Zde najdete různé originální katechetické materiály z pedagogické praxe sestry Lenky Bernadetty Nezbedové, scénky a básně pro děti, zpracované roráty po svatých,  adorace, materiály k biřmování a pro etickou výchovu aplikovanou na mládež ve farnosti a další. Kéž Vám slouží k Boží oslavě.  

Pohádka o Kostelíčku Božího Těla nad Hrabenovem

 

Osoby: vypravěč, vypravěčka, 3 zloději, včelí královna, 10 včelek, sedlák, 2 děvčátka, lidé

Kulisy: bílá hostie, pytel, stromy, květiny, křídla včelkám......

Úvod

VYPRAVĚČ:

Bylo to někdy ve 14. století, kdy náš kraj byl poset hlubokými lesy, cest bylo málo a vesničky z nich vykukovaly jako malé ostrůvky v moři zeleně. Lidé pracovali v lesích a na polích a chválili Boha za všechno, co jim posílal.

VYPRAVĚČKA:

V Rudě nad Moravou byl v té době postaven kostel, aby lidé nemuseli chodit daleko v neděli na mši svatou. V kostele s nimi přebýval Pán Ježíš ve svatostánku a lidé se necítili tolik osamělí. Snažili se Pánu Ježíši poděkovat tím, že do kostela dali to nejdražší, co měli: bohoslužebná roucha vyšitá zlatými nitkami, kalichy a monstranci ze zlata. Byli šťastní, když se po tvrdé práci sešli v kostele a mohli se Pánu Ježíši klanět v bílé hostii, říkat mu o svých radostech a bolestech. Věřili, že jim pozorně naslouchá a dívá se na ně z nádherné monstrance, která jim připomínala, že Ježíš je slunce, které ozařuje jejich život.

VYPRAVĚČ:

Nebyli však jen lidé dobří a zbožní. I tehdy v lidských srdcích kolovala závist, touha po bohatství, nepoctivost, stejně jako dnes. Jednou se tři muži z nedalekého Bludova se rozhodli, že navštíví v noci kostel v Rudě. Nechtěli se tam pochopitelně klanět Pánu Ježíši ve svatostánku, ale přišli krást.

Výstup I

VYPRAVĚČKA:

Poměrně snadno vypáčili dveře kostela a dvířka svatostánku, popadli kalich i monstranci se svatou hostií, hodili vše do pytle a pospíchali kolem Moravy přes Hrabenov domů do Bludova.

ZLODĚJ 1:

Honem, pospíchej a neloudej se, už bude brzy svítat, nesmí nás nikdo vidět!

ZLODĚJ 2:

Nekřič tolik, nebo nás někdo uslyší!

ZLODĚJ 3:

Au, počkejte na mě, zakopl jsem o nějaký pařez!

ZLODĚJ 1:_

Ty nemehlo! Vypadl ti z ruky pytel s lupem! Ukaž, dám to zpátky do pytle!

ZLODĚJ 2:

Tady z toho slunce cosi vypadlo! Pořádně na to nevidím...

ZLODÉJ 3:

Nech to a pospěš, už slyším v Hrabenově štěkat psy!!

ZLODĚJ 1:

Hlavně že máme zlato, pěkně ho prodáme a za penízky se dobře pomějeme!

ZLODĚJ 2, 3 : Ha, ha, to se nám povedlo, haha......

VYPRAVĚČ:

Pán Ježíš v bílé hostii zůstal sám, na zemi uprostřed tmavého lesa. K jeho chvále celou noc šuměly stromy, všechny lístky pěly krásnou píseň chvály, ptáčci zpívali, i brouci a mravenci cítili, že je přišel navštívit Ten, kdo jim dal život a stále ho zachovává. A možná se divili lidem, že Pána světa mohli takto potupit....

Výstup II

VYPRAVĚČKA:

Když se rozednilo, probudily se v lese lesní včelky. Ucítily vůni chleba a přiletěly se podívat, kdo jim připravil tak dobrou snídani. Ale poznaly, že to není obyčejný chleba, ale chléb svátostný, Pán Ježíš, Bílý Král.

VČELÍ KRÁLOVNA:

Můj Bože, kdo ti to Pane Ježíši udělal? Kdo tě nechal samotného uprostřed lesa na blátivé cestě! Lidé jsou tak zlí a nevděční k tobě, Králi světa!

VŠECHNY VČELKY: Klaníme se Ti a máme tě rádi! Jsi náš Pán, náš Stvořitel !

KRÁLOVNA:

Sestřičky, pojďte, uděláme kole Bílého Krále monstranci, z které ho lidé vyhodili a budeme bzučet k jeho chvále, dokud ho lidé tady nenajdou a neodnesou.

(Včelky se posadí kolem a chválí Pána)

VČELKA 1:

Chválím tě za slunce, které nás zahřívá a dává život květinám se sladkou šťávou!

VČELKA 2:

Chválí tě za déšť a vodu, které se mohu napít!

VČELKA 3 :

Chválím tě za vítr, který nám přináší osvěžení za horkých dnů.

VČELKA 4:

Chválím tě za zimu, kdy můžeme odpočívat.

VČELKA 5:

Chválím tě za zvířátka, motýly a ptáky, naše zvířecí přátele.

VČELKA 6:

Chválím tě za dobré lidi, kteří obdělávají pole.

VČELKA 7:

Chválím tě za lidi, kteří poctivě pracují a nekradou.

VČELKA 8:

Chválím tě za všechny, kteří se modlí

VČELKA 9:

Chválím tě za ty, kteří dělají dobré skutky.

VČELKA 10:

Chválím tě za lidi, kteří ti slouží jako kněží, řeholní sestry, chválím tě za maminky a tatínky.

VŠECHNY VČELKY:

Chválíme tě Bílý Králi a velebíme tě!

Výstup III

VYPRAVĚČ:

Včelky by zpívaly svou vděčnou píseň Bílému Králi v hostii dodnes, kdyby druhého dne sedlák z Hrabenova neobjevili jejich dílo: krásnou včelí monstranci, kterou kolem hostie vytvořily.

SEDLÁK:

Děvčata, já budu osekávat v lese skácené stromy a vy budete sbírat borůvky. Maminka nám z nich upeče dobrý koláč.

DĚVČE 1:

Tatínku, podívej se kolik je tam včeliček!

DĚVČE 2:

Já je také vidím!

SEDLÁK:

Pomalu, děvčata, ať vás nepopíchají. Jsou to lesní včely, bývají pěkně divoké!

DĚVČE 1:

Mají tam něco bílého, kulatého!

DĚVČE 2:

Vypadá to jako velká bílá hostie, kterou jsem viděla v kostele.

SEDLÁK:

Máš pravdu, děvče. Ale jak se sem dostala? Že by ji tu nějací zloději pohodili? Dnes je všechno možné!

DĚVČE 1:

Tatínku, ty jsi nám říkal, že před Bílým Králem v hostii se má vždycky klečet. Mohu si tu kleknout?

SEDLÁK:

A já si kleknu s tebou. Musíme Bílého Krále odprosit za to zneuctění, kterého se mu dostalo od zlých lidí.

DĚVČE 2: Ale včeličky ho přece poznaly. Půjdu pro maminku a sousedy z Hrabenova, aby se mu šli s námi také poklonit.

VYPRAVĚČ:

Lidé z Hrabenova přišli do lesa a žasli. Všichni si zbožně klekli před včelí monstrancí a v tichu se klaněli Bílému Králi, který všem dává život a všechny miluje. Včeličky bzučely, les šuměl, ptáčkové zpívali s nimi vděčnou píseň svému Stvořiteli.

Závěr

VYPRAVĚČKA:

Všechno pak běželi vypovědět panu faráři z Rudy, který s velikou slávou přenesl hostii v slavnostním průvodu v nové zlaté monstranci zpět do k svatostánku v kostele v Rudě.

VYPRAVĚČ:

Věřící lidé z celého okolí se rozhodli, že na místě, kde včelky poznaly Bílého Krále, Pána Ježíše v hostii, postaví kostel zasvěcený oslavě Božího těla. Chtěli tak odčinit velké zneuctění, které se Mu dostalo od zlých lidí.

VYPRAVĚČKA:

A co se stalo s těmi zloději? Velmi svého skutku litovali a změnili svůj život. Dva z nich odešli činit pokání do kláštera a třetí se usadil jako poustevník v malé chaloupce nedaleko Kostelíčka a ve dne i v noci se modli a klaněl Bílému Králi, kterého tam v mládí jako zloděj pohodil. Lidé za ním přicházeli se svými bolestmi a starostmi a prosili ho o modlitbu. V kraji si lidé dlouho vyprávěli, že hodnějšího člověka v životě nepotkali...

VYPRAVĚČ:

Pán Ježíš může proměnit srdce každého člověka. Proto na toto místo putují dodnes lidé z celého okolí, aby se modlili a chválili Pána.

VYPRAVĚČKA:

A prosí Bílého krále v hostii, aby proměnil srdce zlých lidí, aby proměnil v dobro vše zlé, které má v sobě každý z nás.

 

Poznámka autorky:

Pohádka má reálný základ v místní pověsti, kterou jsem slyšela vyprávět od své babičky.

Scénář se dá volně upravit podle počtu dětí: 1 zloděj, 1 včelka, lidé...

Také kulisy nejsou nutné.

Lenka Bernadetta Nezbedová

sestra Díla blažené Zdislavy

1. rorátní promluva: VÍRA SVATÉ TEREZIE Z AVILY

OTEC Michal: Milé děti, letos strávíme roráty s třemi Terezkami. Máme tady nějakou Terezku? Dnes se dozví něco zajímavého o své křestní patronce - svaté Terezii z Avily. I když žila v 16. století, může k nám promlouvat svou velkou vírou v Ježíše a láskou k modlitbě ještě dnes. A teď už pozorně poslouchejte, co nám Terezie o sobě poví.

/pustit hudbu/

T: Milé děti, jsem moc ráda, že zde v kostele máte alespoň jednu Terezku. Ale i kdyby tu nebyla žádná Terezka, přesto by se mi v rudském kostele moc líbilo. Vaši předkové mě totiž namalovali na kostelní okno. Víte, kde je? Vidím, že tam nedohlédnete, proto k Vám budu mluvit z obrázku, který vidíte před sebou. Vypadám na něm už jako stará babička ve zvláštních šatech a ještě mě namalovali s husím brkem v ruce, kterým se tehdy psalo. Ale milé, děti nevypadal jsem tak vždycky.

OTEC M.: Povězte nám něco o svém dětství, vím, že pocházíte z početné rodiny.

T: Měla jsem devět bratrů a tři sestry. Narodila jsem se 28. března 1515 v Avile, to je krásné město ve Španělsku, tam není taková zima jako u Vás. Můj tatínek byl rytíř. Často jsem sedávala s tatínkem a maminkou venku pod palmami a s napětím poslouchala jejich čtení ze životopisů svatých. Chtěla jsem mít Pána Ježíše ráda a chtěla jsem z lásky k němu umřít mučednickou smrtí jako oni. Když mi bylo 7 let, přemluvila jsem svého bratra Rodriga, že spolu utečeme a u našich nepřátel zemřeme mučednickou smrtí.

OTEC M: Ještě že, Vás, milá světice, za hradbami města chytil strýc a dovedl Vás domů! Jinak byste se nestala velkou spisovatelkou, reformátorkou a učitelkou církve!

T: Rodičům jsem tehdy řekla, že jsem chtěla vidět Boha v nebi. Ale k tomu, abych se s ním mohla setkat tváří v tvář vedla ještě dlouhá a namáhavá cesta. Vzpomínám jsi, jak jsem plakala, když mi ve dvanácti letech umřela maminka. Už tehdy jsem pochopila, že všechno na světě pomíjí, že jedině Bůh se nemění. Když máš v srdci Boha, nic ti nechybí. Trpělivostí se dá dosáhnout všeho. Není třeba se ničím znepokojovat a zbytečně se strachovat. Tuto pravdu bych ráda připomněla Vám všem.

OTEC M: Víme o Vás, že jste kvůli Ježíši opustila všechno a šla jste se modlit do kláštera. To se Vám nelíbilo doma mezi sourozenci?

T: Volal mě tam Ježíš, musela jsem ho poslechnout. Líbil se mi víc, než všichni ostatní ženichové. V klášteře jsem těžce onemocněla, už si všichni mysleli, že jsem mrtvá. Chtěla jsem se tam setkat s Ježíšem, ale On tam nebyl. Neslyšela jsem ho ani ve svém srdci jako dřív. Když mě umřeli rodiče a sourozenci, odešli do ciziny, ocitla jsem se ve tmavé noci smutku, opuštěnosti a zoufalství: bylo mi skoro 40 let a nic jsem ještě pro Ježíše nevykonala!

OTEC M: Jak jste to mohla vydržet? Musela jste mít velkou víru v Boha! Přece jste zakládala kláštery a psala knihy! A modlila jste se!

T: Ježíš mě nikdy neopustil, očišťoval mě utrpením, abych nebyla pyšná a spoléhala jen a jen na Něho. Jednoho dne nečekaně Ježíš ke mně přišel. Zaplavil mě pocit Boží přítomnosti a já jsem dostala sílu a odvahu k věcem, které bych ze svých sil nikdy nedokázala udělat.

OTEC M: Bůh po Vás chtěl abyste zakládala nové kláštery, kde by se řeholnice modlily a prosily za svět. Musela jste mnoho cestovat pěšky na koni nebo na voze. Nebála jste se na těch dlouhých cestách?

T: Vozila jsem si všude sebou sošku malého Jezulátka. Tehdy jsem ještě netušila, že soška skončí u vás v Praze a jako pražské Jezulátko. ji budou znát a uctívat po celém světě. Svěřovala jsem mu všechny své starosti, přátelsky jsem s ním rozmlouvala, protože jsem věděla, že mě velmi miluje. Taky s Ježíšem přátelsky v modlitbě rozmlouváte?

OTEC M.: Snažíme se o to. Ale někdy nám v tom brání spousta zbytečných věcí: mobil, televize, nakupování, uklízení, papírování, uspěchaný životní styl.

T: A vy si myslíte, že to v mé době bylo jednodušší? V knize Hrad v nitru jsem popsala svým sestrám, že je třeba projít sedmi komnatami, než se člověk v duši dostane tam, kde v něm bydlí Bůh. O modlitbu musíte zápasit stále, vytrvale a bez ustání. Věřte, vyplatí se to.

OTEC M:Budeme se o to všichni snažit, zvláště teď v adventu. Děti a rodiče se budou modlit u adventního věnce a děkovat Bohu za všechno, co nám dává.

T: To je krásné. I já se za vás budu u Boha přimlouvat. A třeba také nějaká Terezka nebo jiná dívka bude chtít být, až vyroste, sestrou karmelitkou, jako jsem byla já.

2. rorátní promluva: NADĚJE SVATÉ TEREZIE OD DÍTĚTE JEŽÍŠE

OTEC MICHAL: Milé děti! Minule jsme se zde setkali se svatou Terezií z Avily, které se říká Veliká. Dnes si povíme o Terezii, které se říká Malá. Ne proto, že by byla malé postavy, ale proto, že ona sama si tak říkala a také proto, že objevila svoji malou cestu, jak se úplně obyčejní lidé, jako jsme my, mohou stát svatými a přijít do nebe. Tím se stala nadějí i pro beznadějné případy. Žila docela nedávno, před sto lety ve Francii. Také ona opustila kvůli Pánu Ježíši svět a stala se již v 15 letech sestrou karmelitkou. Velmi milovala Pána Ježíše. Chtěla, aby ho poznali všichni lidé a milovali ho stále víc./pustit hudbu/

T: Milé děti, doufám. Že jste se nezalekly mého řeholního oděvu! Kdybyste mohly vidět moje fotografie z dětství a mládí, viděly byste jaké jsem měla krásné, vlnité vlasy a vůbec byla jsem, myslím si, docela hezké a roztomilé dítě. Ne nadarmo mi říkal můj tatínek naše malá královnička Terezka. Naši mě docela rozmazlovali, byla jsem nejmladší z devíti sourozenců, čtyři zemřeli a zůstalo nás pět sester: Marie, Pavlána, Leonie a Celina a moje Maličkost.

OTEC MICHAL: Terezko, povězte nám, jaké to bylo, než jste se stala tak oblíbenou světicí ?

T: Na maminku si moc nepamatuji, zemřela mi, když mi byly čtyři roky. Učila mě modlit a vypravovala mi o Bohu. Pamatuji si, že už v útlém dětství jsem se rozhodla, že dobrému Bohu nic neodepřu a budu ho vždy poslouchat.

OTEC MICHAL: Na to jste myslela, když Vám byly čtyři roky? Není to trochu přehnané?

T: To víte, Bůh pro mě měl přichystán jen krátký život, necelých 25 let, tak si musel s mou výchovou pospíšit. Velmi těžce jsem nesla maminčinu smrt. Začaly mě vychovávat moje starší sestry. Ctila jsem se bez maminky velmi osamocená. Když jsem se přestěhovaly z Alenconu do Lissieux a moje setra Pavlína, kterou jsem měla ze všech nejraději, odešla do kláštera karmelitek, onemocněla jsem zármutkem tak těžce, že mysleli, že umřu.

OTEC MICHAL: Ve svém životopise jste napsala, že se na Vás usmála soška Panny Marie, kterou jste měla v pokoji a že jste se zázračně uzdravila.

T: Mnoho lidí se za mě tehdy modlilo. A já jsem ve volných chvílích stále myslela na dobrého Boha, ale jen tehdy když jsem nebyla ve škole! Když mi bylo devět let, přišel ke mně Pán Ježíš poprvé ve svatém přijímání. Do svého deníku jsem si napsala: Již dávno se Ježíš s ubohou Terezkou na sebe dívali a rozuměli si. V ten den však nešlo už jen o pohled, ale o splynutí. Už nebyli dva. Terezka zmizela jako kapka vody , která se ztrácí v oceánu. Zůstal jen Ježíš, byl učitelem, králem...

OTEC MICHAL: Kéž by i pro děti naší doby byl Ježíš někým, s nímž si dobře rozumějí. Terezko, povězte nám nyní něco o své malé cestě...

T: To je jednoduché. Měla jsem mnoho špatných povahových rysů, s nimiž jsem musela zápasit. Byla jsem tvrdohlavá, nezdravě jsem toužila po pochvale, a pro svou nesmírnou přecitlivělost a neustálou podrážděnost jsem byla téměř nesnesitelná. Ale už jako dítě jsem se zamilovala do Ježíše a chtěla jsem ho následovat. Snažila jsem se tedy se svými pocity bojovat jak se dalo, ovládat své činy a emoce, ale nedařilo se mi to, byla jsem stále jen sobecké královnička. Chtěla jsem se stát světicí podle svých představ a plánů.

OTEC MICHAL: A kdy jste dovolila Bohu, aby z vás udělal světici takovou, jakou vás chtěl mít on?

T: Stalo se to o vánocích, pár dní před mými 14. narozeninami. Ježíš ke mně přišel se svou milostí. Dostala jsem sílu odvrátit se od svých trýznivých pocitů a soustředila se na vztahy. Od té doby v mé duši byly velké touhy: chtěla jsem odejít do kláštera, stát se karmelitkou, zachraňovat duše, zvláště se modlit za kněze a také stát se misionářkou. Až později, v klášteře jsem pochopila: v srdci církve budu láskou, a tím všechny své touhy naplním.

OTEC MICHAL: Dnes Terezko chtějí být lidé spíše velkými a slavnými, ne malými a nepatrnými!

T: Chtěla jsem být opravdu malá a nepatrná, protože Bůh přece touží jako dobrý tatínek, objímat a pozvedat své maličké děti. Jeho náruč je ten nejlepší výtah, který nás uchrání před namáhavým výstupem do nebe.

OTEC MICHAL: Není to příliš jednoduché. To nemáme dělat dobré skutky ?

T: Právě naopak. Všechno, co prožíváte a co konáte, každou maličkost dělejte s velkou láskou. Láska dává i nejnepatrnějším skutkům velkou hodnotu. I vy děti, můžete drobnými skutky lásky proměnit svět. Vím že si tento týden chcete projevovat v rodinách vděčnost za každou maličkost, pozornost a ohleduplnost. To je moje malá cesta v praxi.. Dělejte to s velkou láskou. Budu vám při tom pomáhat. A vy dospělí: Nesnažte se Bohu stále povídat jak jste dobří, jak se modlíte, jak chodíte do kostela. Spíše mu nabídněte své slabosti. Pusťte ho do svých starostí, hříchů, selhání, nabídněte mu lidi, které nesnášíte, vaše smutky a bolesti, otevřete mu brány svého srdce a dovolte mu, aby vás uzdravil. Dobrá vůle přitom stačí. To je poselství, které vám přináším. Slíbila jsem před svou smrtí, že na zemi budu z nebe posílat déšť růží, to znamená, že budu pomáhat všem, kteří mě budou prosit. Můžete si mě vyzkoušet. Nezklamu vás.

OTEC MICHAL: Terezko, děkujeme vám, že jste nám dala naději, že se můžeme i my stát svatými a přijít do nebe za Vámi.

T: Proste Ježíše, aby s vaším životem udělal, co se mu zlíbí. Vždyť on se svou Matkou touží po vaší svatosti víc, než vy sami.

3. rorátní promluva: LÁSKA BLAHOSLAVENÉ MATKY TEREZY Z KALKATY

OTEC MICHAL: Milé děti, dnes se setkáváme s našimi Terezkami naposled. Přišla za námi žena, kterou dnes zná celý svět jako Matku Terezu z Kalkaty, nositelku Nobelovy ceny míru, zakladatelku Misionářek lásky. Vaši rodiče ji možná viděli na vlastní oči, protože třikrát navštívila Českou republiku. Zemřela 5. září 1997. Dejme jí nyní slovo, ať se vám sama představí, i když o ní bylo známo, že o sobě mluvila velmi nerada.

T: To máte, Otče Michale, pravdu. Já jsem byla jen pouhým nepatrným nástrojem v rukou Božích. Jednou při cestě vlakem po Indii jsem v srdci uslyšela Ježíšův hlas, který mi říkal: Žízním! Pojď, buď mým světlem!“ To co předcházelo v mém životě této události, bylo jen přípravou na toto velké setkání s trpícím a žíznícím Kristem. V tom vlaku jsem pochopila, že Ježíš po mně chce, abych opustila školu, v níž jsem byla ředitelkou, abych opustila všechno pohodlí mého zaběhnutého života, abych dokonce opustila svoji řeholní rodinu a sestry, které jsem měla moc ráda a šla Ježíše hledat mezi nejubožejší lidi v Kalkatě – bezdomovce, ubožáky umírající na ulicích, lidi žijící na ulicích mezi krysami v zapáchajících brlozích...

OTEC MICHAL: Matko Terezo, kde jste se naučila tak milovat Ježíše v trpících lidech?

T: Myslím, že mě to učili moji rodiče od dětství, které jsem prožila v Albánii. I když jsme byli poměrně bohatá rodina, tatínek byl doktorem farmacie, obchodníkem a majitelem stavební firmy, nikdy od našich dveří neodešel žádný žebrák s prázdnou. Měla jsem ještě dva mladší sourozence: sestru Agátu a bratra Lazara. Mně dali rodiče při křtu jméno Agnes, ale doma mi všichni říkali Poupátko. Denně jsme se společně modlili a povídali si o tom, co jsme prožili za celý den. V lásce mých rodičů jsem poznávala co je to láska a jak moc nás má Bůh rád. Ráda jsem se učila, hrála jsem na mandolínu a na klavír.

OTEC MICHAL: A chodili jste také do kostela?

T: Vzpomínám si, že když mi bylo 12 let, mně velmi zasáhlo kázání jednoho jezuitského misionáře, který působil v Indii. Už tehdy jsem zatoužila stát se misionářkou. Když mi bylo 18 let, vstoupila jsem do řeholní kongregace, která v Indii působila a můj sen z mládí se později vyplnil. Odjela jsem do Indie a složila jsem tam řeholní sliby. Tam jsem si vybrala jméno Tereza, po malé Terezce Ježíškově, kterou jste zde měli minulý týden. Velmi jsem ji totiž obdivovala. Jako profesorka dějepisu a zeměpisu jsem mnoho let učila v Kalkatě dívky z nejbohatších rodin. Bídu chudinských čtvrtí jsem tehdy neznala. Až do té cesty vlakem, kdy ke mně Ježíš promluvil.

OTEC MICHAL: A jak jste tedy splnila Ježíšovo přání být jeho světlem?

T: Nebylo to vůbec jednoduché. Nevěřili mi, že to po mně Ježíš žádá, sestry mně nechtěly pustit, říkali, že má bláznivé nápady. Ujal se mně tehdy pan arcibiskup a až v Římě mi vymohl propuštění z kláštera. Odešla jsem od sester, byla jsem úplně sama, bez domova, bez peněz, nevěděla jsem, kde budu jíst a spát... O vánocích roku 1949 jsem si pronajala chatrč, kde byli mými nájemníky jen myši a krysy a začala jsem svou službu Ježíšovi, žíznícímu po lásce a skrývajícího se v trpících bližních. Na ulicích jsem poznávala neskutečnou bídu. Nejvíc mě bolelo, že tam na chodníku umíraly kojenci, kterým zoufalé matky neměly dát co jíst, protože samy umíraly hladem.. Velmi jsem trpěla tím, že jim nemohu pomoci, byla jsem na tolik bídy sama. Až později se ke mně připojily některé moje žákyně. Mohla jsem založit s Boží pomocí novou kongregaci sester, která dnes působí ve službě těm nejchudším po celém světě. To udělal Ježíš, to on mi dal sílu poznávat ho v těch nejchudších a a tišit tak jeho žízeň...

