Počasí bylo ten večer celkem dobré, takže se to dalo vydržet. Jinak v té bylo podobně jako u nás. I když jsme nebyli vevnitř v bazilice, nevadilo to, bylo to stejně pěkné. Na konci vyšel papež ven, aby i tam k přítomným promluvil. Myslím, že mluvil přímo ke mně, když říkal, že každý máme své místo v církvi a ať se nebojíme setrvat na tom určitém místě, neboť tam s námi Bůh počítá.

Nedá se všechno sdělit ústně, natož písemně. Ještě jeden velký zážitek jsme prožila, a sice když jsme mohli vkleče vyjít Svaté schody, které jsou naproti Lateránské univerzitě. Zpáteční cesta byla těžká, ne proto, že jsme jeli asi dvacet hodin v autobuse, ale kvůli tomu, že jsem si uvědomovala, jak je nesnadné otvírat se vůči lidem ve svém okolí a vidět v každém Krista. Ale zároveň jsem se i těšila domů k těm „svým lidem a starostem“, neboť výzva je to veliká a odměna ještě větší. Pánu Bohu díky.

Mgr. Iva Hojková

Naše mladé kandidátky v Římě

Potěště se pohledem na sestru Včelku a Ivu, které se zúčastnili setkání řeholníků na závěr

Roku zasvěcného života  v Římě.

Další foto je ve fotogalerii.

Slíbily, že napíší pár dojmů.

LB.

.

...

Nový blok - dvojitým kliknutím zde, zahájíte úpravu bloku...

..

..

.

Blahopřeji naší nově zvolené  1. asistentce sestře

Marii Veronice Nixové 

a vyprošuji jí posilu Ducha Svatého a naší Paní Zdislvavy v její nové službě. 

LB

Žena mnoha krásných tváří

aneb

Malá vzpomínka na sestru Jiřinu Mladu Gerlichovou

 

Když jsem v září roku 1997 vstupovala do Díla blažené Zdislavy, byla Jiřinka, jak jsme jí říkali, ve svých 68 letech žena plná energie a elánu do života. Vzhlížela jsem k ní s úctou a obdivem, protože vychovala v SOS vesničce 10 dětí, byla společenská a plná humoru.

Postupem času, když jsem ji blíže poznala, obdivovala jsem ji ještě více: za schopnost odpouštět křivdy a ústrky, kterých nebylo v jejím životě málo, za houževnatost při překonávání překážek a zdravotních problémů, za moudrý nadhled v problémových mezilidských vztazích, za její lásku k Církvi, za její věrnost Ježíši, kterému se zasvětila věčnými sliby již v mládí, za její trpělivost a odevzdanost do vůle Boží.

Dnes ve chvílích rozloučení si uvědomuji, že v sobě spojovala dvě charismata: povolání k zasvěcenému životu a k mateřství: nejen k lidskému jako matka svých adoptivních dětí, ale i jako matka duchovní pro nás mladší sestry. Uměla říci s odvahou i věci nepříjemné, které bylo třeba říci, aby se napravily vztahy a obnovila vzájemná láska sester.

Jiřinka ráda rozdávala: nejen slova povzbuzení, úsměv, humor, ale nikdy nepřijela na setkání sester bez dárků - knížky, obrázky, něco dobrého na zub, bylinky, slováckou medicínu.... myslela na všechny a také se za všechny velmi modlila. Byla ženou s nohama na zemi – realistka, praktická, ale se srdcem v nebi. Až mě dojímalo, s jakou věrností chodila denně na mši svatou, starala se o kostel, jak věrně se modlila denní modlitbu církve, růženec nikdy nevynechala. V tom nám byla vzorem a příkladem, protože se při tom všem starala o domácnost, o zahradu, o zvířátka a o své děti, vnoučata a pravnoučata, četla a studovala. Ptala jsem se jí, jestli si pamatuje jména tolika dětí. Málem se zlobila, všechny své děti, vnoučata i pravnoučata znala jménem i s daty narození a svátky. Ráda vzpomínala na své mládí na Slovácku, na přísné rodiče, na počátky svého řeholního života v Kongregaci Šedých sester, na to jak se cvičila v pokoře při tvrdé práci mezi nemocnými. Byla to žena milujícího srdce, věrná a obětavá až do krajnosti.

Pro úplnost ještě pár životopisných údajů. Narodila se 22. února 1929 v Uherském Brodě v rodině kominického mistra jako nejstarší z pěti sourozenců, měla tři bratry a sestru. Vystudovala gymnázium. V šestnácti letech 25. 9. 1945 vstoupila do Kongregace Šedých sester III. řádu sv. Františka, obláčku měla 19. 3. 1947, první sliby skládala 21. 6. 1949, někdy v 50. letech sliby věčné. Byla jí představenými přidělena práce zdravotní sestry, později vykonávala další různé práce, jak to bylo v totalitních dobách u řeholnic běžné.

