Aktuality | Z D I S L Á V K Y

Rozhovor pro slovenskou dominikánskou rodinu

Povedzte nám na úvod niečo o sv. Zdislave.

Svatá Zdislava se narodila kolem roku 1220 na hradě Křižanově. Její otec Přibyslav byl brněnským purkrabím, matka Sibyla byla dvorní dámou královny Kunhuty. Oba rodiče byli vzornými rodiči a věnovali svým dětem dobrou křesťanskou výchovu. Asi patnáctiletá Zdislava uzavírá sňatek s českým velmožem Havlem z Lemberka a přesídlí do severních Čech. Zdislava tam vstupuje do dominikánského sdružení Militia Christi, který byl základem pozdějšího Třetího řádu sv. Dominika. Na zámku Lemberk v Jablonném v Podještědí žije Zdislava svůj křesťanský život jako manželka a matka čtyř dětí. Byla známa rozsáhlou charitativní a sociální činností. Žila hlubokým duchovním životem uprostřed světa. Zemřela roku 1252. Už za života byla obdařena konat zázračná uzdravení, což se děje u jejího hrobu dodnes. Za blahoslavenou byla prohlášena papežem Piem X. v roce 1907, za svatou Janem Pavlem II. v roce 1995.

Kedy bol založený Sekulárny inštitut Dílo blažené Zdislavy?

Sekulární institut Dílo blažené Zdislavy byl jako jediný český sekulární institut založen v 15. 1. 1946 a podle pravidel Apoštolské konstituce Provida Mater Ecclesiae ze dne 2.2.1947 potvrzen a schválen litoměřickým biskupem ThDr. Štěpánem Trochtou.

Kto inštitút založil a s akým zámerom?

Zakladatel ThDr. Jan Bernardin Skácel, dominikán, promeditoval po skončení II. světové války mnoho hodinu hrobu světice Zdislavy a modlil se, jak by mohl pomoci církvi v pohraničí, která velmi trpěla poválečným osudem německého obyvatelstva. Zakladatel veden Duchem svatým se rozhodl, že opustí svou akademickou dráhu spirituála kněžského semináře. Založil společenství sester, které budou žít na farách, vést farní agendu, učit náboženství, pečovat o kostel a o nemocné a chudé. To vše bez vnějšího znamení -hábitu. Řízením božím se v Třebíči v době své nemoci setkal se spolkuzakladatelkou MUDr. Marií Veselou. Společně požádali tehdejšího pražského biskupa Josefa Berana o prázdnou faru v Holýšově u Hradce u Stoda. Tam kolem sebe shromáždili mladé ženy a dívky, pro něž uspořádali katecheticko-pastorační kurz. Kurzem prošlo v Holýšově, později v Hradci u Stoda a V Litoměřicích asi 300 dívek. Některé z nich zaslechly povolání k zasvěcenému životu. Tak se zrodil sekulární institut. Název Dílo blažené Zdislavy( nikoliv svaté) zvolili zakladatelé proto, že pevně věřili, že Paní Zdislava bude jednou svatořečena, aby se tudíž název společenství nemusel měnit. Sestry mohly veřejně působit pouhé 4 roky, pak přešly do ilegality. V roce 1990, kdy byly oficiálně potvrzeny stanovy a institut oficiálně v Litoměřicích znovu uznán, měl 35 sester.

Kto môže vstúpiť k Zdislávkam? (sú nejaké vekové obmedzenia alebo napr. musí byť slobodná bez záväzkov…?)

Sestra, která chce vstoupit do institutu musí být plnoletá (18 let), svobodná bez závazků, schopná samostatně se uživit, vykonávat civilní zaměstnání jako podstatnou část spirituality našeho společenství, být duševně zdravá. Institut přijímá k zasvěcenému životu i vdovy. Věkově není vstup nijak omezen, pouze dolní hranicí. Institut má také společenství spolupracovníků - žen i mužů, nemocných, duševně nemocných a osamělých, kteří mají podíl na duchovních dobrech našeho společenství, tvoříme jim duchovní i lidské zázemí.

Ako žena vstúpi do inštitútu?

Setká se s představenou a dojíždí na naše měsíční duchovní obnovy, aby poznala svoje povolání, zda je pro ni zasvěcený život ve světě vhodný.

Čo ju čaká po vstupe? (Máte kandidatúru, noviciát, obliečku… ako to býva v reholiach?)

Kandidatura trvá dva roky, může být případně prodloužena. Sestra zůstává ve svém domácím prostředí a pravidelně se zúčastňuje měsíčních duchovních obnov. Poznává život ve společenství, promýšlí obsah slibů chudoby, čistoty a poslušnosti. Pak následují první sliby, sestra si volí řeholní jméno. Hábit nenosíme, chodíme v civilním oblečení. Sliby se skládají třikrát na 1 rok, pak sliby na období 3 let, pak sliby věčné. Celá formace tedy trvá nejméně 9 let.

Sestra ostáva žiť vo svojom prostredí. V čom je jej život iný ako život bežnej ženy?

Jsme řehole jako každá jiná. Sestry žijí podle stanov, denně se modlí breviář, jsou na mši svaté, adorují, zpovídají se, apoštolují ve svém prostředí. Slouží církvi, pomáhají biskupům a kněžím v pastoraci, učí náboženství. Pracují v civilním zaměstnání, apoštolují příkladem i slovem o Boží lásce.

Vedia ľudia, že majú vedľa seba zasvätenú osobu alebo to nemajú ako poznať? Môže o tom hovoriť?

Sestry mohou o svém zasvěcení veřejně hovořit. Pan arcibiskup Graubner si přál, aby lidé věděli, komu patříme. Setkáváme se tak s lidmi a jejich problémy velmi blízko ( osamělé matky, chudí, dlužníci, alkoholici, nemocní, rozvedení….). Lidé k nám mají důvěru, když jim dokážeme být blízko. Často se na nás obracejí s prosbou o modlitbu, finanční pomoc nebo lidskou podporu. Jejich starosti pak přinášíme před Svatostánek, do Božího Srdce.

Ako sestry žijú sľuby chudoby, čistoty a poslušnosti?

Slib čistoty je jasný, jako u všech řeholních sester. Slib poslušnosti je přizpůsoben našemu způsobu života. Není to poslušnost jako v klášteře, ale sestra je povinna poslouchat svou představenou, Ta rozhoduje o tom, kde sestra bude sloužit církvi a v civilním zaměstnání. Vždy je to však na základě domluvy, dialogu, s láskou, jako v rodině. Hledáme společně vůli Boží, objevujeme skryté možnosti a talenty. Sestru osvobozuje tento slib v tom, že plní vůli Boží, když jedná v souladu s vůlí představené. Ta je za svá rozhodnutí Bohu odpovědná.

Slib chudoby je také přizpůsoben životu ve světě. V klášteře sestra peníze odevzdává a nemusí se pak starat. Naše sestry disponují svými penězi, které si vydělají. Mají své byty nebo domy. Jsou všek povinny podporovat chudé ve svém okolí nebo odvádět desátek společenství, kterým pak podporujeme různé církevní nebo charitativní akce. Máme k dispozici také společné peníze od KVŘP, které používáme na činnost (duchovní obnovy, sliby, podpora sester v domovech důchodců, chudí…..)

Sekulární institut Dílo bl. Zdislavy patrí k dominikánskej rodine. Čo to pre Vás znamená? Máme skvělé zázemí u našich bratří v klášterech v Plzni, praze a Olomouci, neboť nevlastníme žádný společný dům. Máme skvělého spirituála Otce Antonína Krasuckého.

Máme velmi přátelské vztahy se všemi členy dominikánské rodiny, pojí nás s mnohými upřímné přátelské vztahy.

Majú sestry Díla bl. Zdislavy nejaké poslanie, ktorému sa venujú?

Máme vnášet Krista radostně do světa, máme pomáhat kněžím a biskupům, žít starostmi a problémy lidí dnešní doby. Společný apoštolát nemáme. Ale je velmi různorodý: jedna sestra pracuje na biskupství v Českých Budějovicích, já učím na ZUŠ v Šumperku, učím náboženství, další sestra je v Alzheimer centru ve Zlíně, jiná se stará o starou matku a podniká…..

V čom sa tento sekulárny inštitút odlišuje od iných sekulárnych inštitútov?

Je to jediný sekulární institut vzniklý na českém území, je diecézního práva- nemáme vazby na zahraniční sekulární instituty.

Na Slovensku máme zasvätené panny, ktoré tiež žijú vo svete. Je to v niečom podobné?

Zasvěcené panny nežijí nutně ve společenství. Společenství je pro nás důležitým rozměrem duchovního smýšlení i života. Podléhají přímo biskupovi, ne představené…

Koľko členiek ste mali od svojho založenia?

Přesně to nevím, ale v roce 1990 měl institut 35 členek, dvě větve v Čechách a na Moravě, obdivuhodný zázrak a zásluha naší zakladatelky. Institut prošel velkou krizí v 90. letech - některém sestry odešly ze zdravotních důvodů po dvaceti letech po věčných slibech. Tehdejší sestra představená odešla k zasvěceným pannám s tím, že institut ztratil své charisma a zanikne. Staré sestry již odešly na věčnost. Dosud žije jediná sestra ze zakladatelské generace Mária Františka Miksová, pocházející ze Slovenska! Ale Boží záměr byl jiný, než si sestra přestavovala. Zásluhou modliteb a obětavé péčeP. Antonína Krasuckého i jiných bratří dominikánů se podařilo institut obnovit. To je malý zázrak a důkaz toho, že nás Pán Ježíš potřebuje…Nyní je nás 15 sester.

Teraz je vo všeobecnosti kríza povolaní. Dotklo sa to aj Vášho Inštitútu?

Pán Ježíš povolává do našeho společenství nové sestry. Každý rok je jedna nebo dvě kandidátky…. i to je zázrak.

Členky sa medzi sebou poznajú a stretávajú sa?

Sestry se setkávají na měsíčních obnovách, o prázdninách trávíme společně týden duchovní obnovy, jezdíme na poutě, voláme si, pomáháme si, radíme si, známe se, máme se opravdu rády…

Ako žijú staršie sestry?

Sestra Anna Kateřina Smetanová žije v Domově důchodců na Moravci, Sestra Mária Františka Miksová žije v Domově důchodců ve Staré Boleslavi nyní kvůli opravám v Praze). Sestry pravidelně navštěvujeme a prosíme o modlitby. Jsou to svaté ženy, útrapy stáří obětují za nás a za církev.

Zdislavky sú iba v Česku alebo aj v iných krajinách?

Jsme pouze v ČR.

Aká bola Vaša cesta k tomuto povolaniu?

Od 16 let jsem cítila povolání k zasvěcenému životu. Duchovní vůdce mě však radil, ať se vdám. Byla jsem jako děvče několikrát zamilovaná, ale i tak tam bylo pořád to povolání pro Ježíše. Velký vliv na mě měla sestra Benigna Machálková z Kongregace sester sv, Cyrila a Metoděje. Viděla jsem na ní, že je do Krista úžasně zamilovaná. V 28 letech se Ježíš nade mnou smiloval. Poslal mi dobrého zpovědníka, který mi, když jsem ve zpovědnici zapomněla všechny hříchy a otevřela mu srdce s otázkami povolání ( Boží zásah to byl), který mi jasně řekl: Ty jsi zadaná. Jenže já nevěřila Ježíšovi, že může naplnit všechny mé potřeby lásky. Neboj se, řekni mu to, on ti odpoví. A byla to pravda. V jediném okamžiku jsem věděla, že se nevdám, že mě Ježíš chce pro sebe. Poslal mě do kláštera, kde měl tetičku. Nechtěla jsem. Šla jsem učit náboženství do farnosti, zbavila jsem se svého největšího trápení, že se k ničemu nehodím, a byla jsem jak zamilovaný blázínek. Po dvou letech jsem se sesypala. Uzdravila jsem se z depresí, a zdislávky? To byl postmrtný žert mého přítele ochrnutého dominikánského terciáře Julia Augustina Vargy. Poznala jsem jednu sestru zdislávku, odjele do Litoměřic a vstoupila do kandidatury. Tam jsem jezdila už jako sestra Bernadetta 6 let každý měsíc. Když jsem měla skládat sliby na 3 roky, sestra přestavená mě doporučila, že si mám vzít nějakého vdovce s dětmi nebo si najít jiné společenství, že zdislávky nemají charisma a končí. Tehdy jsem poslechla, ale s koncem zdislávek jsem nesouhlasila. Ujal se mě tehdy P. Antonín Krasucki, OP. Prosila jsem sv. Terezii z Lissieux, abych mohla pokračovat ve své cestě za Ježíšem. Skládala jsem soukromě u zpovědníka slib čistoty 4 roky. A modlila se, co bude dál. Postupem času jsem dostala nápad, že by se zdislávky mohly obnovit jako katechetický institut. Se starými sestrami po odchodu mladé představené jsem se dále stýkala a měla je ráda. A jak to dopadlo? Dominikáni se zasloužili o to, že jsem začala studovat Teologii a spiritualitu zasvěceného života v Olomouci. Sestry mě vzaly zpátky, skládala jsem sliby na 3 roky a pak věčné. Protože nebyl nikdo, kdo by mohl zastávat úřad představené, která byla již velmi stará, zvolily sestry představenou mě.. Bylo to se slzami a strachem. Ale Pán Ježíš povolal nové, hodné a svaté sestry. Tuto službu vykonávám 12 let, v prosinci mě někdo vystřídá. Bohu díky.

Prečo ste sa rozhodli práve pre tento druh zasvätenia?

Zpovědník mi řekl, když jsem nechtěla jít do kláštera, že mi tedy zbývá náhradní řešení: seklulární institut. V životě jsem nic takového neznala a neslyšela o tom. Cítila jsem, že v klášteře budu daleko od života obyčejných lidí, že tam nezapadnu se svou povahou, že se nebude mít kdo starat o maminku…. Až při studiu na teologii jsem pochopila, že život v institutu nebylo náhradní řešení, ale autentické povolání, ke kterému mě dal Bůh svou milost, abych ho zvládla..

Ako dlho ste sestrou Díla blažené Zdislavy?

Od roku 1997.

Čo je pre Vás v tomto povolaní pekné a čo ťažké?

Pěkné je: mohla jsem zpečetit svou lásku k Ježíšovi sliby, udělala jsem podle svých sil všechno, co po mě chtěl, dal mi do srdce pokoj, duchovní rodinu, zázemí sester, přijetí církví, rozvinutí duchovního mateřství, možnost být blízko lidem pečovat o duševně nemocné, navštěvovat vraha ve věznici, pomáhat lidem v dluzích, zaostalým, osamělým, pomoci vychovat 2 kněze, doprovázet mládež na cestě k dospělosti, hrát na varhany, učit náboženství, vést chrámový sbor, pokřtít a být kmotrou mému bývalému řediteli, být 30 lidem kmotrou u křtu a biřmování a být šťasná….

Těžké: někdy ve službě v církvi nepochopení a nepřijetí, naprostá nezajištěnost ve stáří….

Kde pôsobíte? Čomu sa venujete?

Popsala jsem to výše. Jsem skoro 40 let učitelkou na ZUŠ v Šumperku. Učím děti hrát na housle a hudební nauku. Učím náboženství na 4 školách, vedu chrámový sbor, hraju na varhany ve 2 farnostech, pomáhám tak, kde se dá, modlím se, snažím se, mám ráda zahrádku, četbu, pejska …….prostě žiju

Lenka Bernadetta Nezbedová

Termíny setkání DBZ na další období

19. 10. 2024 Plzeň

23. 11. 2024 Praha

28. 12. 2024 Plzeň - GENERÁLNÍ SHROMÁŽDĚNÍ

25. 1. 2025 Olomouc

22. 2. 2025 Praha

29.3. 2025 Olomouc

26.4. 2025 Křižanov

31. 5. 2025 Jablonné v Podještědí

6.-13. 7. 2025 Duchovní obnova v Plzeňském kraji

Zdislavské léto

Jako každý rok jsme se sešli druhý prázdninový týden na duchovní obnově, opět na Hoře Matky Boží v Králíkách. Protože Otec Antonín pobýval po operaci v lázních, požádali jsme o duchovní doprovázení P. Česlava Plachého, OP z Olomouce. Se svým neopakovatelným humorem nám předával poselství starozákonního proroka Eliáše pro naši dobu.

V závěru našeho pobytu jsme navštívili Domov svaté Zdislavy v nedaleké Červené Vodě, kde pobývá paní Danuška Vargová, maminka Julia Augustina Vargy, OP, který ač ochrnutý a zcela odkázaný na pomoc druhých, byl srdcem šumperské farnosti v dobách totality a zasloužil se o mnoho tělesných i duchovních milostí pro lidi, kteří Julka navštěvovali a které paní Danuška s láskou přijímala do svého domu. Byli jsme dojatí, že paní Vargová nic neztratila ze svého šarmu, dobroty, inteligence a humoru, ačkoliv je trápena bolestmi stáří.

Naše setkání pokračovalo jako tradičně pobytem na faře v Bohdíkově, odkud jsme jeli navštívit Otce Antonína do lázní Slatinice. Sestrám se také velmi líbila návštěva Ruční papírny ve Velkých Losinách.

Povzbuzeni a promodleni jsme se navraceli do všedních dnů.

Nový blok - dvojitým kliknutím zde, zahájíte úpravu bloku...

Dostali jsme připomínku k 10. výročí úmrtí

sestry představené Marie Terezie Legnerové:

.Milá Lenko, tisíce pozdravu tobě a sestrám Zdislavám.

Maruška budemít 18.6. 2024.10.let od úmrtí.

Sjednala jsem mši svatou v děkanskem kostele na náměstí v Litoměřicích.

Bude 16. 6. v 9 hodin a bude ji celebrovat P. Havelka.

Pravděpodobně ji bude přenášet Proglas.

MODLÍME SE ZA MÍR VE SVĚTĚ

Modlitba sv. Jana Pavla II.

Bože našich Otců, Bože velký a milosrdný, Pane míru, pokoje a života. Otče všech. Ty jsi měl v úmyslu mír, a ne utrpení, odsuzuješ války a ponižuješ pýchu násilníků. Ty jsi poslal na svět svého Syna Ježíše, aby hlásal mír a pokoj blízkým i vzdáleným, aby se znovu sjednotili lidé všech ras a všech rodů v jednu velkou rodinu. Slyš jednomyslný křik svých dětí, prosbu celého lidstva: Nikdy více válku, spirálu smutku a násilí ohrožující celé stvoření na nebi, na zemi i v moři. Ve společenství s Marií, Matkou Ježíšovou, tě ještě prosíme: Promluv k srdcím lidí zodpovědných za osud národů. Zastav logiku odplaty a pomsty, vnukni svým Duchem nová řešení, velkomyslná a úctyhodná hesla, prostor pro dialog a trpělivé očekávání, více účinné, aby se rychle ustoupilo od války. Uděl naší době pokojné dny, dny míru.