OTEC MICHAL: Kde jste na tolik nemocnic a útulků pro chudé brala peníze?

T: Prosila jsem lidi, dobré lidi, aby mi pomohli a na všech setkáních jsem připomínala, že Ježíš nás miluje a my se máme milovat tak, jak on miloval nás. Jak řekl: Cokoliv jste učinili pro nejposlednější, udělali jste pro mě. Jestli jste podali sklenici vody ve jménu mém, dali jste ji mně. Byl jsem hladový a dali jste mi najíst, byl jsem nemocný a ve vězení a navštívili jste mě, byl jsem nahý a oblékli jste mě, neměl jsem domov a přijali jste mě.! A také jsem často připomínala svým sestrám: „Na všechny druhy nemocí jsou prášky a možnost vyléčení. Ale být nechtěný a odmítnutý, to je nejhorší nemoc, kterou člověk může zažít. A tito lidé jsou všude. I mezi bohatými.“

OTEC MICHAL: A je to pravda, že vy sama jste se cítila odmítnutá samotným Bohem?

T: Ježíš k mému srdci mluvil jen v počátcích mého povolání. Pak jsem po 40 let snášela temnotu. Necítila jsem Boží přítomnost. Často jsem si říkala, že takto asi trpí lidé v pekle, kteří se sami rozhodli žít bez Boha. Přesto jsem stále plnila svůj soukromý slib, že Ježíšovi nic neodmítnu a udělám a vytrpím všechno, co po mně bude žádat. Můj úsměv byl jen zástěrkou, snažila jsem se být navenek veselá a přívětivá. O mých vnitřních mukách věděl jen můj zpovědník. Často mně chválili za to, co jsem dělala pro chudé, za to množství práce, které jsem se svými sestrami mohla konat po celém světě. Ale já jsem věděla, že pokud jednou budu svatou, bude to pro toto mé vnitřní utrpení, které jsem z lásky k Ježíši na sebe dobrovolně vzala. A pak toto utrpení skryté před očima světa mě uchránilo pýchy a domýšlivosti, neboť jsem věděla, že bez jeho pomoci nemohu nic činit, že jsem ve všem na Ježíši závislá jako malé dítě.

OTEC MICHAL: Děkujeme Vám, Matko Terezo za vaši odvahu a příklad tak velké lásky k Bohu i k bližním.

T: Řeknu vám, kde taková láska začíná: „Ve vašich rodinách. Jak? Společnou modlitbou. Rodina, která se společně modlí, spolu zůstane. A jestliže zůstanete pospolu, budete se milovat navzájem jako vás miluje Ježíš. Přinášejte tedy do vašich rodin modlitbu, radost, lásku a pokoj a tak porostete ve svatosti. Svatost není luxus, jen pro nemnohé, je to jednoduchá krása, protože Ježíš řekl: Buďte svatí, jako je svatý můj Otec v nebi. Kéž vám všem Bůh žehná!“

OTEC MICHAL: Děkujeme Vám, Matko Terezo za vaši odvahu a příklad tak velké lásky k Bohu i k bližním.

1. roráty: Moudrost v životě sv. Cyrila a Metoděje

ÚVOD: Milé děti, v neděli jsme klíčem moudrosti otevřeli naši adventní bránu víry. Víru si můžeme představit jako bránu, kterou musíme projít, abychom jednou došli k Bohu do nebe. Víra je velikým darem od Boha, který je předáván skrze moudré lidi – rodiče, kněze, katechety a všechny věřící, kteří tvoří církev. Našemu národu byl předán dar víry skrze dva bratry, kteří přišli před více než 1000 lety k nám na Moravu z řecké Soluně. Oba vynikali velkou moudrostí. Přinesli našemu národu nejen víru, ale i písmo a právní normy. Dnes máte jedinečnou šanci se s nimi setkat. Proto jim předávám slovo.

M: Bratře Cyrile, je tu zima, velká zima To u nás u moře v Soluni je daleko tepleji! Copak nejsme už na Velehradě, kde jsme přede tisíci roky zahájili svou cestu po moravské zemi, která dostala jméno po krásné řece Moravě? Přece Kam jsme se to dostali?

C: Nenaříkej, Metoději, že jsme zabloudili. Jen jsme se dostali proti proudu řeky Moravy na sever skoro až k jejímu prameni. Řeka Morava protéká touto vesnicí, proto se jmenuje Ruda nad Moravou. A neboj se, teď už tě z Moravy nikdo nevyžene! A podívej se, co je tu v kostele lidí: mladých, starých, maminek i tatínků a těch dětí! A všichni už umí číst a psát. A modlit se! A už se neklanějí kohoutům jako tenkrát, ale dobrému Bohu!

M: Máš pravdu bratře. Víra, kterou jsme před 1000 roky hlásali předkům těchto lidí, nezemřela tvou smrtí a vyhnáním tvých žáků, ale rostla a vydala své plody: málokterý národ má tolik světců a mučedníků pro víru, jako Češi.

C: Přesto se o něm mluví jako o národu největších ateistů. Já tomu nevěřím. Bůh koná zázraky. Jen vzpomeň, jak mladí v olšanské kapli, která je nám zasvěcena, za komunismu zpívali o nás: Dali jste nám víru, nenechte nás spát, vyproste nám sílu ve víře vždy stát, svatý Cyrile a Metoději, národ český k vám dnes hledí, zachovejte víry Velehrad! A Velehrad víry stále bez pohromy stojí, protože nezhyne rod, jenž věřit nepřestane, i dnes zbožní Češi zpívají: dědictví otců zachovej nám Pane!

O. Michal: Tak se nám ti svatí bratři, milé děti, nějak rozpovídali! Zkusím se jich na něco zeptat. Byli jste svatí hned nebo jste se jimi museli stát? A vypadali jste pořád jako tady na tom obrázku?

M: Ale kdepak. Byli jsme obyčejní chlapci jako jste vy. Doma nás bylo 7 dětí, stejně jako tady u Kamlarů. Já jsem byl nejstarší a jmenoval jsem se stejně jako Váš pan farář Michal. Až později po mém vstupu do kláštera, jsem dostal jméno Metoděj, pod kterým mě znáte. Ještě si živě pamatuji na den, kdy se mi narodil můj mladší bratr Konstatntin. Byl malý a slabý a já jsem se už ten první den rozhodl, že ho budu po celý život chránit.

C: Bratře a taky jsi mě naučil číst a psát. Rád vzpomínám na naše společné učení a taky hry.A na naše zvířátka. Měli jsme pejska a kočku, ale já jsem si nejraději hrál se svým krahujcem. Byl jsem na něj pyšný, jak jsem ho naučil létat a poslouchat. Jednoho dne se zvedl velký vítr a krahujec mi uletěl a já už jsem ho nikdy nespatřil. Dva dny jsem se velmi trápil a moc jsem plakal. Nikdo mě nedokázal utěšit. Už tehdy jsem pochopil, že všechny věci, rostliny, zvířata i lidé zde nejsou napořád.Všechno jednou skončí. A rozhodl jsem se, že nebudu na ničem, co je zde na světě příliš lpět. Raději budu dělat lidem kolem sebe radost a děkovat Pánu Bohu za všechno, co mi dává každý den. Modlit se a důvěřovat Bohu mě naučila moje maminka.

M: Byl jsi už tehdy moudrý, milý bratře. A pověz dětem ještě o tvém snu, který se ti zdál už v sedmi letech. Pamatuješ se na něj ještě?

C: Bůh mě tím snem chtěl ukázat, co je v životě důležité. Zdálo se mně o tom, jak jeden vévoda shromáždil všechny krásné dívky z města a já jsem si měl vybrat jednu z nich za ženu. Byly krásné všechny, ale vybral jsem si tu, která se jmenovala Sofia. Když jsi mi řekl, že její jméno znamená moudrost, byl jsem spokojen. Stejně jsem se nikdy neoženil, protože jsem se stal knězem mnichem a dostal jsem jméno Cyril.

M: A taky ti říkali pro tvou moudrost Filosof. Tvoje moudrost spočívala v tom, že jsi nechtěl být bohatý a mocný nebo hodně chytrý, ale snažil ses mít rád Pána Ježíše a žít pro něho a také vypravovat druhým o jeho lásce k nám. Proto jsi tolik studoval, až ses stal jedním z nejučenějších mužů své doby.

C:Nepřeháněj bratře. Ty sis jako právník nevedl špatně a všichni tě chválili pro tvou moudrost a spravedlnost. Byl jsem rád, že jsme se oba sešli v klášteře ne hoře Olympu, mohli jsme se tam modlit a v tichu studovat. To byly nejkrásnější chvíle našeho života.

O. Michal: Oba bratři byli posláni tehdejším císařem Michalem III. hlásat víru Chazarům a později i na Velkou Moravu. Ale o tom si povíme příště.

 

2. roráty: Mírnost (rozvážnost) v životě svatých Cyrila a Metoděje

ÚVOD V neděli jsme otevřeli druhou část naší adventní brány víry klíčem s názvem MÍRNOST nebo také rozvážnost. Mírný člověk není žádný tichošlápek, ale je to člověk, který zná ve všem míru. Je na něj spolehnutí, ví co chce a jde pevně za svým cílem. Dnes se podíváme, jak se tato ctnost projevovala v životě Cyrila a Metoděje. Minule jsme je opustili, když šli na pozvání na pozvání tehdejšího císaře hlásat víru Chazarům.

C: Metoději, také tě tak bolí nohy od té daleké cesty?

M: To víš, milý Konstantine, už jsem nemohl bolestí vydržet na koni ani vedle koně! Ale rád jsem tu námahu podstoupil, tolika lidem jsme mohli přinést světlo víry a důvěru v Boží lásku a odpuštění! Však už nás za to Bůh odměnil!

C: Máš pravdu, Metoději, nalezli jsme tam ostatky svatého mučedníka Klimenta a ty nás budou chránit na dalších misijních cestách!

M: Doufám, Konstantine, že nám Bůh dopřeje chvíli klidu a odpočinku. Cítím se velmi unaven, vždyť jsem o tolik let starší než ty!

O. Michal: V tom se však Metoděj mýlil. Brzy dostali od Boha další velký misijní úkol: Velkomoravský kníže Rostislav požádal císaře Michala III:, aby mu poslal na Moravu kněze, kteří mluví slovanským jazykem. Císař tímto úkolem pověřil oba bratry. Tentokrát se nevydali na cestu hned, ale důkladně se na své poslání připravovali. V tom se projevila jejich rozvážnost. Zvážili všechny možnosti a okolnosti, aby jejich misie měla úspěch. Nejdříve se vroucně modlili a pak se pustili do práce.

M: Konstantine, už vím jak začneme své poslání. Ty jsi učený a vzdělaný v jazycích, zkus pro Moravany vymyslet písmo. Když je naučíme číst a psát, snadněji jim otevřeme poklady skryté v Písmu svatém.

C: Máš pravdu Metoději. Už jsem přišel na to, jak to udělám. Vymyslel jsem 36 písmen abecedy, nyní už se můžeme opustit do překladu Písma svatého do staroslověnštiny.

M: A já se pustím do vytvoření zákoníku. Nestudoval jsem římské právo nadarmo!

C: Metoději, včera jsem se velice modlilo dar Ducha svatého pro naši práci. Bůh mně vnukl báseň, kterou by měl náš překlad Písma svatého začínat: Poslechni si ji. Už se těším, až budu k Moravanům z celého srdce volat: Slyšte, Slované toto: Dar ten je od Boha daný dar duším, nikdy se nekazící. Slyšte to všichni slovanští lidé. Slyšte Slovo, od Boha přišlo, Slovo, jež živí lidské duše, Slovo, jež sílí srdce i rozum, a slovo, jenž vede k poznání Boha. Jako nahé jsou národy bez knih, nemohou obstát beze zbraně v zápase s protivníkem našich duší, a jsou jak na kořist uchystané. Nuže, národové, kteří chcete mu čelit, otevřete dokořán dveře rozumu a přijměte zbraň tvrdou, kterou kovají knihy Páně. Kristus, nejvyšší moudrost v nich mluví a daleko zahání ďábla. Kdo přijmou tyto knihy, nebudou padat, stát budou pevně a do života vejdou.Stanou u Božího trůnu, v ustavičné radosti zpívat budou s anděly ze svatých knih Bohu milostivému, k lidem milosrdnému.

O. Michal: Konstantin nazval svou báseň staroslověnsky Proglas, což znamená česky předzpěv. Alespoň víte, odkud vzalo naše křesťanské rádio svůj název. Také se jmenuje Proglas. Oba bratři se v roce 863 vydali na cestu na Moravu. Předtím byl Metoděj vysvěcen na kněze a vydali se malou družinou kněží a jáhnů k našim předkům. Na Velehradě je přivítali chlebem a solí podle starého slovanského zvyku. A pustili se do práce:

C: Metoději, ani nevíš, jak jsem rád, že se mi podařilo na Velehradě založit školu a naučit děti i dospělé psát. A včera zas přišel jeden mladý muž s otázkou, zda by se mohl stát knězem!

M: Bratře Konstantine, s novými kněžími se nám jistě podaří vymýti staré pohanské zvyky. Já s prosazováním nového křesťanského zákoníku postupuji jen velmi pomalu. Musíme být trpěliví a statečně snášet všechny překážky!

C: Metoději a také přinášet všechny oběti spojené s hlásáním evangelia. My sejeme, Bůh dává růst.

O. Michal: Prostí lidé většinou radostně přijímali Kristovo evangelium. Horší to bylo s bohatými a pyšnými. Ti bratrům záviděli a činili jim mnoho potíží. Ale o tom si povíme zase příště.

  

3. roráty: Spravedlnost a statečnost v životě svatých Cyrila a Metoděje

Otec Michal: Milé děti, minule jsme opustili naše dva bratry ve chvíli, kdy přišli na Moravu. Bylo to přesně v roce 863, brzy to bude už 1150let. Prostí lidé nadšeně přijímali jejich poselství o Kristu, dobrém pastýři, protože jim rozuměli. Ale bohatým a pyšným lidem se jejich působení nelíbilo. Činili bratrům velké problémy. Vadilo jim, že neslouží mši svatou v latině, jak to bylo tehdy zvykem. Nespravedlivě je obvinili je v Římě u papeže. Jak byli Cyril a Metoděj spravedliví a stateční, se ukázalo v tom, jakým způsobem řešili tyto spory. Poslechněte si, jak na svoji cestu do Říma sami vzpomínají.

M: Jak jsem rád, drahý Konstantine, že naše cesta a námaha s ní spojená, přinesly úspěch. Nečekal jsem, že papež schválí naše bohoslužebné knihy ve slovanském jazyku!

C: A já jsem zase nečekal, že tě vysvětí biskupem a dokonce tě jmenuje arcibiskupem celé Moravy! Milý bratře, zůstaň pokorný a spoléhej více na Boha, než na lidi, když máš před Bohem zodpovědnost za tolik duší! Nedej se uplatit mocnými rodinnými klany, které budou mezi sebou bojovat, abys jednal v jejich zájmech, ale všímej si raději chudých a opovrhovaných! Ti jsou Bohu nejblíže. To je spravedlnost, jaká se Bohu líbí, nejlepší lék na pýchu a egoismus, kterým je každý z nás ohrožen.

M: Konstantine, celý se chvěješ horečkou! Není ti dobře? A proč jsi tak náhle zesmutněl?

C: Metoději, tuším, že se budeme muset spolu rozloučit. Cítím, jak mi sil ubývá a že mě Pán volá k sobě domů. Rád bych se uchýlil do klášterního ticha a tam počkal na Pánův příchod. Ty se vrať na Moravu, budu ti z nebe pomáhat, abys statečně nesl svůj kříž a zůstal Pánu Bohu věrný až do smrti. Věru, čeká tě ještě mnoho protivenství od těch, kteří by ti měli být nejblíže! Mnoho závisti, mnoho bolesti bude muset snést tvé kněžské srdce!

O. Michal: Konstantin, který při vstupu do kláštera přijal jméno Cyril, pod kterým ho znáte, v Říme 14. února roku 869 zemřel ve věku 42 let. Pohřbili ho s velkou slávou v kostele svatého Klimenta. Metoděj se vrátil s malou družinou kněží na Moravu. Němečtí biskupové, kteří si činili nárok na církevní správu velkomoravského území, využili prohnanosti knížete Svatopluka, a Metoděje na dva a půl roku zavřeli do vězení. Arcibiskup metoděj snášel tuto nespravedlnost s velkou pokorou a statečností. Vroucně se celé dny a noci modlil a volal k Bohu:

M: Bože, ty víš, jak lehké je kázat o lásce k nepřátelům, ale jak je těžké při mé vznětlivé povaze ji uskutečňovat, když mě tak nespravedlivě posuzují! Přijmi moje útrapy jako oběť za duše mně svěřené! Velmi mně bolí, že pošlapali veškeré římské právo, které tak dobře znám! Prokletá hrabivosti, ty nenasytná touho všechno mít! Nešťastná touho po moci a slávě! Vždycky jen ničíš a jde to rychle! Bože, kdybych tu měl alespoň svého bratra! Jsem tak sám, tak sám…

O. Michal: Až po zásahu samotného papeže museli zlí lidé Metoděje pustit. Vrátil se s velkou slávou na Velehrad. Kníže Svatopluk ho však neměl rád, protože ho káral za jeho rozmařilost a bezpráví vůči lidem. V legendách se nám zachovalo jedno z Metodějových kázání, kde vyčítá mocným tohoto světa všechnu jejich přetvářku a nespravedlnost.

M: Spravedlnost národy povznáší, vašim hříchem a nespravedlností upadá lid do bídy. Což myslíte, že něco znamená, když takto chodíte na bohoslužby? Protivíte se Bohu. Přijímáte lichá obvinění a soudíte podle peněz, kdo dá více. Jedny pokládáte za lepší než druhé, jakoby zákony neplatily pro všechny stejně. Marně se lísáte k Bohu, neposloucháte jasná Boží přikázání. Vaše země se zkazí a vy nebudete vladaři!

O. Michal: Metoděj měl pravdu. Po jeho smrti byli jeho žáci vyhnáni a slovanská bohoslužba zanikla. Zanikla i mocná Svatoplukova říše Velkomoravská.

M: Ale víra Moravanů nezanikla! Můj bratr Cyril říkal: Jablka zrají i když mraky zastřou slunce a dítě roste, i když spí. Bylo to pravda po celá staletí, v době komunismu i v dnešních časech. Loučím se s vámi se všemi a nezapomeňte: Nezhyne rod, jenž věřit neustane! Nezhyne národ, jenž věřit neustane! Dědictví Otců zachovej nám Pane. Dali jsme vám víru, nenecháme Vás spát, vyprosíme Vám sílu ve víře vždy stát a zachováme vám víry Velehrad. Mějte důvěru k Matce Boží, která divy tvoří! Amen. Ať se stane. Dědictví Otců zachovej nám Pane.

 

 

 

ČESKÉ NEBE

básně pro malé děti

Svatý Jan Sarkander

V Olomouci na skřipci

týrali mě biřici:

„Pěkně nahlas nám tu pověz

o čem byla jistá zpověď!“

„Raděj duši vypustím,

než Vám zpověď prozradím!“

 

Svatá Anežka Česká

Princeznou jsem měla být

krále Čechům porodit.

S chudobou jsem byla vdaná,

Krista v chudých  milovala.

Na mou mocnou přímluvu

Bůh dal vlasti svobodu.

 

Svatý Václav

Moje vlast mi byla drahá,

zahynul jsem rukou vraha,

který vlastním bratrem byl,

já mu uměl odpustit.

Vzývejte mě, rád vás mám,

zahynouti nedám vám.

 

Svatá Zdislava

Manžela jsem milovala,

čtyři děti jsem mu dala.

Léčila jsem děti ubohé chudiny.

Dodnes léčím v Jablonném

vaše nemocné rodiny.

 

Svatá Ludmila

Moje snacha Drahomíra

žárlivě se na mě dívá.

Omotaná moje šála

nástrojem se smrti stala.

Moje smrt je slávou mojí,

s Kristem na věky mě pojí.

 

 Svatý Jan Nepomucký

Shodili mě do Vltavy,

když si se mnou nevěděli rady,

jak zpověď ze mě vymámit.

Měl jsem sílu Krista nezradit!

 

Svatý Vojtěch

Berla a mitra,

znaky mé biskupské moci,

mi nedokázaly pomoci,

když mě Čechové z Prahy vyhnali,

v cizině vrazi k smrti utýrali.

 

Svatý Cyril

Byl jsem mnich

znám mnoho knih.

Ze Soluně přišel jsem

v pohanskou vaši zem.

Moravanům Písmo svaté

přeložil jsem z nich.

Aby Krista poznali

v modlitbách ho vzývali.

 

Svatý Metoděj

Soluň byla mým domovem,

Morava je mým hrobem.

Na Velehradě jsem hlásal víru,

abyste vy mohli dojít

nebeského míru.

 

Svatý Prokop

Lidé mě jen málo znají,

dnes už poustevníka nepotkají.

Místo ticha mají televizi,

radost z jejich srdcí mizí.

V samotě sázavských lesů

všechny Vás k nebi nesu.

 

 

Advent a roráty se svatou Paní Zdislavou

 ÚVOD – 1. NEDĚLE ADVENTNÍ

     Loni jsme si v adventu vyprávěli české princezně Anežce, která místo toho, aby se stala královnou odešla z lásky k Pánu Ježíši do kláštera, aby se tam modlila k Bohu za svoji vlast. Pomáhala chudým a postavila v Praze nemocnici.

    Letos nás bude adventem provázet žena, se kterou se Anežka za života jïstě potkala, protože obě žily ve stejné době a spojovala je láska k Pánu Ježíši a touha sloužit chudým a nemocným lidem. Svatá Paní  Zdislava nežila v klášteře, ale na krásném hradě Lemberku, který můžeme ještě dnes obdivovat v Jablonném v Podještědí. Vím milé děti, že Paní Zdislavu znáte, protože jste nedávno vyhrály celostátní výtvarnou soutěž, když jste společně namalovaly obrázky k litaniím o této světici. Proto pouze připomínám, že Paní Zdislava vychovala se svým manželem čtyři děti, postavila kostel, léčila a uzdravovala lidi a všem s láskou pomáhala všem, kteří to potřebovali.

     Každou neděli dostanete obrázek z jejího života s úkolem na celý týden. Jeden úkol bude pro vás, druhý pro tatínka a maminku. Rodina, která úkoly splní, může dát červenou růži k obrázku Paní Zdislavy, protože rudé růže – květiny dominikánského řádu, jehož byla členkou, měla velmi ráda a u jejího hrobu v Jablonném kvetou po celý rok. Z růží vašich dobrých skutků vyrobíme krásnou ozdobu na vánoční stromky v kostele. Ten, kdo bude na mši svaté v neděli nebo na rorátech si může na prázdný vánoční stromeček dát ještě papírovou ozdobu. Těším se, že Paní Zdislava bude mít kolem sebe mnoho růží a náš  stromeček brzy zkrásní. 

ÚKOL NA 1. TÝDEN ADVENTNÍ:

PRO DĚTI: Denně se budu modlit Zdrávas Maria za tatínka a maminku

PRO RODIČE: Alespoň jednou za týden si s dětmi zahraji nějakou hru.

Kdo se chce dozvědět, proč jste dostali takový úkol, přijďte v úterý ráno do kostela v 6, 30 na roráty. Uslyšíte vyprávění o tom, jaká byla Paní Zdislava, když byla ještě malé děvčátko. Vezměte si lampičky nebo svíčky. Po mši svaté bude na faře připravena snídaně.

Za dnešní mši svatou si  už můžete dát ozdobu na stromeček.

ÚKOL NA 2. TÝDEN ADVENTNÍ

PRO DĚTI: Každý den s něčím pomohu mamince nebo tatínkovi

PRO RODIČE: Alespoň jednou za týden dětem něco pěkného přečtu nebo povyprávím

ÚKOL NA 3. TÝDEN ADVENTNÍ

PRO DĚTI: Každý den udělám nějaký dobrý skutek ve škole nebo doma

PRO RODIČE: Alespoň jednou za týden si společně se svým partnerem uděláme na sebe čas a strávíme společně pěkný večer ve vzájemném rozhovoru

ÚKOL NA 4. TÝDEN ADVENTNÍ

PRO DĚTI  A RODIČE SPOLEČNÝ: Tento týden si odřeknu mlsání a televizi

 Témata rorátů:

      1. RORÁTY – Zdislavina modlitba a zbožnost

2. RORÁTY – Zdislava matka a vychovatelka svých dětí

3. RORÁTY – Zdislavina péče o chudé a nemocné

4. RORÁTY – Zdislaviny oběti a zbožná smrt

Poznámky:

       Růže se budou špendlit na nástěnku

       Ozdoby navlékat na připravené proutky ve stromečku

 1. roráty: Zdislavina modlitba a zbožnost

     Před více jak 750 lety žila na hradě Lemberku paní, o které se už za jejího života říkalo, že je svatá a dělá zázraky. Jmenovala se Zdislava. /pustit hudbu/

     Psal se rok 1220 a v Čechách a na Moravě vládl rod Přemyslovců. Panstvo na svých hradech nejen pořádalo rytířské turnaje, ale rytíři také válčili proti Tatarům, kteří chtěli dobýt naši zem. Na moravském hradě Křižanově však vládl mír a pokoj.  Pan Přibyslav a jeho manželka Sibyla se měli velmi rádi. A z této lásky se jim narodila krásná holčička. Při křtu jí dali jméno po jejím strýci – Zdislava. Oba rodiče byli velmi zbožní, učili holčičku milovat Pána Ježíše a často s ní chodili do hradní kaple na mši svatou. 