Když v roce 1968 nastalo politické uvolnění, začaly se u nás zakládat dětské vesničky pro opuštěné děti. Jeden kněz řekl sestře Jiřině, že by byla se svými lidskými i duchovními dary dobrou matkou v tomto zařízení. Jiřinka to vzala jako výzvu od Boha, vyprosila si u tehdejší představené exklaustraci pro tento úkol a nastoupila do nově vzniklé SOS vesničky v Doubí. Když přišel z Říma dispens od slibů, sestra 5. 11. 1969 oficiálně vystoupila z kongregace. V Doubí se stala matkou 10 dětí, 8 sourozenců Šubrtových a dalších dvou chlapců. Vychovala z dětí dobré lidi a vedla je k Bohu i přes ateistickou propagandu a překážky všeho druhu. V roce 1982, když šla do důchodu, přestěhovala se i s dětmi do Uhříněvsi, kde dostala darem domek pro sebe i děti.

Pan Kardinál Tomášek poslal Jiřinku za sestrou Marií Zdislavou Veselou, zakladatelkou a představenou Díla blažené Zdislavy, aby mohla naplnit své řeholní sliby, které věrně po celá léta zachovávala i při své práci s opuštěnými dětmi. Sestra Zdislava ji s láskou přijala do díla oficiálně v roce 1977, první sliby skládala 21. 6. 1979, doživotní ve zkrácené lhůtě vzhledem k její řeholní minulosti 12. 11. 1983. Až do své smrti vykonávala v Díle blažené Zdislavy mnohokrát funkci první asistentky představené, pravidelně se zúčastňovala setkání sester a duchovních obnov, neopouštěla staré sestry na Moravci a povzbuzovala mladé sestry a kandidátky z nové komunity. Po celý život byla velkou ctitelkou Paní Zdislavy, často ji prosívala o pomoc v těžkých životních okolnostech a starostech s dětmi.

Zemřela na svátek svatého Štěpána 26. 12. 2015, tedy právě v den 25. výročí oficiálního kanonického zřízení DBZ dekretem litoměřického biskupa Josefa Koukla ( 26. 12. 1990), den před Svátkem Svaté rodiny, v sobotu - v den zvláštní úcty k Panně Marii.

Maminko Jiřinko, sestro Mlado, ženo moha tváří, usměvavá, pokorná, inteligentní, moudrá, ženo čistého srdce, jak to napsaly na úmrtní oznámení tvé děti, přijala jsi ve svých dětech Ježíše a naplnila jsi tím vrchovatě požadavky evangelia, sestro chudá, čistá a poslušná, přimlouvej se za nás u Toho, který byl tvou jedinou a největší životní láskou...

 

Sestra Lenka Bernadetta Nezbedová

 

Nový blok - dvojitým kliknutím zde, zahájíte úpravu bloku...

Nový blok - dvojitým kliknutím zde, zahájíte úpravu bloku...

Nový blok - dvojitým kliknutím zde, zahájíte úpravu bloku...

 

Malé zamyšlení o třech velkých májových dnech....

aneb

Diecézní eucharistický kongres mýma očima...

Prosím tě, a co je to vlastně ten eucharistický kongres?“ zeptala se mě jedna maminka po zkoušce chrámového sboru. Hledám slova a vysvětluji, že ho vyhlásili naši biskupové, aby podpořili hloubku našeho duchovního života, aby ukázali na zdroj, odkud pramení náš život v církvi, odkud pramení a kam směřují všechny naše aktivity. „Eucharistie je zdroj života, je to to nejdražší, co zde na světě můžeme mít,“ dodávám ještě...

Večer doma vzpomínám na chvíle, které jsem mohla strávit od mládí před eucharistií v tichu kostela a kolik něhy a lásky se mi od Ježíše v těchto setkáních dostalo. Je mi útěchou, že i v naší Štědrákově Lhotě žije s námi ve svatostánku, nejsem tu osamělá. A pak vzpomínám, jak v dobách nedávných se nesměly konat žádné eucharistické průvody, církev byla zahnána z veřejných prostor do kostelních zdí. Časy se změnily. Když pojedu s dětmi na Eucharistický kongres, neskončím v budově STB v Olomouci, když jsem s jejich rodiči prý podle jejich obviněním „pořádala pionýrské tábory pro katolickou mládež !“

Den první: 15. květen - Eucharistický kongres dětí

Šla jsem spát ráno v 2:30. Chystala jsem jmenovky, rozdělení do skupinek a transparenty se svatými, aby se mi děti nepoztrácely. V 8 hodin nastupujeme se 75 lidmi do dvou autobusů a jedeme přesně podle pokynů pořadatena určené výstupní místo. Přicházíme jako první do Pevnůstky, máme místa k sezení. Zdravím se se známými katechetkami a kněžími, hraji si s dětmi na vlak, aby vydržely čekání.