Modlitba Benedikta XVI.

Bože lásky, slitování a uzdravení, shlédni na nás. Bože pokoje, vlij svůj pokoj do našeho násilného světa: pokoj do srdcí všech lidí i mezi všechny národy na zemi. Ke svým cestám lásky obrať všechny, jejichž srdce a duše jsou stravovány nenávistí. Bože porozumění, hledáme u tebe světlo a vedení. Uděl nám svou útěchu, posiluj nás v naději a daruj nám moudrost a odvahu neúnavně usilovat o svět, v němž mezi národy i ve všech srdcích vládne pravý pokoj a láska.

Modlitba sv. Jana XXIII.

Ježíši Vzkříšený, Zdroji míru a pokoje, pohlédni dobrotivě na celé lidstvo. Očekává od tebe pomoc a posilu ve svých trápeních a zraněních. Tak jako ve dnech, kdy jsi kráčel po zemi, měl jsi stále nejraději ty malé, pokorné a trpící; vždycky jsi hledal hříšníky. Učiň, ať všichni, kteří tě volají, tě i nacházejí, abys ji byl Cestou, Pravdou a Životem. Zachovej svůj mír, Beránku obětovaný pro naši spásu: Beránku Boží, který bereš na sebe hřích světa, dej nám mír a pokoj! Vzdal ze srdcí lidí to, co by ohrožovalo mír, a upevni je v pravdě, spravedlnosti a v lásce k bratřím a sestrám. Osviť ty, kteří vedou národy, aby zaručovali a bránili velký poklad míru. Probouzej vůli všech, aby překonali překážky, které je rozdělují, aby posílili pouta vzájemné lásky a byli pohotoví k porozumění, soucitu a odpuštění, aby tak tvé jméno sjednotilo národy a v srdcích, v rodinách a ve světě zvítězil mír, tvůj mír.

Kriste Ježíši, jediný a věčný Králi světa, vstup do srdcí těch, kteří tvoří mínění lidské společnosti: prosíme tě za všechny vlády světa, zákonodárné sbory, za ty, kteří slouží masovým sdělovacím prostředkům, za činitele v ekonomických věcech, za představitele jednotlivých skupin veřejného života. Dej, aby nebyli vedeni pýchou a ziskuchtivostí. A je-li v jejich srdcích zlá vůle, znič, Pane, pro dobro svého lidu jejich úmysly, a obrať je k dobru, které znáš ty sám. Dobrý Spasiteli, smiluj se nad námi! Dej všem lidem dobré vůle pokoj a mír, uděl nám svou pomoc, aby vládl tvůj Duch lásky v našich rodinách, v našem národě, v celém světě.

Svatý Stvořiteli světa a Země, s jejími lidmi! Dej všem lidem na světě odvahu a statečnost, aby vystupovali na obranu míru a skutečného odzbrojování. Dej Církvi odvahu, aby nejenom moudře učila, jak by se mohly navzájem moudře smířit egoismy lidí, ale také- jak je možné a nutné – s pošetilostí kříže se zasazovat za svobodu, ve prospěch nezištné spravedlnosti mezi národy. Obrať srdce mocných, aby nevydávali lživě svou touhu po moci za obranu zdánlivých hodnot, aby neklamali sebe i druhé mezitím, co říkají, že slouží míru a při tom ničí, zabíjejí a mučí nevinné lidi, ba i děti. Víme, že tady na zemi nemáme svůj stálý příbytek, všichni jednoho dne musíme zemřít. Ale prosíme tě, aby lidé na celém světě do té doby mohli žít pokojným a důstojným životem. Daruj svůj pokoj lidským srdcím, aby už skončila strašlivá sklizeň válek na celém světě, všude tam, kde se lidé nesmyslně zabíjejí.

Milosrdný Bože, ty jsi řekl: Proste a bude vám dáno. Prosíme tě proto s důvěrou:

Prosíme tě za ukončení všech válek, zvláště na Ukrajině a Blízkém východě.

Prosíme tě za světové státníky, aby stáli na straně dobra a našli sílu k

vzájemné dohodě a usmíření.

Prosíme tě za všechny oběti válek, sirotky, vdovy a uprchlíky. Obejmi je svou

něžnou láskou.

Prosíme za všechny, kteří museli opustit své domovy, za válkou rozdělené

rodiny, za zraněné a ty kteří se o ně starají.

Prosíme za za mrtvé a jejich rodiny, za staré, nemocné a opuštěné.

Prosíme za to, abychom nezištnou všestrannou pomocí pomáhali všem, které

válka postihla a setkáváme se s nimi v našem okolí.

Prosme sami za sebe, abychom se nenechávali ovládnout zlostí a nenávistí nebo

lhostejností.

Milosrdný Bože, také my jsme hříšníci, kteří se podílejí nazlu ve světě. Proto tě prosíme o slitování a odpuštění pro nás, pro agresory a teroristy a pro všechny, kteří byli svedeni k podporování zla. AMEN.

Termíny setkání sester a spolupracovníků Díla blažené Zdislavy 2023/2024

ZÁŘÍ: 30 9. 2023 Litoměřice

ŘÍJEN: 28. 10. 2023 Olomouc

LISTOPAD: 18. 11. 2023 Praha

PROSINEC: 29. 12. 2023 Plzeň

LEDEN: 27. 1. 2024 Olomouc

ÚNOR: 24. 2. 2024 Olomouc

BŘEZEN: 23. 3. 2024 Praha

DUB EN: 27. 4. 2024 Praha

KVĚTEN: 25 5. 2024 Křižanov

ČERVEN: 15. 6. 2023 Olomouc

ČERVENEC: 7. - 12. 7. 2024 Králíky

Sestry zdislávky (opět) v Litoměřicích

V sobotu 30. září 2023 Diecézní dům kardinála Trochty v Litoměřicích ožil setkáním současných i bývalých sester zdislávek a jejich spolupracovníků. Setkání se zúčastnil Otec spirituál P. Antonín Krasucki a Mons. Karel Havelka, s nímž sestry v Litoměřicích dlouhou dobu spolupracovaly. Ze setkání se bohužel pro nemoc omluvil Mons. Martin Davídek, kancléř biskupství, s nímž pojí sestry dlouhodobé přátelské vztahy.

Po společné modlitbě Ranních chval se rozběhlo vzájemné představování a vzpomínky. Dvě nejstarší litoměřické spolupracovnice a Mons. Havelka vzpomínali nejvíce na dobrotu a lásku naší bývalé představené sestry Marie Terezie Legnerové a těšili se z toho, že naši nejstarší sestru, ještě ze zakládající generace, jednadevadesátiletou Márii Františku Miksovou mohli osobně pozdravit a poděkovat jí za její celoživotní službu na farách v litoměřické diecézi.

Vrcholem setkání byla mše svatá, při níž Otec spirituál povzbudil všechny přítomné k velké důvěře v Boží přítomnost v životě každého z nás. Po výborném oběd v místní restauraci následovala přednáška Otce spirituála na téma trpělivost. Pak jsme se přesunuli na hřbitov pomodlit se u hrobů našich zakladatelů a zemřelých sester.

S velkou vděčností Bohu jsme děkovali za naše společenství, které přes všechny překážky žije a dále se rozvíjí. Chceme být věrnými a obětavými služebnicemi tam, kde nás církev nejvíce potřebuje, tak jak si to přáli naši zakladatelé: dr. Bernardin Skácel, OP a MUDr. Marie Zdislava Veselá.

Krásné svědectví naší milé sestry Terezie z Lissieux Z Plzně

Jmenuji se Marie Švarcová.

Jsem matkou tří dcer a babičkou pěti vnoučat. Ráda bych se s vámi podělila o svůj životní příběh. Jsem již v důchodovém věku a často bilancuji svůj život.

V roce 1992 jsem otěhotněla a čekala třetí dítě. V té době jsem ještě nevěděla o Hnutí nenarozeného života, měla jsem však víru, proto bylo možné se opřít o Ježíše. Mé těhotenství mě zaskočilo a zaskočilo i mého manžela, který viděl, že interupce je příležitostí, jak situaci vyřešit. U mne to bylo jiné, vnímala jsem k interupci odpor, a také, že by to neuneslo mé svědomí. Měla jsem tehdy okolo sebe hrstku věřících, s nimiž jsem se radila. Říkali mi, že bych to měla přijmout, ale jak, když manžel byl proti a interupci mi doporučil i lékař kvůli tomu, že dítě bude postižené. Tížila mne zodpovědnost, že by se dítě narodilo postižené a já bych na tom měla vinu. Hledala jsem pomoc i u kněze, proto jsem šla do zpovědnice pro radu, jak se k tomu postavit. Kněz mi radikálně řekl, že interupce je vražda a v žádném případě na ni jít nemám. Vypotácela jsem se ze zpovědnice a dovolávala se Ježíše. Při svatém přijímání se mi dostalo Božího požehnání: „Jsem s tebou, moje cesty nejsou cesty lidské.“ Vše jsem odevzdala do Božích rukou s rozhodnutím, že si dítě nechám. Toto rozhodnutí jsem sdělila své kmotře, která byla ráda a slíbila mi, že se za mne bude modlit.

Narodila se mi třetí dcera Marie, zdravá a krásná. Manžel ji přijal dobře, s poznámkou, jak to někdo může zabít. Neodpustila jsem si také poznámku a připomněla, že to po mě chtěl. Jeho odpověď mě zaskočila: „No jo, to jsem ji ale neviděl“. Každý, kdo ji viděl, jí nazýval andílkem. Když bylo dceři 12 let, vážně jsem onemocněla. Odcházela jsem z tohoto světa. Při setkání s Ježíšem, který mi řekl: „Nejraději bych si tě vzal“, jsem mu odpověděla: „Já bych také ráda, ale ty víš, že mám Marušku, proto bych chtěla zůstat“. Po měsíci mě propustili z nemocnice s hadičkou - přijímala jsem tímto způsobem jídlo. Maruška byla ráda, že mě má doma a radovala se z toho, že má mamku (tak mi často říkala) a já jsem děkovala Ježíši, že mi přes lékaře pomohl. Ochotně mi pomáhala se vším, co jsem potřebovala, trávila se mnou čas. V té době byly starší dcery již dospělé a manžel byl pracovně vytížený.

Často jsem přemýšlela o boji mezi dobrem a zlem. Opřela jsem se o dobro, a proto jsem obstála. Děkuji za to Pánu Ježíši. Postupem času jsem se také dovídala o Hnutí pro život, kterému moc fandím. Jsem ráda, že tímto způsobem brání život a pomáhá řešit různé těžké situace.

Když dcera dospěla a oznámila mi, že čeká miminko, uvědomila jsem si v té chvíli, co bych způsobila, kdybych se tenkrát rozhodla pro interupci. Jaké právo bych si přivlastnila a přetrhala život. Čekala ještě chvíli, jak budu reagovat a ještě jednou mi to zopakovala, poté přišlo obětí a radost. Nyní je matkou dvou dětí a já se těším z vnoučátek.

Vánoce 2022 jsme trávily společně. Zavzpomínaly jsme si a dcera ukončila rozhovor: „Mami, to byly pro mne ty nejkrásnější Vánoce. Vím, že jsem vybojovaná, ale jsem ráda, že žiji.“

Každá žena je povolána být matkou. Je to to nejcennější, co v životě máme. Je to krásný dar předávat život. Být vděčni za to, co máme a přijímat s pokorou to, co přichází.

Ježíš nám přináší:

lásku, která se nedá změřit,

radost, která bude trvalá,

pokoj, který převyšuje naše myšlení,

naději, která nebude nikdy zklamána,

slávu, která nebude nikdy zastřena mraky,

sílu, která nebude nikdy vyčerpána,

odpočinek, který nebude nikdy narušen,

světlo, které nikdy nezahalí tma,

život, který nikdy nezanikne.

Nový blok - dvojitým kliknutím zde, zahájíte úpravu bloku...

Věčné sliby sestry Mgr. Ivy Anežky Hojkové

Na svátek svaté Terezičky Ježíškovy 1. října 2022 jsme prožili velikou radost. V chrámu Páně sv. Mikuláše v Suchdole nad Lužnicí složila po devítileté přípravě věčné sliby naše drahá sestra Iva Anežka. Kostel byl zaplněn jejími pěti sourozenci a jejich rodinami, místními farníky a sestrami zdislávkami, které se sjely v hojném počtu z celé republiky. Nemocného Otce spirituála Antonína Krasuckého zastupoval Otec provinciál Lukáš Fošum, OP. Pozvání přijal také duchovní správce farnosti P. Tomáš Vyhnálek, OMI a P. Tomas van Zavrel z Pastoračního střediska Českobudějovické diecéze, kde sestra pracuje.

O krásný hudební doprovod mše svaté se zasloužili synovci a neteře sestry Anežky. Po litaniích ke všem svatým sestra s rozžatou svící a rukou položenou na Bibli slibovala, že se v našem společenství bude doživotně snažit o dosažení křesťanské dokonalosti zachováváním tří evangelijních rad. Na znamení svého zasvěcení přijala z rukou Otce provinciála zlatý prsten Kristovy nevěsty, dar místních farníků a kytici bílých růží od sestry představené.

Dojemná chvíle nastala po závěrečném Te Deum, kdy Anežka děkovala svým rodičům a sourozencům za lásku, kterou od nich v rodině prožívala a prožívá.

O „svatební“ hostinu v nedaleké Majdaleně se postarala Anežčina maminka a sourozenci. Synovci a neteře se proměnili ve schopné číšníky a číšnice. V rodinné atmosféře sklidil velký úspěch zejména dort v podobě hrošíka, který upekla jedna Anežčina sestra, neboť „Hrošík“ je přezdívka, kterou Anežku její sourozenci láskyplně častovali, a který byl s velikou chutí ihned všemi sněden, neboť byl nejen krásný, ale i dobrý.

Děkujeme Bohu za povolání, děkujeme rodičům, že svou dceru dobře vychovali a zasvětili Bohu, děkujeme za jejich krásné velké rodinné společenství. Vyprošujeme všem Boží požehnání a sestře Anežce věrnost a vytrvalost ve službě Pánu.

DEO GRATIAS!

e, zahájíte úpravu bloku...

Malá vzpomínka na „strýčka“ Václava

Je mi dvacet let, zemřel mi tatínek, jsem v pokoji P. Václava Turzy na faře v Nové Hradečné. „Strýčku, koho to máš tady na fotce, ptám se zvědavě. “Strýček bylo totiž krycí jméno kvůli členům STB. Nejezdili jsme na faru za knězem, ale prostě za strýčkem, což bylo v té době méně nápadné. „To je Charles de Foucauld, který žil v samotě s eucharistií na Sahaře, konvertita a mučedník,“vysvětluje strýček zvědavé studentce a dodává podrobnosti o jeho životě a spiritualitě, která ho inspirovala v jeho kněžském životě.

To jedna ze vzpomínek na bezpočet duchovních rozhovorů a svátostí smíření, kterými mě strýček provázel po dlouhá léta. Rozdával mě a mnohým dalším mladým i starým lidem poklady svého kněžského srdce: starost o ty nejubožejší (vozíčkáře, svobodné matky samoživitelky, vdovy, duševně nemocné, pronásledované režimem, tajně vysvěcené kněze, komunisty vězněného kněze.....), schopnost oslovit přes svou zálibu ve sportu i lidi nevěřící stojící mimo církev, život hluboké modlitby - růženec měl na stole vždy, chvíle v tichu svatostánku, kázání ze života a pro život - říkal tomu praktické křesťanství, a vždy otevřenou náruč, dobré slovo, pomoc pro všechny, kteří ho vyhledali nebo které vyhledal on sám.

Čím to bylo, že P. Václav dokázal za hluboké totality oslovit a získat pro Krista tolik lidí?

Kořeny najdeme v jeho rodině v Havřicích. Chudobná rodina s mnoha dětmi, velmi zbožná mamička, jak jí říkával, darovala Církvi dně řeholní sestry cyrilky: profesorku Virgínii a kuchařku Kristu. Jejich sestřenice, také cyrilka, Benigna Machálková byla strýčkovi velkou přítelkyní a oporou. Sestry mladému Václavovi, mj. mistru republiky ve sprintu a fotbalovému trenérovi, vyprosily kněžské povolání, které mohl realizovat až ve svých jednatřiceti letech. Mezitím pracoval v různých zaměstnáních a poznával tak život obyčejných lidí. Odtud pramenilo jeho pochopení pro obyčejné lidi a jejich starosti.

Po vysvěcení na kněze v roce 1970 putoval po různých kněžských štacích. K nám do Rudy nad Moravou přišel se svým nezapomenutelným vlčákem Harykem ze Slezských Rudoltic. Když se místním komunistům znelíbilo jeho úspěšné trenérské působení mezi fotbalisty a působení na mládež, která za ním táhla jako včelky na med, a také zahájení odvážných úprav liturgického prostoru v kostele, musel z Rudy odejít do pouště na Jívovou. Nepomohlo ani to, že brigádníci z kostela pomáhali při výstavbě nového zdravotního střediska.

Tak jsme jezdili za strýčkem do Jívové a později do Nové Hradečné. Duchovní obnovy, mše svaté, a hlavně pouti ke sv. Vavřinci s mnoha hosty z celé republiky a hostiny na faře, které obětavě chystali sestry cyrilky z jeho rodiny. Strýček měl rád lidi, uměl vytvářet dobrou atmosféru pro všechny.

Po roce1989 přišly nové úkoly: služba prezidenta Charity v Olomouci a s tím spojená výstavba domu pro vozíčkáře v Krnově, děkana v Uničově, nové starostiv církevních službách. K tomu autohavárie, překonal onkologické onemocnění, trápení s farníky, předčasná smrt sestry Benigny, slabosti stáří... Jednou si posteskl: „Teď už vím, jak na to( aktivity ve farnosti), ale už nemám sil.“ A vždycky končil větou:„Pán Bůh se postará.“

Postarala se obětavá vdova Maruška Přádková, které strýček pomáhal, když její manžel skončil po úraze na vozíčku, a která si ho vzala k sobě do Krnova a tam mu dosloužila až do jeho smrti.