     Poslechněte si, milé děti, co nám o tom  poví samotná  slečna Zdislava.

Vzpomínám si, že když jsem byla ještě úplně maličká, dělala mi maminka křížek na čele na dobrou noc. Jednou na procházce v lese  jsme se zastavili u kříže vytesaného ve skále. Zeptala jsem se maminky: Proč ten pán tam tak smutně visí a má hřeby v rukách a nohách? Maminky mi tehdy vysvětlila, že je to Pán Ježíš, který se nechal z lásky k nám ukřižovat. Od těch dob jsem u každého kříže děkovala Pánu Ježíši za jeho lásku k lidem a snažila jsem se ho potěšit alespoň krátkou modlitbou. Brzy jsem pochopila, že k němu nemluvím jen já, ale že i  on tajemně mluví k mému srdci.  Kříž v tichém lese se později stal mým nejmilejším místem, kde jsem se chodila modlit. Modlila jsem se za maminku a tatínka, za svou sestřičku, ale také za všechny chudé a nemocné, kteří chodili k mé mamince pro radu a pomoc. Moje maminka totiž pocházela z Itálie a vyznala se v léčivých bylinách. Od malička jsem od ní věděla, která bylinka se dává na bolavé klouby, která na kašel, na rozbitá kolena nebo aby se člověku dobře spalo. Tenkrát jsem ještě netušila, jak se mi všechno to, co jsem se od maminky naučila bude jednou hodit.

    Kromě bylinek jsem se musela učit stejně jako vyčíst, psát a počítat, a také tancovat, to se od hradní slečny vyžadovalo stejně jako vy dnes musíte umět jezdit třeba na kole. Vyšívání a zpívání mě moc nebavilo, to jsem si raději šla hrát ven s dětmi do podhradí. Vzpomínám si, že mi maminka pokaždé dala pro mé chudé kamarády kousek chleba nebo peníze pro jejich rodiče a připomínala mi, že ve všech chudých a nemocných mám vidět samotného Pána Ježíše. Kolik jen žebráků a nemocných klepalo denně u brány našeho hradu! Tatínek a maminka je nikdy neodehnali, ale každému pomohli. To jsem se od nich naučila už jako malé děvčátko! 

     Milé děti a když mi bylo asi čtrnáct let, dostala jsem od své maminky první plesové šaty. Mám je zrovna dnes na sobě. Líbí se Vám? Raději bych si ještě  tenkrát hrála s dětmi v podhradí, ale tatínek s maminkou se rozhodli, že mě najdou ženicha. Byla jsem zvyklá své rodiče poslouchat a tak jsem na ten svůj první bál šla. Styděla jsem se velice, když pan Havel s Lemberka, který byl o tolik starší než já, chtěl tančit jen se mnou. Ale jenom vám prozradím, že se mi taky docela líbil. Měl krásné a dobré oči a když se usmál, věděla jsem, že se ho nemusím bát. Stal se později mým manželem a odvezl si mě do Severních Čech na Hrad Lemberk. Ale o tom vám povyprávím zase příště.

 2. roráty: Zdislava matka a vychovatelka svých dětí

      Minulý týden jsem si vyprávěli, jak se Zdislava ráda modlívala u kříže vytesaného ve skále a jek se učila všemu, co bude jednou potřebovat až doroste v hradní paní. Opustili jsme ji ve chvíli, kdy byla na svém prvním plese a tančila se svým budoucím manželem panem Havlem Markvarticem, služebníkem českého krále Václava. Pan Havel v pralesích Severních Čech postavil hrad Lemberk, který měl chránit české pohraničí před nájezdy nepřátel a lupičů. Zdislava se musela rozloučit se svými milovanými rodiči i s Křižanovem. Po krásné svatbě, které se zúčastnilo mnoho hostů s předních šlechtických rodin, si ji pan Havel odvedl na svůj hrad. Podíváme nyní, jak se jí tam vedlo. HUDBA

     Milé děti,  v novém prostředí  jsem si jen těžko zvykala! Vždyť mi bylo teprve16 let a  maminka a tatínek byli tak daleko! Ale sám Pán Ježíš  přece řekl, že když se žena vdá, musí opustit své rodiče a následovat svého manžela. Když jsem odjížděla z Křižanova, věděla jsem, že už možná svoje rodiče nikdy neuvidím.  To víte, nemohla jsem mamince každý den volat jako vy dnes mobilem, ale občas jsem jí po věrném sluhovi poslala psaní. Věděla jsem, že je i tam se mnou Ježíš a slyšela jsem, jak v hradní kapli mluví k mému srdci, aby mi dodal odvahy k tomu, abych všechny starosti a povinnosti manželky, matky a hradní paní dobře zvládla.

     Pana Havla jsem milovala a byl mou první a velkou láskou hned po Pánu Bohu. Byl pro mě prvním člověkem na zemi. Svěřovala jsem se mu se vším a důvěřovala jsem mu.  Obdivovala jsem jeho statečnost, jeho mužnou sílu ale i něžnost, s jakou se ke mně skláněl. I já jsem se snažila udělat mu každý den nějakou maličkostí radost. Jak krásné byly večery, když na hradě všechno zmlklo a my jsme  mohli být alespoň chvíli nerušeně sami! Pan Havel mi vyprávěl o tom, jak to vypadá na královském dvoře, o tom, že princezna Anežka odešla do kláštera i o dobrodružstvích, která na svých cestách v královských službách prožil. Na závěr nikdy nezapomněl dodat, že jsem krásná a byl mi vděčný za každou maličkost. Děkovala jsem Bohu za něho každý den. Pokud byl doma, denně jsme se spolu modlívali v hradní kapli. Vzpomínám si, jakou měl o mě starost, když se mi narodilo prví dítě – syn Havlík. Přinesl mi tenkrát nádhernou rudou růži až do postele. A tak to bylo pokaždé, když se nám narodily i další tři děti: Markétka, Jaroslava a Zdislav.

     To víte, můj manžel měl spoustu povinností u královského dvora, tak jsem bývala často sama doma. Starala jsem se o to, aby lidem na hradě nic nechybělo a lidé v podhradí neměli hlad. Měla jsem radost ze svých dětí: pamatovala jsem si jejich první slova, snažila jsem je dobře vychovávat a učila jsem je především milovat Pána Ježíše. Moje děti nesměly nikým pohrdat a tak často naše hradní komnaty ožily smíchem dětí z podhradí, které si s nimi chodily hrát. To víte, televize ani počítače tenkrát nebyly, tak jsem to měla jednodušší než vaši rodiče, kteří Vás musí od těchto aparátů často odhánět, aby vás vůbec dostali ven na  čerstvý vzduch! Moje děti si také nesměly vybírat v jídle a učili  se od malička dělit se svými chudšími kamarády. A také věděly, že nemusejí mít všechno, na co si vzpomenou. Byla jsem na ně v tomto směru velmi přísná, ale taková byla i moje maminka a přesto jsem ji měla velmi ráda, že mě naučila, co se smí a co nesmí.

     Velmi jsem trpěla, když byly děti nemocné, nejvíce ten nejmladší Zdislávek. Ještě štěstí že pod hradem na louce rostlo tolik léčivých bylin! Znala jsem je od dětství a teď jsem jimi léčila své děti i poddané. Jak jsem rozuměla maminkám, které za mnou chodily s nemocnými dětmi se svými úzkostmi a bolestmi! Věděla jsem, že léčí nejen bylinky, ale i úsměv, pohlazení a dobré slovo. A taky přímluva Panny Marie, které jsem všechny svěřovala a která všem maminkám i dětem tolik rozumí! Snažila jsem se všem pomáhat, žebrákům a chudákům jsem sama nosila chléb. Sirotků a nemocných bylo časem tolik, že se už do hradu nevešli. Proto jsem poprosila svého manžela, aby pro ně postavil v Jablonném nemocnici. Ale o tom vám povím zase příště.  

   3. roráty: Zdislavina péče o chudé a nemocné

      Minule jsme si vypravovali o tom,  jak Paní Zdislava měla ráda svého manžela, jak spolu žili a jak vychovávali své čtyři děti.  Naše vyprávění skončilo tím, že do hradu Lemberku přicházelo mnoho chudých a nemocných. Byla strašná válka, Tataři plenili českou zem a lidé umírali po tisících na bojištích nebo hladem a nemocemi. Všude bylo mnoho bídy a zoufalství. Proto se Paní Zdislava a její manžel rozhodli, že postaví nemocnici. Tehdy se nemocnici říkalo špitál. Nebyli tam žádné přístroje, žádní lékaři ani sestřičky, jen několik postelí a dobrých žen, které o nemocné pečovalo. Sama Paní Zdislava denně přicházela za nemocnými, aby jim přinesla léky, které sama připravila: nejen čaje a masti z bylin, ale také pohlazení a dobré slovo, které léčilo jejich bolavé duše. Snažila se také, aby nikdo z nemocných nezemřel bez svátostí. V té době měla paní Zdislava mnoho starostí: ve dne se věnovala svým dětem a manželovi, v noci připravovala masti a léky a každou volnou chvíli trávila ve špitále u nemocných. Poslechněte si, jak na tu dobu ona sama vzpomíná. HUDBA

     Často jsem se cítila velmi unavená. Nechtěla jsem šidit děti ani svého manžela, ale věděla jsem, že moje láska k rodině musí přerůst také v lásku k velké rodině našich poddaných. Neštěstí a trápení bylo tolik! Ani můj manžel často nechápal, kde se ve mně bere tolik síly k tak náročné službě! Říkal mi, abych si najala pomocnice a služky, nechtěl, abych mu večer usínala únavou v náručí. Proč to všechno  děláš, často se ptal. Odpovídal mu jen můj úsměv a pohlazení.

    Ale vám prozradím moje velké tajemství, proč jsem to všechno dělala. Jednou při modlitbě v hradní kapli k mému srdci promluvil  sám Pán Ježíš: Zdislavo, poznáváš mě? Jsem to já, kdo klepe u hraní brány: já žebrák, já usoužená matka, já nemocné dítě, já raněný voják, já zoufalý opilec, já vězeň v temném žaláři, umírající, který křičí bolestí a strachem před smrtí. Pomůžeš mi? Tehdy jsem se rozplakala: Jak ti mohu Pane pomoci? Vždyť jsem jen slabá a křehká žena, mám jen dvě ruce a jedno srdce a moje nohy nemohou přijít za všemi těmi chudáky!  Slyšela jsem jasnou Ježíšovu odpověď: Neboj se, Zdislavo! Já sám budu tvojí silou! Budu ve tvých rukách, které budou obvazovat, budu ve tvých dlaních, které budou hladit, budu ve tvých očích, které budou povzbuzovat, budu ve tvých slovech, které budou těšit, budu ve tvém srdci, které bude milovat a objímat všechny potřebné! 

     Proto se musím usmívat kronikáři Dalimilovi, který o mně ve své kronice napsal, že jsem vzkřísila pět mrtvých, vrátila jsem zrak několika nevidomým a uzdravila jsem mnoho chromých a malomocných ! Byl to přece Ježíš, který tyto zázraky konal, ne já!

     Vzpomínám si, jak mě jednou zavolali ke dřevorubci, na kterého padl strom, který kácel pro stavbu našeho nového kostela v Jablonném. Když jsem se k němu sklonila, věděla jsem, že zde moje byliny už nic nezmohou. V duchu jsem viděla jeho ženu a pět dětí, které měl doma… Volala jsem úpěnlivě k Ježíši – a  ten člověk začal dýchat! Kdyby se to stalo dnes, připisovali by takovou událost lékařskému umění a přístrojům. Ale já jsem přesvědčena, že i dnes za vším uměním učených lékařů, jejich přístrojů a vědeckých objevů stojí Bůh. To On je dárce života, který mají lidé s láskou opatrovat od početí až do smrti.

    A ještě jedna věc mi dnes leží na srdci. Dnes byste si  asi většinou ťukali na čelo, kdybych chodila k vrahům a zlodějům do vězení! Ale já jsem věděla, že i tam na mně čeká Ježíš, který má sílu proměnit svou láskou i ty nejtěžší zločince. Jenže vy ty tomu dnes už moc nevěříte, že? Bůh je mocnější, než vaše představy o něm. I já po staletích mohu v jeho síle konat zázraky: uzdravovat nemocné rakovinou, usmiřovat rozvedené manžele,  srdce mrtvá nenávistí oživovat k lásce. Nevěříte? Přijeďte na můj hrob do Jablonného….   

 4. roráty: Zdislaviny oběti a zbožná smrt

     Paní Zdislava nám minule vypravovala o tom, jak s láskou pečovala o všechny chudé a nemocné. Svěřila se nám, že sílu k vyčerpávající práci pro rodinu i pro své poddané hledala u Ježíše. A na závěr nám připomněla, že na její přímluvu koná Bůh zázraky  také dnes a pozvala nás ke svému hrobu do Jablonného v Podještědí. HUDBA

     Milé děti, nebojte se přijet s rodiči k mému hrobu, který se nachází v podzemí krásného kostela v Jablonném, který jsem pomáhala budovat nejen penězi, ale svýma vlastníma rukama. Uvidíte, že u mého hrobu jsou opravdu červené růže, které mám tak ráda. Za života mi je nosil můj drahý manžel a nyní je tam s láskou dávají bratři dominikáni.

    Aha, vy nevíte, kdo jsou dominikáni ?  Prozradím vám, že je můžete potkat ještě dnes. Poznáte je podle bílého oblečení a velkého růžence za pasem.  Jejich zakladatel svatý Dominik byl v době, kdy jsem žila, velmi známý a oblíbený, zkrátka in, stejně jako je ve vaší době všude známá a obdivovaná Matka Tereza. Možná si řeknete, že jsem bratry dominikány pozvala do Jablonného kvůli tomu, že se mi líbil jejich hábit. Kdepak! Více se mi líbilo, že se neuzavírali do klášterů, jak to v naší době dělali ostatní mniši, ale putovali od města k městu a všude hlásali, že má Bůh lidi rád. To víte, tehdy lidé  o Pánu Ježíši moc věcí neznali  a nebo  věřili různým nepravdám a hloupostem, stejně jako dnes vy věříte třeba kartářkám a horoskopům! Dominikáni chodili pěšky, aby se mohli setkat s lidmi, a kázali tak, aby jim rozuměli učení i obyčejní lidé. Celá města dokázali získat pro Boha! Proto jsme s manželem pro ně postavili klášter a vybudovali nový kostel a podporovali jsme je, jak jen jsme mohli. Věděli jsme, že je k českému národů posílá sám Bůh – jako účinný lék na zlo naší doby.

     Jeden z bratří dominikánů se stal mým zpovědníkem. Věřila jsem, že skrze něho ke mně mluví sám Bůh. To on mě povzbuzoval, když jsem pod tíhou starostí klesala,  ve svátosti smíření mě trpělivě ujišťoval, že mně Bůh mé hříchy odpustil, přivolával skrze své ruce a svůj hlas Ježíše při mši svaté na zem a s láskou nám ho rozdával ve svatém přijímání. Velmi často nám všem opakoval, že máme být připraveni na setkání s Pánem Ježíšem.     

    Od jisté doby jsem se snažila na to myslet každý den. Vstávala jsem brzy ráno a dlouho jsem klečela před křížem ve studené hradní kapli a  důvěrně  jsem rozmlouvala s tím, kterého budu celý den potkávat ve svých bližních a kterého uvidím na vlastní oči  až v okamžiku mé smrti. Ježíšova bolest a oběť dojímala mé srdce. Abych se s ním mohla ještě více ztotožnit, nosila jsem pod svými krásnými šaty hrubou košili, aby mi připomínala Ježíšovo utrpení. Tolik jsem se bála, aby se mé bohatství nestalo překážkou mezi mnou a Ježíšem! Chtěla jsem žít  podle evangelia – v chudobě, čistotě a poslušnosti ve svátosti manželství, k  níž mě Bůh povolal.

     Jednou při noční modlitbě jsem pochopila, že si mě Ježíš brzy zavolá k sobě. Vy si dnes myslíte, že když jsem byla světice, tak jsem chtěla hned z lásky k Ježíši zemřít jako On! Ale nebylo tomu tak! Jak mě bylo těžké opustit milovaného manžela a moje malé děti! Ježíši, vždyť mi bude teprve třicet dva let proč!!! volala jsem…Jen ticho mi bylo odpovědí. Po nějakém čase a s pomocí mého zpovědníka jsem pochopila, že je to vůle Boží, abych opustila tento svět tak mladá. Že se tak nejlépe ztotožním s obětí Ježíšovou, kterého jsem tolik milovala.  A  Ježíš mi slíbil, že po smrti budu moci pomáhat všem nemocným a nešťastným ještě více, než za života pozemského.

     V kronice kláštera v Jablonném byste se dočetli, že na moji přímluvu se stalo a stále stává i dnes tisíce malých i velkých zázraků. Třeba že se někde na moji přímluvu narodí někde v Janoušově zdravá holčička, nebo že se rozhádaní manželé zase usmíří nebo nějaká maminka dostane sílu přijmout dítě, se kterým nepočítala…. To víte, maminky mají v mém srdci zvláštní místo, protože jsem byla sama maminkou s více dětmi…A podobně jsou na tom všichni kněží, vždyť je známo, že jsem nejednoho kněze vyléčila z tělesných i duševních nemocí! Přišla jsem letos za vámi proto, že rodiny našeho národa v dnešní době moc potřebují mou přímluvu! Potřebují Boha, potřebují lásku, ochotu odpouštět, neustále začínat znovu. Nebojte se být chudí na majetek, ale nikdy nebuďte chudí na lásku. To vám z nebe vyprošuji já, jedna z vás, českých žen, vaše Matka Zdislava. Amen. 

 

ADORACE  NA BOŽÍ TĚLO

Téma: Důvěra, milosrdenství, pokoj

Píseň: Kancionál 701 – 4 sloky

Úvodní modlitba kněze:

Můj Bože! Jménem celé naší farní rodiny i jménem svým se ti klaním a vyjadřuji tím, že tě miluji. Chválím tě, jsi nekonečně krásný,nekonečně láskyplný!Vyznávám ti to celou svou duší a chtěl bych to vyznat tak, aby z toho vzešla tvá sláva, ačkoliv jsem pouhé nic. Stačilo by, kdyby má chvála vystihla tvou krásu, což je naprosto nemožné. Mé jediné přání je, abys byl oslaven co nejvíce. Oslav své jméno!

Píseň: K 905

1. Důvěra

Kněz: Ježíš ti dnes říká: Měj důvěru!

Lektor I. :

Pane Ježíši, Slovo věčné, jak jsi krásný, jak jsi veliký! Dovol, ať pohlédnu na tebe, Dobroto nekonečná s důvěrou dítěte. Vlož do mého srdce velkou důvěru k tobě, aby tvá slova byla pro mne světlem, které mě osvěcuje.

Kněz: Ježíš říká: Důvěřujte, já jsem přemohl svět! ( J 16, 33)

LEKTOR II. :

Nic mě tak nezarmucuje jako nedostatek důvěry v některé duši. Proč mi nedůvěřujete? Což nejsem Dobrota, Milosrdenství, Mírnost a Pokora? Ve všech oblastech života se pokoušíš uplatnit jen vlastní síly a stáváš se hrozně nešťastným! Nevěříš, že jsem dost mocný, abych ti pomáhal, dost silný, abych tě ochránil před nepřáteli, dost moudrý, abych osvítil tvůj rozum, dost laskavý, abych ti dal co potřebuješ ke spáse, dost bohatý, abych se s tebou mohl rozdělit, dost krásný, abych tě mohl obdařit krásou? Bojíš se, že já nemám pokrm, který by tě nasytil, oděv, kterým bych tě oblékl? Nevěříš, že bych tě mohl učinit úplně šťastným a proto se bojíš úplně se mi odevzdat. Chceš být šťastný vlastními silami a jsi pak smutný a nešťastný. To otec lži ti našeptává nedůvěru vůči Mně! Měj víc důvěry v mou lásku k tobě než tvou ke mně!

Píseň: K 720, 3 sloky

Kněz:

Pane Ježíši, chci ti bezmezně důvěřovat ve všech situacích mého života, zvláště tehdy, když se cítím slabý, opuštěný a pokořený, když bolestně cítím svou hříšnost. Jsi všechna má důvěra od mého mládí. Pomoz mi, abych se ti úplně odevzdal. Amen.

Píseň: K 720, 4. a 5. sloka

 2. Milosrdenství

Kněz: Ježíš ti dnes říká: Buď milosrdný

Lektor I:

Svatý jsi, Pane Bože, ty jediný jsi tvůrce zázračných děl.Ty jsi Silný, Veliký, Nejvyšší. Ty jsi Všemohoucí, ty jsi Otec a Král nebe i země, Trojjediný. Ty jsi Dobro, veškerá Dobrota, Dobro nejvyšší, Bůh živý a pravý. Ty jsi Láska, ty jsi Moudrost, Ty jsi Pokora, Ty jsi Trpělivost, Ty jsi Krása, Ty jsi Jistota, Ty jsi Mír a Radost. Ty jsi Naděje, Spravedlnost a Mírnost. Ty jsi Sladkost, Ochránce. Ty jsi naše Útočiště a Síla. Ty jsi Dobro nekonečné, Milosrdenství nad Milosrdenství, náš Podivuhodný Pán, Všemohoucí, Dobrotivý, nejvýš Soucitný a náš Spasitel.

Kněz:

Ježíš říká: Buďte milosrdní, jako i váš Otec je milosrdný. ( Lk 6, 36)

  Lektor 2:

Jsem milosrdná Láska, což je úplné sebeodevzdání. Kdyby lidé dovedli pochopit, jak velice toužím se jim darovat, abych byl jejich radostí, jejich pokojem, jejich světlem, jejich silou! Má otcovská Boží ruka, nabízená, mocná, něžná ve své dobrotě! Plná síly i něhy zároveň chce předávat z Božího srdce proudy všemohoucí lásky! Zaplavuji svět svým milosrdenstvím. Ale vy žijete osamělí a navzájem si cizí, každý sám pro sebe. Začni mě hledat v lidech. Jak uchvacující je hledání mé tváře v lidských pokrouceninách! Není bytosti, ač sebehlouběji padlé, ve které bych se neskrýval, pokud je na zemi. Čekám někdy dlouho, aby někdo přišel, nadzvedl náhrobní kámen a já ji mohl vzkřísit. Buď shovívavý a soucitný. Smýšlej o jiných dobře, mluv o nich dobře. Chraň se chladu, který zmrazuje, posměchu, který zraňuje, lhostejnosti, která skličuje. Povzbuzuj, raduj se z úspěchu jiných, plač nad jejich žaly. To je milosrdenství.

Píseň:  K 708  1. a 3. sloka

Kněz:

Nejmilosrdnější Ježíši, tvá dobrota je nekonečná a poklady milosrdenství nevyčerpatelné. Bezmezně důvěřuji tvému milosrdenství, které je nade všemi tvými díly. Odevzdávám se ti bezvýhradně. Toužím šířit tvé milosrdenství konáním skutků tělesného i duchovního milosrdenství: zvláště snahou o obrácení, útěchou potřebným a zarmouceným. Amen.

Píseň : K 708, 4. a 5. sloka

 3. Pokoj

Kněz: Ježíš ti dnes říká: Usiluj o pokoj!

Lektor I:

Nevím, můj Bože, co mě dnes potká. Vše, co vím je, že se nic nepřihodí, co bys nepředvídal celou věčnost. To mi stačí, můj Bože, abych byl klidný. Velebím tvé věčné plány. Podrobuji se jim z celého srdce. Chci vše přijímat, obětuj ti vše. Uděl mi trpělivost a odevzdanost do tvé vůle.

Kněz:

Ježíš říká: Svůj pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám. Blahoslavení tvůrci pokoje, neboť oni budou nazváni Božími Syny.

Lektor II:

Zachovej si pokoj v duši, protože já v ní přebývám. Ponoř se do mě, držím tě v náručí. Nikdy se neznepokojuj, ničím se nesužuj, zapomeň na minulost. Žij jakoby minulost neexistovala, žij pro mne ve chvíli, která právě probíhá. Žij jako kdybys neměl v sobě vlastní život, ale ponechej Mě žít za tebe. Já si vezmu tvoji duši, budu se o ni starat, když je mým majetkem. Zbav se jakýchkoliv obav a strachu a nahraď je láskou. Čím více budeš na mě závislý, tím získá tvoje dušena velikosti, kráse a slávě, takže se můžeš chlubit i svými slabostmi! Čím větší jsou tvoje slabosti, tím více musí růst tvé štěstí a radost, protože víc spoléháš na Mou lásku. Já budu tvá síla! Stále obracej svou duši ke mně, vylévej své srdce přede mnou, odevzdávej se co nejdokonaleji a dovol mi, abych mohl v tobě stále více žít.