Začínáme zpívat z připravených zpěvníků. Otec Michal stihl ještě vyzpovídat některé malé hříšníky. Slavnost začíná. Jsem dojatá, 6000 dětí na jednom místě! „Mých dětí“, neboť Bůh mi je dal, když jsem mu v mládí odpověděla na povolání k zasvěcenému životu. Děkuji v duchu z celého srdce za těch pomalu 40 katechetických let...

Zpozorním až při kázání Otce biskupa Josefa Hrdličky, protože mluví o tom, co dětem také často říkám a neustále opakuji: o slovech děkuji, prosím, promiň, mám tě rád. Spatřuji v tom pomoc Ducha Svatého pro moji službu dětem a mládeži. A děti, i ti největší „raraši“, poslouchali. V duchu činím to, co Otec biskup chce, abychom tato slova používali nejen v našem rodinném a školním životě, ale také v rozhovoru s Otcem nebeským. A tak v duchu děkuji za požehnanou existenci církevních škol, prosím za prominutí, že už jsem na děti někdy netrpělivá, promiň, říkám tomu, s kým mám napjaté vztahy a říkám miluji Tvou církev a všechny její děti. Otec biskup to s dětmi opravu umí: „Je mistrovství světa v hokeji. Když se, děti, do něčeho pouštíme bez Ježíše, hrajeme v oslabení, když jdeme s ním, hrajeme přesilovku!“

Pak si hrajeme v parku. Já se nabídla, že pohlídám batohy. Chci si totiž zdřímnout. Na rozcestí stojí mladý bohoslovec, právě přijatý do 1. ročníku semináře. Bylo po dřímání. Spřátelili jsme se za tu chvíli a po celé další dny jsme se všude potkávali mezi tolika pořadateli! To není náhoda, budu se modlit za jeho povolání, vždyť studuje v budově, kde jsem před 30 lety studovala já! V učebnách, kde jsem poslouchala marxismus - leninismus a vědecký ateismus, jsou nyní kaple! I to je zázrak, na který jsem si zvykli tak, že už za něj ani neděkujeme....

U Svatého Mořice s napětím sleduji, jak si poradí děti ze Šumperka s Pohádkou o kostelíčku Božího Těla nad Hrabenovem, kterou jsem pro ně napsala podle vyprávění mé babičky. Byli skvělí! Děti z Bludova, Velkých Losin a Šumperka šly do města na zmrzlinu. Děti z Rudy měly slíbenou zmrzlinu na Svatém Kopečku. Uctily jsme Pannu Marii desátkem růžence, 74 zmrzlin po dvou kopečkách bylo odměnou za vzorné chování a pak jsem si přece s těmi 70 dětmi musela ještě pohrát tradičně na rybáře! Nikdo se neztratil, rodiče si pro děti přišli a já jsem děkovala všem dospělým i Otci Michalovi za jejich lásku a pomoc vést a dovést všechny až domů. Také ostatní dva autobusy dětí z děkanátu prý šťastně dojely a šumperské včelky se neztratily, protože v úterý už byly u mně v houslích....

Den druhý: 16. květen - Diecézní eucharistický kongres

Nemohla jsem být na přednáškách ani průvodech kvůli nemocné mamince. Šla bych si ráda poslechnout P. Adama Ruckého, kněze, který mně v životě velmi ovlivnil svými duchovními cvičeními. Jedu na Dóm alespoň na mši svatou. „Co udělat proto, aby nám došlo, oč při mši svaté jde, s kým se tu setkáváme, koho přijímáme?“, ptá se svých posluchačů při kázání pan arcibiskup. Dlouho se modlím u hrobu svatého Jana Sarkandra za všechny kněze a jdu sebe i spolusestry zdislávky ihned zapsat do společenství Eucharistická hodina, kterou pan arcibiskup právě založil. Před dvaceti lety jsme se pustili do obnovy církevních struktur, škol, kurie, katechetické služby, charity. Nyní nám nástupce apoštolů připomíná: zajeďte na hlubinu, církev musí žít z eucharistie, jinak všechno naše plahočení a akce nebudou mít požehnání!