P. Václav Turza zemřel v říjnu, měsíci Panny Marie, stejně jako můj tatínek před čtyřiceti lety. Byli oba velcí přátelé. Kéž se setkají ve věčné slávě a kéž jim milosrdný Ježíš, kterému sloužili s láskou ve svých bližních, setře každou slzu z očí.

Lenka Bernadetta Nezbedová, Dílo blažené Zdislavy

Nový blok - dvojitým kliknutím zde, zahájíte úpravu bloku...

Zdislávky na konci světa....

Sekulární institut Dílo blažené Zdislavy má nyní sídlo ve Štědrákově Lhotě. „Kde to je?“ ptají se jistě mnozí z Vás. „Jsme docela slavné místo“, odpovídám zvědavcům. Udivený pohled tázajících mě nezastaví, protože se jedná o vesnici, která je úzce spjata s Ondřejem Bankem, naším lyžařským olympionikem, který na zdejších svazích začínal jako malý svou hvězdnou kariéru a dodnes ho ve v jeho chalupě často vídám. A naše farnost je také rodištěm olomouckého biskupa Mons. Antonína Baslera....

Štědrákova Lhota je součástí obce Ruda nad Moravou, má 55 stálých obyvatel, bezpočet rekreantů, v poslední době ještě i 21 ukrajinských matek s dětmi ubytovaných v místní ubytovně, bývalé škole. Vesnice má dvě řady chalup, jeden potok, jednu silnici, která zde končí. Kolem samé kopce, lesy, kterými je to pěšky tři hodiny cesty na známé poutní místo Horu Matky Boží u Králík.

Lišky zde opravdu dávají dobrou noc, protože všem stálým obyvatelům sežraly všechny slepice i kohouty, takže naše rekreanty již ráno nebudí jejich kokrhání a mně nepřipomínají Petrovu zradu našeho Pána...

Církevně spadáme do farnosti Raškov, spravované z Rudy nad Moravou. Máme zde nejvzácnějšího obyvatele - Ježíše v eucharistii - v kapli zasvěcené sv. Fabiánovi a Šebestiánovi, jednou za 14 dní mši svatou, elektrické zvonění, které třikrát za den zve všechny k modlitbě. Malá kaplička se sochou svatého Jana Nepomuckého, postavená blízko domu sestry představené ke stému výročí posvěcení místní kaple, jí připomíná, aby nehřešila jazykem.

V našem společenství bývá zvykem, že sídlo institutu je tam, kde má bydliště sestra představená. Tak jsme se ocitli z Litoměřic přes Brno až do Štědrákovy Lhoty, která patří k Arcidiecézi olomoucké a společenství spadá pod jurisdikci pana arcibiskupa. Olomoučtí dominikáni nám tvoří zázemí na naše setkání, Otec Antonín Krasucki, náš spirituál, se nám pravidelně věnuje duchovně i lidsky. S bratřími v Olomouci nás pojí opravdové přátelství a bratrská blízkost. Jsme jim za vše velmi srdečně vděčné.

V prvním červencovém týdnu jsme se všichni sešli na týdenním pobytu na faře v Bohdíkově, která patří také pod farnost Ruda nad Moravou. Sestry z celé republiky (Hatˇ, Vsetín, Brno, Postřelmov, Plzeň, Suchdol nad Lužnicí, Moravec) prožily s Otcem spirituálem duchovní obnovu nad 1. listem sv, Petra, společně se modlily a také navštívily Ukrajinky, s nimiž se setkali na mši svaté ve lhotské kapli. Nechyběl výlet do Králík, posezení u táboráku a relaxace s přítomnými zvířaty: 5 psů, z toho 3 čivavy a dva pudlové, připomínali sestrám vztah sv. Dominika ke psovi, a ještě dvě roztomilá morčata v péči otce Antonína, neboť jeho želva Loudalka zůstala raději v klášteře, neboť by tu psí převahu asi nezvládala.

Jsme vděčné Pánu Bohu, že nám dopřál dočkat se obnovy našeho institutu. Z původního společenství žijí už jen 3 sestry, nových sester je nyní 12 a další možné kandidátky na se hlásí. V říjnu nás čeká velká slavnost: naše sestra Mgr. Iva Anežka Hojková složí v kostele v Suchdole nad Lužnicí věčné sliby a další sestry časné sliby na jeden rok. Děkujeme za tyto milosti, za nová povolání, a prosíme všechny o modlitbu, abychom plnili vůli Boží v duchu našeho charismatu a vnášely radostně Kristovo evangelium do světa. Chceme být nablízku všem lidem, s nimiž se setkáváme: uprchlíkům, rozvedeným, nemocným, vězněným, vdovám, sirotkům, prostě lidem na okraji společnosti, tak jak nás to učí Paní Zdislava a pomáhat církvi tam, kde je toho nejvíce potřeba.

Lenka Bernadetta Nezbedová

Drazí ,

dne 28. března 2022 se dožila požehnaných 90 let naše drahá poslední spolusestra ze zakladatelské generace zdislávek Mária Františka Miksová. Její rodina přišla do severních Čech ze Slovenska. Sestřička se zúčastnila katechetického kursu v Holýšově pod vedením našeho zakladatele a zakladatelky. Působila jako zdravotní sestra v litoměřické nemocnici a později na několika farách v tomto kraji. Nyní žije v Charitním domově sv. Václava ve Staré Boleslavi. Je stále čilá, aktivní a pěstuje a zahrdě domova svoje krásné růže. Přejeme jí , aby jí Pán odměnil za její věrnost v povolání, vlídnost a dobrou náladu, kterou rozsévá stále kolem sebe, a dopřál jí do dalších let svěžest mysli a zdraví.

Vzpomínka na nejstarší zdislávku....

Svůj život odevzdala tiše v sobotu 2. října 2021 svému Pánu sestra Sekulárního institutu Dílo blažené Zdislavy Marie Jana z Kříže Smetanová, která dožívala svůj život v Charitním domově na Moravci. Společně se svojí mladší sestrou Annou Kateřinou tvořily na Moravci, a vlastně po celý život, nerozlučnou zdislavskou dvojici, vzájemně se podporovaly a pomáhaly si.

Sestra Marie vyrůstala se svými dalšími třemi sestrami v rodině zemědělce v Němčicích. Vyučila se švadlenou a svým šitím a prací na poli přispívala na živobytí celé rodině, zejména v těžkých poválečných časech. Sestra Anna vzpomíná, jak nosila na ramínku každou sobotu ušité šaty zákaznicím po vesnici, byl to její přínos k tomu, aby mohla studovat vysněnou střední školu. Její sestra Emílie se přihlásila do katechetického kursu v Litoměřicích, které vedly sestry zdislávky. Emílie se provdala, ale sestry Marie a Anna se staly společně se svou sestřenicí Annou Kuderovou sestrami tohoto společenství. Sestra Marie složila věčné sliby 10. 3. 1979. Plných 42 let žila ve světě pro Ježíše, i za dob tvrdě totality vytvářely moravskou větev společenství.

Sloužila po celý život kněžím na farách jako farní hospodyně. Její služba začala na faře v Židlochovicích, později v Křepicích, kde byl farářem P. Metoděj Kuběna. Sestra Marie ho doprovázela na jeho působištích v Nosislavi a na Žernůvce. Po jeho smrti sloužila pateru Jašovi v Deblíně a v Kuřimské Nové Vsi. Ve službě tvořily se sestrou Annou nerozlučnou dvojici, sestra Anna pracovala jako úřednice v civilním zaměstnání, a při tom Marii na farách kněžím pomáhala s úřední agendou a katechezí dětí. Marie často říkala, že chtěla vždy pomáhat jen prostým venkovským kněžím, netoužila po uznání, vděku, slávě. Když jsem navštívila obě sestry na faře v Kuřimské Nové Vsi, pan farář Jaša, vesele poznamenal: Plavu v samé smetaně! Tím vyjádřil vše – poděkování za věrnou a nenápadnou službu sester, které se mu dostávalo.

Sestra Marie byla tiché, nenápadné povahy, měla srdce karmelitky. Kostel a svatostánek, neustálá modlitba a práce, to byl celý její život. Smysl pro krásné věci uplatňovala při šití oděvů a květinové výzdobě kostelů všude, kde působila. Byla výborná kuchařka, hostila na farách mnoho hostů, zvláště dětí. Nenápadná, tichá, psala si písemná rozjímání a modlitby. Všem vždy žehnala, nikdy nereptala, vše přijímala odevzdaně z Boží ruky. Měla také svůj osobitý smysl pro humor, o čemž by mohla dlouze vyprávět zejména její sestra Anička.

I když ležela na lůžku na Moravci dlouhých 7 let, působila vždy radostně, modlila se, vnímala mši svatou, všem příchozím děkovala a s láskou žehnala. Živě se zajímala o naše mladé sestry, měly jsme ji všichni opravdu ze srdce rády. Také u personálu domova byla oblíbená, starali se o ni vzorně, za což jim vždy s láskou děkovala. Patří jim za to i máš vděk a dík.

Sestřičko, děkujeme za Váš pokorný a prostý život, kéž Vás Bůh zahrne svou milostí a požehnáním. Ať Vaše blahoslavené čisté srdce vidí Boha tváří v tvář.!

s. Lenka ¨Bernadetta Nezbedová

generální představení Díla Blažené Zdislavy

Plzeňská zdislavská radost...

V sobotu 25. září 2021 se téměř všechny sestry zdislávky se svým Otcem spirituálem Antonínem Krasuckým, OP sešly v chrámu sv. Jana Nepomuckého v Plzni na Borech, aby se staly svědky věčných slibů naší milé sestry Marie Terezie z Lissieux Švarcové.

Přes počáteční zmatky kvůli nemožnosti zaparkovat, začala mše svatá, kterou celebrovali s Otcem spirituálem místní farář P. Bogdan Stepień a nemocniční kaplan P. Jiří Barhoň. Hudebního doprovodu se ujala místní varhanice Petra Boučková.

Cesta naší sestry k zasvěcenému životu nebyla jednoduchá, přes dominikánské terciáře se dostala až ke zdislávkám, kde zakotvila až na základě dispensu od svatého Otce. Její obětavý a naplněný život je důkazem toho, že Boží cesty jsou často nevyzpytatelné. Pán splnil přes všechny životní peripetie její touhu z dětství, i když je matkou tří krásných dcer, které se slavnosti také zúčastnily. Sestra Terezka pracovala dlouho u starých lidí v charitě, navštěvovala staré a nemocné, pomáhala v dominikánském klášteře. Nyní v důchodu vypomáhá v církevní mateřské škole. Děkujeme Bohu za její vytrvalost, statečnost a odvahu jít za hlasem svého srdce...

Všichni účastníci slavnosti pak byli pozváni na slavnostní oběd do sálu místní fary, které obětavě uvařily a připravily sestry z Kongregace sester dominikánek. Atmosféra tohoto setkání byla velmi přátelská a rodinná. Měli jsme mezi sebou kromě kněží také paní Mílu Weinigerovou, která absolvovala katechetický kurs v Holýšově s naším zakladatelem P. Janem Skácelem a dr. Marií Veselou. Její vzpomínky velmi obohatily naše setkání.

Sestra Terezka je vyučená švadlena, a tak jsme jí podle naší tradice předaly dar - šicí stroj Singer – dort, který jsme dovezli nepoškozený až ze Šumperka. Prý byl velmi dobrý, všem chutnal, hlavně dětem ve školce. Hlava Singrovka prý počká v mražáku na další uplatnění...

Děkujeme Pánu Bohu za tento krásný den, za milost povolání, za obětavou službu kněžím a sestrám dominikánkám. Kéž tvoříme i nadále krásnou rodinu Božích dětí!

Radosti zdislávek

Kostel Neposkvrněného Početí Panny Marie v Olomouci se stal 21. srpna 2021 místem věčných slibů sestry Evy Jany - Pavly Dominikové a druhých časných slibů její maminky – vdovy, sestry Evy Dominiky Dominikové ze Vsetína. Na slavnost přijal pozvání také olomoucky biskup Mons. Antonín Basler a mnoho našich přátel a hostů. Liturgii doprovázel Chrámový sbor z Rudy nad Moravou. Ostatní sestry obnovily své sliby.

Slavnost pokračovala přátelským setkáním v čínské restauraci v blízkosti nebe – v olomouckém „mrakodrapu“ u nádraží. Všichni obdivovali Wojtylčin super - dort, který se pokusil zmapovat průběh jejího života a všech zaměstnání, kterými prošla. Panoval přátelská a radostná atmosféra, nechyběl humor i hudební zastaveníčko.... Krásné společenství Božích dětí, které spojila lásky Krista Pána!

Podobná slavnost nás čeká ještě jednou, tentokrát v Plzni, kde věčné sliby složí naše sestra Marie Terezie z Lissieux 25. září 2021 v chrámu sv. Jana Nepomuckého v Plzni na Borech.

Naše srdce překypuje radostnou vděčností za všechny milosti, které Pán Ježíš udělil a uděluje našemu malému společenství. Prosíme o to, abychom žily pro Ježíše v tomto krásném a často bolavém světě a nesly tam, kam nás Pán pošle, radost, naději a pokoj Kristova evangelia!

Neboj se, já jsem tě vykoupil,

povolal jsem tě tvým jménem, jsi můj.

Iz 43,1

S radostí v srdci oznamujeme:

25. září 2021 při mši svaté v 11 hod.

v kostele sv. Jana Nepomuckého

v Plzni na Borech

sestra z Plzně

Marie Terezie Ježíškova Švarcová

složí věčné sliby

do rukou představené a spirituála

Sekulárního institutu Díla blažené Zdislavy

P. Antonína Krasuckého, OP

V tento den všechny sestry Díla blažené Zdislavy
obnoví své závazky a doživotní sliby

Pokorně prosíme o modlitbu za vytrvalost v povolání

Neboj se, já jsem tě vykoupil,

povolal jsem tě tvým jménem, jsi můj.

Iz 43,1

S radostí v srdci oznamujeme:

21. srpna 2021 při mši svaté ve 11 hod.

v kostele Neposkvrněného početí

Panny Marie v Olomouci

sestry ze Vsetína

Mgr. Bc. Eva Jana-Pavla Dominiková

složí věčné sliby

Eva Dominika Dominiková st.

složí druhé sliby na 1 rok

do rukou představené a spirituála

Sekulárního institutu Díla blažené Zdislavy

P. Antonína Krasuckého, OP

V tento den všechny sestry Díla blažené Zdislavy
obnoví své doživotní sliby

Pokorně prosíme o modlitbu za vytrvalost v povolání

TERMÍNY SETKÁNÍ SESTER DÍLA BLAŽENÉ ZDISLAVY 2021-2022

ŘÍJEN: 23. 10. 2021 OLOMOUC

LISTOPAD: 27. 11. 2021 OLOMOUC

PROSINEC: 28. 11. 2021 PRAHA

LEDEN: 22. 1. 2022 OILOMOUC

ÚNOR: 26. 2. 2021 OLOMOUC

BŘEZEN: 26. 3. 2022 PRAHA

DUB EN: 23. 4. 2022 PLZEŇ

KVĚTEN: 28. 5. 2022 OLOMOUC

ČERVEN: 3. - 6. 7. 2022 KRÁLÍKY

7. - 10. 7. 2022 BOHDÍKOV

Čelovka, med, lilie a bílá holubička......

Asi si v duchu řeknete: „Co to tam tam ta kmotra Nezbednice jedna píše!? To přece do zbožného vzpomínání na svátost biřmování v Novém Malíně vůbec nepatří! Už je asi unavená z těch 14 předchozích kmotřenců a všech žáčků a známých, které tam potkala!“

Biřmovanci určitě vědí po dlouhé a důkladné přípravě, že největší z tří božských ctností je láska (1 Kor, 13, 13). A láska vedla mladší i starší biřmovance a farníky, aby se čelovka, med a lilie staly znamením lásky, kterým děkovali panu biskupovi Antonínu Baslerovi za udělení svátosti a svému a panu faráři Otovi Sekaninovi za přípravu na ni. Jako každé správné rodině při tom nechyběl humor. Otec biskup, který je od mládí milovníkem astronomie, dostal čelovku, aby lépe v noci viděl na obloze hvězdy a med „od konkurence,“ neboť jeho švagr z biskupových rodných Olšan je dlouholetým včelařem. Otec Oto při předávání čelovky vtipně poznamenal, že se mu konečně zřejmě „v hlavě rozsvítí.“

Kytice lilií symbolizovaly čistotu srdcí nových biřmovanců, do nichž mohl Duch Svatý sestoupit se svými dary, jak Otec biskup připomenul ve svém kázání. Při udělování svátosti se nesla kostelem přímluva plejády svatých, do jejich ochrany se biřmovanci svěřili a které chtějí napodobovat v jejich ctnostech. „Moje“ Anička si vybrala svatou Ritu, patronku v beznadějných situacích. Vím proč... Anna Rita se svými čtyřmi kluky je mojí 15 kmotřenicí... Při svatém přijímání vroucně prosím nejen za ni, ale za všechny přítomné, aby ovoce Ducha se projevilo v jejich životech, aby na světě bylo více porozumění a lásky mezi lidmi. A také děkuji: za krásný kostel, za květiny, za hudbu, za zázraky obrácení, které Bůh koná v duších lidí i v našich časech.

A co ta bílá holubička, podle tradice symbol Ducha svatého? Ty jsme před kostelem všechny snědli! Nevím, kdo si dal takovou práci s tak krásným lineckým cukrovím s bílou polevou! Byly nebesky dobré a můj obdiv patří té, která je s láskou - a tolik vyrobila! I občerstvení s focení jsou projevem lásky a přítomnosti Ducha svatého, který nás spojuje do jedné velké Boží rodiny – Církve.

Jsem vděčná a šťastná za krásný den. A tak zpívám:„Buď světlem nám! Zář Tváře tvé naši zem plní Boží slávou, tvůj Duch, ať nám srdce rozpálí, láskyplná řeko, proud tvůj ať zaplaví nás, své slovo dej, ať nám svítí v tmách!“ Lenka Bernadetta Nezbedová

Drahé a milované sestry, Svátek svaté Paní Zdislavy,

naší patronky

30. 5. 2021

Františko, Jano z Kříže, Kateřino, Zdislavo, Marie, Terezie z Avily, Terezie Ježíškova, Jano - Pavlo, Anežko, Markéto Alacoque, Hyacinto, Alžběto Uherská, Dominiko, Evo, Dagmar, Andreo a všichni naši přátelé a dobrodinci,

v dnešní den, kdy si s celou církví připomínáme svátek naší ochránkyně a matky Vás všechny z celého srdce zdravím, ujišťuji Vás svou modlitbou, vzpomínkou a účastí. Včera jsem byla prosit Pannu Marii v Králíkách za celé naše společenství a za každou z Vás.