Píseň: K 928 – 1. a 2. sloka

Kněz:

Můj Bože, svatá Trojice, pomoz mi zcela zapomenout na sebe, abych se ubytoval v Tobě, nehybný a klidný, jakoby má duše byla již na věčnosti. Kéž nic nemůže znepokojit můj vnitřní mír,ať každá minuta mě unáší do hlubin tvého tajemství. Uklidni mou duši, učiň si v ní své nebe, své obydlí a místo svého spočinutí. Kéž tě nikdy neponechám samotného, ať jsem stále s tebou, ponořen do tvé tvůrčí činnosti. Amen.

Píseň 928 3. a 4. sloka

 

 

ADORACE A SVÁTOSTNÉ POŽEHNÁNÍ POUŤ 2010

 PÍSEŇ – kancionál 905 – varhany

(při ní vstavit Nejsvětější Svátost)

ÚVODNÍ MODLITBA KNĚZE

Ty jsi  zde přítomen, můj Pane Ježíši v Nejsvětější Svátosti. Jsi tady, v malé hostii, kousek ode mne.Tvé tělo, tvá duše, tvé člověčenství, tvé božství… Jak jsi blízko, můj Bože, můj Spasiteli, můj Ježíši, můj Bratře.  Klaním se Ti, adoruji před tebou v němém úžasu, němém obdivu…

Nekonečná milost tvé  svaté Eucharistie by v nás měla vzbuzovat lásku k předobrému Bohu, který je nám tak blízko a tolik v nás, lásku k nejvyšší kráse a Dokonalosti, jež se nám dává a v nás vchází. Svatá eucharistie by nás měla činit láskyplnými, dobrými ke všem lidem. ( Ch. de Foucauld)

Proto ti nyní milosrdný Bože chceme společně klanět, chválit tě a prosit, dnes zvláště za naše děti a mládež, muže a ženy v manželství a staré a nemocné.

PÍSEŇ SCHÓLY

 MODLITBA ZA DĚTI

LEKTOR: Ježíši, ty jsi často mluvil o dětech a rád ses s nimi setkával: „Nechte děti přicházet ke mně a nebraňte jim, neboť takovým patří království nebeské.“ „Amen, pravím vám, kdo nepřijme království Boží jako dítě, jistě do něho nevejde.“ „Kdo přijme jediné dítě ve jménu mém, přijímá mne.“Věříme, že modlitby dětí rád vyslyšíš a proto tě s důvěrou prosíme:

DÍTĚ: ( při přímluvách zpíváme Kyrie eleison)

1. Prosíme tě za děti na celém světě, nevěřící přiveď ke křtu, nemocným dětem daruj zdraví a dej chléb těm, které hladoví.
2. Dětem trpícím válkou daruj mír, sirotkům pošli dobré vychovatele a zemřelé děti přijmi do nebe
3. Dětem, které trpí rozvodem rodičů a domácím násilím projev svou zvláštní milost a zahoj jejich rány na těle i na duši
4. Pomáhej nám, ať jsme poslušní a kamarádští  a chráníme se zla, které by mohlo ohrozit a poničit čistotu naší duše

PÍSEŇ SCHÓLY

 MODLITBA ZA MLÁDEŽ

LEKTOR: Ježíši, ty jsi řekl: „Já jsem cesta, Pravda a Život. Tím jsi posvítil všem mladým lidem na cestu jejich života, aby ho dobře prožili a naplnili láskou. Chceme tě pozvat do našich otázek, hledání životních hodnot, do našich úzkostí a zmatků, ale také do našich vzájemných vztahů. S důvěrou k tobě voláme

MLADÝ ČLOVĚK:

1. Prosíme za všechny mladé lidi světa, aby ses stal jejich Přítelem, který je povede po cestách života
2. Smiluj se nad mladými, kteří se stali obětí drog, alkoholu, gamblerství, sexu a jiných závislostí a vytrhni je z moci zla
3. Pomáhej mladým lidem najít své životní povolání, partnery, nezaměstnaným práci.
4. Žehnej těm mladým lidem, kteří se rozhodli následovat tě v kněžství nebo v zasvěceném životě, pomoz jim překonávat všechny překážky a dej, ať se stanou světlem pro tento svět

PÍSEŇ SCHÓLY

 MODLITBA ZA MUŽE A ŽENY ŽIJÍCÍ V MANŽELSTVÍ

LEKTOR: Pane Ježíši, někdy se nám může zdát že zbožnost je dobrá pro děti, ženy a staré lidi, ne pro muže. Ale ty sis vyvolil muže za apoštoly a sloupy své církve.Muž je v rodině tvým viditelným zástupcem na zemi. Nechceme se tedy stydět za svou víru a s důvěrou voláme:

MUŽ:

1. Dej nám dar mužné odhodlanosti, abychom především doma v rodině,  ale i na pracovišti ve farnosti a ve veřejném životě stáli vždy  s odvahou v čele, dobře vedli a ochraňovali lidi nám svěřené a statečně nesli tíhu zodpovědnosti a rozhodování
2. Pomoz nám, ať svou péči o rodinu nezúžíme jen na její hmotné zabezpečení, ale ať si uvědomujeme svou zodpovědnost za růst víry celé rodiny a ať milujeme své manželky tak, jak ty miluješ svou Církev
3. Všem mužům pomoz znovu objevit krásu otcovství, ať děti od svých otců zakoušejí pevnou autoritu i milosrdnou lásku

LEKTOR: Ježíši, tvůj láskyplný vztah k ženám  známe z evangelií. Ženy tě provázely na cestách, staraly se o tebe, neopustily tě ani pod křížem a jako první přinesly světu zprávu o tvém zmrtvýchvstání. S vírou tě proto prosíme:
ŽENA:

1. Na přímluvu Panny Marie dej, aby ženy s láskou přijímaly své povolání k tělesnému i duchovnímu mateřství a obětavě pečovaly o všechny malé, slabé, nemocné a nešťastné.
2. Dej ženám ducha vlídnosti, porozumění, trpělivosti a vytrvalosti, aby byly oporou svým manželům a stáli při nich zvláště  v situacích, kdy se jim nedaří
3. Žehnej všem ženám, které se z lásky k tobě vzdaly vlastní rodiny a svou lásku rozdávají všem potřebným

PÍSEŇ SCHÓLY

 MODLITBA ZA STARÉ A NEMOCNÉ

LEKTOR: Ježíši, stařičký Simeon tě poznal v chrámě. Staří a nemocní jsou v očích světa zbyteční, ale ve tvých očích a ve tvém srdci jsou pravým pokladem pro svět, protože svými modlitbami a obětovaným utrpením velmi přispívají jeho posvěcování  a ke zdaru mnoha církevních i světských  aktivit. S důvěrou tě prosíme:

STARŠÍ ČLOVĚK:

1. Ježíši, pomáhej všem starým a nemocným v nesení jejich křížů, chraň je před pocity zbytečnosti a marnosti a utěšuj je nadějí na věčný život
2. Pomoz všem starým lidem, aby ti s důvěrou vyznali hříchy svého života a vlej jim do srdce svůj pokoj pramenící z důvěry ve tvé nekonečné milosrdenství
3. Ježíši pošli všem opuštěným a nemocným dobré lidi, kteří by se o ně s láskou starali
4. Ať nikdo z nás neodejde na věčnost nepřipraven svou vlastní vinou a zatvrzelostí, ať s pokorou přijímáme svátosti, zvláště svátost pomazání nemocných.

ZÁVĚREČNÁ MODLITBA KNĚZE

Ježíši, dokonalá modlitba nespočívá v množství slov, ale ve vroucnosti touhy, s níž pozvedáme svá srdce k tobě. Vlej ty sám svou sílu do naší slabosti, svou moc do naší bezmoci a vyslyš naše modlitby. Amen.

SVÁTOSTNÉ POŽEHNÁNÍ

PÍSEŇ – KANCIONÁL 781 -  1. sloka

TE DEUM – KANCIONÁL 982 - 4 sloky

PÍSEŇ 781 – 5. sloka

Požehnání

PÍSEŇ 781 6. sloka

PÍSEŇ SCHÓLY

 

 

 

 

 

VÁNOČNÍ PŘÍBĚH O DVOU OVEČKÁCH Z BETLÉMSKÉ LOUKY

/hudba/

VYPRAVĚČ:

Tento příběh se, milé děti, stal koncem prosince roku nula. Na zelených loukách kolem městečka Betléma se páslo mnoho oveček, ještě více než těch, které se letos v adventu pásly vaší zásluhou na naší nástěnce.  Bůh znal stejně jako dnes každou svoji ovečku jménem, i tu nejmenší a  láskyplně se o ně staral. A protože čtyřiadvacátý prosinec je dnem malých i velkých zázraků, Bůh dovolil, aby dvě nejmenší ovečky ze stáda, které se jmenovaly Mulinka a Balinka, mohly v den, kdy měl přijít na svět Boží Syn, mluvit lidskou řečí. Obě ovečky byly náramně pyšné,  že se místo bečení mohou dorozumívat stejně jako lidé.

 MULINKA: Já se ti divím, Balinko, proč  pořád nosíš na krku tu rolničku!  To můj zvoneček je daleko lepší! A jak krásně zvoní!

BALINKA: Ničemu nerozumíš. Moje rolnička je jenom moje. A nikomu ji nedám! A zvoní jemněji, než tvůj zvoneček!

MULINKA: A stejně mám hebčí vlnu a pěknější ocásek, než máš ty!

BALINKA: A mě zas narostla lepší ouška a čumáček!

MULINKA: Máš špinavá kopýtka!

BALINKA: A ty zase sklaplé uši!!

 VYPRAVĚČ:  Bůh poslouchal, jak se obě ovečky hádají a pomyslel si, že by bylo lepší, kdyby  jen bečely, protože by jejich hádání alespoň nikdo nerozuměl. Obě ovečky by se byly škádlily až do večera, ale brzy si  všimly, že na louce najednou nějak zvláštně všechno ztichlo a že všechny jejich kamarádky se dívají jedním směrem, směrem k Betlému.

/hudba/

MULINKA: Slyšela jsi, Balinko, že se má dnes v Betlémě narodit velký král, ten největší, jakého kdy země nosila?

BALINKA: Poslouchala jsem  našeho starého pastýře, jak četl v knihách,  že se má jmenovat Emanuel, což znamená Bůh s námi.

MULINKA: Bůh s námi, to znamená, že bude tady? Bůh?

BALINKA: Ano všemohoucí, vševědoucí Bůh!

MULINKA: Říkáš vševědoucí? To taky bude vědět, jak jsem strčila naschvál do toho malého oslíka, který nesl moc krásnou mladou budoucí maminku? Chtěla jsem totiž toho oslíka trochu rozveselit, vypadal moc smutně a unaveně.

BALINKA: Měla jsi štěstí, že ten muž, co kráčel vedle ní, tě za to nepřetáhl holí, o kterou se opíral,  ty nezbednice jedna!

MULINKA: Náhodou se na mě podíval docela hezky. Slyšela jsem, jak říká: Maria, neboj se, už budeme na místě, pak si odpočineš. Ona jenom šeptala: Milý Josefe, to děťátko se už brzo narodí. A pohladila oslíka po hlavě a na mě se taky usmála.

BALINKA: Jen aby našli v Betlémě nocleh. Je tam dnes mnoho lidí. V nejhorším případě je vezme do svého domu náš starý ovčák, má dobré srdce…

/hudba/

VYPRAVĚČ: Na betlémské louky se pomalu snášela noc. Mulinka i Balinka se už vůbec nehádaly. Pěkně se pásly s ostatními ovečkami, a jejich ovčí dušičky naplňoval klid a mír. Bylo zvláštní, že je starý pastýř dnes nechal na pastvě tak dlouho do noci. Mulinka i Balinka se trošku bály, aby je nepřepadl starý vlk. Ale slyšela, jak z křoví stále láskyplně mumlá jen: Emanuel…, Emanuel…  Když byla úplná tma, starý pastýř přišel za svými ovečkami na louku. Rozdělal si oheň a zamyšleně hleděl do plamenů. Mulinka i Balinka znaly svého starého ovčáka dobře. Přemýšlí nad Emanuelem, pomyslely si. Když se dost vynadívaly na krásnou velkou hvězdu, která se objevila přímo nad jejich stájí, pomaloučku usínaly, tak jak to jen opravdu malé ovečky  a děti  umějí.

/hudba/

MULINKA: Vstávej, vstávej, Balinko!

BALINKA: Co se děje? Už se Emanuel narodil?

MULINKA: Copak neslyšíš, jak všechny naše kamarádky bečí jeho jméno?

BALINKA: Utekly nám! Všechny ovečky nám utekly do Betléma a nevzbudily nás!

MULINKA: Neboj se! Támhle se belhá náš starý ovčák. Vyskoč, doženeme ho!

BALINKA: Ale nemáme pro toho  krále žádný dárek!

MULINKA: Nemudruj a utíkej, zdá se že všichni běží k naší stáji!

 VYPRAVĚČ: Obě malé ovečky brzy doběhly starého pastýře. Poznaly, že je velmi unaven. Proto šly pomalu těsně vedle něho, aby se o ně mohl opřít. Když došly k jejich stáji, byl tam velký shluk lidí. Všichni pastýři z Betléma se svými ovečkami se chtěli poklonit narozenému Ježíškovi. Každý mu nesl nějaký dárek.  Mulinka a Balinka zesmutněly. Mulinka zašeptala Balince:

 MULINKA: Nemáme žádný dárek.

BALINKA: Stejně nás tam ty velké ovečky nikdy nepustí…

MULINKA:  Říkala jsi přece, že je ten Emanuel vševědoucí. Tak o nás musí vědět, že jsme tady a že se mu chceme poklonit.

BALINKA: A narodil se zrovna v naší stáji..

 VYPRAVĚČ: V tom se stala se zvláštní věc. Starý ovčák rozuměl pláči svých malých oveček. Vzal láskyplně obě nejmenší ovečky do náruče zanesl je přímo k jesličkám před nebeské dítě.  Ostatní ovce i pastýři mu uctivě ustupovali z cesty. Starý ovčák si klekl a radostí se rozplakal… Obě ovečky mu láskyplně utíraly slzy svými jazýčky. Chápaly, že jsou to slzy štěstí. Oslík na ně přátelsky mrkal a Maria s Josefem natáhly ruce směrem ke starému pastýři. Starý ovčák podal Ježíškovi do jesliček nejprve Mulinku. Malý Ježíš si radostně zazvonil na její rolničku a ohříval si ruku v jejím bělavém kožíšku. Mulinka slyšela, jak malému Ježíškovi tluče srdce.  Pak starý ovčák podal Ježíškovi také Balinku. Ježíšek ji pohladil, zazvonil si na její zvoneček. Mulinka potichu zašeptala:

 MULINKA: Balinko, já půjdu zahřát Ježíškovi nožičky, ty si lehni k jeho srdci a ohřívej mu ručičky.

BALINKA: Dobře, jen tiše, aby mohl spát.

/hudba/

VYPRAVĚČ: Obě ovečky zůstaly s Ježíškem v jeslích ještě dlouho. A protože mohly být tak  blízko Ježíškova srdce, načerpaly tam tolik lásky a dobroty, že už se nikdy nehádaly. Vyrostly z nich krásné a dobré ovečky, které měl každý rád.

 

 

 

 

 

VÁNOČNÍ PŘÍBĚH O DVOU OSLÍCÍCH

 Hudba

 VYPRAVĚČ:

Milé děti, v roce 0, před více jak 2000 lety žili v městečku Betlémě  dva malí oslíci. Jeden byl šedý a všichni mu říkali Í, protože byl tak hloupý, že se ani pořádně hýkat nenaučil. Jeho bratr byl hnědý a všichni mu říkali Á, protože byl taky hloupý  a ani on neovládl celé oslí hýkání.

Když  ráno oslíci šli pracovat pro svého pána, který byl mlynářem, jejich  společnému hýkání se smála celá ulice. Však už je oba slyším někde hýkat! Děti, to se přece nedá poslouchat, viďte?!

 Oslíci hýkají: í…á…..

 VYPRAVĚČ:

Oslíci, buďte přece zticha, nebo vás mlynář přetáhne holí! Oslíci to totiž, milé děti, neměli vůbec lehké. Od rána do večera museli nosit pytle obilí nebo mouky z jednoho místa na druhé. Když se někdy zastavili a  vzhlédli k obloze nebo se potěšili květinou, už se na jejich hlavu snesly nadávky a dostali ránu holí. Není divu, že si oslíci čas od času velmi stýskali.

 Hudba

 Í, jak jen já závidím kočkám, že nemusejí nic dělat, jen se vyhřívat na sluníčku a občas chytit nějakou tu myš!

Á, to já zas závidím slepicím, které musejí snést jen jedno vejce denně!

Í, a co teprve psi, ti se mají! Jen  dávají pozor jestli někdo nejde a štěkají!

Á, proč jen to Bůh udělal  nám oslům tak těžké! Proč rozhodl, že budeme nosit náklady a sloužit lidem?!

Í, a ještě nás všichni budou považovat za hlupáky!

Á, proč, jen, proč?!

 Hudba

 VYPRAVĚČ:

Jednou časně zrána, byla ještě tma, přišli do mlýna pastýři a vzrušeně vyprávěli mlynáři, že se ve stáji kousek od Betléma v noci narodilo dítě. Leží ve žlabu,chudé a bezmocné. Nad jeho hlavou zpívají andělé a přišli se mu poklonit dokonce prý nějací králové, které přivedla hvězda. Lidé říkají, že to Dítě je Boží syn, Spasitel, který z bezmocných sejme břemena a dopřeje jim věčný život. Naši oslíci napínali své oslí uši, aby slyšeli vyprávění pastýřů. Slyšeli špatně, ale i když byli jako správní oslíci hloupí, něco si přece z vyprávění pastýřů zapamatovali…

 Í, král, který osvobodí bezmocné…..

Á, je přece i našim králem…..

Í, musíme jít za ním!

Á, půjdeme po stopách, které zanechali pastýři.

 Hudba

 VYPRAVĚČ:

Když oslíci došli do stáje, byla prázdná. Chladný vítr profukoval skulinami mezi prkny a po zázraku, který se tady měl v noci stát nebylo ani památky. Jen zdupaná sláma na podlaze a závan kadidla dávaly tušit, že se tady stalo něco mimořádného.  A ještě ke všemu se za chvíli u stáje objevil mlynář s holí a s nadáváním hnal oba oslíky do práce!

 Í, to co vyprávěli pastýři, byla samá lež!!!

Á, ba ne, já jim věřím…

Í, a co ty pytle na zádech?! Í, kde je ten král, co nám ulehčí naše břemena?

Á, já si myslím, že on naše břemena nesejme, ale dá nám sílu, abychom je mohli nést. Dej mi svůj pytel, jí ti ho vezmu…

Í, jsem němý úžasem…

 Hudba

 VYPRAVĚČ:

A zlý mlynář? Pokaždé, když zvedl hůl, aby oslíky udeřil, začala ho pálit v ruce. Už ji nepotřebuji, pomyslel si a hůl zahodil. A tak se stalo, že i on, aniž to věděl, uvěřil zázraku, který neviděl…

Uvěříte také ????

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

    Rozjímání k tajemstvím bolestného růžence

Papež Jan Pavel II. vyzval ve své encyklice o růženci, abychom vzali růženec s důvěrou opět do rukou a modlili se ho zvláště za mír a za rodiny. Vkládáme tedy do této naší společné modlitby oba tyto úmysly.

Ponořme se nyní do bolestných tajemství Ježíšova života  a staňme se v duchu účastníky těchto událostí, naslouchejme a rozjímejme svědectví postav, které se jich zúčastnily.

 1. sloka písně: Kancionál 814

Věřím v Boha, Otčenáš, 3 x  Zdrávas Maria, Sláva Otci

 6. sloka písně: K 814

Otče náš

LEKTOR I. : 1. tajemství: Ježíš se pro nás potil krví

      - hovoří k nám  apoštol Jan, svědek této události

LEKTOR II. :

Byl jsem unaven, vyděšen, dojat Mistrovým chováním u večeře. Takový nikdy nebyl. Šel jsem s ním do  Getsemanské zahrady rád.  Chtěl jsem se modlit, ale nemohl jsem protože jsem cítil velkou tíseň. Tiše jsem se díval na svého Mistra a Pána. Viděl jsem jeho strachy zsinalou tvář, slyšel jsem jeho vzdechy a tichý šepot,který občas přecházel v hlasitý nářek. Usnul jsem až k ránu. Když mě Ježíš probudil, viděl jsem, že má tvář zalitou krví. Ale nebyl tu nikdo, kdo by ho až do krve zbil! Až později jsem pochopil, čeho jsem se stal svědkem.

LEKTOR I.:

Ježíši, na přímluvu Panny Marie prosíme za  rozvrácené rodiny našeho národa, za všechna  ta zraněná srdce  manželů a manželek a zvláště nevinných dětí, prosíme uzdrav je, potěš je a posiluj  na jejich cestě životem.

Zdrávas Maria 10 x, Sláva Otci, Pane Ježíši, odpust nám naše hříchy…

 7. sloka písně: K 814

Otče náš

LEKTOR I. :  2. tajemství: Ježíš byl bičován

• hovoří k nám voják, Ježíšův mučitel

LEKTOR II. :

Dostal jsem rozkaz dát přesně  zákonem stanovený počet ran tomuto odsouzenci. Práci jsem odvedl jako vždy poctivě a moc jsem u ní nepřemýšlel, je to moje zaměstnání, za které jsem placen. Ale ten Ježíš byl nějak podivně tichý, křičel sice bolestí jako každý, ale neproklínal mě, nenadával, jeho tvář prozrazovala vyrovnanost. Dovil jsem se lidem, že ho pak ještě chtěli dát ukřižovat. Byl stejně dodělán k smrti.

LEKTOR I.:

Ježíši, na přímluvu Panny Marie tě prosíme za všechny nemocné v našich rodinách, za oběti drog, alkoholismu a nemoci AIDS, prosíme, uzdrav je a posiluj.

Zdrávas Maria 10 x, sláva Otci, Pane Ježíši, odpusť…

  8. sloka písně: K 814

Otče náš…

LEKTOR I. : 3. tajemství: Ježíš byl trním korunován

     - hovoří k nám autor trnové koruny

Ten údajný Mesiáš z Nazareta byl opravdu k popukání. Dali jsme mu červený plášť a  třtinu do ruky. Kolegu napadlo, že to chce ještě nějakou korunu a  pak bude dokonalým králem! Tak jsem vzal sekyru, trní je přece všude dost a upletl jsem pěknou. To víte, trochu jsem se taky popíchal, ale ta legrace za to stála…

LEKTOR I.:

Ježíši, prosíme tě na přímluvu Panny Marie za všechny ponižované, týrané, oběti domácího násilí, znásilněné a děti zabité ještě před narozením, smiluj se  a odpusť nám naši lhostejnost k těmto hrozným hříchům našeho věku.

Zdrávas Maria 10 x, Sláva Otci, Pane Ježíši, odpusť…

 

9. sloka písně: K 814

Otče náš

LEKTOR I. : 4. tajemství : Ježíš nesl těžký kříž

• hovoří k nám jeruzalémská matka

LEKTOR II.:

Vzala jsem  s sebou své nemenší dítě a šla jsem na trh nakupovat. Náhle jsem uviděla toho odsouzence na smrt. Dítěti jsem raději zakryla oči. Dala jsem se nad ním do pláče. Měl oči zalité krví, pro kterou ani neviděl na cestu. Když prošel s křížem kolem mne, slyšela jsem zřetelně jeho slova útěchy pro mě i ostatní ženy, které tam stály. Přemýšlela jsem o nich, ale pochopila jsem je až mnohem později, když se z mého nejmladšího stal zloděj a podvodník.

LEKTOR I.:

Ježíši, prosíme tě na přímluvu Panny Marie o moudrost při výchově našich dětí, abychom je s láskou, ale pevně, vychovávali k dobrému a poctivému životu z víry.

Zdrávas Maria 10x, Sláva Otci, Pane Ježíši, odpusť…

 10. sloka písně: K 814

Otče náš

LEKTOR I.: 5. tajemství: Ježíš umírá na kříži 

• hovoří k nám voják, mučitel

Krista jsme ukřižovali dokonale, přesně podle předpisů. Nedělal jsem to rád. Nejsem krutý, ani posměváček. Těch tam bylo dost. Chtěl jsem mu nabídnout opojný nápoj, aby tolik netrpěl, ale odmítl. Divil jsem se nad nápisem, který mu na kříž dali. No, vrtochy Piláta! Dohlédl jsem, aby mu propíchli bok, i tak dost trpěl. A byl jsem já, kdo po tomto divadle hrůzy prohlásil: To byl opravdu syn Boží!

LEKTOR II.: Ježíši, prosíme tě na přímluvu Panny Marie za všechny umírající, aby se smířili s tebou a s tvou církví a doufali ve tvé milosrdenství.

Zdrávas Maria10x, Sláva Otci, Pane Ježíši, odpusť…

Zdrávas Královno…

Závěrečná sloka písně : K 814

 

TROCHA POEZIE NIKOHO NEZABIJE...

 

Osamocený

 Až stín

projde ti hlavou

a bolest zabuší

a srdce posteskne si

a tíha sedne na duši

nehledej náruč ženy,

ač sladká by se zdála

jdi za Ní

 a přitul se blíž

 a její Něhu pocítíš.