Před katedrálou stojí Otec Adam Rucki. Jdu ho pozdravit a těším se, že mi svoje slova zopakuje na Děkanátním eucharistickém setkání 6. června u Kostelíčka nad Hrabenovem....

Den třetí: 17. květen - Uložení ostatků sv. Jana Pavla II. na Svatém Kopečku

Přijíždím na místo, kde jsem se před 20 lety setkala s třiceti mladými lidmi z farnosti se Svatým Otcem Janem Pavlem II. „Včera tu bylo 70 jejich dětí“, myslím si v duchu, „trošku jsme se rozrostli a já stárnu...jsem tak trochu babičkou.“ Pan kardinál Divisz vzpomíná na naše volání: „Otče Svatý Kopeček, plný je tvých oveček!“ Prý se to museli po nás ve Vatikánu naučit, jak to krásně přeložil Otec Slávek, svatý Otec na toto setkání velmi rád vzpomínal - a že jich bylo po celém světě na tisíce! Hluchoněmé děti tehdy hrály pantomimu. Jednu papírovou vlaštovku vítr zanesl ke sv. Otci. Chytil ji a hodil po nás. Nezapomenutelná chvíle! Neuměli jsme polskou píseň, tak nám ji zazpíval. V Hradci už ji s ním zpívalo celé náměstí....Pan arcibiskup z Krakova s dojetím poslouchá olomoucké Střípky, které na toto setkání přišly zazpívat i se svými dětmi na Pouť rodin.

I já patřím ke generaci Jana Pavla II. Mám od něho růženec ze svatořečení sv. Anežky České z Říma, dal mi požehnání. „Nebojte se otevřít svá srdce Kristu.“.To on mi dal odvahu odpovědět na Boží volání..To on svatořečil Paní Zdislavu, ke které patřím... „Můj Pane, dnes i na mne se díváš, tvoje ústa vyslovila mé jméno....“Je to jeho píseň, mého mládí, mého povolání, je mou celoživotní modlitbou a posilou v těžkých i radostných chvílích.

Potkávám po mnoha letech jednu šťastnou maminku tří dětí, která se dlouho nemohla provdat. Inu, přece jen Paní Zdislava umí, říkám si v duchu, když jí za vyslyšení této prosby děkuji. Opět potkávám už potřetí a zdravím „mého“ bohoslovce z parku a pak potkávám dalšího bohoslovce, syna mé kolegyně, jemuž jsem slíbila modlitbu. Vezu ho autem až k semináři a mám radost, že přece jen mladí muži slyší Ježíšův hlas, když „ hledá lidi ochotné jít za ním, aby se stali rybáři duší“.

Tečka ...

Otec Slávek krásně překládal. I on je generace Jana Pavla II. Otec Michal Krajevski z Rudy, můj farář, je z Krakova. I on je generace Jana Pavla II. Dnes v kázání řekl, že na tomto setkání našel směr svého kněžského směřování: chce být knězem rodin a mladých lidí, jako Jan Pavel II. Krásné! Večer mi volá naše kandidátka, že si vybrala k prvním slibům řeholní jméno po Janu Pavlu II. Ještě krásnější!

Duchu Svatý,

veď nás na přímluvu svatých:

svatého Jan Sarkandra, svaté Zdislavy a svatého Jana Pavla II. ke svatosti!

Obnov naše rodiny!

Obnov víru našeho národa!

                                                                    Sestra Lenka Bernadetta Nezbedová

                                                    

MEDITACE

Ty, Pane, jsi vyšel a jdeš staletími,

abys nás zastihl právě v naší době.

Přijď proto k nám a proměňuj

naši pýchu v pokoru,

naši lenost v odvahu,

naši sytost v neklid,

náš hněv ve schopnost šířit pokoj,

naši nelásku v náklonnost,

naši závist v účast,

naši chamtivost v plnost života

a naši smrt v život.

 

Modleme se

za všechny, kteří putují po cestách tohoto světa:

za lidi pyšné, arogantní, samospasitelné,

i za všechno, co je pyšné, arogantní a samospasitelné v nás,

za všechny líné, znuděné životem, rezignované,

i za všechno, co je v nás líné, znuděné životem a rezignované,

za lidi překrmené, zaslepené konzumem a spokojené se sebou samými,

i za všechno, co je v nás překrmené, slepé a uspokojené sebou,

za vzteklouny, násilníky a pomstychtivce,

i za všecho, co je v nás vzteklé, násilnické a pomstychtivé,

za nemilující a za ty, kteří v lásce hledají pouze vlastní potěšení,

i za to, co v nás je bez lásky a sobecké,

za závistivce a nepřejícníky, kteří v každém vidí jen možné soky,

i za všechno, co je v nás závistivé, nepřející a soupeřivé,

za chamtivce, které vláčí touha po majetku a nedá jim pokoje,

dokud se všho nezmocní,

i za všechno, co v nás je chamtivé, co nám brání dělit se a sdílet.