Při mši svaté se mi stále vracela myšlenka, že se mám společně s Vámi znovu zamyslet nad velikou milostí našeho povolání, nad milostí charismatu našeho společenství. Pokusím se o to meditací nad Ježíšovými blahoslavenstvími.

1. Blahoslavení chudí v duchu, neboť jejich je nebeské království.

Blahoslavení chudí v duchu, protože přijímají, co Bůh dává.

Bůh povolal každou z nás osobně. K životu, ke křtu, k zasvěcenému životu. Vy jste jeho pozvání přijaly. Proto každou z Vás Bůh blahoslaví, chválí. Svaté sliby jsou znamením zpečetění této vzájemné lásky. K naší ubohé odpovědi přidává Bůh, Láska, zosobněná v Otci, Synu a Duchu Svatém, svoji sílu a moc. Po nás to chce odevzdání, jak jen to je v dané etapě našeho života možné, jak jsme toho schopni, protože k stále hlubšímu odevzdání se Bohu neustále po celý život dozráváme. Abychom se mohly odevzdat, musíme se vyprázdnit – od svých představ, plánů, požadavků, obav smutků, strachu, hříchů, nedokonalostí, závislosti na věcech, osobách, uznání, chvále, obdivu, zdraví, pohody…. Odevzdat se Bohu znamená také touhu připodobnit se mu. V chudobě, čistotě a poslušnosti. V utrpení. Být ochoten nést to, co ještě zbývá do plné míry jeho útrap za spásu světa. Odpovězme si každá za sebe, jestli se více zabýváme Ježíšem nebo svým velko - malým Já.

2. Blahoslavení plačící, neboť oni budou potěšeni.

Blahoslavení plačící, protože vědí, že skutečnou radost jim může dát jen Bůh.

Jsme ženy a pláč k nám tak nějak patří. Pláčeme radostí, pláčeme bolestí. Máme a musíme plakat nad svými hříchy. Ostatní pláč není tak důležitý. Jako křesťané jsme plni naděje, že Bůh o nás ví, že jsme v jeho rukách, v jeho náruči, v jeho srdci. Něžně a jemně vnímá každou naši myšlenku. On je naší radostí, naším ženichem, naším miláčkem, ochráncem, kavalírem, pozorným gentlemanem. Co na to, že se nám těchto projevů od lidí často nedostává! Ježíš nás potěší, pohladí, až na to přijde čas.

3. Blahoslavení tiší, neboť oni dostanou zemi za dědictví,

Blahoslavení tiší, protože vědí, že násilí ničemu neprospěje.

Svět podle hábitu nepoznává, komu patříme, řeholnice to mají jasné. Ale o to více můžeme lidem ukazovat komu patříme v našem jednání. Můžeme se ztotožnit z každou lidskou bídou a bolestí.

Můžeme také lidem ukázat milosrdnou tvář církve, kterou mnozí naši současníci vidí v negativním světle (restituce, upalování čarodějnic, odpustky..), nechápou, že jim může zprostředkovat poznání velkého duchovního bohatství, protože nás vnímají jako jedny z nich, jako součást světa, v němž žijí. Lidé často hledají duchovní život na nesprávných cestách: new age, magie, jóga…., Nepoznává komu patříme často i církevní prostředí, ale my přesto v tichosti a bez vnějších poct sloužíme církvi, ve farnostech, vnitřním obětováním se, pokorou, vytrvalostí. Až jednou uvidíme plody naší tiché a pokorné služby

4. Blahoslavení, kteří lační a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni.

Blahoslavení, kteří lační a řízní po spravedlnosti, protože vědí, že všechno dobře skončí, i když

to tak právě teď nevypadá.

Rozměr spravedlnosti je spojen s naší dominikánskou spiritualitou. Co jiného než pravda je spravedlnost? Svět je plný nespravedlností. Kolik nespravedlností jsme zakusili v našem životě? Kolik zranění od nejbližších, která nás ovlivňují od dětství až do dospělosti! Kolik nespravedlností jsme my sami způsobili svým bližním! Odevzdejme toto všechno do spravedlnosti Boží, nechme se léčit, nechme se uzdravit! Uzdravujme svět kolem nás – láskou, soucitem a milosrdenstvím.

5. Blahoslavení milosrdní, neboť oni dojdou milosrdenství.

Blahoslavení milosrdní, protože mají trpělivost a nechají druhého, ať je takový, jaký je.

Toto blahoslavenství souvisí s předchozím je také nosným pilířem dominikánské spirituality. Milosrdenství k sobě - přijímám své klady a zápory s vědomím, že nic na světě mi nemůže vzít, že mě má Bůh rád. Milosrdenství k druhým – poznat, pojmenovat, nesoudit, pomáhat, nechtít, aby byl podle mých představ, nešuplíkovat, nezatracovat. Koho? Také alkoholiky, vrahy, duševně nemocné , politiky, násilníky, provokatéry, posměváčky, nepřátele….. Nadlidský úkol, splnitelný jen s vědomím: bez Tebe nemůžeme činit nic!

6. Blahoslavení čistého srdce, neboť oni budou vidět Boha.

Blahoslavení čistého srdce, protože mají čas pro Boha

Slibem čistoty se zříkáme tělesnému vyjádření lásky, ale ne lásky jako takové. Zříkáme se vlastní rodiny, abychom se mohli otevřít lásce pro celou lidskou rodinu. Zříkáme se intimní blízkosti s druhým člověkem, abychom tuto blízkost věnovali Bohu. Abychom v tomto světě, zmítaném zmatky v základních lidských hodnotách, jako je rodina a manželství, ukázali na prapodstatu všech lidských vztahů - vztahu k Bohu Stvořiteli. I když je náš praktický apoštolát mezi lidmi velmi důležitý, i když se ho musíme někdy nedobrovolně vzdát, podstata našeho života je v tom vnitřním apoštolátu, ochotou nabídnout se Bohu cele. Ten nám nemůže být odňat nikdy, neboť je přípravou na čas, kdy uvidíme Ježíše tváří v tvář.

7. Blahoslavení tvůrci pokoje, neboť budou nazváni Božími syny.

Blahoslavení tvůrci pokoje, protože usmiřují hádky a přinášejí mezi lidi pokoj.

Tvůrci pokoje máme být především sami sobě. Máme všemi prostředky usilovat o vnitřní vyrovnanost a pokoj pramenící z kajícího smýšlení a odpuštění hříchů. Mezi tyto prostředky patří prostředky duchovní - přijímání svátostí, zvláště smíření a eucharistie, modlitba, četba a meditace Písma, duchovní četba, duchovní vedení. Nesmíme opomíjet ani prostředky lidské - péče o zdraví, spánek, pohyb, zdravý životní styl…. To jsou předpoklady, které závisí na nás. Máme si také pokoj vyprošovat. Je také ale především Božím darem. Když přijde krize, deprese, nepokoj, máme pátrat po příčinách, poradit se s moudrými lidmi, odevzdat se do rukou Božích, nečinit žádná závažná rozhodnutí a vytrvat. Tvůrci pokoje mezi lidmi oplývají neustálou ochotou odpouštět, trpělivostí, ochotou snášet, ale také odvahou říci, upozornit, nemlčet za každou cenu, abych neměl nepříjemnosti.

8. Blahoslavení kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost, neboť jejich je nebeské království.

Blahoslavení, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost, protože mají sílu vydržet, že ostatní nechápou, proč se snaží žít podle bodu 1-7.

Vnějšího pronásledování režimem si zažila předchozí generace sester dost. My žijeme v klidnějších dobách. Vnější pronásledování dnes se může projevit ztrátou zaměstnání, ztrátou zdraví, ztrátou bydlení, nepřijetím v církvi…. Více však budeme pociťovat pronásledování vnitřní – útoky Zlého. Kritičnost ke spolusestrám, hledání chyb na druhých, reptání, hledání výmluv, netolerance, zahořklost či hněv, uražené mlčení, vyhýbání se někomu, točení se kolem vlastních problémů, přehnaný strach o sebe, lenost… Překonávejme toto všechno s láskou, s očima upřenýma na Ježíše, který nás nikdy neopustí a jednou obejme ve svém království a setře nám každou slzu z očí.

Všechno krásné, čeho se vzdáš, najdeš znova, až se setkáš,

s Pánem, který tak rád tě má, že ti stokrát víc krásy dá.

S. Bernadetta

Nový blok - dvojitým kliknutím zde, zahájíte úpravu bloku...

.cke_skin_office2003{visibility:hidden;}

POCTA PANÍ ZDISLAVĚ

Katolický týdeník 13.-19. dubna 2021, s. 2:

Nové vybavení presbytáře katedrály sv. Petra a Pavla požehná brněnský biskup Vojtěch Cikrle 21. května, kdy si Brno připomíná den výročí posvěcení katedrály. K vložení do obětního stolu biskup vybral ostatky svaté Zdislavy.

Na Petrově se věřící poté budou moci ve svých modlitbách obracet nejen k patronům katedrály a celé brněnské diecéze sv. Petru a Pavlu, ale také k vyhledávané a uctívané patronce rodin.

„Zdislava z Křižanova byla úžasnou ženou.

V duchovní oblasti vyvěrala její krása z napojení na Boha. Právě z něho čerpala prostřednictvím modlitby a svátostí vše potřebné k tomu, co na ní i dnes obdivujeme. Jako železo ponořené do ohně přebírá jeho vlastnosti, začíná svítit, hřát, a navíc se stává tvárným, stávala se do Boha ponořená Zdislava milující dívkou, manželkou, matkou i lékařkou nemocných a chudých. Ti s důvěrou vyhledávali její pomoc a byli zázračně uzdravováni tělesně i duchovně. Mám radost, že její poslání chránit a povzbuzovat rodiny je stále živé,“ připomněl hlavní rysy světice biskup Vojtěch Cikrle.

Zdislava byla papežem Janem Pavlem II. prohlášena za svatou 21. května 1995 v Olomouci. Loni uplynulo 800 let od jejího narození.

Děkujeme Otci biskupovi za krásní slova o naší patronce a vyprošujeme jemu i všem, kdo se k ní budou utíkat, vyslyšení proseb na její přímluvu.

Vstal Kristus, naše naděje...

Naději s Kristova vítězství vyprošujeme všem našim přátelům a dobrodincům

Zdislávky online......

Pandemie, jak jinak, se dotkla i našeho společenství zdislávek. V září jsme ještě stihly v Jablonném v Podještědí do rukou naší matky představené Bernadetty a otce Antonína složit nebo obnovit své sliby, a potom…

Potom od října jsme se spolu už fyzicky scházet nemohli, což nás také trápilo. Můžeme být spolu po telefonu, sdílet se také po internetu, ale to samozřejmě není ono. V podstatě každý měsíc před termínem našeho setkání jsme odhadovali, jestli se budeme moci setkat, až jsme nakonec museli s lítostí konstatovat, že nemůžeme. Některé z nás během školního roku začaly učit online, anebo se tak setkávaly při pracovních setkání nebo dokonce duchovních obnovách. Když jsme měli mít poslední sobotu v únoru setkání, domluvila jsem se se sestrou Bernadettou, naší představenou, že se sejdeme následující sobotu online.

Trocha volání, pár e-mailů a v sobotu 8. 3. se sestry začaly připojovat před třetí hodinou na Google Meet, připojil se i otec Antonín a ve tři hodiny jsme mohli začít. Hlavně, aby fungoval mikrofon a kamera! Ještě zavolat těm, které se na internet připojit nemohly, abychom se aspoň takhle navzájem pozdravili. Otec Antonín v krátkém povzbuzení nás ujistil, že každá jsme originální a máme v životě své místo a dohromady jako jedno společenství tvoříme krásný obrázek.

Skoro každá si posteskla, že je ráda, že se vidíme aspoň takhle, ale kdybychom se už mohli všichni vidět naživo… Je těžší v této době cítit radost, ale víme, že ji máme, už jen proto, že patříme k sobě a Ježíši. V podstatě všechny můžeme (nebo aspoň po větší část doby) vykonávat svou práci, ať už jako pečovatelky, učitelka hudby, vychovatelka v družině, prodavačka či recepční v olomoucké fakultní nemocnici, v rodinné firmě, pomocnice v kuchyni, zahradnice anebo na Pastoračním středisku při Biskupství českobudějovickém…

Snažíme se dávat radost i naději kolem sebe tím, že poctivě plníme své povinnosti, snažíme se naslouchat druhým třeba v telefonickém hovoru, uděláme pro ně drobnou službu, pomáháme ve svých farnostech, jen to možná stojí více vynalézavosti a snad i námahy. Scházím se s dětmi online ve dvou malých skupinkách a těší nás, že aspoň takhle si můžeme spolu povídat o Ježíši. Virtuálně se každý měsíc vidíme s vikariátními zástupci a při tom posledním víc než dřív zazněly těžkosti s tím spojené, vyjádřené touhy, ať už to skončí, zároveň si ale všichni uvědomují, že je potřeba vytrvat a hlavně dávat si navzájem najevo, že se za sebe modlíme a myslíme na sebe, aby se nikdo necítil, že je v tom sám.

O síle modlitby jsem se v této době přesvědčila, když byl dnes po dlouhé době v kostele jeden náš farník, který ležel v nemocnici s covidem v dost těžkém stavu. To jsem cítila opravdu velkou radost, když jsem ho skoro po čtvrt roce viděla u svatého přijímání. Vím, jak to muselo být pro něj těžké i to, že nemohl sám přijít dřív do kostela, i když do nemocnice za ním se svatým přijímání kněz chodil. Je to sice těžké, ale všechno jednou skončí, ale než se tak stane, buď chvála Bohu za mobily a možnosti online setkání.

s. Iva Anežka Hojková

Co si přát do nového roku?

Namáhejme se, pracujme, konejme,

ale bez neklidu.

Je třeba,

aby nás vnitřní i vněšjší

těžkosti a protivenství,

neúspěchy, znechucení, únava

posměch, pohana

a jiné kříže

očistily a posilnily.

Je třeba mít

mnoho trpělivosti sám se sebou

i s dobrým Bohem,

který nás zkouší

z lásky.

Sv. Maxmilián Maria Kolbe

Neboj se, já jsem tě vykoupil,

povolal jsem tě tvým jménem,

jsi můj.
Iz 43,1

S radost a vděčností v srdci oznamujeme,

že v roce, kdy slavíme 800 let od narození sv. Paní Zdislavy,

28. prosince 2020 při mši svaté

v Klášteře domikánů v Olomouci

sestry

Sekulárního institutu Dílo blažené Zdislavy

Darin Hyacinta Majerová z Hati

Bc. Markéta Alacoque Strakošová z Fryčovic

složí třetí sliby na 1 rok

do rukou představené a spirituála

P. Antonína Krasuckého, OP

sestry

Dagmar Antonová z Prahy

Eva Čejková z Plzně

budou přijaty do kandidatury

Prosíme o modlitbu za věrnost a vytrvalost v povolání

Drahé sestry a naši přátelé,

V těchto dnech si s láskou připomínáme naše zemřelé sestry a vyprošujeme jim, aby jim dobrý a milosrdný Bůh dopřál hojnou nebeskou odměnu. Je projevem lásky, když se modlíme za jejich spásu, s vděčností vzpomínáme na všechno, co jsme od nich dobrého dostali. Já se o to snažím denně, vždy po modlitbě posvátného růžence a dávám za ně sloužit mše svaté na Hoře Matky Boží v Králíkách.Dostala jsem z Litoměřic dvě krásné fotografie hrobu našich sester, jak se u něho modlí Otec biskup Baxant. Na stránkách Litoměřické diecéze si o tom můžete přečíst více.

Drahé sestry, drazí přátelé,

znovu jsme se dostali do situace, kdy se nemůžeme osobně setkávat a být si nablízku. Přesto nás tato situace nemůže zaskočit, protože jsme spojeni silným duchovním poutem našeho společenství. Modleme se za sebe navájem, využvejme všech moderních komunikačních protředků. Jsem Vám kdykoliv k dispozici na telefonu, emilu a nově i na skajpu, kde se můžeme osobně vidět. Ať nás vedou slova Písma: Kdo by nás mohl odloučit od Kristovy lásky? Já jsem s vámi po všechny dny až do konce světa.

Modleme se za sestry na Moravci, jsou v přísné karanténě, a také za sestru Františku v Mladé Boleslavi s níž se mi nedaří nijak spojit.

Nezapomínejte na naši sestru Alžbětu, která je nemocná. Modlete se za všechny a pomáhejte všude tam, kde je to třeba a podle svých ožností a sil.

Pokud se a Vás nedostane se mší svatou nebo eucharistií, přijměte to v duchu solidarity s těmi, kteří nemají tyto možnosti vůbec.

S láskou a v modlitbě na Vás myslí

s. Bernadetta

Neboj se, já jsem tě vykoupil,

povolal jsem tě tvým jménem,

jsi můj.
Iz 43,1

S radost a vděčností v srdci oznamujeme,

že v roce, kdy slavíme 800 let od narození sv. Paní Zdislavy

28. září 2020 při mši svaté

v bazilice sv. Vavřince a sv. Zdislavy v Jablonném v Podještědí

kandidátky

Sekulárního institutu Dílo blažené Zdislavy

Eva Dominika Dominiková st.

ze Vsetína

Ing. Bc. Ludmila Alžběta Uherská Šarišská

z Plzně

složí první sliby na 1 rok

do rukou představené a spirituála

P. Antonína Krasuckého, OP

V tento den všechny sestry Díla blažené Zdislavy

obnoví své časné i doživotní sliby

Termíny setkání 2020-2021

27. - 28. září 2020 - Jablonné v Podještědí - sliby sester

24. října 2020 - Olomouc

28. listopadu 2020 - Praha

28. prosince 2020 - Moravec - sliby sester

30. ledna 2021 - Olomouc

27. února 2021 - Olomouc

27. března 2021 - Plzeň

24. dubna 2021 - Olomouc

29. května 2021 - Hostýn

4. - 11. července 2021 - Suchdol nad Lužnicí

Zdislávky na cestách ... aneb trochu zdislavského prázdninového humoru....

Fara v jihočeském Suchdole nad Lužnicí, kde žije naše sestra Anežka, se stala v týdnu od 5. do 12. července dočasným domovem dvanácti sestrám zdislávkám i našemu Otci spirituálovi Antonínu Krasuckému.