Neboj se, Ona ví,

jak křehké srdce máš,

dopředu tvé slzy spočítala

 a lidem rozumí,

ač vzdálená se zdála.

 

Starý

 Je krásné žít.

Pět, padesát, osmdesát let.

Ptáte se proč?

Někdo musí být

                                           před Svatostánkem –

a Bohu chvály pět.

Vy slepí a hluší,

kdy uvidíte

kdy uslyšíte,

kolik dobra a síly

stařecké rty vyprosily

tichými vzdechy

nám

mladým starcům?

 

  Počítání

 Kolik je na světě mraků?

Kolik je na světě zla?

Kolik je na nebi ptáků?

Jak chutná samoty tma?

 

Toho i toho je mnoho.

Očima lásky dávej se jen

uvidíš dobrého mnoho

i tam, kde zlo vidíš jen.

 

Kolik je v nás samých strachu?

Kolik je bariér v nás?

 Přátelství nemůže vyrůst,

sobectví když sevře nás.

 

Láska je jediným klíčem,

co může prolomit hráz.

Ať není nikdy zničen

pramen naděje v nás.

 

Kolik je na světě hlubin?

Co skrývá každý z nás?

I ty máš zářivý rubín,

jenž svítí přes tvou hráz.

 

Úhel pohledu

 Dívám - li se na svůj život

příliš lidsky,

můj pohled může být

tvrdý, nelidský…

Dívám – li se z ptačí perspektivy,

lépe uvidím svoje stíny.

A dívám - li se přes lupu,

uvidím  jen spoustu „chlupů“

Ztratím tak čas marným hloubáním,

které není prvým pokáním.

Dívám - li se na sebe

z prachu pokory,

rozšířím tak své obzory,

pozvednu oči k Ježíši,

ať On sám si mě prohlíží.

Jsi i tak milovaný,

uši srdce slyší…

A mým usouženým já

Slunce milosti proniká.

 

Biskupský ornát

  Jeden velký

mramorový

černý kříž.

S nápisem:

Darovali manželé…

Nemůžeme světit,

ornát za osm tisíc

aby nám nezmokl!

Potřebovali bychom

deštník lásky,

abychom pod něj skryli

 vaše kříže

neviditelné.

Smrt dětí vlastních,

neúspěch ve výchově

adoptovaných,

nevděk a posměch

úspěšných.

A tak je zde

milosrdná lež:

Starosta a kostelník nechtěli.

A farář je mladý.

Neví na čí stranu se dát…

Až zvony

vám budou znít

na cestě poslední

vaše  zvony

 za vaše poctivé úspory

zmlkne už

soud a závist

svatých ?

 

                                                                                        Světská

 Kdo je víc?

Starosta

nebo

stará panna?

Biskup

 nebo

nešťastník?

Kanovník

nebo

starý kněz

vysílený

službou

a neúspěchy?

Svatost vidí

napřed ty druhé v pořadí.

 Ti první jsou

stejně

nepřehlédnutelní

 

          Co je a  ne co má být

 Kolik hradeb

z našich ideálů

musíš překročit,

abys mohl vstoupit?

k těm,

kteří jsou podle nás

pro tebe

nepřipraveni?

My nedokážeme

vstoupit

do jejich  hluchoty,

zoufání a slepoty.

Čekáme

až budou

 lépe disponováni.

Ty přicházíš do toho,

co je,

ne do toho,

co má být.

Naštěstí i k nám.

Běda nám,

farizeům!

 

 Chvála bláta

Vidíme jen dvě děti

ze vzorné

katolické rodiny.

Kéž by na našich očích

ulpělo alespoň

 trochu bláta,

abychom se šli umýt

do rybníku

Siloe.

abychom

 prohlédli,

že jsme

Posláni

i k těm čtyřiceti dalším

nevzorným, nekatolickým.

V Bohdíkově

je opravdu

                                            velký kostel…

 

Proč jsi sama?

 Jsi sama,

abys mohla být

se mnou.

Jsi sama,

abych já

 mohl být

 s tebou.

Jsi sama,

aby druzí

sami nebyli.

Jsi sama,

abys  jim otevřela

dveře

ke mně.

A znovu se tě

po létech ptám:

Copak ti

nestačím

Já sám?

 

 Cíl

 Jdi zmužile

na Kalvárii života.

sama víš,

že jsem ti  nic

nezůstal dlužen.

Odlož rány hříchů

a jizvy zranění.

Odhoď šaty

svých

představ a myšlenek.

Já tě čekám.

Obejmeš mě?

Zkrvaveného?

Zneuctěného?

Zničeného?

Zmučeného?

Zsinalého?

Ztýraného?

Zoufalého?

Zapomenutého?

Proč  tolik čekáš

na vděk

a slávu?

 

                                         

Prokletá rodina?

 Babička

sirotek z obou stran

pět synů pochovala,

toho pátého v desíti letech

opařila pára

a šestý se neoženil.

Dcera padesát let

na uzavřeném oddělení

psychiatrie.

Dědeček  se z utrpení

oběsil.

                                                 Umírala s úsměvem.

A objímala kříž:

Moji

chlapečci na mě čekají.

S posledním synem

vymře tento rod

poctivých  a zbožných

hospodářů.

 S vnučkou

tečkou za rodem

se oženil

Pán Ježíš.

Kupodivu –

z takové rodiny podivínů…

Ne ten rod

není prokletý, je požehnaný.

Dobrá tečka.

Tečka byla i u

Wojtylů…

 Tečka svatosti.

Výzva.

Naděje.

Pozvání.

Ježíši,

přijmi oběť

mého života.

 

 Rozhovor

 Proč je mi zle?

Proč úzkost svírá

a strach se plíží do hlubin?

Tak slabá je tvá víra,

že nevěříš mi že to vím?

 

Kdybych aspoň mohla plakat

a vodou slz mých

vzrostla Tvoje přítomnost!

Očima duše bych zhlédla

v mých tmách tvou milost!

 

Jsem zde. U tebe.

Denně, stále, věrně přítomen.

Jen hřích tvůj dobrovolný

mě může vyhnat z tebe ven.

 

Počítej se Zlým.

Řve, křičí ti do uší.

Čím ho zahnat?

Pokorou nejhlubší.

 

Víš sama,

že před mými služebníky utíká.

A ztrácí síly.

Jen poklekni. A pokoř se.

On uteče, už neděs se.

 

Moje síla je v ruce kněze,

jeho slovo mluví o mé něze.

Jen víru měj, nech se vést.

Já sám jsem průvodcem tvých cest.

Jen bojuj a nes kříž,

každým dnem jsi ke mně blíž.

 

Obrácení

 A promiň, že jsem mluvila,

své boje uvnitř neskryla,

hledala pomoc tam, kde není

a způsobila pohoršení.

A Zlý se radoval,

chuť nově žít mi vzal.

Co udělám?

Jen pokorou

projdu obnovou.

Nebaví mě moje zrady,

Ty se však ke mně

nikdy neotočíš zády!

To já, ó Pane můj, sama,

Tobě ukazuji svá záda.

Musím se obrátit

a hledat tvou tvář,

aby mě zalila

odpuštění zář.

 

Úspěch?

 Kategorie úspěchu

mi není známa

a nikdy mě příliš nezajímala.

 

To muži, bojovníci,

chtějí být ti vítězící.

Žena však mlčí a srdcem nese,

co mužský rozum neunese.

 

Věda, duchovní kariéra,

žena v hábitu všemi ctěna,

sladká panna Bohu dána,

zásluhami obetkána?

 

Je úspěchem velký prázdný dům?

Je úspěchem služba podivínům?

Je úspěchem pracovat bez míry,

žít sama uprostřed dědiny?

 

Co ještě chcete vědět

o mém úspěchu?

Žiji ve spěchu,

že nedokážu naplnit,

co do plné míry útrap Jeho

mi ještě zbývá žít…

 

Kolik jen lidského pohrdání

kryje úsměvu maska!

Je to můj štít,

a tak projevená

Jeho láska…

 

                              

 

 

 Vyprahlost

 Přijď s rosou

své přítomnosti

do vyprahlých krajin

našich životů.

 

Jen s rosou,

neboť déšť

tvého žáru a krásy

bychom nemohli snést!

 

Nejsme Matka Tereza,

abychom tvou nepřítomnost

snesli celá léta…

 

Do našich temnot

zní tvá věta:

 Tak jako Matka Tereza,

najdeš mě uprostřed světa:

 

Ve slumech zoufalých duší,

ve slumech rozbitých manželství,

ve slumech nepochopených žen,

ve slumech nedoceněných mužů,

 ve slumech umírajících na rakovinu,

ve slumech opuštěných,

ve slumech nejistých,

ve slumech alkoholiků,

ve slumech bezdomovců

ve slumech dneška.

 

Tam mě najdeš,

když nejsem u tebe,

toulám se tam.

Chceš-li být se mnou,

 musíš přijít za mnou

a najdeš mě tam.

A nemusíš letadlem

 do Indie jako ona.

 

Co vyprávěl jeden kůň…

 

Osoby:

          Kůň – vypravěč /text čte schovaný za obětním stolem/

            Václav – má korunu a meč

            Ludmila - má šál kolem krku

            Vratislav - má korunu a meč

            Drahomíra – má korunu

            Boleslav - má meč

            Stařenka –má klasy obilí

            Muž - má hrozen vína

 Kůň:

      Jak jsem rád, že jsem se mohl také někdy proběhnout! To jsi měl, svatý Mikuláši moc dobrý nápad, že jsi mě vzal sem do Rudy! Jé, tady je ale dětí! Naštěstí venkovských dětí, které si mě nespletou s oslem, jak sem mi to v Praze onehdy stalo! Moc jsem se urazil a rád jsem se  připojil ke svatému Mikuláši a přiklusal Vám, milé děti a rodiče a pane faráři! Já vím, že koně do kostela nesmějí, ale já jsem tady od pana biskupa dostal protentokrát dispens, protože jsem byl pověřen velmi důležitým posláním. Mám dětem a Vám všem, milí přátelé blíže představit svého pána, kterého s láskou provázím už více než tisíc let. 

     Nedivte se, děti, že jsem se po cestě trochu zadýchal!  To víte, stojím v Praze na náměstí nehnutě  už pěknou řádku let! Tak před sto lety se tam prohánělo mnoho mých kamarádů, ne nadarmo se náměstí  dříve jmenovalo Koňský trh. Ale posledních osmdesát let tam stojím u budovy Národního muzea docela sám. Ale co to povídám? Není to tak docela pravda. Vždyť na svém hřbetě nesu sochu knížete, který je ochráncem celého českého národa a jsem na to patřičně hrdý!

     Přátelé, co já už jsem za tu dobu, co tam stojím, viděl věcí?! Když kolem mě pochodovali Hitlerovi vojáci nebo Lidové milice, to sem se opravdu bál! Ani ne tak o sebe, ale o Svatého Václava, aby nezničili jeho sochu a lidé v Čechách na něj docela  nezapomněli! Ještě horší to bylo, když kolem mě v roce 1968 projížděly ruské tanky. Když pak pod mýma nohama udělali stanici Metra a viděl sem z podzemí  Prahy vystupovat první lidi, měl jsem radost, že mě uvidí a na svatého Václava budou častěji myslet. Ale to víte! Lidi přijdou k soše, zapálí si cigaretku  - těch nedopalků! Nanejvýš si nás vyblejsknou, ale že by se někdo alespoň v duchu ke svatému Václavovi pomodlil… Dokonce jsem několikrát viděl, odpusťte mi to, se tam i někdo, však víte co… A tak jsem si řekl, že  se s tím musí něco udělat, aby lidi a hlavně děti na svatého Václava více myslili a taky se k němu modlili. Děti a vy se umíte modlit? A učili jste se o svatém Václavovi ve škole? To je dobře. A teď už poslouchejte, co Vám chci  já o něm vypravovat.

/hudba/

 Kůň:

Vzpomínám si ještě, jak kníže Vratislav, to byl Václavův tatínek, přivedl ke mně Václava poprvé. Cítil jsem, že se mě chlapec trochu bojí. Proto jsem honem zastříhal ušima a zavrtěl ocasem. Václavův tatínek mě  přátelsky poplácal po hřbetě a řekl:

Vratislav:

Tak Václave, toto bude ode dneška tvůj nerozlučný společník. Budoucí vládce musí umět dobře jezdit a vládnout mečem, aby nepřátele přemohl.

/hudba/

Kůň:

Václav se brzy naučil dobře jezdit i bojovat. Vozil jsem ho všude. Nejraději jsem s ním jezdil na hrad Tetín. Tam totiž bydlela jeho babička Ludmila. Pokaždé mi dala něco dobrého k snědku a přidávala i dobré slovo.

Ludmila:

Tak koníčku, dobře mi toho mého vnoučka voz a s hřbetu ho neshazuj. To víš, jeho maminka Drahomíra na něj pro samé starosti s vládnutím nemá čas a tak jsem ráda, že mohu být ve svém stáří a opuštěnosti s ním.

Václave, už ses dnes modlil a četl jsi Písmo svaté? Pojď, přečteme si tam o tom, jak má vypadat vladař, který se řídí Kristovým příkladem.

Václav:

Babičko, to já už znám. Je to v knize Moudrosti. Ale chtěl bych se tě dnes zeptat na něco jiného. Tatínek mi říkal, že musím být statečným rytířem, který musí umět mečem zabíjet nepřátele. Ale přečetl jsem si v Bibli, že máme nepřátele milovat, dobře činit těm, kteří nás nenávidí a když nás někdo uhodí na pravou tvář tak mu máme nastavit i levou ?! Jak tomu mám rozumět?

Ludmila:

Pán Ježíš nám tím, neříká, že se nesmíme proti zlu spravedlivě bránit. Chce, abychom si v každé situaci zachovali srdce bez nenávisti a hněvu a byli stále ochotní odpouštět. A sami zlo nepůsobili. Budeš si to, můj vnoučku, pamatovat, až potáhneš v čele českého vojska do boje proti nepřátelům?

Václav:

To bude ještě za dlouho. Teď je mým nepřítelem můj bratr  Boleslav.  I když mu maminka dává přede mnou vždycky přednost, nemá mě rád, žárlí na mně, posmívá se mi, že jsem zamodlenec a slaboch. A to ho pokaždé v turnaji nechám  schválně vyhrát, abych mu udělal radost!

Ludmila:

Pokaždé se s ním usmiř a odpusť mu, to bys nemohl jít ke svatému přijímání.

Václav:

Ježíš řekl, že mám svůj dar nechat před oltářem když vím, že můj bratr má něco proti mně, a jít se napřed  s ním usmířit.

Ludmila:

Dobře to znáš a vždycky podle toho jednej. Budeš muset v životě odpustit ještě mnohem větší křivdy.

/hudba/

Kůň:

Nechápal jsem, kde se v Boleslavovi bere tolik zla. Vždyť Václav ho měl rád a všude mu ustupoval, i když byl skoro ve všem lepší než on!

Obyčejní lidé měli Václava rádi stále víc a těšili se, až usedne na trůn. Nikdy nezapomněl obdarovat posledního žebráka nebo chudou stařenku. Když jsme jezdili po vesnicích kolem Prahy, často se stávalo, že mně uvázal u plotu a sám šel k vesničanům na pole nebo na vinici.

Václav: Ukažte stařenko, rád Vám pomohu s tím obilím!

Stařenka: Ale nesluší se přece, aby takový Pán na poli pracoval.

Václav:

Stařenko, z  těchto klasů bude mouka na hostie, které se při mši svaté promění v Tělo našeho Pána Ježíše Krista. Já chci mít svou prací také podíl na jeho oběti.

Stařenka:

A já jsem si myslela, že chceš vědět z jakého zrní ti pečou královští pekaři chléb k hostinám na hradě! Ať ti Pán žehná, dobrý kníže. Tebe nám samo nebe poslalo.

Václav:

Dobrý muži, když mně stařenka od obilí odehnala, dovol mi, abych alespoň tobě pomohl hrozny sklidit. Vidím, že máš dobrou úrodu!

Muž:

Aha, pan král se chce přesvědčit, z jakých hroznů mu víno vylisují! Nebojte se nejsou otrávené! Poctivá dřina je v nich skryta!

Václav:

Nech i pro mě trochu té dřiny. Toto víno nebude k hostině, ale stane se z něj při mši svaté krev našeho Pána Ježíše Krista. Ach jak rád bych byl knězem, jehož hlas na zemi Krista přivolává!

/hudba/

Kůň:

Už se nedivíte proč měli prostí lidé mého Pána tak rádi? To víte, že vesničanům  za to, že ho nechali pracovat, ještě dobře zaplatil, kostely pro ně stavěl a k lásce a milosrdenství je nabádal.

Vzpomínám si ještě na jednu docela zábavnou příhodu, při níž se ještě dnes směji. No nesmějte se, copak nevíte, že se i koně smějí? Ještě dnes slyším pronikavý hlas paní Drahomíry, Václavovy matky. Ta byla, panečku, z jiného těsta!

Drahomíra:

Já se z toho mého syna snad zblázním! Místo toho, aby vzal meč a toho bídáka Jindřicha i s jeho žoldnéři vyhnal ze země, uzavřel s ním smlouvu! Mírovou smlouvu! A za jakou cenu! Tři sta volů mu bude dávat každý rok. Každý rok! Kdyby jednoho, ale tři sta! To už za pár let v Čechách žádný vůl nebude! A někde ve dvacátém století se budou děti ve školách učit, jaký byl můj syn slaboch! Škoda tolika volů, tolika volů!!!

Kůň:

Vidíte, drazí přátelé, máme teď už století jednadvacáté a volové v Čechách dosud nevymřeli! Vždyť jsou to docela milá zvířátka! Dobře, že jste se trochu zasmáli. Teď přijdou vzpomínky smutné, ba tragické. Ani nevím, pane faráři, jestli je mohu dětem vyprávět. Když bratr zabije bratra, to je velmi smutná stránka českých dějin! Boleslav chtěl být králem, chtěl mít moc, chtěl bojovat. Bratr mu v tom překážel. Odhodlal se k hroznému činu. Vezl jsem tehdy mého pána do Staré Boleslavi na hostinu, kterou pro něj Boleslav připravil. Dlouho do noci zpívali, pili víno, byli veselí. Ráno Václav podle zvyku spěchal do kostela. U kostelních dveří se potkal s Boleslavem.

Václav:

Buď zdráv, bratře! Děkuji ti, že jsi mě včera tak dobře pohostil. Nyní nás Kristus zve k hostině věčné!

Boleslav:

Včera bylo včera, dnes ti posloužím jinak! (mečem ho udeří do hlavy)

Václav:

To ti Bůh odpusť, bratře. Vidíš, mohl bych tě přemoci a zabít, ale nechci se poskvrnit krví svého bratra. Bůh ti odpusť, Bůh ti odpusť!

/hudba/

Kůň:

Jak rád bych dobrého knížete odvezl z dosahu pěstí a mečů Boleslavových vrahů! Nemohl jsem ho zachránit. Ani v kostele nenalezl útočiště, protože kněz byl podplacen, aby Václavovi neotvíral dveře. Tak tam skonal. Bylo to 28. září roku 929.

/hudba/

Lidé na svého knížete Václava nezapomněli. Vzývali ho zvláště v dobách, kdy bylo českému národu zle. Když bylo dobře, zapomínali. Letos mně ale udělali všichni velkou radost. Hrdě jsem ze svého místa na Václavském náměstí z dálky sledoval, jak se k hrobu mého pána v katedrále svatého Víta přišel poklonit  sám papež Benedikt XVI., s jakou slávou a radostnou zbožností tolik mladých lidí ve Staré Boleslavi se hlásilo k odkazu svatého Václava a dokonce i pan prezident, který se jmenuje také Václav, po mém, opakuji, mém pánovi, tam také byl! A vím, že od Vás s Rudy tam byl také autobus poutníků! Proto jsem dnes přiklusal k Vám, abych Vám osobně poděkoval a pošeptal svatému Václavovi do ucha, že prosba ze svatováclavského chorálu, kterou zpívají zbožní Čechové už 800 let: Svatý Václave, vévodo české země, nedej zahynouti nám ni budoucím, byla vyslyšena, když tolik mladých lidí a dětí i rodičů se tady v Rudě  snaží milovat Pána Ježíše ze všech sil, jak to dělal svatý Václav! Je to tak ?!  Bohu díky!

 

 

 

Etické fórum České Republiky,

občanské sdružení

 Etická výchova

ve skupině mládeže farnosti

  

Závěrečná práce kvalifikačního kurzu

etické výchovy

 

Olomouc 2003 Mgr. Lenka Nezbedová

 

Prohlášení

 Prohlašuji, že jsem tuto závěrečnou práci zpracovala samostatně a že jsem použila jen literaturu uvedenou v seznamu. Děkuji Mgr. Petru Vaňkovi za rady a připomínky a všestrannou odbornou pomoc.

 Ve Štědrákově Lhotě 27. října 2003 ……………………………

 Obsah

 Úvod 5

 

Úvod

 Téma závěrečné práce jsem si vybrala proto, že může posloužit v mé pedagogické praxi, kdy jako katechetka jsem pověřena vytvářením a doprovázením skupiny mládeže ve farnosti.

Práce si klade za cíl propojit etickou výchovu s výchovou náboženskou tak, aby přispěla k utváření osobnosti mladých lidí, k jejich lidskému i křesťanskému dozrání.

Etická výchova použitím moderních pedagogických a psychologických metod může mládež motivovat k tomu, aby se zájmem a tvořivě znovu objevila „staré známé“ pravdy a křesťanské hodnoty, v době, kdy se již většinou soustavně nábožensky nevzdělává. Jinými prostředky a „jiným“ jazykem a také důrazem na ověřování v praxi může etická výchova pomoci mladým znovu se rozhodnout pro následování Krista.

Úvodní část práce je věnována stručné charakteristice projektu Výchova k prosociálnosti R. Roche Olivara a jeho srovnání s programem Etické výchovy L Lencze.

Vlastní práce se zabývá aplikací etické výchovy L. Lencze do jiného než školského prostředí a jejím tvořivým zapracováním pro danou skupinu. Obsahuje tématický měsíční plán, která je dále rozpracován do 20 setkání, s využitím krátkých motivačních hesel pro každé setkání. Aktivity jsou převzaty z uvedené literatury a tvořivě zpracovány, některé aktivity jsou originální. Každé téma obsahuje také zajímavé přílohy.

Biblické aplikace v práci uvedené mají vést k prohloubení zájmu o Bibli a k vlastnímu studiu, návody v části reálná zkušenost mají pomoci mladým žít to, co při setkáních poznali.

Nedostatkem práce je, že se v praxi podařilo ověřit jen dvě témata. Jejich hodnocení obsahuje závěrečná kapitola.

 

1. Projekt výchova k prosociálnosti Roberta Roche Olivara a jeho význam v etické výchově

 

• Význam Výchovy k prosociálnosti v dnešní společnosti

„Dnešní doba je charakterizována zásadní změnou postoje lidí k civilizačnímu pokroku.Tyto postmoderní tendence se vyznačují stále se zvětšující nedůvěrou v možnosti lidstva pomocí rozvoje vědy, techniky rostoucího blahobytu dosáhnout spokojenosti v sociálně spravedlivé společnosti. Člověk – „Neomezený pán dějin“ je zviklán ve své nadřazenosti pohledem na rostoucí kriminalitu, sobectví a životní prostředí. Tak se lidská společnost nachází na jedné straně v hluboké frustraci, na druhé straně hledá nevědomky či vědomě něco, co přesahuje její omezené možnosti… Konkurenční boj v ekonomické sféře má za následek prudce vzrůstající rozdíly mezi bohatstvím bohatých a chudobou chudých… pouhý humanismus… nemá sílu přehlušit v člověku sobectví… Mezi lidmi se dnes šíří všeobecný pesimismus až apatie a strach z budoucnosti.“ [In: Katechetické směrnice České biskupské konference. Sekretariát ČBK, Praha 1994, s. 3 – 4.]

Společnost hledá cesty z této neutěšené situace. Změna společnosti je komplexním problémem dotýkajícím se řady vědních oborů; pedagogika jako věda o vzdělání a výchově má v tomto procesu změny rozhodující úlohu. Dnešní doba potřebuje nejen lidi vysoce vzdělané, ale také morální a schopné sebevýchovy.

Projekt výchova k prosociálnosti španělského psychologa Roberta Roche Olivara se snaží najít cestu k ozdravění společnosti v komplexně pojatém výchovném programu, jehož cílem je vychovat člověka ke komplexní prosociálnosti.

Výchozím pojmem projektu je prosociálnost, který představuje takové jednání člověka, které je zaměřeno na dobro druhých osob, bez ohledu na odměnu, přičemž potřeba konat dobro vychází z hluboké osobní potřeby, ne z vnějších pohnutek. Prosociální člověk… „se vyznačuje morální zralostí, komunikativností, kreativitou, zdravým sebevědomím a pozitivním hodnocením druhých. Umí vyjádřit své city, je empatický a asertivní, především však umí spolupracovat… nestará se jen o sebe, ale i o druhé.“ [In: Lencz, L. : Etická výchova pro církevní školy, 1. část. Metodické centrum, Bratislava 2001, s. 5.]

Prosociálnost se od altruismu, který je často chápán jen na osobní či úzce meziosobní úrovni, liší tím, že je více a systematicky sociálně zaměřena, klade si za cíl dobro celé společnosti. Její program zahrnuje jednotlivce, skupiny, národy, celý svět.