YOUCAT MODLITBY

Fotografie z pohřbu Lidušky Hlaďákové najdete v sekci Fotogalerie

Včera před půlnocí, v den, kdy s církví slavíme den zasvěceného života, si Pán Ježíš povolal k sobě naši drahou sestru

RNDr. LUDMILU BERNARDINU HLAĎÁKOVOU.

Zemřela v hospici na Svatém Kopečku u Olomouce ve věku 94 let. Její život byl naplněn službou Bohu a bližním. Byla učitelkou mnoha žáků, sloužila kněžím, nemocným a mnoho se modlila.

V devadesátých letech už jako důchodkyně pomáhala zakládat školu sester dominikánek v Bojkovicích a pak na ní také učila. Když jí po revoluci vrátili v restitucích majetek po rodičích, prodala ho a stala se jedním z hlavních sponzorů nového kostela v Luhačovicích. Sama se odstěhovala do charitního domova zdislávek  v Litoměřicích, kde několik let každý měsíc psala asi tisícům nemocných dopisy s duchovní obnovou, kterou jim zdislávky rozesílaly. Když musely sestry z domova odejít, přála si dožít svůj život na Moravě. Obětavě ji přijaly do domova pro řeholnice sestry premonstrátky na Svatém Kopečku u Olomouce, kde ji s láskou dochovaly. Za jejich obětavou službu jim patří velký a vděčný  dík .

Liduščino umírání bylo dlouhé. Pod tímto článkem najdete vzpomínku, kterou jsem napsala v létě v  době, kdy pobývala  na LDN v Červené Vodě.  Pak v Olomouci neustále cestovala mezi domovem a  různými nemocnicemi.  Na podzim se její zdravotní stav zhoršil. Vnímala mě a dávala najevo, že by Vánoce ještě ráda oslavila na zemi. Vždycky jsem jí říkala, kdy za ní zase přijdu a Liduška poslušně čekala... Včera ráno  jsem ji s naší sestrou Terezií  navštívila naposled. Dívala se upřeně na obrázek Panny Marie, klidná, vyrovnaná trpící tvář.... Liduško, děkujeme za Tvou lásku, veselost, celoživotní službu Pánu i lidem. Přimlouvej se nás, pomáhej zvláště mladým sestrám a kandidátkám z nebe, kde jak věříme, už přebýváš.

Pohřeb bude v sobotu ve 13:30 v bazilice P. Marie na Svatém Kopečku u Olomouce.

                                                                                                                   Lenka Bernadetta Nezbedová

 

Báseň PhDr. Ludmily Nováčkové
 

Tak odchází člověk
/Lidušce Hlaďákové/
 


Tak odchází člověk…
Je to k nevíře.
Zacházející slunce lidského těla
může pojetí lidství oklamat.
Namísto všeho
pozemsky lidské nic…
Mohl být bohatý sebevíc.
Mohl mít k moudrosti sklon,
mohl z majetku rozdávat.

Až dotkne se i Vašich rukou
ztělesněné Boží Slovo,
s nadějí budeme na společné chvíle vzpomínat.
Jak svolila jste
ke společenství v modlitbě.
Já užasla, když slyšela jsem
růženec latinsky odříkat.
Lovila jsem perly vzpomínek
na mladá kantorská léta,
s něžnou přísností
ve Vašich očích i s moudrostí.

Patronka svatá Ludmila
nás ještě více sblížila.
Štědrý večer vykouzlila,
kdy společně jsme se sestrami
chvíle trávily.
Za nemoci jsem si odnášela
radost z vašeho pousmání,
když vzpomínky
vírou a hudbou ožily.
Měla jste můj obdiv
pro čtenářského ducha
i pro píli a chuť
se po zlomenině zotavit.


Tak přece něco zbylo z člověka…
Jen hmota se vytrácí, promění tvář.

Oč větší je proměna duše
obětí Bohu na oltář!

Hledám ducha duše…
Vím, že někde musí být.
Vzpomínkami
se snažím jej přiblížit.
Jak Písmo říká, takto to má být:
Co bylo zaseto odumře,
aby mohlo žít.
Vzklíčí, dá nové plody,
nový život uvítá.
Nad lítostí a smutkem
vírou opět svítá.