Vzácné společné chvíle týdenního setkání jsme trávily modlitbami, každodenní mší svatou, duchovními rozhovory a přednáškami, v nichž nechyběl tradičně i zbožný humor, který je pro Otce Antonína tak charakteristický. Svůj čas však věnoval nejen nám, ale i své již značně povyrostlé želvě Loudalce a morčeti, které obětavě opatroval svým přátelům.

Když si k tomu ještě domyslíte dvě temperamentní čivavy naší sestry Wojtylky a všudypřítomné komáry, pochopíte, že by z nás, členů, dominikánské rodiny, měl radost nejen svatý Dominik, ale také svatý František z Asissi. Každého zabitého komára jsme doprovodily na jeho poslední cestě známou písní Nestarej se ženo má, že mi nic nemáme, zabijeme komára masa naděláme....Naše krev jim zřejmě velmi chutnala... Masa tedy bylo dost.....

Sestry doslova překypovaly potřebou posloužit svým kuchařským uměním všem ostatním, takže na sestru představenou už zbylo jen mytí nádobí. Sestra představená se za to všem odměnila originálním dárkem – bublifukem. Bublifuk je totiž dobrá pomůcka, jak trénovat plíce v době koronaviru a povznášet vůni svých modliteb a starostí vzhůru k nebesům- jako ty bubliny. Důkazem naší snahy povznést se až k nebesům dokládá foto z mariánského poutního místa Dobrá Voda. Na výletě v Třeboni si sestra představená vzpomněla na známou píseň Okolo Třeboně, pasou se tam koně, a k překvapení všech se na jednom také svezla jak dokládá další fotografie.

Děkujeme Bohu za naše společenství, za přátelství, za krásu kostelů, které jsme navštívily, za krásu jihočeské přírody a setkání s dobrými lidmi. Žít pro Ježíše je krásné!.

V sobotu 30. 5.2020, na svátek naší patronky svaté Paní Zdislavy,

byla na generálním shromáždění v Olomouci zvolena novou 1. asistentkou představené sestra

Vladislava Terezie z Avily Grauová z Postřelmova.

Korespondenčně poslaly své hlasy také naše staré a nemocné sestry, které nás vemi podporují svou modlitbou a obětí.

Naše setkání navštívil

Otec arcibiskup Mons. Jan Graubner.

Všechny sestry osobně pozdravil, živě se zajímal o jejich apoštolát a všechny povzbudil k věrnému následování Pána Ježíše tam, kam nás poslal. Setkání s ním bylo pro nás velkým povzbuzením, nechyběl při něm humor a přátelská rodinná atmosféra.

Patří mu za jeho laskavost a zájem o nás velké poděkování.

Ten den jsme také slavily narozeniny tří sester a Otce Antonína. Veselé společenství a originální dary jako obvykle nechyběly. Doufám, že se naše tři potencionální nové kandidátky mezi námi cítily dobře a že bratrům z olomouckého konvetu sladká Loudalka přinesla nezapomenutelné chuťové zážitky.

Děkujme Pánu za naše společenství, za všechno, co nám prokázal. Jděme do budoucna s velkou nadějí. Naší nové asistence děkujeme, že přijala spoluzodpovědnost za naše společenství a vyprošujme jí moudrost Ducha svatého pro její novou službu.

s. Lenka Bernadetta Nezbedová

Slavíme s celou Církví 800 let od narození svaté Paní Zdislavy.

naše Dílo, naše rodiny, naši vlast.

Deset rad pro dobrý život

1. Chtěj své povinnosti vykonávat zodpovědně a v souladu se svým svědomím!

2. Všude, kam přijdeš, zanechej po sobě jen dobro!

3. Každého, s kterým se setkáš, pozdrav s úsměvem a nabídni mu aspoň jedno

milé slovo!

4. Snaž se ovládat v každé situaci a pěstuj v sobě cit pro druhé a jejich potřeby!

5. Vytrvale v sobě potlačuj závist a nenávist, které tě mohou učinit zlým a

nešťastným!

6. Neřekni ani jedno slovo a neudělej nic takového, co by bylo hodno opovržení!

7. Ke každému buď shovívavý a laskavý!

8. Měj v úctě názor a přesvědčení druhého!

9. Odpusť každému chyby osobně, upřímně a vlídně, aniž by ses nad někoho

povyšoval nebo pohrdal jím!

10. Svou vytrvalostí, rozvahou a pokojem se přičiňuj, aby mezi lidmi vládla

láska a svornost!

Drazí,

dovolte mi, abych se jménem svým a jménem sester Sekulárního institutu Dílo bažené Zdislavy několika slovy rozloučila s naší drahou sestrou Marií Veronikou. Nebojte se, nebude to, dlouhé, sestra Miriam, jak jsme ji my sestry důvěrně oslovovaly, aby se odlišila od ostatních Marušek ve společenství, by si to jistě nepřála.

Ke zdislávkám vstoupila za hluboké totality v roce 1973. Byl to z její strany velmi statečný čin, protože společenství muselo být v ilegalitě a členství v něm bylo trestným činem. Proto sestry svou příslušnost ke společenství přísně tajily. První sliby skládala v roce 1974, věčné sliby v roce 1981. Žila životem zasvěceným Bohu plných 47 let. Od roku 2016 byla mojí první asistentkou, nesla zodpovědnost za celé naše společenství a velmi mě podporovala modlitbou i radou.

Na smutečním oznámení je verš, který vystihuje její život: Blahoslavení tiší, neboť oni dostanou zemi za dědictví. Sestra Veronika byla tichá, nenápadná, možná jste o ní ani nevěděli, že při úklidu kostela vlastně plní své řeholní poslání. Byla ženou modlitby: modlila se pravidelně denní modlitbu církve - breviář. Až asi týden před smrtí mě prosila o prominutí tohoto závazku. Denně růženec, adorace, mše svatá, duchovní četba – měla ráda knihy Eliase Velly, znala je téměř nazpaměť.

Vyprosila mnoha lidem obrácení, v nemocnici jako zdravotní sestra byla nablízku všem nejen povinnou péčí, ale i láskou a soucitem. Říkala mně, že už ani neví, kolik lidí doprovodila na věčnost! K mnohým pacientům přiváděla kněze, i když jí hrozil za to v dobách minulých vyhazov. Jen Pán Bůh sám ví o všem dobrém, co vykonala a jistě ji štědře odplatí.

Sestro Veroniko, přes svůj hluboký duchovní život jsi měla velký smysl pro realitu, stála jsi oběma nohama na zemi, ale srdcem a hlavou v nebi. Důkaz: pokaždé jsi přivezla starým sestrám na Moravec něco dobrého, pamatovala sis, co kdo měl rád!

Měla jsi velký smysl pro humor, šibalský úsměv, který nikoho nezarmoutil. Vnášela jsi mezi lidi dobrou náladu. I když nás dělil věkový rozdíl, mohla jsem ti všechno říci, modlila ses, povzbuzovala v těžkostech. Obdivovala jsem tvůj vnější i vnitřní pokoj za všech okolností. Svým životem jsi naplnila odkaz svaté Zdislavy, naší patronky tím, že jsi s láskou pečovala o nemocné a svou rodinu.

Pán Bůh ať ti setře každou slzu z očí a odmění tě za všechny číše studené vody, které jsi z lásky podala bližním. Ať ti odmění, že jsi Krista, svého Ženicha, poznávala po celý svůj život ve tváři těch, kterým jsi s láskou sloužila.

Přimlouvej se za nás v nebi!

Drazí,

dnes v podvečer na Bílou sobotu, v den Panny Marie a smrti naší zakladatelky dr. Marie Veselé (zemřela na Bílou sobotu r. 1990) a v převečer Zmrtvýchvstán Páně si Pán povolal k sobě naši drahou spolusestru

1. asistentku DBZ

sestru

Marii Veroniku Nixovou

Zemřela po velkém utrpení, připravená na setkání se svým ženichem, Ježíšem Kristem. Jsem Pánu Bohu vděčná, že jsem ji s Otcem Antonínem zastihli živou. Přijala pomazání nemocných a viatikum na cestu. Obnovila své sliby. Už nemohla mluvit, ale vše vnímala. Modlili jsme se u jejího lože růženec a Korunku k Božímu milosrdenství.

Sestra Veronika se narodila 29. 7. 1943 v Jemnici, do Díla vstoupila v roce 1973, 19. 10. 1974 složila první sliby, 11. 12. 1981 sliby doživotní. První asistentku představené byla od roku 2016. Celý život pracovala jako zdravotní sestra v nemocnici.

Prosím, modlte se za spásu její duše. Pohřeb bude v úzkém rodinném kruhu, parte najdete na tomto místě.

Nový blok - dvojitým kliknutím zde, zahájíte úpravu bloku...

Malá vzpomínka na „malého“ velkého muže

Stalo se to v celkem klidném období mého zasvěceného života, po druhých slibech na rok. Byla jsem se sestrami na duchovním cvičení na Svaté Hoře u Příbrami, které vedl právě zesnulý Otec Jordán Vinklárek, OP.

Dostala jsem úkol:doprovázet mši svatou a přednášky hrou na varhany. Otec Jordán prokládal své promluvy také básněmi. Recitoval je zpaměti, celým srdcem tak opravdově a procítěně, že jsem při tom plakala. Sestry to naštěstí neviděly, ale Otec Jordán ano.

Po jedné z přednášek už se na tu plačtivou nejmladší sestru asi nemohl dívat, a šel se otcovsky zeptat na důvod mých slzí. Přiznám se, že jsem se Otce Jordána trochu bála, držela jsem se od něho v „uctivé vzdálenosti“, ale teď už nebylo úniku.

Odpověděla jsem po pravdě, že jsem si při těch básních vzpomněla na mého tatínka, který dva a půl roku strávil za překročení hranic v jáchymovském lágru a že ty básně znám, protože jsem studovala češtinu.

Když se Otec Jordán dozvěděl, že jsem studovala v Olomouci, okamžitě se zeptal: „Znala jste pana docenta Kalu?“ „Toho estébáka?“ vyhrkla jsem spontánně. Byl u mých státnic, seděl u kárné komise, kterou svolal děkan kvůli udání STB, že jsem vedla pionýrské tábory pro katolickou mládež, jak znělo oficiální udání.“ Načež Otec Jordán slavnostně prohlásil: „Toho pána jsem před smrtí zpovídal! Zemřel jako katolický křesťan! A má moc hodného věřícího syna!“

Byl to šok a znamení od Pána, že modlitby, které vyšleme za své bližní, jsou vždy vyslyšeny. Tehdy jsem se za své „nepřátele“ velmi modlila. A Pán mi dal za nějaký čas o tom vědět, abych mu byla vděční! Byla jsem naplněna velkou radostí!

Docent Kala mně osobně nikdy neublížil, u státnic mi dal z češtiny dvojku. Nikomu vědomě neublížil. Byl jen na jiném břehu , alespoň jsme si to jako studenti mysleli.

Příběh má ještě happyend: Syn docenta Kaly, pan doktor, věřící člověk z olomouckého hospice, doprovázel na poslední cestě naši sestru Lidušku Bernardinu Hlaďákovou. Panu doktorovi jsem za to děkovala z celého srdce. Boží láska je opravdu nekonečně vynalézavá!

s. Lenka Bernadetta Nezbedová

Dílo blažené Zdislavy

Dnes ze srdce blahopřejeme

našemu milému spirituálovi Otce Antonínu Krasuckému

k jeho 56. narozeninám.

Děkujeme mu za jeho starost o nás,

za jeho výstižné a zajímavé přednášky,

za všechna povzbuzení a dobrá slova, která od něho přijímáme.

Děkujeme mu za pokoj a nadhled, který z něho vyzařuje.

Děkujeme za smysl pro humor.

Za všechny vtipy a vtípky, kterými nás obdarovává.

Za milosrdenství a trpělivost při duchovním vedení každé z nás

i celého společenství.

Děkujeme za jeho vztah a péči o Loudalku.

Děkuji mu za krásný pojem Matička...(matička)

s. Lenka Bernadetta za všechny zdislávky

Nový blok - dvojitým kliknutím zde, zahájíte úpravu bloku...

Drazí přátelé,

srdečně Vás zdravím po delší odmlce v tomto zvláštním postním čase, abyste věděli, že zdislávky žijí, modlí se, svolávají Boží Milosrdenství na svět. V poslední době mě zaujaly myšlenky starověkého Tertuliána o křesťanské modlitbě. Chci Vám je nabídnout ke sdílení a zamyšlení. Na těchto stránkách se Vám budu ozývat co nejčastěji, abych Vás povzbudila, ujistila o své blízkosti a podpoře.

...Křesťanská modlitba ...nikterak nezbavuje v utrpení pocitu bolesti,ale trpícím, sužovaným a ztrápeným dává sílu vydržet a rozmnožit milost, takže věřící poznává, co od Boha dostává, když ví, že trpí pro jméno Boží.

Modlitba:

zachraňuje duše zemřelých před smrtí věčnou

posluje slabé

uzdravuje nemocné

posedlé vysvobozuje z moci zlého ducha

otvírá závory vězení

nevinným rozvazuje pouta

zahlazuje viny

odhání pokušení

zastavuje pronásledování

ustrašeným dodává odvahy

velkodušné naplňuje štěstím

ty, kdo jsou na cestách, přivádí k cíli

utišuje vlnobití

ochromuje zločince

podporuje chudé

usměrňuje bohaté

pozvedá padlé

zachycuje padající

drží stojící.

Modleme se tedy s důvěrou i my.

S láskou na Vás všechny myslí

s. Bernadetta LENI-N

Nový blok - dvojitým kliknutím zde, zahájíte úpravu bloku...

Julek, svatá Anežka a Veselý....

Je začátek listopadu1989. Vrcholí přípravy na svatořečení Anežky České. Julek Vaga, šumperský úplně ochrnutý tajný dominikánský terciář, který sám nemůže do Říma jet, mi sehnal potřebné dolary na cestu, abych mohla jet já. Já zase sháním doporučení na cestu od svého zaměstnavatele. Jako učitelka v lidové škole umění je mým zaměstnavatelem odbor školství. Vracejí mi žádost dvakrát s vysvětlením, že za mě nemá kdo učit. Zasahuje sám soudruh ředitel - bude za mě učit osobně. Potřetí se žádanka vrátila tentokrát bez vysvětlení. Posílená svatými svátostmi se osobně vypravuji na příslušný úřad. „Soudruhu inspektore,“ říkám odvážně, „proč mě nechcete na ten zájezd pustit? Špatně pracuji?“ Odpověď mlčení... „Já vím, proč mě tam nechcete pustit. Je to zájezd na svatořečení Anežky České, který pořádá pražské arcibiskupství! Já tam prostě chci jet za každou cenu, klidně mě ze školství vyhoďte!“ Byl hodný, vyřídil to se šéfem odboru sám, mohla jsem odjet.

Byly jsme čtyři děvčata, tři rodné sestry a já. Naším úkolem bylo dovézt autobus poutníků do Říma. Na hlavním nádraží v Praze, kde byl sraz, nás vítali východní Němci stěhující se na západ. Na hranicích nás vítali celníci se samopaly. V nás malá dušička, že nás na poslední chvíli nepustí. Jeden na nás křičel: „Soudruzi, pamatujte si, až se budete vracet, tak jen tři kusy náboženské literatury na osobu! Jinak máte průšvih!“

Řím jsme v noci objeli osmkrát, než jsme našli příslušné místo k ubytování. Bohužel měli obsazeno. Tolik poutníků nikdo nečekal. Odvezli jsme poutníky 20 kilometrů za Řím k francouzským sestřičkám. Spali jsme na zemi. Pan inženýr Vojtěch Kološ tehdy spal na stole a pomáhal tišit a konejšit unavené poutníky. Tehdy jsem netušila, že je tajně vysvěcený kněz a pozdější šumperský pan děkan! Vzpomínám na krásné české a moravské kroje, které si v ulicích Říma fotil celý svět, na české mariánské písně, které zněly v římských ulicích, když jsme se scházeli v den svatořečení na svatopetrské náměstí.

celý náš národ. Pláčeme radostí, když ho papež pozvedl a celého skryl ve svém náručí. Papež mi žehná osobně, stojím na pokraji uličky, kam mě

malou, protlačil nynější pan biskup Antonín Basler, a podává mi růženec. „Nezapomeňte, Češi,“ volá papež, „až bude Anežka svatořečena, bude v Čechách dobře. Nebojte se!“ Papež se třikrát se vrací a na naše volání odpovídá a slibuje: „Přijedu!“

A ještě ten Veselý z nadpisu. Není to chyba tisku. Chceme ukázat poutníkům před odjezdem z Říma alespoň Andělský hrad. Jdeme přeplněnými ulicemi s poutníky naznačeným směrem. Najednou se ozve srdceryvný výkřik: „Mařenko!“A „cosi“ velkého, bílého, chytá naši poutnici Mařenku do náruče. Byl to emigrant Otec Jiří Maria Veselý, dominikán, který na ulici poznal svoji spolužačku ze školy! Provede nás s odborným výkladem i humorem sobě vlastním po městě. Končíme na tržnici. „Tak si honem něco kupte na památku, děvčata,“ hlaholí. „Ale my nemáme za co, musíme zaplatit ubytování.“ „Tak to tedy ne! Peníze si nechte. Zařídím to.“ U pana biskupa Škarvady vyprosil, že nám naši krajané z emigrace celou pouť zaplatili. Koupi P { margin-bottom: 0.21cm; }

Julek, svatá Anežka a Veselý....

Audience s Janem Pavlem II v hale Pavla VI. Deset tisíc poutníků z Československa, krajané z emigrace, zástupci komunistické vlády,moderování Tomáše Halíka - tehdy jsme netušili, kdo to je. Pan kardinál František Tomášek jde, pokleká a pokládá hlavu do papežova klína. Dovedl až sem celý náš národ. Pláčeme radostí, když ho papež pozvedl a celého skryl ve svém náručí. Papež mi žehná osobně, stojím na pokraji uličky, kam mě malou, protlačil nynější pan biskup Antonín Basler, a podává mi růženec. „Nezapomeňte, Češi,“ volá papež, „až bude Anežka svatořečena, bude v Čechách dobře. Nebojte se!“ Papež se třikrát se vrací a na naše volání odpovídá a slibuje: „Přijedu!“

Vracíme se domů. Nádherná krajina zalitá sluncem, bílé Alpy, zelená tráva, pasoucí se ovečky. Řidič zesiluje rádio: „Padla berlínská zeď! „Že by měl papež přece jen pravdu,“ myslíme si, a hned bereme do rukou růženec...A ještě tečka na konec. Na schůzi OV KSČ křičel tehdejší tajemník: „Soudruzi, to je skandál! Jak jste mohli pustit na takovou akci učitelku!“ Děkuji všem, kteří mi k té cestě pomohli. Byla to nezasloužená velká milost, která ovlivnila celý můj další život....