Velmi zajímavý je v tomto programu také pohled na otázku míry ve světě. R.Roche Olivar potvrdil rozsáhlým výzkumem, že člověk nemá vrozené sklony k válce (jak se mnozí psychologové domnívají), ale válčení je produktem kultury, nikoliv genetické výbavy člověka. „I válka a mír začínají v myslích lidí. Kdo vynalezl válku, je schopný vynalézt i mír. „ [In: Roche, O. R.: Etická výchova. Orbis pictus Istropolitana,59-+ Bratislava 1992. s. 113.]

Princip, že změna společnosti začíná výchovou osobnosti, prostupuje celým projektem Roche Olivara, je obsažen ve všech jeho čtyřech složkách – ve výchovném programu, výchovném stylu, výchovných metodách a výchovném cíli. Pomocí metod zážitkového učení a nejmodernějších psychologických poznatku má u jednotlivce v úzké integraci s působením výchovného kolektivu a za pomocí pedagoga dojít k interiorizaci mravních norem a jejich aplikaci v reálném prostředí, v každodenním chování. Jedinec sám má být hlavním činitelem výchovného procesu, má pochopit důležitou roli sebevýchovy; učitel má v tomto procesu vystupovat spíše jako partner-moderátor a především vzor prosociálního chování.

V projektu je také kladen velký důraz na spolupráci, jako produktu tolerance, spoluzodpovědnosti, komunikace atd. Ve společnosti, která je zaměřena na výkon, soutěžení, výhru společenské a ekonomické výhody a soupeření, je nutno začít budovat novou atmosféru, místo „ civilizace smrti vybudovat civilizace lásky.“ [In: Lencz, L. : Etická výchova pro církevní školy 1. Metodické centrum, Bratislava, 1997, s. 76.]

 

1. Stručná charakteristika výchovného programu Roberta Roche Olivara

 

Výchovný program tohoto projektu představuje komplexně pojatý a metodicky zpracovaný materiál, který za použití poznatků psychologie a moderní pedagogiky má dovést žáka k cíli programu-komplexní prosociálnosti.

Obsahuje deset psychosociálních dovedností a faktorů, které posilují pozitivní vývoj osobnosti. Jejich výhodou je, že na sebe metodicky navazují, dají se snadno aplikovat na všechny věkové skupiny, přizpůsobit různým sociálním skupinám a aplikovat v jiných výchovných programech.

První bod programu zahrnuje postoje předpoklady mezilidských vztahů, při čemž výchozím pojmem je umění komunikace, jako základu všech interpersonálních vztahů.

Druhý bod zahrnuje lidskou důstojnost a sebeúctu jako předpoklad zdravého rozvoje osobnosti.

Třetí bod programu se zabývá pozitivním hodnocením druhých, jehož podmínkou je atribuce pozitivní vlastností druhým osobám; zahrnuje i pozitivní hodnocení situací a událostí. Čtvrtý bod představuje tvořivost a iniciativu jako cestu k řešení problémů a mezilidských vztahů.

Pátý bod programu popisuje dovednosti spojené s komunikací citů, jejich analýzou, důležitostí a usměrněním.

Šestý stupeň programu je věnován interpersonální a sociální empatii jako předpokladu kvalitních mezilidských vztahů interpersonálních i kolektivních.

Sedmý krok programu představuje asertivitu jako prostředek neagresivního chování a řešení konfliktních situací.

Osmý krok programu vyzdvihuj roli reálných a zobrazených vzorů ve výchově, jejich klasifikaci a vliv na chování jedince.

Devátý bod programu má název pomoc, darování , dělení se. Popisuje prosociální chování v různých životních situacích. Završením celého programu je komplexní a kolektivní prosociálnost, která zkoumá prosociální chování jednotlivce ke skupině a mezi skupinami navzájem, jejímž zvršením je vytvořit kulturu míru ve světě.

1. Stručná charakteristika výchovného stylu programu Roche Olivara

 

Úkolem výchovy k prosociálnosti je rozvíjet schopnosti ztotožnit se s druhým člověkem a konat mu dobro, aniž bychom za to očekávali odměnu a ukázat, že prosociální chování se má stát ideálem osobního štěstí a radosti. Jde o to vytvořit rovnováhu mezi láskou k sobě a láskou k druhým. Abychom dosáhli tohoto cíle, je nutné splnit několik základních předpokladů, které profesor Roche Olivar ve svém projektu popsal a shrnul do pěti zásad:

Přijetí a náklonnost mají být základem výchovného působení na dítě v rodině i ve výchovném kolektivu; láskyplný vztah rodičů a vychovatelů je základní předpoklad a podmínka výchovy k prosociálnosti.

Přijmi dítě, porozuměj mu zevnitř, buď průhledný. Těmito stručnými body je vyjádřena druhá zásada výchovného stylu. „Přijat znamená osvojit si bezpodmínečně přátelský pohled… upřímně milovat dítě a rozvíjet jeho potenciál. Vnitřně porozumět znamená schopnost vidět věci přes nitro jiného člověka, tak jako je vidí on a dát mu najevo, že to tak vidíme.“ [In: Roche, O. R.: Etická výchova. Orbis pictus Istropolitana, Bratislava 1992, s. 191, 192.]

Induktivní disciplína jako další zásada výchovného stylu nevychovává pomocí agresivního usměrňování, ale tím, že obrací pozornost dítěte k důsledkům jeho chování. Toto odpoutání se od sebe má dítěti pomoci k empatickému vztahu k druhým, a také k pozitivním hodnotám, které vytvořili druzí.

Atribuce prosociálnosti jako čtvrtá zásada výchovného stylu předpokládá, že vychovatel bude dítěti předem přisuzovat pozitivní vlastnosti, které chce u něj rozvinout. Dítě se pak snaží vyhovět tomuto pozitivnímu očekávání. Roche Olivar považuje přisuzování pozitivních vlastností za „mistrovský nástroj a základ působení na druhé… Z hlediska výchovy je nejsilnějším psychickým mechanismem.“ [In: Roche., O. R. : Etická výchova. Orbis pictus Istropolitana, Bratislava 1992, s. 195.]

Nabádání k prosociálnosti má dítěti jasně říci, co má dělat. Aby bylo účinné má být jasné, konkrétní a přiměřené a použité v kontextu ostatních výchovných zásad.

Ke stimulaci prosociálnosti je použito přednostně sociálních a ne materiálních prostředků, důležitou roli hraje také autostimulace.

K důležitým faktorům účinnosti výchovného stylu je i osobnost vychovatele, z něhož má prosociální chování vyzařovat na okolí.

  

1. Stručná charakteristika metod programu Roche Olivara

 

Program nemá své vlastní originální metody učení, ale využívá tvořivě různé metody moderní pedagogiky, přičemž základním kritériem výběru je jejich schopnost zaujmout žáky a to, jak přispívají k realizaci vytyčených cílů při respektování výchovného programu.

Obecně se dá říci, že ve výchově k prosociálnosti hraje důležitou úlohu výchova prožitkem (zážitková metoda), která jedince aktivizuje k prožívání různých situací, která si pak lépe zapamatuje, snáze aplikuje v praxi, než pouhé zprostředkované informace a poznatky.

Významné místo v metodách tohoto projektu zaujímají také metody sociálního učení: napodobování vzorů a modelů, identifikace a interiorizace vzorů, sociální posilování odměnou a trestem ,observační učení, učení anticipací.

Roche Olivar popisuje ve svém programu čtyři základní metodické postupy.

Pomocí kognitivní senzibilizace má dítě pochopit určitou skutečnost, která je předmětem výchovy, a to jak rozumově, tak emocionálně. Konkrétně jsou uvedeny metody čtení, rozhovor, vytváření hesel, psychohry atd.

Na předchozí krok navazuje nácvik ve třídě, kdy si má dítě pomocí různých aktivit vyzkoušet a prožít poznanou skutečnost, přičemž mu vychovatel a výchovný kolektiv poskytují zpětnou vazbu a posilují správné způsoby jednání. Program používá metody slohové práce, hraní rolí, diskuse, divadlo atd.

Reálná zkušenost – myslí se jí to, jak dítě bude aplikovat osvojené dovednosti a návyky v reálném životě, mimo výchovný kolektiv. Má mu k tomu pomoci vedení osobního deníku, rozhovor s rodiči, rodinné posezení u televize atd.

 

1. Vzájemný vztah projektu výchova k prosociálnosti a programu etické výchovy

 

Pojem prosociálnost byl vysvětlen v předchozích kapitolách. Etika jako věda o pravidlech mravního jednání s prosociálnosti úzce souvisí, ale není s ní totožná. Etické chování chápeme jako aplikaci prosociálních postojů do různých oblastí lidského života. Pojem etická výchova má tedy širší význam, než pojem výchova k prosociálnosti.

Aplikací projektu Roberta Roche Olivara do našich podmínek se zabýval slovenský pedagog Ladislav Lencz, který vytvořil s kolektivem autorů podnětný metodický materiál, který se dá použít na všech typech škol i v mimoškolní pedagogice. Jeho Etická výchova pro církevní školy 1. a 2. část jsou výchozím materiálem pro zpracování tématu této práce.

Ladislav Lencz zařadil do programu etické výchovy další aplikační témata, aby tak ještě více zdůraznil etickou stránku projektu, zatímco Roche Olivar více zdůraznil osvojení a rozvoj sociálních dovedností. Tato aplikační témata zahrnují celou oblast života naší společnosti: Rodina, ve které žijeme, Etika a hodnotový systém, Duchovní rozměr společnosti (náboženství a sekty), Ochrana životního prostředí,Ekonomické hodnoty, Výchov k sexuálnímu zdraví a rodinnému životu.

Program etické výchovy je v podstatě totožný s programem výchovy k prosociálnosti, ale nabízí jiné pořadí probíraných kroků. Začíná problematikou komunikace a nikoliv pozitivním hodnocením sebe.

Výchovný styl obou programů vychází ze stejných principů, ale Ladislav Lencz je v jeho formulaci konkrétnější. Obohatil původních šest zásad ještě o další tři – požadavek vytvořit ze skupiny výchovné společenství, zapojit do výchovného procesu i rodiče a vyvářet pozitivní a radostnou atmosféru ve skupině.

Ve výběru metod se oba autoři shodují, ale etická výchova zařazuje jako další krok vedle kognitivní senzibilizace, nácviku ve třídě a reálné zkušenosti ještě hodnotovou reflexi, která má následovat po senzibilizaci, protože tak chce podtrhnout zaměření etické výchovy na hodnotovou orientaci. Reflexe je důležitou složkou zážitkové metody, podporuje zejména sebevýchovu.

 

1. Etická výchova ve skupině mládeže farnosti

 

• 1. Význam propojení náboženské a etické výchovy

Cílem náboženské výchovy „je uvést někoho nejenom do styku, ale do společenství, do důvěrného vztahu s Ježíšem Kristem.“ [In.: Všeobecné direktorium pro katechizaci. Sekretariát České biskupské konference, Praha 1998, s. 58.]

Cílem etické výchovy je prosociální člověk, jehož charakteristiku jsme popsali v předchozích kapitolách.

Oba tyto cíle vzájemně korespondují, předpokládají se a podmiňují. Požadavek lásky k Bohu a k bližnímu prolíná celou náboženskou výchovou. „Miluj Hospodina, Boha svého, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí. Miluj svého bližního jako sám sebe.“ [Mt, 21,37,39.]

Program etické výchovy přímo neformuluje požadavek lásky k Bohu, ale svým důrazem na výchovu osobnosti k mravním hodnotám a pravé lásce k sobě i k lidem vytváří předpoklady k zintenzivnění osobního vztahu s Bohem u těch, kteří již uslyšeli Boží výzvu k následování Krista, ale otvírá cestu k Bohu i těm, kteří Ho teprve hledají, neboť: „Kdo nemiluje svého bratra, kterého vidí, nemůže milovat Boha, kterého nevidí.“ [1Jan, 4,20.]

Náboženská výchova realizovaná ve škole nedává tolik prostoru k interiorizaci křesťanských zásad života. Proto je dobré vytvořit ve farnosti neformální skupinu mládeže, která se má stát výchovným křesťanským společenstvím nejen pro své členy, ale i pro ty, kdo přicházejí z okolního světa. Takové společenství má mladým lidem pomoci lidsky i křesťansky dozrát, najít hodnotovou orientaci, prohloubit vztahy ke Kristu i k osobě navzájem. Neméně je také důležitá tolerance k jiným názorům, schopnost komunikace s často nepřátelsky naladěným okolím, tvořivý přístup k evangelizaci atd.

Ke splnění těchto cílů se přímo nabízí využít programu etické výchovy, jeho metod, stylu i zkušeností, neboť podobný program (komplexní, metodicky rozpracovaný, praxí ověřený) v náboženské výchově neexistuje. (Pozn.: Etická výchova pro církevní školy L. Lencze je úzce zaměřena na školní prostředí.) Je však třeba tento program tvořivě aplikovat do konkrétní situace, skupiny, prostředí, jak jsme uvedli v úvodu této práce.

 

1. Stručná charakteristika tématu závěrečné práce a důvody jejího výběru

 

S mládeží pracuji mnoho let ve škole i ve farnosti. Vyučuji náboženství na nižších stupních ZŠ; mimo jiné je mým úkolem vytvářet společenství mládeže, která se již ve škole systematicky nábožensky nevzdělává. Při vytváření tohoto společenství mohu vycházet ze znalosti prostředí, rodiny i osobních přátelských vztahů, které se během let mezi mladými i mnou vytvořily.

Problém nastává s vytvářením programu společenství, neboť je poměrně různorodé věkem (15 – 24 let), vyspělostí, zájmy, náboženskými zkušenostmi i rodinným zázemím. Během let jsme vyzkoušeli mnoho katechetických metod, ale systematicky pracovat podle určitého plánu se nám z různých důvodů nikdy nedařilo.

Program etické výchovy aplikovaný na náboženskou výchovu mi v tomto směru usnadňuje práci v tom, že je již metodicky zpracován a odpovídá tomu, k čemu chci mládeži vést a co jí chci předat. Metody práce etické výchovy aktivizují, jsou zajímavé a mají samy o sobě motivační náboj. Tím, že si vlastně „chceme hrát“, vytvoříme prostor i pro ty mladší, kteří ještě nejsou schopni tak hluboké reflexe jako starší členové společenství, jimž je hledání hodnot vlastní.

Velmi mě inspirovalo a zaujalo „Desatero etické výchovy“ formulované L. Lenczem v jeho Etické výchově pro církevní školy [In.: Lencz, L.: Etická výchova pro církevní školy 1. Metodické centrum, Bratislava 2002, s. 13.], které jsem ve své práci doslovně přejala, aplikovala na Desatero Božích přikázání a mravní normy Nového zákona. Tato aplikace je pouze poukazem na biblické prameny etického chování, nepoužívá zaběhnuté náboženské pojmy, protože právě nově formulované a z jiného úhlu viděné „staré známé“ zásady mají napomoci k vlastnímu pochopení a vnitřnímu přijetí, což je v tomto věkovém období zásadním cílem náboženské výchovy a výchovy vůbec. Jinými slovy: aby vztah k Bohu přejatý v dětství přerostl vztah dospělého člověka, vztah uvědomělý.

Program etické výchovy má mládeži pomoci dozrát ve zralé osobnosti, najít své životní poslání a svým důrazem na psychologické aspekty i k pochopení sama sebe a sebevýchově. Může jim otevřít cestu k lepšímu utváření mezilidských vztahů.

Rozsah této práce mi nedovoluje podrobněji rozpracovat aplikační témata, která považuji za velmi podnětná a důležitá. Vzhledem k časovému omezení – deset měsíců, 2 setkání za měsíc, je možné pouze stručné rozpracování základních desíti témat. Po podrobnějším popisu skupiny a vypracování tématického plánu uvedu podrobně ke každému tématu aktivity s odkazem na literaturu i aktivity vlastní. Ke každému tématu je v příloze uveden ilustrační příběh, který může posloužit ve všech fázích výchovného procesu.

 

 

1. Psychologický a sociologický popis skupiny mládeže ve farnosti

 

Z hlediska vývojové psychologie pracuji se skupinou mládeže ve věkovém rozmezí 15 až 22 let, která je obecně nejčastěji nazývána adolescenti. V tomto období dochází k vytváření vlastní autonomie, interiorizaci morálních norem. Mladí lidé v tomto období mají velkou potřebu socializace, být přijati druhými lidmi, a také potřebu silných emocionálních zážitků, které prohlubují přátelské vztahy.

Poměrně velké věkové rozdíly vyžadují ještě podrobnější klasifikaci. Doc. Dr. Rudolf Smahel ve své publikaci Učitel a jeho žáci [Matice cyrilometodějská, Olomouc 1996, s. 5, 6.] přejímá rozdělení adolescence na tři fáze podle M. Arltové. Jsou to: raná adolescence (11 – 15 let) – „Rozloučení s dětstvím“, střední adolescence (15 – 17 let) – „Ukončení přestavby“, pozdní adolescence (17 - ?) – „Vzkříšení z trosek nebo „Nový život“.

Členové dané skupiny se nacházejí ve fázi střední a pozdní adolescence, i když někteří prožívají ještě ranou adolescenci – období smutku, oddělení od rodičů, vnitřní i vnější zmatky, což jsou charakteristické znaky tohoto období. Jádro skupiny však tvoří adolescenti střední, jejichž rysem je regrese, vtipně označovaná ve zmíněné publikaci “jeden krok dopředu, dva nazpět“. Často si někteří jedinci stěžují na přetíženost požadavky, nejistotu ve vztazích s druhým pohlavím, konflikty s rodiči a autoritami. Na rozdíl od předchozí vývojové fáze však nereagují vzpourou, ale pasivitou. Často jsou velmi egocentričtí a nesmírně kritičtí k druhým. Zejména některé dívky ilustrují přímo čítankově všechny znaky tohoto období uváděné v psychologické literatuře.

Část skupiny tvoří jedinci ve fázi pozdní adolescence, kteří se postupně stávají dospělými, uvědomují si svou roli ve společnosti a postupně se osamostatňují. Zatím neprožívají partnerské vztahy, skupina jim pomáhá překlenout období hledání a čekání.

Je třeba ještě dodat, že psycholog E. H. Erikson, z jehož psychosociálního modelu vývoje projekt etické výchovy vychází nejvíce, označuje toto věkové období pojmem „Identita proti zmatení rolí“, kdy mladí lidé hledají smysl svého života a sebepotvrzení u svých vrstevníků a srovnávají ho s obrazem, který si sami o sobě vytvořili. Tak je postupně vytvářeno vědomí vlastní identity, potvrzené věrností vlastní životní filosofii, hierarchii hodnot.

Z hlediska sociální psychologie je možno skupinu popsat jako malou sociální skupinu (15 – 20 členů) s velkou sociální interakcí směrem k celé farnosti, diecézi, církvi. Je to skupina neformální, vytvořená přirozenou cestou, spontánně a dobrovolně. Má silné vzájemné emocionální vazby a je členská. Není to skupina hierarchická, je zájmová. Z hlediska sociálních rolí, jak jsou popsány v Psychologické čítance [Kolektiv autorů, Etické fórum ČR, Olomouc, 2002, s. 42 – 43.], má skupina obsazeny všechny role alfa, beta, gama i omega, přičemž typ omega není ostře vyhraněn.

Z hlediska skupinové dynamiky je to skupina silně koherentní, uspokojující potřeby svých členů, je založena na vztahu sympatie. Základní motivací je potřeba být spolu, nebýt sám. Náboženská a etickovýchovná motivace je až na druhém místě. Skupina prožívá občas tenze i konflikty, které jen vyjímečně řeší odchodem členů. Reálné vztahy skupina prožívá v prostředí farnosti a na společenských akcích s ostatními mladými lidmi. Korektivní emoční zkušenost prožila skupina příchodem nového člena, který nepatřil do společenství církve a prožíval neharmonické rodinné vztahy. Skupina ho byla schopna postupně akceptovat a asimilovat.

Z hlediska vývoje skupiny dochází postupně k přeměně skupiny závislé na vedoucím ve skupinu uvědomělé činnosti. Ve vztahu k vedoucímu skupiny dochází postupně k prohlubování vzájemných vztahů, respektování touhy po samostatnosti členů a předávání zodpovědnosti více osobám. V tomto procesu má právě etická výchova aplikovaná na dvou setkání měsíčně napomoci.

  

1. Tématický plán etické výchovy ve skupině mládeže

 

Tématický plán práce vychází z časových možností vedoucího i členů skupiny. Je rozpracován na jeden školní rok – 10 měsíců, při frekvenci dvě setkání za měsíc. Toto omezení nedovoluje zařadit aplikační témata, ta by se měla stát předmětem etické výchovy v dalším školním roce.

Další nevýhodou je časové omezení jednotlivých setkání zhruba na 20 minut, čímž je omezen i výběr a rozsah aktivit k jednotlivým tématům.

Jak již bylo uvedeno výše, tematický plán a jeho cíle vycházejí z „Desatera etické výchovy“, formulovaném v publikaci L. Lencze Etická výchova pro církevní školy 1. část [Metodické centrum, Bratislava 2001, s. 13], dále se rámcově opírá o didaktické cíle a aktivity popsané v Etické výchově L. Lencze a O. Križové [Luxpres, Praha 2000] a Osnovy náboženské výchovy pro základní školy [Sekretariát ČBK, Praha 1996], kde autoři A. Kupka a H .Šťastná rozpracovali pro 8. ročník témata život v Kristu s podtitulem etická výchova [s. 76 - 92].

Tématický plán je rozpracován na jednotlivé měsíce, cíl každé hodiny je zformulován pomocí hesla, které v něm plní důležitou motivační funkci. Každé téma a hodina je pak metodicky zpracováno v následujících kapitolách.

 Září

1. téma: Chci aktivně naslouchat, otevřeně a pravdivě komunikovat

1. setkání: Dá se dobro naučit? (cíle EV)

I tělo mluví (nonverbální komunikace)

 

2. setkání: Lež je urážkou pravdy

 

říjen

1. téma: Chci přijmout sám sebe, poznat své dobré a špatné stránky

1. setkání: Jsem hoden lásky

2. setkání: Poznej sebe sama!

 

listopad

1. téma: Chci pozitivně hodnotit druhé, vyslovit uznání, pochválit

1. setkání: Díky, že jsi

2. setkání: Pochvalou se můžeme stát lepšími

 

prosinec

1. téma: Chci řešit problémy tvořivě a rozvážně

1. setkání: Vytvořit vztah je (také) práce

2. setkání: Problém nemusí být vždy neštěstím

 

leden

1. téma: Chci vyjadřovat svoje city a postoje otevřeně, ale ohleduplně

1. setkání: Co cítím? Nebo se jen zdám? (identifikace citů)

2. setkání: Kde se to v nás bere? (zvládání prudkých emocí)

 

únor

1. téma: Chci Se umět vcítit do myšlení a citů druhých

1. setkání: Chci ti porozumět

2. setkání: Chci ti porozumět, i když se díváš jinýma očima než já

 

březen

1. téma: Chci překonávat zlo dobrem, reagovat asertivně

1. setkání: Dodej si odvahu a ovládej se!

2. setkání: Soutěžíme ano nebo ne?

 

duben

1. téma: Chci si zvolit pozitivní vzory

1. setkání: Komu se chci podobat?

2. setkání: Kdo chodí do mlýna, ten se zamouční (vliv negativních vzorů)

 

květen

1. téma: Chci ochotně pomáhat a sloužit, darovat, dělit se a potěšit

1. setkání: Dobrý skutek získává přátele

2. setkání: Milovat druhé znamená volat je k životu

 

červen

1. téma: Chci být citlivý na potřeby společnosti, angažovat se

1. setkání: Mé štěstí začíná štěstím druhých

2. setkání: Láska bez hranic

 

 

1. Metodické rozpracování tématického plánu

 

Jednotlivá témata jsou nejprve znovu krátce popsána s odkazem na cíle náboženské výchovy a jejich biblický základ. V etapě kognitivní senzibilizace je použito krátkých příběhů (viz přílohy), ilustrující dané téma. V etapě hodnotové reflexe je použita aplikace na biblická východiska. Dále následuje popis aktivit ve skupině a návod aplikace v reálné zkušenosti. Rozsah práce nedovoluje rozpracovat více aktivit, avšak skoro ke každému tématu je uveden odkaz na literaturu, z níž je možné vhodné aktivity použít.

 

 

• 1. Chci aktivně naslouchat, otevřeně a pravdivě komunikovat

 

V náboženské výchově bývá často problematika komunikace vymezována v souvislosti s osmým přikázáním Desatera negativně – nemá se lhát, pomlouvat nactiutrhat, křivě svědčit. Takto formulované etické požadavky jsou skupině známy z hodin náboženské výchovy Úkolem aktivit etické výchovy proto bude obrátit pozornosti mladých na pozitivní stránku komunikace, jako k důležitému prostředku budování vztahu k Bohu i mezi lidmi navzájem, zdůraznit význam naslouchání a důležitost pravdy v lidském životě.