Věčností trvá odkaz,
jak člověk dovedl lásku probudit,
v lásce zůstávat…

Tak zemřel člověk…
Bohu zasvěcený,
v Roce osob zasvěcených.

Do chrámu Páně,
kdysi Ježíš, Pannou Marií
a svatým Josefem uvedený…
Snad opět Panna Maria to byla,
co umírající
do chrámu věčnosti
doprovodila, aby v Boží náručí
na milost vzata byla
a dále žila.


 

 

 

Svatá Zdislavo, budovatelko chrámů,

oroduj za naši sestru Ludmilu Bernardinu!

 

Tato invokace z litanií ke svaté Paní Zdislavě, patronce a ochránkyni Sekulárního institutu Dílo blažené Zdislavy, vystihuje životní dílo naší zemřelé sestry RNDr. Ludmily Bernardiny Hlaďákové, protože i ona se stala budovatelkou chrámu, nejen v srdcích svých žáků, kterým jako profesorka věnovala svůj život, ale měla také velký podíl na vybudování nového kostela.

Narodila se 3. července 1920 v Těšově, farnost Újezdec u Luhačovic v rodině hostinského. Měla dva bratry, kteří brzy zemřeli. Vystudovala klasické gymnázium, další studia přerušila válka a nástup komunismu, který rodinu připravil o majetek Lidušku o možnost dalšího studia.

Až později mohla studovat na Přírodovědecké fakultě v Brně obor matematika, chemie a fyzika, získala tam titul doktorky přírodních věd. V letech 1955 - 1957 vyučovala na Obchodní akademii ve Zlíně. Z politických a náboženských důvodů musela školu opustit a pracovala pak v Muzeu J. A. Komenského v Uherském Brodě, kde se zabývala národopisnými studiemi. V roce 1968 se na školu vrátila a učila tam až do odchodu do důchodu v roce 1981.

V důchodovém věku doučovala děti a pomáhala kněžím v na faře Luhačovicích. Jezdila na faru do Želetic, kde se seznámila s MUDr. Marií Zdislavou Veselou, zakladatelkou Díla blažené Zdislavy. Do tohoto společenství vstoupila v roce 1982, první sliby skládala vzhledem k věku v roce 1983, doživotní sliby v roce 1989.

Po pádu komunismu učila ještě jako důchodkyně na Církevní škole sester dominikánek v Bojkovicích. Když jí byl v restitucích vrácen majetek po rodičích, prodala ho a věnovala v duchu slibu chudoby na stavbu nového kostela Svaté Rodiny v Luhačovicích. Sama se odstěhovala do Litoměřic, kde se věnovala modlitbě a rozesílání dopisů nemocným a starým lidem. Když se sestry zdislávky musely odstěhovat na Moravec, rozhodla se, že svůj život dožije na Moravě. Díky obětavosti svých přátel a sester premonstrátek se jí toto přání splnilo.

Zemřela 2. února 2015 v Hospici na Svatém Kopečku, dobře připravená utrpením, modlitbou i svátostmi na setkání s Ježíšem, kterému obětovala celý svůj život.

 

Svědectví o moci a slíle svátosti eucharistie

Naši nejstarší zdislávku, sestru RNDr. Ludmilu Bernardinu Hlaďákovou, přeložili před velikonocemi z olomoucké nemocnice do LDN na Červené Vodě. Měla jsem radost, že jí mohu na sklonku života častěji navštěvovat a rozloučit se s ní. Nejedla, nemluvila, výraz tváře vyjadřoval úzkost, bolest, zoufalství.  Sestry ji krmily sondou. Prosila jsem místního kněze o svátost nemocných, eucharistii nemohla už přijmout, a při tom prosila Pána, aby vydržela alespoň do Velikonoc, měla jsem několik příprav na křest. A  Liduška kupodivu  neumírala. O velikonoční neděli jsem nad ní plakala, slzy mi tekly na její tvář, Liduška začala reagovat. Pak  mě napadlo, že se pokusímo to, aby eucharistii přijala. Byl to malý kousek, podařilo se...

Pravidelně dvakrát týdně jsem jí nosila Pána Ježíše v eucharistii. A Liduška postupně začala mluvit, reagovat, jíst a smát se a také proměňovat své okolí. Poslední návštěva sester s otcem spirituálem byla velkým svědectvím o moci eucharistie: Liduška nás spočítala, bylo nás celkem 8, modlila se s námi, pochutnala si na čokoládě a sledovala, jak otec spirituál duchovně povzbuzuje ostatní ležící pacientky...