Po třiceti letech jedu do Říma poděkovat. Za to, že mi děti přestaly říkat soudružko učitelko, za to, že mohu učit děti ve škole o hodnotách, které vyznávám, za to, že mohu učit ve školách náboženství, za své povolání k zasvěcenému životu, za všechno krásné a dobré, co mi Bůh v životě dopřál. Buďte vděční se mnou a radujme se, neboť na nás čeká ještě krásnější budoucnost!

s. Lenka Bernadetta Nezbedová,

Zakotvení v realitě, pokora a naděje...

Tyto ctnosti připomněl spirituál P. Antonín Krasucki, OP sestrám Sekulárního institutu Dílo blažené Zdislavy při věčných slibech sestry Vladislavy Terezie z Avily Grauové z Postřelmova, které se konaly 29. září v rodišti svaté Zdislavy v Křižanově. Při slavnostní mši svaté složila sliby na tříleté období také sestra Iva Anežka Hojková ze Suchdolu nad Lužnicí a všechny sestry obnovily své sliby a závazek, že chtějí sloužit církvi, tam, kde je to nejvíce potřeba, a vnášet Krista radostně do světa. Toto misijní poslání v duchu zakladatelů chtějí sestry prožívat v reálném životě se všemi starostmi, co život ve světě našim současníkům přináší, být při tom všestranně pokorné, neboť lidé světa i v církvi nebudou jejich zasvěcení v chudobě, čistotě a poslušnosti často chápat a vnášet svou modlitbou a přítomností do lidské společnosti naději, kterou přináší radostná Kristova zvěst.

Slavnosti se zúčastnili kromě Otce spirituála také bývalý zábřežský děkan P. František Eliáš a P. Jiří Putala, bývalý farář z Postřelmova. Bohoslužbu doprovodila svým krásným zpěvem schóla složená z postřelmovských farníků a přátel. Naše krásné společenství navštívily také další řeholní sestry z postřelmovské farnosti: dominikánka Guzmána Jana Valentová a Anežka Alena Viktorinová, která 14. září 2019 složila věčné sliby v Kongregaci sester Svatého kříže. Vzpomínali jsme také na setru Ludmilu Lenku Treutnerovou ze Sudkova, která se za nás modlí na v Klášteře sester bosých karmelitek v italském Janově.

Bohu, který tyto setry povolal k následování Krista, zesnulému P. Jagošovi, který tyto sestry v jejich začátcích duchovně vedl, a také všem dobrým lidem z děkanátu Šumperk a Zábřeh, kteří se modlí za nová kněžská a řeholní povolání na pravidelných poutích, patří naše vděčná radost. Tyto sestry jsou důkazem, že Bůh naše modlitby slyší a vyslyší podle své vůle.

Prosíme Vás všechny o modlitbu, abychom vytrvaly ve svém povolání. Také my, sestry zdislávky se modlíme za vás, zvláště pak za kněze, rodiny, mládež, pomáháme lidem na okraji společnosti i duševně nemocným. Pokud byste potřebovali naši pomoc a podporu, obraťte se na nás na našich webových stránkách: www. zdislavky.wbs.

s. Lenka Bernadetta Nezbedová

generální představená DBZ

Nový blok - dvojitým kliknutím zde, zahájíte úpravu bloku...

MEDITACE

Ty, Pane, jsi vyšel a jdeš staletími,

abys nás zastihl právě v naší době.

Přijď proto k nám a proměňuj

naši pýchu v pokoru,

naši lenost v odvahu,

naši sytost v neklid,

náš hněv ve schopnost šířit pokoj,

naši nelásku v náklonnost,

naši závist v účast,

naši chamtivost v plnost života

a naši smrt v život.

Modleme se

za všechny, kteří putují po cestách tohoto světa:

za lidi pyšné, arogantní, samospasitelné,

i za všechno, co je pyšné, arogantní a samospasitelné v nás,

za všechny líné, znuděné životem, rezignované,

i za všechno, co je v nás líné, znuděné životem a rezignované,

za lidi překrmené, zaslepené konzumem a spokojené se sebou samými,

i za všechno, co je v nás překrmené, slepé a uspokojené sebou,

za vzteklouny, násilníky a pomstychtivce,

i za všecho, co je v nás vzteklé, násilnické a pomstychtivé,

za nemilující a za ty, kteří v lásce hledají pouze vlastní potěšení,

i za to, co v nás je bez lásky a sobecké,

za závistivce a nepřejícníky, kteří v každém vidí jen možné soky,

i za všechno, co je v nás závistivé, nepřející a soupeřivé,

za chamtivce, které vláčí touha po majetku a nedá jim pokoje,

dokud se všho nezmocní,

i za všechno, co v nás je chamtivé, co nám brání dělit se a sdílet.

YOUCAT MODLITBY

Nový blok - dvojitým kliknutím zde, zahájíte úpravu bloku...

Termíny setkání sester v roce 2019- 2020

29.9. Křižanov kostel sv. Václava 14 hodin- věčné sliby sestry

Terezie z Avily, časné sliby

dalších sester, obnova slibů sester19. 10. Praha

30. 11. Olomouc

28. 12. Moravec

18. 1. Olomouc

29. 2. Olomouc

21. 3. Plzeň

18. 4. Praha

30.5. Jablonné v Podještědí

27.6. Hostýn

5. - 12. 7. Suchdol nad Lužnicí

Dne 28. 12. 2018 byla na generální kapitule DBZ na Moravci sestrami zvolena generální představenou DBZ na další období sestra Lenka Bernadetta Nezbedová z farnosti Ruda nad Moravou.

První sliby na jeden rok složila sestra Darina Hyacinta Majerová z Hatí a sestra Markéta Markéta Alacoque z Fryčovic.

Děkujeme všem kněžím za účast na této slavnosti, za veškerou podporu našich nových sester a všechny Vás svěřujeme do našich modliteb.

Deo gratias!

Nahoře jsou naši noví adoptovaní kluci z Rwandy

Společné vánoce u zdislávek

Asi se mě rovnou zeptáte, jak může slavit vánoce komunita, která nemá klášter a má své sestry roztroušené od Šumavy až po Beskydy? Odpovím hned - může, a to velmi intenzivně. Jak?

Když stojím na Štědrý den u hrobu své maminky, myslím na sestru Darin, která se stará o nemohoucí maminku, když procházím svou rodnou vesnicí myslím na Markétku a představuji si jejich valašské chaloupky zasněžené, stejné jako u nás, když zpívám se svými Ovečkami na dětské mši svaté, myslím na sestru Terezii Velkou a Anežku, které tráví vánoce s dětmi svých sourozenců, když nesu večeři starému opuštěnému Štěpánovi, myslím na sestru Terezii Malou a Janu Pavlu, které přinášejí radost svým starým a nemocným klientům, když zasedám k večeři se svým strýčkem, myslím na sestru Veroniku, která je jistě také u stolu se svým bratrem, když pendluji v noci mezi Raškovem a Bohdíkovem a hraji v kostele koledy seniorům, myslím na sestry na Moravci – Zdislavu, Kateřinu a Janu, když stojím před sborem a orchestrem na půlnoční mši svaté u nás, myslím na sestru Marii v Praze, kde zní jistě také krásná hudba, když poslouchám kázání našeho Otce Michala, zalétám do Olomouce za naším Otcem Antonínem a hádám, o čem asi káže on....

Nejvíce se však těším na opravdové a srdečné setkání nás všech na Moravci. Tam nejvíce prožívám skutečnost, že jsme jedna zdislavská rodina. Společná mše svatá, modlitba, jídlo, dárky, salvy smíchu, milá překvapení, vtipy Otce Antonína, slavíme 90. narozeniny naší sestry Jany z Kříže Smetanové, která se na svém bolestném lůžku usmívá, narozeniny a svátek naší Evy zvané Wojtylky..... inu podívejte se na to sami....

Bohu díky za naše již 71 leté společenství.

Lenka Bernadetta Nezbedová

e. Bohu díky.

Nový blok - dvojitým kliknutím zde, zahájíte úpravu bloku...

Ponořme se do Boha

tiše a věrně,

bez velikých gest.

Utopme se v Něm,

abychom vyplavali

na hladinu lehčí

a déle se na ní udrželi.

Všemohoucí Bože,

nám všem, kdo jsme ohroženi

vědomím ukřivděnosti

vědomím bezvýchodnosti svého postavení

vědomím marnosti svých obětí

a vědomím bezmocnosti proti zlu,

vlej hlubokou a nadpřirozenou

víru ve zmrtvýchvstání tvého Syna.

Modlitba kardinála Trochty

Moje setkání s Otcem Bartolomějem Kulhavým, OP

Setkání první

Září roku 1997. Sedím kolem stolu ve společenské místnosti v Charitním domově Zdislava v Litoměřicích jako čerstvá zájemkyně o vstup do Díla.

"Pane, kam jsi mě to poslal? To budu jezdit každý měsíc přes celou republiku, abych se setkala s několika starými lidmi?" Tyto nezbožné myšlenky včas zaháním. Omlouvám se v duchu. Pak přišel Otec Bartoloměj. První dominikán, kterého jsem viděla v hábitu. Svěží "mladík", plný humoru. "To by šlo", myslím si, "vydržím"...

Vydržela jsem, i když ho hned na druhém setkání sestry vyměnily za mladšího....

Setkání druhé

Listopad 2016. Sedíme se sestrami na obědě s bratry v klášteře v Olomouci. Otec Bartoloměj vypráví našim sestrám o svém životě. Nestačím se divit té svěžesti, té radosti, té jednoduchosti.... Při společné rekreaci mu chutnají moje nebeské řezy....

Týden před Vánocemi jedu k bratřím ke zpovědi. Na parkovišti je plno. Zajíždím do dvora kláštera. Někdo tam u garáží běhá kolem aut. Otec Bartoloměj uklízel...."Je úžasný," myslím si. Na mši svaté ho pak vidím živého už v dominikánském "gala" opět s úsměvem na rtech....

Setkání poslední

Vidíte sami... "Jak je krásný", myslím si, "už je s mojí nedávno zemřelou maminkou v nebi." Kázání Otce arcibiskupa propláču. Vzpomínám na tatínka, ročník 1924. Stejný osud: totální nasazení, koncentrák, partyzáni, vojna, Jáchymov....duševní i fyzická práce, opravy kostelů, předčasná smrt......

Děkuji, Otče arcibiskupe, za Vaše slova.

Chceme být věrní. Jako oni.....

Lenka Bernadetta Nezbedová

Jak žily zdislávky v uplynulém roce

V letošním roce jsme oslavili 70 let od vzniku našeho společenství (1946) a 800 let od vzniku dominikánského řádu. Aktivně jsme se podílely na oslavách těchto výročí, protože jsme součástí české dominikánské rodiny. Na přání Otce provinciála Benedikta Mohelníka byl o zdislávkách natočen pořad, který byl vysílán v Křesťanském magazínu 23. října 2016 na ČT 2. Sestra Bernadetta vystoupila v anketě Duhové srdce na TV Noe, sestra Anežka připravila několikrát pořad Myšlenka na den v radiu Proglas. Tyto aktivity měly přispět k tomu, abychom mohly oslovit a přijmout ty ženy, které se cítí být povolány k našemu způsobu života, za což se stále vroucně modlíme. Sestry se zúčastnily setkání s magistrem Řádu fr. Bruno Cadoré v Olomouci a v srpnu zorganizovaly ve spolupráci s městským úřadem putovní výstavu 800 let Řádu dominikánů v Klášterním (původně dominikánském) kostele v Šumperku.

Institut má k naší velké radosti 2 nové sestry: 17. 9. 2016 složila své první sliby na 1 rok sestra Mgr. Iva Anežka Hojková z Českých Velenic, která působí jako pastorační asistentka a katechetka, a 28. 12. 2016 složila tytéž sliby Mgr. Věra Ludmila Burešová z Kurovic, která působí jako vychovatelka v Církevním dětském domově ve Staré Vsi u Přerova.

Do prvního roku kandidatury byly přijaty sestra Darin Majerová z Hatě a Bc. Markéta Strakošová z Fryčovic. Sestra Vladislava Terezie z Avily Grauová z Postřelmova složila sliby na 3 roky, sestra Mgr. Bc. Eva Jana - Pavla Dominiková ze Vsetína a sestra Marie Terezie z Lissieux Švarcová z Plzně složily sliby na další rok.

V Charitním domově na Moravci žijí 4 sestry, v Jemnici působí sestra Marie Veronika Nixová, která je současně 1. asistentkou (vikářkou) představené.V Praze Uhříněvsi působí sestra Daniela Marie Šubrtová. Spirituálem zůstává i nadále P. Antonín Krasucki, OP, s nímž se setkáváme na pravidelných měsíčních setkáních a duchovních obnovách.

V současné době má institut 14 sester, z toho s doživotními sliby 7, s časnými sliby 5 a 2 kandidátky prvním roce kandidatury. V Katalogu KVŘP jsou oficiálně registrovány 2 komunity: sídelní ve Štědrákově Lhotě (farnost Raškov, spravovaná z Rudy nad Moravou) a na Moravci.

Apoštolát našeho společenství je velmi různorodý, každá sestra působí na svém místě a vykonává apoštolát v duchu našich stanov podle svých schopností a možností. Všechny sestry jsou zapsány ve společenství Eucharistická hodina, obětujeme se a modlíme zvláště za biskupy, kněze a rodiny.

Postupně se nám také daří obnovovat společenství spolupracovníků volně přidružených k našemu společenství, kteří nás duchovně podporují. Tvoří ho naše bývalé sestry, příbuzní sester a nemocní, s nimiž jsme v pravidelném kontaktu. Věnujeme zvláštní pozornost také duševně nemocným a lidem na okraji společnosti, zvláštní pozornost věnujeme osamělým matkám s více dětmi.

Děkujeme Bohu za milost povolání, za naše zakladatele, za příklad trpělivosti a věrnosti starých a nemocných sester, za obětavou službu našeho Otce spirituála, za krásné vztahy v rámci dominikánské rodiny a prosíme, abychom plnili vůli Boží tím, že poneseme „Krista radostně do světa“, jak doufáme i do královéhradecké a litoměřické diecéze, kde zatím ještě naše sestry nepůsobí.

Velké poděkování a vděčnost patří také panu arcibiskupovi Mons. Janu Graubnerovi za jeho zájem, požehnání a slova povzbuzení, kterého se nám od něho dostává. Modlíme se za jeho zdraví, a na jeho úmysly: za rodiny a nová kněžská povolání.

Lenka Bernadetta Nezbedová

generální představená DBZ

Nový blok - dvojitým kliknutím zde, zahájíte úpravu bloku...

Pořad o zdislávkách nyní najdete v archivu ČT 2

V neděli 23. října bude druhý program České televize vysílat

v Křesťanském magazínu v 12:40 na ČT 2 o našem společenství.

Repríza bude 25. 10. 5 na ČT 2 v 1:45.

Tento pořad vznikl z iniciativy Otce provinciála P. Benedikta Mohelníka, OP jako příspěvek k oslavě 800. jubilea vzniku Dominikánského řádu a 70. výročí založení Díla blažené Zdislavy.

Nevím, jak bude pořad zpracován, přijměte ho se shovívavostí a velkou vděčost k dobrému Pánu Bohu, k Paní Zdislavě, k našim zakladatelům a ke všem sestrám a spolupracovníkům, kteří věrně žili charisma našeho společenství.

Sestra Terezie a sestra Bernadetta se při natáčení (také) modlily....

Nový blok - dvojitým kliknutím zde, zahájíte úpravu bloku...

Děkujeme Otci arcibiskupovi Dukovi za zájem, povzbuzení, modlitby a požehnání pro naše společenství a ujišťujeme ho svýmu modlitbami. Jsme šťastné, že patříme do velké dominikánské rodiny. Modlíme se denně za všechny její členy v přímluvách:

Milosrdný Otče, prosíme tě za celou dominikánskou rodinu, dej, aby všichni bratři a sestry žili v duchu Otce Dominika a celým svým životem pravdu a milosrdenství.

Děkujeme Otci arcibiskupovi za jeho upřímná a povzbudivá slova

a slibujeme, že na něj denně budme pamatovat

ve svých modlitbách.

Bohdíkovský ráj 2016

Obrázek bez popisku

V příjemném společenství ostatních finalistů a panem režisérem jsem se cítila jako v nebi....

Ve fotogalerii jsou další fotky z finále ankety Duhové srdce

Závěr Roku zasvěceného života v Římě

Na konci ledna jsem měla možnost se zúčastnit programu k ukončení Roku zasvěceného života v Římě. Jsem kandidátkou sekulárního institutu Dílo blažené Zdislavy a na pouť jsem jela s podporou Díla a díky naší představené sestře Bernadettě ještě s druhou kandidátkou Věrkou. Obě dvě jsme jely s obavami, protože ani jedna nejsme moc jazykově vybavené. Ale řekly jsme si, že to navzájem nějak zvládneme. Já už jsem v Římě byla, ale všechna ta známá místa jsme tenkrát velice rychle prošli, a tak bych rozhodně nemohla nikoho provázet. Bydleli jsme na Velehradě, který se dva roky opravoval, a my jsme tak byly první, ještě neoficiální návštěvníci. Celou tu dobu jsme s Věrkou byly pod ochranou čtyř sester z kongregace Školských sester de Notre Dame. Kromě nás se ještě programu v Římě zúčastnily řeholnice: Školské sestry de Notre Dame, Kongregace Milosrdných sester III. řádu sv. Františka z Opavy, boromejky a Školské sestry sv. Františka. Boromejkám vděčíme za to, že jsme měly vlastní překlad z italštiny do českého jazyka, neboť si vypůjčily v Čechách mobilní zařízení a my jsme mohly ve speciálních sluchátkách poslouchat svůj rodný jazyk od sestry Pauly, která žije v Římě v Nepomucenu.

Program poutě byl od čtvrtku 28. 1. do úterý 2. 2. 2016. Začínali jsme večer vigilií v bazilice sv. Petra ve Vatikánu. Tam jsme měly pěkný zážitek. Sedly jsem si se sestrami na první řadu jednoho bloku židlí v boční lodi u oltáře sv. Václava. Najednou se před námi objevili dva italští pracovníci a jeden z nich nás zvedal ze židlí se slovy: „Presto, presto.“ A naznačoval nám, ať rychle odcházíme. My jsme nechápaly, co se děje a kam nás posadí. Dovedli nás však do první řady na pěkné a pohodlné polstrované židle, kde jindy sedají kardinálové apod. Takže jsme vše měly z první ruky, ale také jsme byly neustále v objektivu kamery.