 

1. Dá se dobro naučit?

 

Cíl: Seznámení s cíli etické výchovy

 

Aktivity:

Nácvik písně Co je etika: Příloha 1

Rozhovor s představením pojmů Desatera etické výchovy

Metodou brainstormingu vyhledáme k heslům odpovídající místa v Bibli

 

Příklady k doplnění:

Komunikace: Gn, 1, 27. Gn, 3, 8 – 22; Mt, 27, 11 – 14

Důstojnost lidské osoby: Gn, 1, 26; Ž 8, 6 - 10

Pozitivní hodnocení druhých: Mt, 7, 1 – 5

Tvořivost: Mt, 14 – 30; Mt, 5, 1 – 11

Empatie: Řím 12, 13 – 15; Mt, 6, 8; Lk, 7, 36 – 50

Asertivita: Jn, 18, 23; Mk, 6, 11

Prosociální vzory: Mt, 5, 16; Mk , 8, 34

Pomoc, přátelství, spolupráce: Ga., 5, 14; 1Kor, 12, 31

Komplexní prosociálnost: 1Jn, 16 – 19; 1Jn, 4, 19 – 21

 

  

Reflexe:

Přečteme etickou parafrázi hymnu na lásku sv. Pavla – Příloha č. 2

Rozhovor a zhodnocení

 

1. I tělo mluví

 

Cíl: Ukázat důležitost neverbální komunikace,

Čas: 20 min.

 

Aktivity:

Pašeráci a celníci

[In: Lencz, L., Križová, O.: Etická výchova 1. Luxpress, Praha 2000, s. 28.]

Království němoty

• dobrovolník odejde za dveře

• skupina se domluví na důvodu mlčení (např. bolavý zub, nešťastná láska…)

• dobrovolník má uhodnout důvod mlčení

• může se ptát, skupina odpovídá pouze výrazem tváře

 

Biblické aplikace:

Používal neverbální komunikaci Ježíš?

např.: rozhovor s bohatým mladíkem Mk, 10, 21

mlčení před Pilátem Mt, 27, 14

 

reflexe:

Je neverbální komunikace důležitá pro náš duchovní život?

• význam gest při modlitbě (sv. Dominik)

• význam gest v liturgii

 

Reálná zkušenost:

Pozoruj projevy neverbální komunikace doma, ve škole, v kostele…

 

Další aktivity k neverbální komunikaci:

Klepání [In: Hermochová, S.: Hry pro život 1. Portál, Praha 1994, s. 91.]

Rozhovor rukou [In: Hermochová, S.: Hry pro život 1. Portál, Praha 1994, s. 83.]

Víte to, poznáte to? [In: Lokšová, I., Lokša, J.: Pozornost, motivace, relaxace a tvořivost dětí ve škole. Portál, Praha 1999, s. 186.]

 

1. Lež je urážkou pravdy

 

Cíl: Zážitkovým způsobem ukázat negativní důsledky lži, odhalit její příčiny.

Čas: 90 min

 

Aktivity:

Hra na lhaní

Účastníci se procházejí po místnosti a záměrně lžou

• lež se týká barev (ty máš ale modré rty)

• tvarů (oblé – hranaté)

• čas

• roční období…

• v závěru necháme volnost témat

 

Reflexe:

Jak se mi cvičení líbilo?

Poznám, když někdo lže podle obličeje, pohybu?

Co jsou lži s krátkýma a dlouhýma nohama?

Co je na lži špatného?

 

Poznávání typů lží na příbězích

• účastníkům přečteme jednotlivé příběhy a formou diskuse poukazujeme na důsledky lži v daných situacích

  

1. příběh

V dějepise se děti stále učí o tom, že husitství bylo nejslavnější období českých dějin. Nikdo jim ale nedodá, že husité zavraždili mnoho nevinných lidí a zničili nenahraditelné kulturní památky.

 

Reflexe:

• Proč je tato lež nebezpečná?

 

1. příběh

Do firmy přijali novou uklízečku. Ředitel se náhodou doví od svého přítele, že na původním pracovišti kradla, ale nedokázali jí to. Ředitel ji chce dát novou šanci a přijme ji . Čas ukáže, že obvinění bylo falešné, zloděj by usvědčen.

 

1. příběh

Člověk vychloubající se známostmi s mnoha lidmi v církvi obcházel babičky na vesnici a mámil na nich staré sošky a kříže, prý do vykradených kostelů v pohraničí. Zatím je pašoval a prodával v západních zemích.

 

Reflexe:

• Jaké škody tyto typy lží způsobily?

 

1. Příběh

Rodiče si vzali malého Pavlíka z dětského domova. Ve škole se dozvěděl, že to tak někdy bývá. Pavlík si dosud myslel, že se mamince opravdu narodil jako jeho mladší bratr. Přišel se zeptat maminky, kde je pravda. Maminka mu ji neřekla ujistila ho, že je jejich.

 

1. Příběh

Při výslechu na STB v době komunismu katechetka zapřela, že zná děti, s kterými byla na letním táboře, což bylo zakázáno, aby ostatní uchránila problémů a výslechů.

 

1. Příběh

Snoubenec zatajil své snoubence, že trpí vážnou duševní poruchou, která však nebyla na první pohled vidět. Když se jim narodilo druhé dítě, choroba propukla s plnou silou. Manželé se museli rozvést, protože se s agresivním mužem nedalo žít.

 

1. Příběh

Pan Málek má nemoc – rakovinu mízních uzlin. Lékař mu řekl, že má vážnou nemoc, ale slovo rakovina nepoužil.

 

Reflexe:

• Proč někdy vyslovená pravda může ublížit?

• Rozbor všech uvedených příběhů.

 

Biblické aplikace:

Najdi v Bibli příklad lží a zamysli se nad jejich důsledky.

Např.: Gn, 3, 1 – 5; Gn, 4, 9; Mt, 26, 59 – 62

 

Reálná zkušenost:

Objev a popiš alespoň dvě klamavé reklamy v televizi

 

Reflexe:

Přečteme Modlitbu za pravdu Karla Čapka – Příloha 3

 

Další aktivity tématu lež:

[In: Hermochová, S.: Hry pro život 2. Portál, Praha 1994, s. 6 –14. 7 her.]

 

 

1. Chci přijmout sám sebe, poznat své dobré a špatné stránky

 

V náboženské výchově může být problematika sebepřijetí a sebehodnocení někdy deformována kladením důrazu na negativní stránku problematiky: hledání vlastních hříchů a chyb, nesprávné chápání pokory, pokořování pýchy atd. Etická výchova svým pozitivním přístupem chce obrátit pozornost na kladné stránky osobnosti, ty rozvíjet a umenšovat tím zlo, které je v každém člověku. Důstojnost člověka je sama o sobě darem Božím (Gn, 1, 27), křehkost a hříšnost člověka je pro něho výzvou, aby na Boha spoléhal a hledal u něj pomoc. Tento postoj vychází z tzv. „spirituality zdola“, kdy člověk věří, že Bůh je větší než jeho hřích, a proto ho s důvěrou Bohu odevzdává. Tento postoj, kdy úsilí člověka není zaměřeno jen na „zdokonalování ve ctnostech“, ale spíše na stále hlubší odevzdávání se Bohu, má přinést člověku pokoj, z psychologického hlediska mu má pomoci vytvořit zdravou osobnost, s vysokým sebehodnocením a zároveň s vědomím vlastních omezení.

 

1. Jsem hoden lásky

 

Cíl: Pomoci mladým znovu objevit hodnotu a velikost každého člověka a spojit

toto poznání s pozitivním hodnocením sebe.

Čas: 90 min

 

Aktivity:

Zpěv písně vyjadřující Důstojnost lidské osoby

např. : Žalm 8 – viz Příloha 4

Najděte jiné písně

Rozhovor o písni a brainstorming o důstojnosti člověka

Jsem hoden obdivu protože

Je třeba umět os osobě říkat kladné věci, umět se pochválit.

• rozdělíme se do dvojic

• jeden ze dvojice 3 minuty hovoří o svých kladných vlastnostech (např.: co se naučil, jaký má zevnějšek, nadání, schopnosti, rodiče…)

• druhý naslouchá a poví prvnímu, jak se při chválení tvářil

• popíše mu jeho gesta

• první poví, jak se cítil, když sám sebe chválil

• role se vymění

Reflexe:

Jak se mi cvičení líbilo?

V čem mi přišlo obtížné se chválit?

Co by se stalo, kdyby lidé o sobě častěji hovořili kladně (atribuce)

 

Ruce [podle: Karnsová,M.: Jak budovat dobrý vztah…, Portál, Praha, 1995,

s. 88.]

• na rozdaný list papíru si obkreslete obě ruce

• do každého prstu napište jednu vaši vlastnost, která si zaslouží obdiv

• rozdělíme se do menších skupin a sdílíme

 

Reflexe:

Jaký byl smysl této hry?

Co jste objevili?

Jak jste se cítili?

 

Strom komplimentů

[podle: Hermochová, S.: Hry pro život 2. Portál, Praha 1994, s. 123.]

 

Lidé si málokdy vyjadřují obdiv, souhlas, přátelství i úctu. Neumíme je často ani přijímat. Druzí nám mohou pomoci objevit skrytý poklad. Napište na lístky co nejvíce komplimentů a zavěste je na tento strom. Jde o to ne co nejvíce komplimentů dostat, ale co nejvíce jich dát druhým.

 

Reflexe:

Rozhovor celé skupiny:

Kolik komplimentů jsi napsal?

Jaké jsi měl nápady?

Měl jsi radost, z čeho nejvíce?

 

Biblické aplikace:

Ž 8, Iz 43, 1- 7, Iz 54, 1 – 8, Mt, 5, 13, 14, Jn, 15, 3

Reflexe: Příloha č. 5 Bohudík

 

Reálná zkušenost:

Každý den někomu vyslov uznání a obdiv.

Každý večer se zamysli, kolik komplimentů jsi přijal. Zkus si svá pozorování

zapsat a podělit se s ostatními příště.

 

Další aktivity:

Ostatní hry v obu uvedených publikacích

 

1. Poznej sebe sama

 

Cíl: Vést mladé k správnému sebepoznání, správnému vztahu k vlastním chybám a

selháním, výchova svědomí.

Čas: 90 min.

 

Aktivity:

Tak to jsem Já [podle: Grom, B., Friemel, F. G.: Katechetické metody. MC,

Olomouc, 1992, s. 21 – 21.]

• účastníci dostanou seznam charakterových vlastností viz Příloha č. 6

• zapíší si do něj, jak vidí sami sebe (nějaká značka)

• najde si ve skupině partnera, vymění si listy a zapíší vlastnosti partnera

• společně pak své výsledky zhodnotí

• vyberou dvě vlastnosti, pro každého charakteristické

 

Reflexe:

Několik dobrovolníků přečte své dvě vlastnosti, společně se nad nimi zamyslíme ve světle Bible, najdeme k nim výpovědi.

Ostatní se mohou takto nad sebou zamyslet doma.

 

 

 

Na smolaře [podle: Lencz, L., Križová, O.: Etická výchova 1. Luxpress, Praha

2000, s. 45 – 46.]

• smyslem hry je odhalit sebeponižující výrobky a obrátit je k přisuzování pozitivních vlastností, vychovávat svědomí

• žákům rozdáme papír, jejich úkolem je doplnit neúplné věty tím, co je okamžitě napadne.

 

Věty:

1. Když udělám chybu, pomyslím si…

2. Nedokážu…

3. Když dostanu špatnou známku, řeknu si…

4. Mrzí mě, že nejsem moc chytrý…

5. Obávám se…

6. Když se podívám do zrcadla, pomyslím si…

7. Bylo by lepší, kdyby…

8. Kdybych mohl, ta bych…

 

• rozdělíme do skupinek a v nich rozebereme

 

Reflexe:

Kde jsou kořeny těchto negativních výroků?

• zevšeobecnění 1 zkušenosti

• absolutizace v čase

• přehánění

• srovnávání

Jak je můžeme změnit?

• najít pro sebe polehčující okolnosti

• najít konkrétní chybu, nezevšeobecňovat

• netrápit se nad tím, co neumím, ale radovat se z toho, co umím

 

Přečíst text Přílohy č. 5 a č. 7

 

Můj osobní znak [podle: Kujan, J.: Utvářet život. Portál, Praha 1992, s. 14.]

 

Namalujte svůj osobní znak. Ve znacích králů a biskupů je často vyjádřeno krédo jejich života. I tvůj znak by měl druhým říci kdo jsi a čím bys byl rád. Nemá být jen pro potěšení tvého srdce, ale má ti pomoci sám sebe lépe poznat. Znak může mít 8 polí. Do nich můžeš napsat nebo nakreslit odpovědi na tyto otázky:

 

1. Moje jméno (přezdívka)

2. Můj největší osobní výkon

3. Tyto tři věci mi činí těžkosti

4. Pokouším se bezpodmínečně dosáhnout

5. Při slavnostní promluvě bych rád o sobě slyšel

6. O čem nerad mluvím

7. V těchto třech věcech jsem dobrý

8. Co je pro mne typické

 

Při nedostatku času je možno tuto aktivitu zadat za domácí úkol a zhodnotit příště.

 

Biblické aplikace: Řím, 7, 18 – 25; Řím, 12, 3 – 7

 

Reálná zkušenost:

Vyber si jednu pozitivní a jednu negativní vlastnost a pozoruj, jak se projevuje u druhých lidí. Zamýšlej se při to i nad sebou.

 

Další aktivity:

[In: Lokšová, I., Lokša, J.: Pozornost… Portál, Praha 1999, s. 18, 84.]

[In: Šimanovský, Z.: Hry s hudbou. Portál, Praha 1998, s. 182, 184.]

  

1. Chci pozitivně hodnotit druhé, vyslovit uznání, pochválit

 

Výchova k pozitivnímu hodnocení druhých je základním předpokladem křesťanské morálky. Je obsažena v přikázání lásky k bližnímu a zahrnuje v sobě také úctu ke všemu živému a okolnímu prostředí. Etická výchova může svým důrazem na atribuci pozitivních vlastností, indukci a asertivitu pomoci mladým lidem objevit, že uznání a ocenění je jeden z největších darů, který můžeme lidem dát. Jeho nedostatek vede k poruchám osobnosti, je příčinou komplexů a duševních chorob. Naopak pochvala a přijetí druhého vytváří pocit životního štěstí a buduje radostné mezilidské vztahy.

 

1. Díky, že jsi

 

Cíl: Naučit mládež kladně hodnotit druhé lidi, odhalit tendenci, že druhého

posuzujeme přísněji než sebe.

Čas: 90 min

 

Aktivity:

Máš rád lidi? [podle: Karnsová, M.: Jak budovat dobrý vztah…. Portál, Praha

1996, s. 94.]

• děti sedí v kruhu vedoucí zavolá raz, dva tři, děti se zeptají: Máš rád lidi?

• vedoucí zavolá: Ano a přidá vlastnosti

např.: když nosí tenisky

mají světlé vlasy

má rád někoho z přítomných

nosí brýle

umí zpívat

už se někdy cítil sám…

• nositelé uváděných vlastností se musí přemístit

• ostatní znovu uzavírají kruh

 

 

Reflexe:

Zamyšlení nad smyslem hry.

 

Jsi oblíbený protože [podle: Lencz, L., križová, O.: Etická výchova 1.

Luxpress, Praha 2000, s. 54.]

• na papír každý napíše jméno svého souseda vpravo a doplní větu: Jsi oblíbený protože… a napíše čeho si na něm cení

• papír se posune doleva, každý připíše svou pochvalu dotyčnému na jeho papír

• na závěr, když papír doputuje k příjemci napíše i on sám o sobě svou dobrou vlastnost

 

Reflexe: rozhovor nad aktivitou

Jak ses cítil, když ses chválil?

Jak se ti chválilo druhé?

Našel jsi něco dobrého na všech členech skupiny?

Co ses o sobě dověděl?

 

Tříska a trám [aplikace hry z knihy Gromm, B., Friemel, F. G.: Katechetické

metody, MC, Olomouc 1992, s. 19.]

• smyslem této hry je odhalit, že často posuzujeme jednání druhých přísněji než svoje

• dostanete seznam výroků na psaných v 1. osobě – Já

• vašim úkolem bude je doplnit do 2. a 3. osoby tak, aby byly negativnější

• můžete pracovat jednotlivě nebo ve dvojicích

 

Seznam výroků je v Příloze 8

 

Reflexe: diskuse ve skupině

Kdy jsi podobné výroky použil a proč?

Napadne tě biblický výrok, který stojí za touto aktivitou [Mt, 7, 1 – 5.]

 

 

Biblické aplikace: Mt, 7, 1 – 5; Mk, 11, 28 – 34; Ř, 12, 17, 18; Ř, 12, 8 – 10; Ř, 14, 13

 

Reálná zkušenost: Řekněte doma rodičům a sourozencům, co se vám na nich

líbí, poděkujte.

 

1. Pochvalou se můžeme stát lepšími

 

Cíl: Ukázat mladým „moc“ přisuzování pozitivních vlastností, naučit je pozitivně

hodnotit druhé v obtížných podmínkách, pozitivita situační.

Čas: 90 min

 

Aktivity:

Na chválení [podle: Lencz, L., Križová, O.: Etická výchova 1. Metodický

materiál 1. Luxpress, Praha 2000, s. 59.]

• každý je rád chválen, ale méně chválit umí

• aby byla pochvala účinná, musí být upřímná, přiměřená

• pomocí hraní rolí se naučíme pochvalu vyslovit a přijmout

• rozdělíme se na několik menších skupinek podle počtu žáků

• úkolem bude sehrát krátkou scénku na dané téma

 

Témata:

1. Tvoje kamarádka je vkusně oblečena. Chceš jí vyjádřit, jak jí to sluší.

2. Na ulici velký chlapec bije mladšího. Tvůj přítel zakročí. Chceš mu vyjádřit uznání.

3. Pan farář tě zaujal svým kázáním. Náhodou se s ním setkáš a chceš mu to vyjádřit.

4. Přítel se s tebou na horách rozdělil o svačinu.

5. Měl jsi autohavárii. Soused tě ošetřil a zavolal pomoc. Ačkoliv musel do práce, doprovodil tě do nemocnice.

6. Píchala jsi kolo. Neznámý šofér ti ho pomohl vyměnit.

 

Reflexe:

Mladí sami zhodnotí role z hlediska upřímnosti a přiměřenosti.

Zamyšlení nad aktivitou a jejím smyslem.

 

Lékař, kněz, učitel [podle: Lencz, L., Križová, O.: Etická výchova 1.

Metodický materiál l. Luxpress, Praha 2000, s. 59.]

• jsou povolání, která se opírají o důvěru k druhým a přisuzují lidem dopředu vlastnosti, které zatím nemají a tím umožňují druhým, aby se stali lepšími

• rozdělíme se na 3 skupiny

• úkolem bude zahrát krátkou scénku o tom, jak kněz, lékař a učitel přisuzují druhým nějakou dobrou vlastnost

• role vylosujeme, zahrajeme a společně zhodnotíme

 

Reflexe:

Které povolání se ti nejvíc líbí a proč?

 

Biblické aplikace: Lk, 17, 1 – 3; Jn, 8, 1 – 11

 

Reálná zkušenost:

Napiš poděkování do novin svému oblíbenému učiteli.

 

Reflexe: Příběh z přílohy č. 9

 

 

1. Chci řešit problémy tvořivě a rozvážně

 

V náboženské pedagogice se přímo nesetkáme s pojmem tvořivost a iniciativa, ale celý křesťanský život má být tvořivým uskutečněním Božího plánu se životem. Známá hesla „Člověče přičiň se a Pán ti požehná“ nebo „Bůh nemůže spasit bez nás“ vyjadřují nepřímo nutnost spolupráce člověka s Bohem, ne jen pasivní očekávání.

Z hlediska etiky jde o to, aby byl schopen člověk morálního jednání ve společnosti, která se morálkou neřídí, aby se tvořivě a bez rezignace uměl postavit k problémům doby a iniciativně řešil konflikty osobní i společenské.

V neposlední řadě je tvořivost a iniciativa podmínkou nové evangelizace, o které se dnes tolik hovoří a která je očekávána zejména od mladých lidí, aby hlásali staré pravdy víry novými způsoby. Etická výchova svým objevováním tvořivých sil jim tom může velmi pomoci.

 

 

1. Vytvořit vztah je (také) práce

 

Cíl: Ukázat mládeži význam tvořivosti a využít ji k vytváření dobrých vzájemných

vztahů.

Čas: 90 min

 

Aktivity:

Ve dvou to lépe táhne

• vytvoříme dvojice, které si navzájem zaváží ruku, kterou píšou (k sobě)

• úkolem dvojice je opsat text: „ Tvořím, tvoříš, tvoříme a při tom se bavíme.“

• úkolem dvojice je nakreslit nějaké zvíře

 

Reflexe:

• společně aktivitu i výtvory zhodnotíme

 

Na spisovatele

• skupina se rozdělí na menší podle nějakého klíče

• každá skupina dostane lístky s předem napsanými slovy, pěti

• úkolem skupiny je vytvořit poezii nebo prózu tak, aby se v něm slova vyskytovala

   

• skupina slov: kočka, prezident, velbloud, varhany, bubák

• skupina slov: hrášek, vodník, letadlo, komín, jahoda

• skupina slov: koupaliště, pětka, housle, noviny, bláto

• skupina slov: kachna, náklaďák, uhlí, zmrzlina, spalničky

• skupina slov: hejkal, vejce, upír, terorista, miminko

 

Reflexe:

Výtvory přečteme a zhodnotíme kvalitu i spolupráci.

 

Metaforická meditace

[podle: Grom, G., Friemel, F. G.: Katechetické metody. Matice cyrilometodějská, Olomouc 1992, s. 38.]

• napište pět metaforických výrazů, které vás napadnou při vyslovení slova Bůh.

• rozdělíme se do skupin, sdílíme, vybereme 1 metaforu, kterou předneseme v plénu.

 

Obměna: metafora na slovo Ježíš, Modlitba…

 

Biblické aplikace: 1, Kor, 13; 1 Sam, 17

 

Reálná zkušenost:

Vymysli pro druhé nějakou zábavnou hru, hlavolam, hádanku

 

 

1. Problém nemusí být vždy neštěstím

 

Cíl: Aktivitami přispět k řešení problémů tvořivě s důrazem na pozitivitu.

Čas: 90 min

 

Aktivity:

To jsem neměl dělat [podle: Hermochová, S.: Hry pro život 2. Portál,

Praha 1994, s. 96 – 97.]

Účastníkům rozdáme papíry a kreslící potřeby

 

• Uvedení hry:

Kdy jste naposled udělali nějakou chybu, něco, čeho jste litovali? Nakreslete o tom obrázek, jednoduše a věcně.

Na druhý papír nakreslete dva obličeje. První je rozčílený. Do něj napište vše, na co myslíte, když uděláte chybu, např.: strach, nadávky, obviňování. Napište tam i to, co by tomu řekl člověk, který si myslí, že nemáme právo chyby dělat.

Druhý obličej je klidný. Napište do něj, co by řekl vaší chybě někdo, kdo vás má rád a ví, že vlastní chyby mohou být prospěšné.

 

Reflexe:

• obrázky můžeme ukázat ve skupinách nebo v plénu.

Kdo z lidí má pochopení pro mé chyby?

Jsem na sebe příliš přísný nebo měkký?

Co bych poradil druhému, aby tu chybu nedělal?

Co by mi asi na mou chybu řekl Ježíš?

 

Řešení problémů [podle: Ward, P., Adams, S., Levermore, J.: Jak se

připravovat na práci s mládeží. Portál, Praha 1997, s. 121 – 123.]

Mladí lidé mají mnoho problémů, které mohou být neštěstím, které je drtí, ale také výzvou k jejich řešení. Pokusíme se nyní na základě pravdivých příběhů nalézt řešení obtížných situací.

• Rozdělíme se do 4 – 5 menších skupin.

• Přečteme příběhy – Příloha č. 10.

• Vylosujeme podle jmen 1 příběh pro skupinu.

 

Pokyny pro zpracování:

• příběh si znovu přečtěte,

• představe si, jak asi pisatel vypadá,

• zapište a zformulujte problém, který pisatel má,

• objevte, jaké neuspokojené potřeby pisatel má,

• napište všechny nápady řešení situace (brainstorming),

• vyberte jeden, který se vám nejvíc líbí a který přednesete plénu.

Reflexe ve skupině:

• přečteme navržená řešení

• zhodnotíme pocity při práci

• jak byste se cítili vy v kůži pisatele?

• jaké řešení problému by nabídl Ježíš?

• najděte biblické odkazy nebo situace podobné těmto

 

Biblické aplikace: jsou obsahem aktivit

 

Reálná zkušenost:

Uveďte příklady řešení vážných životních situací u lidí, které znáte, nebo z literatury či filmů.

 

Reflexe: Příloha č. 11

 

 

1. Chci vyjadřovat svoje city a postoje otevřeně, ale ohleduplně

 

Náboženská výchova věnuje citové výchově velkou pozornost a to ve všech oblastech. Popisuje city intelektuální (radost z Boha, úžas nad velikostí a dobrotou Boha), city etické (výčitky svědomí, radost z dopuštění), a sociální (touha po Bohu, důvěra…). Etická výchova se zaměřuje na správnou identifikaci citů, jejich usměrňování a rozvíjení vyšších citů. V náboženské výchově můžeme proto dobře využít metod a aktivit, které napomáhají k správnému vyjadřování citů a zabránit tak tomu, aby byly potlačovány. Aktivity mají také napomoci zvládat silné emoce(hněv, nenávist) pomocí psychologických metod, aby v mladých lidech nerostl nesprávný pocit viny a mechanismus sebeobviňování při jejich nezvládnutí.