Paní doktorka nám oznámila, že se Liduška může vrátit domů, na Svatý Kopeček, kde si přála dožít svůj život. Ptala se mě, co jsme s ní udělali, že při jejím příjezdu jí dávala tak 14 dní života! Je třeba také říci, že sestry z LDN o ni pečovaly s velkou pozorností a láskou. A láska dokáže dělat divy, prodloužit život, který mábýt žitý až do konce naplno!

Buď Bohu chvála....

za 27. září, kdy se naše společenství sešlo v Křižanově, v rodišti naší ochránkyně svaté Zdislavy, abychom  přijaly nové sestry  a obnovily své sliby.

Do prvního roku kandidatury vstoupila sestra Iva z jižních Čech, která slouží v církvi jako katechetka a pastorační asistenstka a sestra Věra z Moravy, která se věnuje opuštěným dětem v Klokánku. Kde se vzaly? Pán je povolal. Ale někdo se velmi dobře v nebi za to přimlouval. Za Ivu zemřelý jihočech P. Ota Mikuláš Buzický a za Věru nedávno zemřelá sestra  Terezka, která často opakovala: "Já celé dny nic jiného nědělám, než se modlím za to, aby nám Pán poslal mladé sestry."

Ve druhém roce kandidatury se rozhodly pokračovat sestra Eva, která působí jako katechetka na vsetínsku a sestra Marie, obětavá ošetřovatelka starých lidí z Plzně.

Sliby chudoby, čistoty a polslušnosti složila do rukou představené a Otce spirituála P. Antonína Krasuckého sestra Vladislava Terezie z Avily, která se v postřelmovské farnosti věnuje dětem a mládeži věřící i nevěřící.

Ostatní sestry Jiřina Mlada a Marie Daniela z Prahy, Marie Veronika z Jemnice, Helena Zdislava a Marie Františka  z Moravce a sestra Lenka Bernadetta obnovily své doživotní sliby.

Po dobrém obědě jsme se sešlina Moravci u sester Smetanových: Anny Kateřiny a Marie Jany z Kříže a všm nám bylo spolu dobře a veselo. Sestra Ludmila Bernardina se na Svatém Kopečku modlí ve svých 94 letech neustále Zdrávas Maria.

Děkujeme Pánu Bohu za naše společenství a modlíme se za vytrvání v dobrém a za všechny, kdo nás mají rádi...  L. B.

Několik snímků ze slavnosti najdete ve fotogalerii.

 

 

   Malá vzpomínka na velkou ženu

   V těchto dnech se moje myšlenky vracejí k naší nedávno zemřelé sestře Marii Terezii od Dítěte Ježíše Legnerové. Malá, nenápadná žena, která svůj život darovala Bohu a službě bližním. Pocházela ze zemědělské početné rodiny ze Skalska v okrese Mladá Boleslav. Vypravovala mi, že její tatínek si považoval za čest, že jedno z jeho dětí si vybral Pán Ježíš ke své službě. Uměla pracovat na poli, jezdit s povozem, všechny venkovské práce. Do našeho společenství vstoupila 30. září 1949 a přesně za rok skládala první sliby, doživotní sliby složila 23. 1. 1953, zemřela 18. 6. 2014.

   Patří k zakladatelské generaci našeho společenství, znala dr. Bernardina Skácela i dr. Veselou, prošla formací v Holýšově a v Hradci u Stoda a pak zakotvila po celý život v Litoměřicích. Pracovala jako sestra na chirurgickém oddělení. V Charitním domově Zdislava v Litoměřicích denně obcházela všechny obyvatele, s láskou tam dochovala mnoho kněží, mnoho duší připravila na setkání s Pánem. Celá se rozdávala, rozdávala sebe a rozdávala i peníze. Měla ráda mladé lidi a děti, smysl pro humor, snažila se o radostného ducha až do poslední chvíle.

   Měla  jsem ji ráda od první chvíle a velmi jsme si rozuměli, ačkoliv nás dělila velká věková vzdálenost a různost povah. Měla jemné a něžné srdce, velké srdce pro všechny. Nikdy jsem se jí nebála svěřit se svými duchovními zápasy, pokušeními, těžkostmi. Vím, že se modlila, hodně modlila, abych duchovně dozrála.  Měla dar rozlišování, velmi uctívala Ducha Svatého a pokaždé mi připomínala, ať ho vzývám. Nikdy nezapomněla na můj svátek a narozeniny,  slavila totiž svátky a narozeniny všech sester. Kolik lásky jsme od ní všichni přijímali!