Bylo tam kolem 5000 tisíc řeholnic a řeholníků, zasvěcených panen, členů různých sekulárních institutů a také členů kontemplativních řádů, což není obvyklé. Části programu se konaly v Aule Pavla VI., v Institutu sv. Augustina (který je vedle Vatikánu), na Lateránské univerzitě či v dalších třech papežských bazilikách i jinde.

Bylo pro mě silným zážitkem v tak „barevné“ skladbě povolání vnímat, že si mě a mnohé jiné vyvolil Pán k následování. A barevní jsme skutečně byli, bylo totiž zajímavé vidět kromě našich nejčastějších barev řeholních hábitů jako je bílá a černá, hábity růžové, bledě modré, fialové, vínové či zelené. Nasávala jsem do sebe nadšení a radost z ostatních sester a bratří.

Účastnili jsme se různých přednášek, nejčastěji jsme však slyšeli, že si nás vyvolil Pán a máme být radostní, tvořiví v předávání evangelia a ve službě jiným a otevření různým situacím a světu. Máme se vracet ke kořenům našich zakladatelů a k charizmatu našeho společenství. Máme si být vědomi, s jakým cílem řád, institut zakládali, nemáme je ale kopírovat, nýbrž jednat s ohledem k dnešní době a jejím potřebám. Na Lateránské univerzitě jsme např. slyšeli přednášku o interakci kultur v řeholních společnostech. Byla jsem ve skupině anglicky mluvící, kde bylo hodně černochů a vůbec zasvěcení z různých koutů světa. A tak bylo inspirující slyšet, jaké překážky musí mnohdy překonávat, a přesto jsou věrní Pánu a otevření a radostní podle evangelia.

V pondělí v poledne přišel mezi nás do Auly papež František. Hlavně jeho slova byla povzbudivá, vždyť jako řeholník a v nynější době nejvyšší představitel církve dobře ví, o čem mluví a o čem je zasvěcený život. A tak nám připomínal, ať máme vždy na paměti, že je pro nás největší bližní sestra či bratr v komunitě. A také přítomné řády a instituty povzbuzoval, když říkal, ať se nebojí budoucnosti, když nemají dorost a přirovnával je ke stromu a nedostatek nových povolání k zimě. Jako strom si v zimě odpočine a nabere síly na nové jaro, aby s novou krásou rozkvetl a dával plody, tak také společenství zasvěceného života někdy prochází takovou „zimou“ a pokud má dobré kořeny, znova se rozroste.

V úterý dopoledne jsme na tři velké skupiny konali kající pouť Božího milosrdenství do jedné z velkých bazilik. Já jsem byla v bazilice Santa Maria Magiorre. V procesí jsme se modlili všech sedm kajících žalmů a litanie ke všem svatým, které jsme již dokončili v bazilice. A navečer ve Svatopetrské bazilice jsme byli na mši svaté ze svátku Uvedení Páně do chrámu se Svatým otcem. Bylo nás kolem 11 000, takže většina seděla venku. Počasí bylo ten večer celkem dobré, takže se to dalo vydržet. Jinak v té bylo podobně jako u nás. I když jsme nebyli vevnitř v bazilice, nevadilo to, bylo to stejně pěkné. Na konci vyšel papež ven, aby i tam k přítomným promluvil. Myslím, že mluvil přímo ke mně, když říkal, že každý máme své místo v církvi a ať se nebojíme setrvat na tom určitém místě, neboť tam s námi Bůh počítá.

Nedá se všechno sdělit ústně, natož písemně. Ještě jeden velký zážitek jsme prožila, a sice když jsme mohli vkleče vyjít Svaté schody, které jsou naproti Lateránské univerzitě. Zpáteční cesta byla těžká, ne proto, že jsme jeli asi dvacet hodin v autobuse, ale kvůli tomu, že jsem si uvědomovala, jak je nesnadné otvírat se vůči lidem ve svém okolí a vidět v každém Krista. Ale zároveň jsem se i těšila domů k těm „svým lidem a starostem“, neboť výzva je to veliká a odměna ještě větší. Pánu Bohu díky.

Mgr. Iva Hojková

Naše mladé kandidátky v Římě

Potěště se pohledem na sestru Včelku a Ivu, které se zúčastnili setkání řeholníků na závěr

Roku zasvěcného života v Římě.

Další foto je ve fotogalerii.

Slíbily, že napíší pár dojmů.

LB.

...

Nový blok - dvojitým kliknutím zde, zahájíte úpravu bloku...

Blahopřeji naší nově zvolené 1. asistentce sestře

Marii Veronice Nixové

a vyprošuji jí posilu Ducha Svatého a naší Paní Zdislvavy v její nové službě.

Žena mnoha krásných tváří

aneb

Malá vzpomínka na sestru Jiřinu Mladu Gerlichovou

Když jsem v září roku 1997 vstupovala do Díla blažené Zdislavy, byla Jiřinka, jak jsme jí říkali, ve svých 68 letech žena plná energie a elánu do života. Vzhlížela jsem k ní s úctou a obdivem, protože vychovala v SOS vesničce 10 dětí, byla společenská a plná humoru.

Postupem času, když jsem ji blíže poznala, obdivovala jsem ji ještě více: za schopnost odpouštět křivdy a ústrky, kterých nebylo v jejím životě málo, za houževnatost při překonávání překážek a zdravotních problémů, za moudrý nadhled v problémových mezilidských vztazích, za její lásku k Církvi, za její věrnost Ježíši, kterému se zasvětila věčnými sliby již v mládí, za její trpělivost a odevzdanost do vůle Boží.

Dnes ve chvílích rozloučení si uvědomuji, že v sobě spojovala dvě charismata: povolání k zasvěcenému životu a k mateřství: nejen k lidskému jako matka svých adoptivních dětí, ale i jako matka duchovní pro nás mladší sestry. Uměla říci s odvahou i věci nepříjemné, které bylo třeba říci, aby se napravily vztahy a obnovila vzájemná láska sester.

Jiřinka ráda rozdávala: nejen slova povzbuzení, úsměv, humor, ale nikdy nepřijela na setkání sester bez dárků - knížky, obrázky, něco dobrého na zub, bylinky, slováckou medicínu.... myslela na všechny a také se za všechny velmi modlila. Byla ženou s nohama na zemi – realistka, praktická, ale se srdcem v nebi. Až mě dojímalo, s jakou věrností chodila denně na mši svatou, starala se o kostel, jak věrně se modlila denní modlitbu církve, růženec nikdy nevynechala. V tom nám byla vzorem a příkladem, protože se při tom všem starala o domácnost, o zahradu, o zvířátka a o své děti, vnoučata a pravnoučata, četla a studovala. Ptala jsem se jí, jestli si pamatuje jména tolika dětí. Málem se zlobila, všechny své děti, vnoučata i pravnoučata znala jménem i s daty narození a svátky. Ráda vzpomínala na své mládí na Slovácku, na přísné rodiče, na počátky svého řeholního života v Kongregaci Šedých sester, na to jak se cvičila v pokoře při tvrdé práci mezi nemocnými. Byla to žena milujícího srdce, věrná a obětavá až do krajnosti.

Pro úplnost ještě pár životopisných údajů. Narodila se 22. února 1929 v Uherském Brodě v rodině kominického mistra jako nejstarší z pěti sourozenců, měla tři bratry a sestru. Vystudovala gymnázium. V šestnácti letech 25. 9. 1945 vstoupila do Kongregace Šedých sester III. řádu sv. Františka, obláčku měla 19. 3. 1947, první sliby skládala 21. 6. 1949, někdy v 50. letech sliby věčné. Byla jí představenými přidělena práce zdravotní sestry, později vykonávala další různé práce, jak to bylo v totalitních dobách u řeholnic běžné.

Když v roce 1968 nastalo politické uvolnění, začaly se u nás zakládat dětské vesničky pro opuštěné děti. Jeden kněz řekl sestře Jiřině, že by byla se svými lidskými i duchovními dary dobrou matkou v tomto zařízení. Jiřinka to vzala jako výzvu od Boha, vyprosila si u tehdejší představené exklaustraci pro tento úkol a nastoupila do nově vzniklé SOS vesničky v Doubí. Když přišel z Říma dispens od slibů, sestra 5. 11. 1969 oficiálně vystoupila z kongregace. V Doubí se stala matkou 10 dětí, 8 sourozenců Šubrtových a dalších dvou chlapců. Vychovala z dětí dobré lidi a vedla je k Bohu i přes ateistickou propagandu a překážky všeho druhu. V roce 1982, když šla do důchodu, přestěhovala se i s dětmi do Uhříněvsi, kde dostala darem domek pro sebe i děti.

Pan Kardinál Tomášek poslal Jiřinku za sestrou Marií Zdislavou Veselou, zakladatelkou a představenou Díla blažené Zdislavy, aby mohla naplnit své řeholní sliby, které věrně po celá léta zachovávala i při své práci s opuštěnými dětmi. Sestra Zdislava ji s láskou přijala do díla oficiálně v roce 1977, první sliby skládala 21. 6. 1979, doživotní ve zkrácené lhůtě vzhledem k její řeholní minulosti 12. 11. 1983. Až do své smrti vykonávala v Díle blažené Zdislavy mnohokrát funkci první asistentky představené, pravidelně se zúčastňovala setkání sester a duchovních obnov, neopouštěla staré sestry na Moravci a povzbuzovala mladé sestry a kandidátky z nové komunity. Po celý život byla velkou ctitelkou Paní Zdislavy, často ji prosívala o pomoc v těžkých životních okolnostech a starostech s dětmi.

Zemřela na svátek svatého Štěpána 26. 12. 2015, tedy právě v den 25. výročí oficiálního kanonického zřízení DBZ dekretem litoměřického biskupa Josefa Koukla ( 26. 12. 1990), den před Svátkem Svaté rodiny, v sobotu - v den zvláštní úcty k Panně Marii.

Maminko Jiřinko, sestro Mlado, ženo moha tváří, usměvavá, pokorná, inteligentní, moudrá, ženo čistého srdce, jak to napsaly na úmrtní oznámení tvé děti, přijala jsi ve svých dětech Ježíše a naplnila jsi tím vrchovatě požadavky evangelia, sestro chudá, čistá a poslušná, přimlouvej se za nás u Toho, který byl tvou jedinou a největší životní láskou...

Sestra Lenka Bernadetta Nezbedová

Nový blok - dvojitým kliknutím zde, zahájíte úpravu bloku...

Malé zamyšlení o třech velkých májových dnech....

aneb

Diecézní eucharistický kongres mýma očima...

„Prosím tě, a co je to vlastně ten eucharistický kongres?“ zeptala se mě jedna maminka po zkoušce chrámového sboru. Hledám slova a vysvětluji, že ho vyhlásili naši biskupové, aby podpořili hloubku našeho duchovního života, aby ukázali na zdroj, odkud pramení náš život v církvi, odkud pramení a kam směřují všechny naše aktivity. „Eucharistie je zdroj života, je to to nejdražší, co zde na světě můžeme mít,“ dodávám ještě...

Večer doma vzpomínám na chvíle, které jsem mohla strávit od mládí před eucharistií v tichu kostela a kolik něhy a lásky se mi od Ježíše v těchto setkáních dostalo. Je mi útěchou, že i v naší Štědrákově Lhotě žije s námi ve svatostánku, nejsem tu osamělá. A pak vzpomínám, jak v dobách nedávných se nesměly konat žádné eucharistické průvody, církev byla zahnána z veřejných prostor do kostelních zdí. Časy se změnily. Když pojedu s dětmi na Eucharistický kongres, neskončím v budově STB v Olomouci, když jsem s jejich rodiči prý podle jejich obviněním „pořádala pionýrské tábory pro katolickou mládež !“

Den první: 15. květen - Eucharistický kongres dětí

Šla jsem spát ráno v 2:30. Chystala jsem jmenovky, rozdělení do skupinek a transparenty se svatými, aby se mi děti nepoztrácely. V 8 hodin nastupujeme se 75 lidmi do dvou autobusů a jedeme přesně podle pokynů pořadatelů na určené výstupní místo. Přicházíme jako první do Pevnůstky, máme místa k sezení. Zdravím se se známými katechetkami a kněžími, hraji si s dětmi na vlak, aby vydržely čekání.

Začínáme zpívat z připravených zpěvníků. Otec Michal stihl ještě vyzpovídat některé malé hříšníky. Slavnost začíná. Jsem dojatá, 6000 dětí na jednom místě! „Mých dětí“, neboť Bůh mi je dal, když jsem mu v mládí odpověděla na povolání k zasvěcenému životu. Děkuji v duchu z celého srdce za těch pomalu 40 katechetických let...

Zpozorním až při kázání Otce biskupa Josefa Hrdličky, protože mluví o tom, co dětem také často říkám a neustále opakuji: o slovech děkuji, prosím, promiň, mám tě rád. Spatřuji v tom pomoc Ducha Svatého pro moji službu dětem a mládeži. A děti, i ti největší „raraši“, poslouchali. V duchu činím to, co Otec biskup chce, abychom tato slova používali nejen v našem rodinném a školním životě, ale také v rozhovoru s Otcem nebeským. A tak v duchu děkuji za požehnanou existenci církevních škol, prosím za prominutí, že už jsem na děti někdy netrpělivá, promiň, říkám tomu, s kým mám napjaté vztahy a říkám miluji Tvou církev a všechny její děti. Otec biskup to s dětmi opravu umí: „Je mistrovství světa v hokeji. Když se, děti, do něčeho pouštíme bez Ježíše, hrajeme v oslabení, když jdeme s ním, hrajeme přesilovku!“

Pak si hrajeme v parku. Já se nabídla, že pohlídám batohy. Chci si totiž zdřímnout. Na rozcestí stojí mladý bohoslovec, právě přijatý do 1. ročníku semináře. Bylo po dřímání. Spřátelili jsme se za tu chvíli a po celé další dny jsme se všude potkávali mezi tolika pořadateli! To není náhoda, budu se modlit za jeho povolání, vždyť studuje v budově, kde jsem před 30 lety studovala já! V učebnách, kde jsem poslouchala marxismus - leninismus a vědecký ateismus, jsou nyní kaple! I to je zázrak, na který jsem si zvykli tak, že už za něj ani neděkujeme....

U Svatého Mořice s napětím sleduji, jak si poradí děti ze Šumperka s Pohádkou o kostelíčku Božího Těla nad Hrabenovem, kterou jsem pro ně napsala podle vyprávění mé babičky. Byli skvělí! Děti z Bludova, Velkých Losin a Šumperka šly do města na zmrzlinu. Děti z Rudy měly slíbenou zmrzlinu na Svatém Kopečku. Uctily jsme Pannu Marii desátkem růžence, 74 zmrzlin po dvou kopečkách bylo odměnou za vzorné chování a pak jsem si přece s těmi 70 dětmi musela ještě pohrát tradičně na rybáře! Nikdo se neztratil, rodiče si pro děti přišli a já jsem děkovala všem dospělým i Otci Michalovi za jejich lásku a pomoc vést a dovést všechny až domů. Také ostatní dva autobusy dětí z děkanátu prý šťastně dojely a šumperské včelky se neztratily, protože v úterý už byly u mně v houslích....

Den druhý: 16. květen - Diecézní eucharistický kongres

Nemohla jsem být na přednáškách ani průvodech kvůli nemocné mamince. Šla bych si ráda poslechnout P. Adama Ruckého, kněze, který mně v životě velmi ovlivnil svými duchovními cvičeními. Jedu na Dóm alespoň na mši svatou. „Co udělat proto, aby nám došlo, oč při mši svaté jde, s kým se tu setkáváme, koho přijímáme?“, ptá se svých posluchačů při kázání pan arcibiskup. Dlouho se modlím u hrobu svatého Jana Sarkandra za všechny kněze a jdu sebe i spolusestry zdislávky ihned zapsat do společenství Eucharistická hodina, kterou pan arcibiskup právě založil. Před dvaceti lety jsme se pustili do obnovy církevních struktur, škol, kurie, katechetické služby, charity. Nyní nám nástupce apoštolů připomíná: zajeďte na hlubinu, církev musí žít z eucharistie, jinak všechno naše plahočení a akce nebudou mít požehnání!

Před katedrálou stojí Otec Adam Rucki. Jdu ho pozdravit a těším se, že mi svoje slova zopakuje na Děkanátním eucharistickém setkání 6. června u Kostelíčka nad Hrabenovem....

Den třetí: 17. květen - Uložení ostatků sv. Jana Pavla II. na Svatém Kopečku

Přijíždím na místo, kde jsem se před 20 lety setkala s třiceti mladými lidmi z farnosti se Svatým Otcem Janem Pavlem II. „Včera tu bylo 70 jejich dětí“, myslím si v duchu, „trošku jsme se rozrostli a já stárnu...jsem tak trochu babičkou.“ Pan kardinál Divisz vzpomíná na naše volání: „Otče Svatý Kopeček, plný je tvých oveček!“ Prý se to museli po nás ve Vatikánu naučit, jak to krásně přeložil Otec Slávek, svatý Otec na toto setkání velmi rád vzpomínal - a že jich bylo po celém světě na tisíce! Hluchoněmé děti tehdy hrály pantomimu. Jednu papírovou vlaštovku vítr zanesl ke sv. Otci. Chytil ji a hodil po nás. Nezapomenutelná chvíle! Neuměli jsme polskou píseň, tak nám ji zazpíval. V Hradci už ji s ním zpívalo celé náměstí....Pan arcibiskup z Krakova s dojetím poslouchá olomoucké Střípky, které na toto setkání přišly zazpívat i se svými dětmi na Pouť rodin.

I já patřím ke generaci Jana Pavla II. Mám od něho růženec ze svatořečení sv. Anežky České z Říma, dal mi požehnání. „Nebojte se otevřít svá srdce Kristu.“.To on mi dal odvahu odpovědět na Boží volání..To on svatořečil Paní Zdislavu, ke které patřím... „Můj Pane, dnes i na mne se díváš, tvoje ústa vyslovila mé jméno....“Je to jeho píseň, mého mládí, mého povolání, je mou celoživotní modlitbou a posilou v těžkých i radostných chvílích.

Potkávám po mnoha letech jednu šťastnou maminku tří dětí, která se dlouho nemohla provdat. Inu, přece jen Paní Zdislava umí, říkám si v duchu, když jí za vyslyšení této prosby děkuji. Opět potkávám už potřetí a zdravím „mého“ bohoslovce z parku a pak potkávám dalšího bohoslovce, syna mé kolegyně, jemuž jsem slíbila modlitbu. Vezu ho autem až k semináři a mám radost, že přece jen mladí muži slyší Ježíšův hlas, když „ hledá lidi ochotné jít za ním, aby se stali rybáři duší“.

Tečka ...

Otec Slávek krásně překládal. I on je generace Jana Pavla II. Otec Michal Krajevski z Rudy, můj farář, je z Krakova. I on je generace Jana Pavla II. Dnes v kázání řekl, že na tomto setkání našel směr svého kněžského směřování: chce být knězem rodin a mladých lidí, jako Jan Pavel II. Krásné! Večer mi volá naše kandidátka, že si vybrala k prvním slibům řeholní jméno po Janu Pavlu II. Ještě krásnější!

Duchu Svatý,

veď nás na přímluvu svatých:

svatého Jan Sarkandra, svaté Zdislavy a svatého Jana Pavla II. ke svatosti!

Obnov naše rodiny!

Obnov víru našeho národa!

Sestra Lenka Bernadetta Nezbedová

Fotografie z pohřbu Lidušky Hlaďákové najdete v sekci Fotogalerie

Včera před půlnocí, v den, kdy s církví slavíme den zasvěceného života, si Pán Ježíš povolal k sobě naši drahou sestru

RNDr. LUDMILU BERNARDINU HLAĎÁKOVOU.

Zemřela v hospici na Svatém Kopečku u Olomouce ve věku 94 let. Její život byl naplněn službou Bohu a bližním. Byla učitelkou mnoha žáků, sloužila kněžím, nemocným a mnoho se modlila.

V devadesátých letech už jako důchodkyně pomáhala zakládat školu sester dominikánek v Bojkovicích a pak na ní také učila. Když jí po revoluci vrátili v restitucích majetek po rodičích, prodala ho a stala se jedním z hlavních sponzorů nového kostela v Luhačovicích. Sama se odstěhovala do charitního domova zdislávek v Litoměřicích, kde několik let každý měsíc psala asi tisícům nemocných dopisy s duchovní obnovou, kterou jim zdislávky rozesílaly. Když musely sestry z domova odejít, přála si dožít svůj život na Moravě. Obětavě ji přijaly do domova pro řeholnice sestry premonstrátky na Svatém Kopečku u Olomouce, kde ji s láskou dochovaly. Za jejich obětavou službu jim patří velký a vděčný dík .

Liduščino umírání bylo dlouhé. Pod tímto článkem najdete vzpomínku, kterou jsem napsala v létě v době, kdy pobývala na LDN v Červené Vodě. Pak v Olomouci neustále cestovala mezi domovem a různými nemocnicemi. Na podzim se její zdravotní stav zhoršil. Vnímala mě a dávala najevo, že by Vánoce ještě ráda oslavila na zemi. Vždycky jsem jí říkala, kdy za ní zase přijdu a Liduška poslušně čekala... Včera ráno jsem ji s naší sestrou Terezií navštívila naposled. Dívala se upřeně na obrázek Panny Marie, klidná, vyrovnaná trpící tvář.... Liduško, děkujeme za Tvou lásku, veselost, celoživotní službu Pánu i lidem. Přimlouvej se nás, pomáhej zvláště mladým sestrám a kandidátkám z nebe, kde jak věříme, už přebýváš.

Pohřeb bude v sobotu ve 13:30 v bazilice P. Marie na Svatém Kopečku u Olomouce.

Lenka Bernadetta Nezbedová

Báseň PhDr. Ludmily Nováčkové

Tak odchází člověk
/Lidušce Hlaďákové/

Tak odchází člověk…
Je to k nevíře.
Zacházející slunce lidského těla
může pojetí lidství oklamat.
Namísto všeho
pozemsky lidské nic…
Mohl být bohatý sebevíc.
Mohl mít k moudrosti sklon,
mohl z majetku rozdávat.

Až dotkne se i Vašich rukou
ztělesněné Boží Slovo,
s nadějí budeme na společné chvíle vzpomínat.
Jak svolila jste
ke společenství v modlitbě.
Já užasla, když slyšela jsem
růženec latinsky odříkat.
Lovila jsem perly vzpomínek
na mladá kantorská léta,
s něžnou přísností
ve Vašich očích i s moudrostí.

Patronka svatá Ludmila
nás ještě více sblížila.
Štědrý večer vykouzlila,
kdy společně jsme se sestrami
chvíle trávily.
Za nemoci jsem si odnášela
radost z vašeho pousmání,
když vzpomínky
vírou a hudbou ožily.
Měla jste můj obdiv
pro čtenářského ducha
i pro píli a chuť
se po zlomenině zotavit.

Tak přece něco zbylo z člověka…
Jen hmota se vytrácí, promění tvář.

Oč větší je proměna duše
obětí Bohu na oltář!

Hledám ducha duše…
Vím, že někde musí být.
Vzpomínkami
se snažím jej přiblížit.
Jak Písmo říká, takto to má být:
Co bylo zaseto odumře,
aby mohlo žít.
Vzklíčí, dá nové plody,
nový život uvítá.
Nad lítostí a smutkem
vírou opět svítá.

Věčností trvá odkaz,
jak člověk dovedl lásku probudit,
v lásce zůstávat…

Tak zemřel člověk…
Bohu zasvěcený,
v Roce osob zasvěcených.

Do chrámu Páně,
kdysi Ježíš, Pannou Marií
a svatým Josefem uvedený…
Snad opět Panna Maria to byla,
co umírající
do chrámu věčnosti
doprovodila, aby v Boží náručí
na milost vzata byla
a dále žila.

Svatá Zdislavo, budovatelko chrámů,

oroduj za naši sestru Ludmilu Bernardinu!

Tato invokace z litanií ke svaté Paní Zdislavě, patronce a ochránkyni Sekulárního institutu Dílo blažené Zdislavy, vystihuje životní dílo naší zemřelé sestry RNDr. Ludmily Bernardiny Hlaďákové, protože i ona se stala budovatelkou chrámu, nejen v srdcích svých žáků, kterým jako profesorka věnovala svůj život, ale měla také velký podíl na vybudování nového kostela.

Narodila se 3. července 1920 v Těšově, farnost Újezdec u Luhačovic v rodině hostinského. Měla dva bratry, kteří brzy zemřeli. Vystudovala klasické gymnázium, další studia přerušila válka a nástup komunismu, který rodinu připravil o majetek Lidušku o možnost dalšího studia.

Až později mohla studovat na Přírodovědecké fakultě v Brně obor matematika, chemie a fyzika, získala tam titul doktorky přírodních věd. V letech 1955 - 1957 vyučovala na Obchodní akademii ve Zlíně. Z politických a náboženských důvodů musela školu opustit a pracovala pak v Muzeu J. A. Komenského v Uherském Brodě, kde se zabývala národopisnými studiemi. V roce 1968 se na školu vrátila a učila tam až do odchodu do důchodu v roce 1981.

V důchodovém věku doučovala děti a pomáhala kněžím v na faře Luhačovicích. Jezdila na faru do Želetic, kde se seznámila s MUDr. Marií Zdislavou Veselou, zakladatelkou Díla blažené Zdislavy. Do tohoto společenství vstoupila v roce 1982, první sliby skládala vzhledem k věku v roce 1983, doživotní sliby v roce 1989.

Po pádu komunismu učila ještě jako důchodkyně na Církevní škole sester dominikánek v Bojkovicích. Když jí byl v restitucích vrácen majetek po rodičích, prodala ho a věnovala v duchu slibu chudoby na stavbu nového kostela Svaté Rodiny v Luhačovicích. Sama se odstěhovala do Litoměřic, kde se věnovala modlitbě a rozesílání dopisů nemocným a starým lidem. Když se sestry zdislávky musely odstěhovat na Moravec, rozhodla se, že svůj život dožije na Moravě. Díky obětavosti svých přátel a sester premonstrátek se jí toto přání splnilo.

Zemřela 2. února 2015 v Hospici na Svatém Kopečku, dobře připravená utrpením, modlitbou i svátostmi na setkání s Ježíšem, kterému obětovala celý svůj život.

Svědectví o moci a slíle svátosti eucharistie

Naši nejstarší zdislávku, sestru RNDr. Ludmilu Bernardinu Hlaďákovou, přeložili před velikonocemi z olomoucké nemocnice do LDN na Červené Vodě. Měla jsem radost, že jí mohu na sklonku života častěji navštěvovat a rozloučit se s ní. Nejedla, nemluvila, výraz tváře vyjadřoval úzkost, bolest, zoufalství. Sestry ji krmily sondou. Prosila jsem místního kněze o svátost nemocných, eucharistii nemohla už přijmout, a při tom prosila Pána, aby vydržela alespoň do Velikonoc, měla jsem několik příprav na křest. A Liduška kupodivu neumírala. O velikonoční neděli jsem nad ní plakala, slzy mi tekly na její tvář, Liduška začala reagovat. Pak mě napadlo, že se pokusímo to, aby eucharistii přijala. Byl to malý kousek, podařilo se...

Pravidelně dvakrát týdně jsem jí nosila Pána Ježíše v eucharistii. A Liduška postupně začala mluvit, reagovat, jíst a smát se a také proměňovat své okolí. Poslední návštěva sester s otcem spirituálem byla velkým svědectvím o moci eucharistie: Liduška nás spočítala, bylo nás celkem 8, modlila se s námi, pochutnala si na čokoládě a sledovala, jak otec spirituál duchovně povzbuzuje ostatní ležící pacientky...

Paní doktorka nám oznámila, že se Liduška může vrátit domů, na Svatý Kopeček, kde si přála dožít svůj život. Ptala se mě, co jsme s ní udělali, že při jejím příjezdu jí dávala tak 14 dní života! Je třeba také říci, že sestry z LDN o ni pečovaly s velkou pozorností a láskou. A láska dokáže dělat divy, prodloužit život, který mábýt žitý až do konce naplno!

Buď Bohu chvála....

za 27. září, kdy se naše společenství sešlo v Křižanově, v rodišti naší ochránkyně svaté Zdislavy, abychom přijaly nové sestry a obnovily své sliby.

Do prvního roku kandidatury vstoupila sestra Iva z jižních Čech, která slouží v církvi jako katechetka a pastorační asistenstka a sestra Věra z Moravy, která se věnuje opuštěným dětem v Klokánku. Kde se vzaly? Pán je povolal. Ale někdo se velmi dobře v nebi za to přimlouval. Za Ivu zemřelý jihočech P. Ota Mikuláš Buzický a za Věru nedávno zemřelá sestra Terezka, která často opakovala: "Já celé dny nic jiného nědělám, než se modlím za to, aby nám Pán poslal mladé sestry."

Ve druhém roce kandidatury se rozhodly pokračovat sestra Eva, která působí jako katechetka na vsetínsku a sestra Marie, obětavá ošetřovatelka starých lidí z Plzně.

Sliby chudoby, čistoty a polslušnosti složila do rukou představené a Otce spirituála P. Antonína Krasuckého sestra Vladislava Terezie z Avily, která se v postřelmovské farnosti věnuje dětem a mládeži věřící i nevěřící.

Ostatní sestry Jiřina Mlada a Marie Daniela z Prahy, Marie Veronika z Jemnice, Helena Zdislava a Marie Františka z Moravce a sestra Lenka Bernadetta obnovily své doživotní sliby.

Po dobrém obědě jsme se sešlina Moravci u sester Smetanových: Anny Kateřiny a Marie Jany z Kříže a všm nám bylo spolu dobře a veselo. Sestra Ludmila Bernardina se na Svatém Kopečku modlí ve svých 94 letech neustále Zdrávas Maria.

Děkujeme Pánu Bohu za naše společenství a modlíme se za vytrvání v dobrém a za všechny, kdo nás mají rádi... L. B.

Několik snímků ze slavnosti najdete ve fotogalerii.

Malá vzpomínka na velkou ženu

V těchto dnech se moje myšlenky vracejí k naší nedávno zemřelé sestře Marii Terezii od Dítěte Ježíše Legnerové. Malá, nenápadná žena, která svůj život darovala Bohu a službě bližním. Pocházela ze zemědělské početné rodiny ze Skalska v okrese Mladá Boleslav. Vypravovala mi, že její tatínek si považoval za čest, že jedno z jeho dětí si vybral Pán Ježíš ke své službě. Uměla pracovat na poli, jezdit s povozem, všechny venkovské práce. Do našeho společenství vstoupila 30. září 1949 a přesně za rok skládala první sliby, doživotní sliby složila 23. 1. 1953, zemřela 18. 6. 2014.

Patří k zakladatelské generaci našeho společenství, znala dr. Bernardina Skácela i dr. Veselou, prošla formací v Holýšově a v Hradci u Stoda a pak zakotvila po celý život v Litoměřicích. Pracovala jako sestra na chirurgickém oddělení. V Charitním domově Zdislava v Litoměřicích denně obcházela všechny obyvatele, s láskou tam dochovala mnoho kněží, mnoho duší připravila na setkání s Pánem. Celá se rozdávala, rozdávala sebe a rozdávala i peníze. Měla ráda mladé lidi a děti, smysl pro humor, snažila se o radostného ducha až do poslední chvíle.

Měla jsem ji ráda od první chvíle a velmi jsme si rozuměli, ačkoliv nás dělila velká věková vzdálenost a různost povah. Měla jemné a něžné srdce, velké srdce pro všechny. Nikdy jsem se jí nebála svěřit se svými duchovními zápasy, pokušeními, těžkostmi. Vím, že se modlila, hodně modlila, abych duchovně dozrála. Měla dar rozlišování, velmi uctívala Ducha Svatého a pokaždé mi připomínala, ať ho vzývám. Nikdy nezapomněla na můj svátek a narozeniny, slavila totiž svátky a narozeniny všech sester. Kolik lásky jsme od ní všichni přijímali!

V prosinci roku 2012 mi volala, že už nemůže být dále představenou, že jí ubývá sil a že mě prosí, abych nastoupila službu místo ní. Telefonát mě zastihl v autě, musela jsem zastavit a znovu říci Pánu své ano na cestě křížové. Sestry mně pak krátce na to zvolily v řádných vobách. Až dnes vidím, jaké to bylo moudré rozhodnutí. Ještě téměř dva roky mi pomáhala radou, pomocí, zkušenostmi a především modlitbou a obětovaným utrpením. Modlila se po celé hodiny za to, aby nám Pán Bůh poslal nové mladé sestry.

Ježíši, má lásko, důvěřuji ti, opakovala v posledních chvílích života. Měla radost, že jsem za ní často jezdila, že se mohla se všemi svými drahými rozloučit, i s Otcem Antonínem, naším spirituálem. Odprošovala jsem ji za to, že jsem tolikrát zranila její dobré srdce, ale ona mi řekla, že nikdy, a že ví, jak ji mám ráda. Slíbila mi, že mi bude pomáhat. Láska smrtí nekončí a matky, zvláště duchovní matky, na své děti nikdy nezapomínají.

Sestřičko, radujte se z Pánovy blízkosti a přimlouvejte se za nás!

Vaše vděčná sestra Bernadetta

Ve fotogalerii najdete několik snímků z pohřbu Marie Terezie Legnerové v Litoměřicích.

V důvěře v Boží Milosrdenství a lásku

oznamujeme všem přátelům a známým,

že si k sobě dne 18. 6. 2014 Pán povolal ve věku 85 let sestru

MARII TEREZII LEGNEROVOU

dlouholetou představenou Díla blažené Zdislavy.

S naší drahou zesnulou se rozloučíme při zádušní mši svaté

dne 24. 6. 2014 v 9⁰⁰ hod.

v kapli sv. Rafaela v Charitním domově na Moravci.

Po obřadech bude převezena do Litoměřic,

kde bude ve 14⁰⁰ v děkanském kostele Všech svatých

sloužena mše svatá za spásu její duše.

Poté bude uložena do rodinné hrobky sester DBZ.

Pozůstalí

Příbuzní Sestry Díla blažené Zdislavy

Sestra Božena Slánská a ostatní příbuzní

Synovec Jan Legner s rodinou

Dnes, 18. června, den před svátkem Těla a Krve Páně, si Pán povolal k sobě naši drahou spolusestru,

nejbližší spolupracovnici a nástupkyni naší zakladatelky,

dlouholetou představenou našeho společenství

a námi všemi milovanou a ctěnou

Marii Terezii Legnerovou

ve věku nedožitých 86 let a po 51 letech zasvěcného života.

Sestra Terezie byla dobře připravena na odchod do nebeského domova. Svoje utrpení obětovala za naše společenství a za kněze a rodiny. Pohřeb se bude konat příští týden na Moravci a v Litoměřicích.

O datu a hodině pohřbu budete včas informováni.

Prosím o modlitbu za spásu její duše a připomínám její poslední slova a odkaz pro nás:

Důvěra, důvěra, důvěra... Bože, moje Lásko....

s. Lenka Bernadetta Nezbedová

V neděli 16. února si Pán povolal do nebeskoho domova svoji věrnou služebnici naši drahou sestru Marii Přibyslavu Martincovou. Děkujeme Bohu za její věrnou službu církvi, za její lásku a přátelství. Prosíme o modlitbu za spásu její duše. Ať jí Pán odmění za všechno dobré, co v životě vykonala pro čest a slávu Boží. O pohřbu budete včas informováni.

L. Bernadetta Nezbedová

PRAVIDELNÝ PROGRAM SETKÁNÍ SESTER

DÍLA BLAŽENÉ ZDISLAVY

9:30 Hodinka četby, ranní chvály

10:00 Mše svatá

10:30 Krátká adorace

11:00 Přednáška Otce spirituála

12:15 Modlitba během dne

12:30 Oběd

13:00 – 13:45 Siesta, přátelské posezení, sdílení

14:00 – 15:00 Rozdělíme se do skupin:

1. Sestry - modlitba růžence, možnost rozhovoru s Otcem spirituálem

2. Kandidátky – rozhovor s představenou nebo Otcem spirituálem

15:00 Korunka k Božímu milosrdenství, vzájemné sdílení

15:30 Závěr setkání

Prosím sestry ze vzdálenějších míst, aby přijely alespoň na mši svatou. Odpoledne můžete po oficiální části ještě pobýt podle vlastního uvážení.

Nový blok - dvojitým kliknutím zde, zahájíte úpravu bloku...

Z D I S L Á V K Y

stavebne prace zilina

Termoprádlo z merino vlny

Vystěhování neplatičů

MODLÍME SE ZA MÍR VE SVĚTĚ