   V prosinci roku 2012 mi volala, že už nemůže být dále představenou, že jí ubývá sil a že mě prosí, abych nastoupila službu místo ní. Telefonát mě zastihl v autě, musela jsem zastavit a znovu říci Pánu své ano na cestě křížové. Sestry mně pak krátce na to zvolily v řádných vobách. Až dnes vidím, jaké to bylo moudré rozhodnutí. Ještě téměř dva roky mi pomáhala radou, pomocí, zkušenostmi a především modlitbou a obětovaným utrpením. Modlila se po celé hodiny za to, aby nám Pán Bůh poslal nové mladé sestry.

   Ježíši, má lásko, důvěřuji ti, opakovala v posledních chvílích života. Měla radost, že jsem za ní často jezdila, že se mohla se všemi svými drahými rozloučit, i s Otcem Antonínem, naším spirituálem. Odprošovala jsem ji za to,  že jsem tolikrát zranila její dobré srdce, ale ona mi řekla, že nikdy, a že ví, jak ji mám ráda. Slíbila mi, že mi bude pomáhat. Láska smrtí nekončí a matky, zvláště duchovní matky, na své děti nikdy nezapomínají.

   Sestřičko, radujte se z Pánovy blízkosti a přimlouvejte se za nás!

                                      Vaše vděčná  sestra Bernadetta

 

Ve fotogalerii najdete několik snímků z pohřbu Marie Terezie Legnerové v Litoměřicích.

V důvěře v Boží Milosrdenství a lásku

oznamujeme všem přátelům a známým,

že si k sobě dne 18. 6. 2014 Pán povolal ve věku 85 let sestru

 

 

MARII TEREZII LEGNEROVOU

 

 

 

dlouholetou představenou Díla blažené Zdislavy.

 

 

 

S naší drahou zesnulou se rozloučíme při zádušní mši svaté

dne 24. 6. 2014 v 900 hod.

v kapli sv. Rafaela v Charitním domově na Moravci.

 

Po obřadech bude převezena do Litoměřic,

kde bude ve 1400 v děkanském kostele Všech svatých

sloužena mše svatá za spásu její duše.

Poté bude uložena do rodinné hrobky sester DBZ.

 

 

 

 

 

 

 

 

Pozůstalí

 

Příbuzní                                                                                           Sestry Díla blažené Zdislavy

Sestra Božena Slánská a ostatní příbuzní

Synovec Jan Legner s rodinou

 

 

 

 

 

Dnes, 18. června, den před svátkem Těla a Krve Páně, si Pán povolal k sobě naši drahou spolusestru,

nejbližší spolupracovnici  a nástupkyni naší zakladatelky,

dlouholetou představenou našeho společenství 

a  námi všemi milovanou a ctěnou

Marii Terezii Legnerovou

ve věku nedožitých 86 let a po 51 letech zasvěcného života.

Sestra Terezie byla dobře připravena na odchod do nebeského domova. Svoje utrpení obětovala za naše společenství a za kněze a rodiny. Pohřeb se bude konat příští týden na Moravci a v Litoměřicích.

O datu a hodině pohřbu budete včas informováni.

Prosím o modlitbu za spásu její duše a připomínám její poslední slova a odkaz pro nás:

Důvěra, důvěra, důvěra... Bože, moje Lásko....

 s. Lenka Bernadetta Nezbedová

 

 

V neděli 16. února si Pán povolal do nebeskoho domova svoji věrnou služebnici naši drahou sestru Marii Přibyslavu Martincovou. Děkujeme Bohu za její věrnou službu církvi, za její lásku a přátelství. Prosíme o modlitbu za spásu její duše. Ať jí Pán odmění za všechno dobré, co v životě vykonala pro čest a slávu Boží.   O pohřbu budete včas informováni.      

L. Bernadetta Nezbedová

 

 

 

 

 


 

 

 

 

PRAVIDELNÝ PROGRAM SETKÁNÍ SESTER

DÍLA BLAŽENÉ ZDISLAVY

9:30 Hodinka četby, ranní chvály

10:00 Mše svatá

10:30 Krátká adorace

11:00 Přednáška Otce spirituála

12:15 Modlitba během dne

12:30 Oběd

13:00 – 13:45 Siesta, přátelské posezení, sdílení

14:00 – 15:00 Rozdělíme se do skupin:

1. Sestry - modlitba růžence, možnost rozhovoru s Otcem spirituálem

2. Kandidátky – rozhovor s představenou nebo Otcem spirituálem

15:00 Korunka k Božímu milosrdenství, vzájemné sdílení

15:30 Závěr setkání

Prosím sestry ze vzdálenějších míst, aby přijely alespoň na mši svatou. Odpoledne můžete po oficiální části ještě pobýt podle vlastního uvážení.

 

Nový blok - dvojitým kliknutím zde, zahájíte úpravu bloku...

TOPlist