City hrají také důležitou roli v pochopení jednání a motivů ostatních lidí, jsou důležitou složkou každého mezilidského vztahu.

 

 

 

1. Co cítím? Nebo se jen zdám?

 

Cíl: Ukázat důležitost citů v našem životě, umění je pojmenovat jako cestu

k jejich usměrňování.

Čas: 90 min

 

Aktivity:

Palce [podle:: Hermochová, S.: Hry pro život 1. Portál, Praha 1994, s. 173.]

Je to hra k vyjádření nálady jednotlivců ve skupině. Palec nahoru znamená, souhlas, palec dolů nesouhlas.

Neutrální – palec vodorovně.

 

Otázky:

Jsem dnes spokojen?

Mám dobrou náladu? atd.

 

Mé tváře [podle: Karnsová, M.: Jak budovat dobrý vztah mezi učitelem a

žákem. Portál, Praha 1995, s. 115 – 116.]

Každý z vás byl jistě někdy smutný, rozzlobený nebo spokojený. Zkusíme si pojmenovat ještě další city.

Rozdáme pracovní list z tvářemi, zamyslíme se nad nimi.

Zkusíme přiřadit k tvářím vhodné city: např.: zklamaný, osamělý, smutný, rozzlobený, vystrašený, dotčený, radostný, vděčný, nadšený, zmatený, zděšený, zrazený.

 

Reflexe:

Prožívali jste někdy takové city?

Jaké situace je vyvolaly?

Kolik je citů? Proč se o nich tak těžce hovoří?

 

Pracovní list je v Příloze č. 12.

 

Velmi smutná dívka

• přečteme příběh z přílohy č. 13

• formou brainstormingu v menších skupinách popište všechny city, které jste schopni z příběhu vyčíst

• vymyslete, jak byste mohli dívku potěšit

• v plénu přečteme výsledky

Reflexe:

• Jak byste asi podobnou situaci prožívali vy?

• Zkuste se zamyslet nad tím, jak žije tato dívka navenek (ve škole, mezi kamarády, doma) a co cítí uvnitř.

• Vysvětlete přísloví: Zdání klame.

 

Biblické aplikace:

Najděte žalmy, které vyjadřují strach, smutek, pokušení, vděčnost, únavu atd.

Ježíš vyjadřuje své city: Jn, 12, 27; Mt, 9, 36; Mt, 23, 25 – 26; Jn, 11, 35

 

Reálná zkušenost:

Vyjádřete věčnost svým rodičům za vše, co dělají pro vás.

 

 

1. Kde se to v nás bere?

 

Cíl: Pomoci žákům ovládnout prudké emoce.

Čas: 90 min

 

Aktivity:

Co mě ničí

Někdy náš hněv vychází z toho, že druzí jednají jinak než očekáváme.

Napište na papír 3 situace, kdy vás někdo vynervoval tak, aby se daly zahrát jako scénky.

Napište 3 situace, kdy vy sami jste vynervovali druhé.

Rozdělíme se do menších skupin, sdělíme si poznatky, vybereme v každé skupině jednu situaci a zahrajeme ji všem jako scénku.

Reflexe:

Rozčiluje uvedená situace každého nebo jenom někoho?

Jak se liší rozčilení dětí a dospělých?

Proč některé chování druhého rozčiluje a jiného ne?

Jak ventiluji svůj hněv?

Tři dobrovolníci předvedou vzteklého učitele, fotbalistu, úředníka.

Pozorujeme vnější projevy vzteku.

Jak bych to zahrál já?

 

To nejhorší, co jsem provedl [podle:Day, D.: Kde se to v nás bere?

Portál, Praha 1994, s. 7 – 8.]

Občas jsme zlí, sami to znáte. Zkuste se zamyslet nad těmito třemi výroky a označit ten, který je vám nejblíže.

1. Dělám špatnosti prostě proto, že jsem takový uvnitř.

2. Já myslím, že mě ke zlomyslnosti popichuje ďábel.

3. Za to můžou rodiče. Já jsem své zlozvyky pochytil od nich.

 

Přečteme příběh z přílohy č. 14 a Podoby zla (tamtéž).

Napiš na papír tři případy, kdy jsi udělal nebo řekl druhému něco zlého. Ohodnoť si míru jejich špatnosti čísly od 1 do 5.

 

Reflexe:

Najdi si ve skupině přítele a požádej ho, aby tvé chování ohodnotil stejně. Udělejte to navzájem.

Porovnej obojí hodnocení.

Proč přítel ohodnotil tvé chování takto?

Co ovlivnilo jeho hodnocení?

Co způsobilo, že jeden skutek je horší, než jiný?

 

 

Reflexe ve skupině:

Jak jste se při aktivitě cítili?

Pomohla vám nějak v osobním životě?

Co jste udělali pro nápravu zla, které jste způsobili?

Jak jste se zbavili pocitu viny?

S kým můžete o svých temných stránkách hovořit?

Zakusil jsi někdy pocit odpuštění?

 

Biblické aplikace: Mt, 5, 22 – 34; Ef, 4, 26

 

Reálná zkušenost:

Najdi v časopisech články a fotografie vyjadřující zlo ve světě. Zamysli se nad nimi a hledej řešení. Rozděl se se svými poznatky se skupinou.

 

 

1. Chci se umět vcítit do myšlení a citů druhých

 

Umění empatie je základem pravé lásky k bližnímu. V náboženské výchově je vzorem empatie sám Bůh (Mt, 6, 8). Nejde jen o empatii interpersonální, ale také o empatii sociální. Etická výchova pomocí psychologických poznatků má mladým pomoci objevit význam empatie, přispět k jejímu rozvíjení a zrání a pomocí decentrace obrátit pozornost mladých od soustředění se na sebe k prožívání druhých. V tomto věkovém období má velký význam také proto, že mladí lidé začínají hledat životní partnery a láska bez empatie není možná. V oblasti sociální empatie má výchova v této oblasti pomoci mladým objevit svou sociální roli, hledat nová řešení předsudků společnosti proti různým skupinám obyvatel (Romové, Ukrajinci, vězni, narkomani…)

 

 

 

 

 

1. Chci ti porozumět

 

Cíl: Ukázat žákům potřebnost umění vcítit se do druhých lidí jako předpokladu

kvalitních mezilidských vztahů.

Čas: 90 min

 

Aktivity:

Na mistra empatie

Přečtu vám 10 otázek. Vaším úkolem bude zapsat nikoliv vaši odpověď, ale odpověď o které předpokládáte, že napíše většina skupiny.

Otázky:

1. Které roční období mám rád?

2. Kterou barvu mám nejradši?

3. Který den v týdnu je nejlepší?

4. Moje oblíbené jídlo?

5. Můj největší vzor?

6. Má nejoblíbenější zpěvačka?

7. Co nejraději dělám?

8. Jak nejčastěji odpočívám?

9. Kam bych chtěl jet na dovolenou?

10. Po čem nejvíc toužím?

 

Reflexe: obodujeme ty, kteří mají stejnou odpověď, vyhlásíme

Mistra empatie naší skupiny

 

Ano – ne [podle: Grom, G., Friemel, F. G.: Katechetické metody. Matice

cyrilometodějská, Olomouc 1992, s. 50 – 52.]

Hráči dostanou kartičky s odpovědí ANO a Ne. Napíšou si na papír pod sebe jména členů skupiny. Sedíme kolem velkého stolu. Podstatou hry je že jeden člen odpoví na danou otázku tajně a ostatní hádají, jak odpověděl. Shodou si zapisují do tabulky.

Spočítají pak počet uhodnutých otázek.

Otázky ke hře – Příloha č. 15.

 

Reflexe:

V čem byla tato hra jiná než hra předchozí?

Co jste se o sobě dozvěděli?

Měla tato hra ještě jiný „skrytý“ smysl?

Biblické aplikace:

Jak byste nazvali slovo empatie jazykem Bible?

Uveďte příklady soucitného jednání v Bibli.

Znáš svaté, kteří vynikali soucitem?

 

Reálná zkušenost:

Napiš krátké pojednání o tom, jak se cítí spolužák, který byl potrestán za to, co neudělal.

Příběh napiš v 1. osobě, jako by se to stalo tobě.

 

 

1. Chci ti porozumět, i když se díváš jinýma očima než já

 

Cíl: Ukázat důležitost empatie v různých životních okolnostech, pochopit druhé ve

ztížených podmínkách.

 

Co by bylo kdyby [podle: Lencz, L., Križová, O.: Etická výchova 1.

Metodický materiál 1. Luxpress, Praha 2000, s. 103.]

Každý z nás se může setkat se situací, kdy je třeba pomoci druhému v jeho neštěstí. Bez schopnosti vcítění je naše pomoc neadekvátní a často i zraňující. Pokusíme se nyní vyzkoušet, jak na tom jsme s touto schopností.

Rozdělíme se na 4 skupiny. Každá skupina si vylosuje jednu situaci. Jejím úkolem bude napsat, jak se asi cítí člověk v dané situaci. Napřed napíší jednotlivci, pak sjednoťte popis za celou skupinu. Pište v 1. osobě tak, jako by se situace týkala vás samých.

 

Situace:

1. vyhrál jsi milion korun

2. žiješ v dětské, domově

3. dozvíš se, že máš nevyléčitelnou chorobu

4. jsi ve vězení

 

Reflexe:

Rozhovor v plénu a zhodnocení aktivity.

Měla tato aktivita ještě jiný význam než cvičení empatie?

 

Soudní tribunál [podle: Lencz, L., Križová, O.: Etická výchova 1.

Metodický materiál 1. Luxpress, Praha 2000, s. 98.]

Představte si, že jste byli požádání o obhajobu nějakého člověka, který byl nespravedlivě odsouzen. Vašim úkolem bude v menších skupinkách přijít na to, co by odsouzeným nejvíce prospělo, pochopit jejich jednání. Nepůjde o opravdový soud, ale spíše soud společenský. Každá skupina si vylosuje svůj „případ“.

 

1. Malý cikánský chlapec, pocházející z rodiny, kde je 9 dětí a jehož otec je ve vězení, ukradne v obchodě müsli tyčinku. Lidé v obchodě mu nadávají a ponižují ho za to, že je Rom.

2. Pan Novák, dříve slušný člověk, se ocitl mezi bezdomovci. Je ho vidět, jak večer prohrabává koše s odpadky, aby se najedl. Jednou ukradne z tašky na chodníku pecen chleba. Je chycen a všichni mu nadávají.

3. Pepík přinesl domů na vysvědčení dvojku z chování. Jeho nevlastní otec mu za to nařeže a maminka ho chce poslat do polepšovny. Pepík myslí na to, co by mu asi řekl jeho vlastní táta.

4. Lýdie má 14 let. Její rodiče se rozvádějí. Lýdie přestala chodit na bohoslužby i do společenství mládeže. Lidé z kostela pokyvují hlavou a říkají : „Ani se nedivím, no, z takové rodiny?!“

 

Reflexe:

Jak se vám aktivita líbila?

Jak se vám dařila obhajoba?

Stalo se něco podobného i vám?

 

Biblické aplikace:

Najděte v Pavlově Velepísni na lásku část týkající se empatie.

Připomeňte si biblické příběhy, kdy Ježíš jedná empaticky s hříšníky.

Reálná zkušenost:

Pozoruj lidi a odhaluj, jak se asi cítí , podle jejich chování. Postřehy si zapisuj a rozděl se s nimi.

 

Relexe: Příběh z přílohy č. 16 – Vidění srdcem

 

 

1. Chci překonávat zlo dobrem, reagovat asertivně

 

V náboženské pedagogice se s pojmem asertivita přímo nesetkáváme, ale asertivita je obsahem celého křesťanského učení. Teze, že zlo se má překonávat dobrem, nepodléhat svodům a pokušením, uznat svou chybu, přát druhým a sám sobě neškodit vycházejí z asertivních práv, jak je formuluje současná psychologie a sociologie.

V etické výchově můžeme žáky naučit správné asertivní techniky, které mají sloužit k ochraně před manipulací osobní i společenskou (média, sekty, jednotlivci-šikana…..) , a pomoci jim tak budovat zdravou osobnost. Můžeme je také uchránit před zneužíváním asertivity pro egoistické cíle. V neposlední řadě jde také o to, najít správnou míru mezi chováním pasivním a agresivním.

Chovat se asertivně znamená stát se sám sebou, zachovat si svou identitu a trvat na svých právech, ale při tom se chovat prosociálně a brát ohled na práva druhých. Tyto postoje mohou pomoci křesťanům žít ve složité postmoderní společnosti, zůstat pevnými v křesťanských zásadách a při tom chápat i postoje a problémy jiných. V tomto kontextu považuji schopnost asertivního jednání pro mladé křesťany za jednu z klíčových dovedností.

 

 

1. Dodej si odvahu a ovládej se!

 

Cíl: Ukázat mladým obsah pojmu asertivita a její význam v každodenním životě

Čas: 90 min.

 

Aktivity:

Test asertivity [In: Caponni, V. Novák T.: Asertivně do života. GRADA,

Praha 1994, s. 7-9.]

Test je obsahem přílohy č.17.

 

Vyhodnocení testu:

Přes 70 bodů

– nepatříte k lidem, kteří na sobě nechají dříví štípat, ale nejste někdy trochu agresivní. Neuškodilo by vám přiučit se, jak zachovat vlastní tvář, aniž zasahovali do „kruhů! Druhých. Široké lokty někdy bývají příčinou toho, že se vám každý vyhne.

50-70 bodů

• vy se v životě neztratíte, ale můžete se dál zdokonalovat

30-50 bodů

– jde-li vám o něco důležitého, nedáte se, ale mohlo by to být lepší, máte příležitost se zdokonalovat

30-0 bodů

– jste až moc slušný, nepřehánějte to. Jste uchráněni pověsti hádavých lidí, ale není potřeba nechat sebou zametat. Někdy tak přímo podporujete darebáky. Je třeba, aby jste začali jinak!

 

Asertivní práva [In: Lencz.L.Křižová.O.: Etická výchova 1. Luxpress,

Praha 2000, s. 116-117.]

Každý člověk má právo na to, aby druzí respektovali jeho důstojnost, svobodu, právo být sám sebou.

 

1. Právo na vlastní názor.

2. Právo posoudit své chování a převzít za něj odpovědnost.

3. Právo posoudit, do jaké míry jsem zodpovědný za jednání druhých.

4. Právo změnit svůj názor.

5. Právo dělat chyby.

6. Právo něco vědět.

7. Právo být nezávislý na vůli druhých.

8. Právo nebýt jasnovidcem, nevědět, co si druhý myslí, chce a po čem touží.

 

Žákům představíme jednotlivá práva, zapíšeme na tabuli. Čteme krátké situační příběhy příloha č. 18, žáci mají objevit, které asertivmí právo bylo porušeno.

 

Reflexe:

Vymyslete další situace porušování těchto práv, jednu zahrajeme jako scénku.

 

Pasivně, agresivně, asertivně [podle: Lencz.L.Křižová.O.: Etická

výchova 1. Luxpress, Praha, 2000, s. 116-117.]

 

Skupina se rozdělí na 3 menší celky. Jejich úkolem je sehrát scénku, jak by v dané situaci reagoval člověk pasivní, agresivní a asertivní. Toto zadání ví jen určená skupina, ostatní hádají.

 

Situace:

Koupili jste si za drahý peníz CD. Doma zjistíte, že je to nekvalitní výrobek a hit, kvůli kterému jste si CD koupili, tam chybí. Jdete si ho do obchodu vyměnit.

 

Návod:

U asertivního jednání použijte techniku „ochranné gramofonové desky“, kdy klidně a vytrvale opakujete svůj požadavek bez velkého vysvětlování.

 

Biblické aplikace: Abrahám 1 Gen, 18, 26 – 13; Mojžíš 2 Gen, 7, 14 – 11, 9

 

Reálná zkušenost:

Pozoruj projevy pasivních, agresivních a asertivních reakcí u učitelů ve škole.

Pozorování zapiš a sděl druhým

 

 

1. Soutěžíme ano nebo ne?

 

Cíl: Poznat a zhodnotit prosociální pravidla při soutěžení, řešit konflikty v duchu

asertivity.

 

Fair – play

Metodou brainstormingu jmenujeme všechny situace, kdy je třeba dodržovat určitá pravidla a hrát fér hru. Některá pravidla jsou předem daná, jiná si utváříme sami. Aktivitu uzavřeme hrou Ostrov.

Ostrov

• skupina se rozdělí na menší skupiny podle klíče, každá skupina dostane papír a tužku.

Představte si, že jste se ocitli na pustém ostrově, kde musíte společně vydržet jeden měsíc. Máte pitnou vodu, zápalky, ovoce a trochu potravin. Jste jedinými lidmi na ostrově.

Sestavte pravidla, která by vám umožnila tuto dobu přežít dobře.

 

Reflexe:

Přečteme pravidla skupin

Jak se vám aktivita líbila?

V čem jste se ve skupině shodli?

Které pravidlo je nejdůležitější?

Kdybychom tuto hru hráli znova postupovali bychom jinak?

 

Řešíme konflikty

 

Rozdělíme se na 4 skupiny. Každá skupina si vylosuje 1 situaci, kterou má zahrát.

1. Žákovi se ztratily tenisky a podezřelý je spolužák. Důkazy chybějí.

2. Žák si do hudební školy nenosí noty potřebné k výuce. Vymlouvá se na různé okolnosti. Učiteli dochází trpělivost.

3. Ona chce jít na rande do kina, on do parku. Jak se domluví?

4. Patnáctiletá dcera chce jet stanovat s chlapcem, kterého rodiče moc neznají. Dcera vyhrožuje, že pojede bez dovolení a nevrátí se domů.

 

Dřív než začnete hrát, snažte se držet hesla: Co chceš aby druzí dělali tobě, dělej i ty jim.

Scénky přehrajeme a zhodnotíme.

 

Biblické aplikace: Jn, 18,23; Mt, 7, 12; Mt, 5, 45 48; Mt, 21, 15 – 22

 

Reálná zkušenost:

Pokus se řešet asertivně své konflikty doma s rodiči a sourozenci. Řekni ostatním, jak se ti dařilo.

 

Reflexe: Příloha č. 19

 

 

1. Chci si zvolit pozitivní vzory

 

Náboženská výchova má svůj základ v napodobování vlastností, postojů a činů Ježíše Krista. Slovy moderní pedagogiky jde o identifikaci se vzorem a to nikoliv memorováním morálních pravidel, ale napodobováním vzoru – modelové učení. Dějiny křesťanství nabízejí ve své tisícileté historii mnoho příkladů následování Krista, ať už v osobnostech světců či prostých neznámých věřících. Etická výchova může mladým napomoci k identifikaci kladných reálných i zobrazených vzorů, dále vyrovnat se s působením hromadných sdělovacích prostředků (televize, časopisy, kino…), které často propagují vzory záporné nebo eticky neutrální. Vliv médií na život společnosti je velký, proto ani náboženská pedagogika nemůže vyloučit ze svého zájmu výchovu kultivovaného televizního diváka a příjemce jiných masmédií.

Etická výchova si klade v tomto směru stejný cíl. Protože v době adolescence je identifikace se vzory velmi výraznou tendencí tohoto věkového období, je třeba jí věnovat vekou pozornost. Její účinnost nelze ověřit ihned, ale prověří ji sám život mladých v budoucnu.

 

 

1. Komu se chci podobat

 

Cíl: Ukázat mládeži význam a důležitost vzorů prosociálního chování a pomoci

jim k jejich napodobování

Čas: 90 min

 

Aktivity: Úvod je v příloze č. 20

Kdo jsem? [podle: Lencz, L., Križová, O.: Etická výchova 1. Metodický

materiál 1. Luxpress, Praha 2000, s. 128.]

Všem účastníkům nalepíme na čelo samolepku se jménem prosociálního člověka, aniž by on sám věděl jeho jméno. Úkolem každého je pomocí otázek zjisti, kdo je. Hru hrajeme v kruhu nebo rozptýleně po místnosti.

Otázky mohou být zaměřeny na to jak vypadám, co dělám, jak reaguje, jestli ještě žiji, jak bych se zachoval v určité situaci…

 

Vhodné postavy:

Jan Pavel II., matka Tereza, sv. Zdislava, sv. Vavřinec, sv. Václav, sv. Ludmila, sv. Anežka česká, sv. Cyril, Metoděj, V. Havel, sv. Martin, Panna Maria, sv. Josef, Ježíš, sv. Pavel, sv. František,, sv. Dominik, sv. Vojtěch…

 

Reflexe:

Jak se vám hra líbila?

Byli jste spokojeni s postavou, která vám byla přidělena?

Co víte o této postavě?

Které její vlastnost vám imponuje nejvíce?

V čem by mohla být pro vás vzorem?

 

Můj vzor [podle: Lencz, L., Križová, O.: Etická výchova 1. Metodický

materiál 1. Luxpress, Praha 2000.]

 

Na list papíru napiš 3 osoby, které jsi obdivoval, když jsi byl malý (MŠ – 1. stupeň ZŠ) a jejich 3 vlastnosti, které ti na nich imponovaly. Mohou to být reální lidé nebo románové či filmové postavy…

Rozdělíme do skupin a sdílíme, zobecníme v plénu.

Napiš dále 3 osoby, které tě ovlivňují dnes a jejich vlastnosti.

Sdílíme ve skupinách a v plénu.

 

Reflexe:

Mohu si vybrat ze svých vzorů jeden nej?

Co na něm nejvíc obdivují?

V čem se mu chci podobat?

Mám už některé jeho vlastnosti?

Ovlivňuji některé jeho vlastnosti?

Ovlivňuje můj vzor mé vnější chování (vzhled) nebo spíše vnitřní chování (charakter, smýšlení)?

Odpovídají pouze dobrovolníci, pokud chtějí.

 

Jak žijeme [podle: Lencz, L., Križová, O.: Etická výchova 1. Metodický

materiál 1. Luxpress, Praha 2000, s. 132]

 

Můj vzor nějak vypadá, ale také žije určitým způsobem života. Zamysli se nad tím, jak žiješ ty a popiš, jak cítíš rozpor mezi touhou a realitou.

Vyber si nějaký reálný vzor (skutečnou živou osobnost) – zpěváka, herce, sportovce, politika, kněze, rodiče, babičku… a přiřaď k němu odpovídající životní styl.

Seznam stylů – Příloha č. 21

 

 

 

Reflexe:

Své pocity a volby vzoru i styl sděl, pokud chceš skupině.

Znovu se zamysli nad svým vzorem a seřaď následující hodnoty podle toho, jak se u tvého vzoru vyskytují, nebo jak by je asi on sám zařadil. Přemýšlej také, jak bys j seřadil ty, hodnoty opiš.

 

Hodnoty osobnosti:

dobrý vzhled

vynikající výkony

vzorné chování

krásný oděv

zasazováním se pro jiné

mladistvé stáří

spolehlivost

bohatství

víra v Boha

vztah k ostatním lidem

inteligence

skromnost

 

Měla tato aktivita ještě nějaký skrytý význam?

Když ano jaký?

 

Biblické aplikace: Mt, 5, 16; 1Pt, 1, 15 – 16; 1Pt, 2, 12

 

Reálná zkušenost:

Zapisujte si kladné vzory, které jste viděli v televizi nebo ve filmu.

 

 

1. Kdo chodí do mlýna, ten se zamouční

 

Cíl: Ukázat mladým na špatný vliv negativních vzorů prezentovaných v médiích.

Čas: 90 min

 

Aktivity:

Plus a mínus televize

Představte si, že byste se setkali s člověkem, který žil před 50 lety a máte mu vysvětlit, co je to televize, co přináší lidem dobrého a špatného.

Rozdělte se do menších skupin a metodou brainstormingu zapište nejprve klady a pak zápory, které televize přináší.

 

Reflexe:

Aktivitu zhodnotíme v celé skupině.

 

Kdo chodí do mlýna, ten se zamouční

Jak byste rozuměli tomuto přísloví?

Najděte jiná podobná. Např.: Řekni mi co čteš, řeknu ti co jsi.

Člověk je ovlivněn tím, co vidí, slyší, prožívá. V životě se nesetkáváme jen s kladnými vzory, ale také s negativními.

Jmenujte situace, které se můžeme s negativními vzory setkat.

 

Rozdělíme se do skupin. Úkolem každé skupiny je napsat následující informace:

1. Které pořady pro děti v televizi obsahují negativní vzory (zabíjení, násilí, sebeprosazování na úkor druhých).

2. Které pořady v televizi obsahují negativní vzory – pořady , které sami sledujete nebo víte to od dospělých.

 

Reflexe:

Diskuse nad tématem

Pořady je lépe vybírat

Vyberte pořad, který je prototypem prosociálního chování pro děti a pro dospělé.

 

Přečteme desatero televizního diváka – Příloha 22

 

Problém

Představte si, že máte doma desetiletého bratra. Rodiče odjeli na dovolenou. Zatímco vy jste byli se svou přítelkyní (přítelem) v kině, bratr byl sám doma. Měl se učit. V kině jste se pochopitelně zdrželi. Doma najdete bratra u televize (internetu), jak sleduje tvrdé porno. Rodiče přijedou až za týden. Cítíte, že s tím musíte něco dělat a bratrovi vysvětlit, že to zrovna nebylo O.K.

 

Reflexe:

Rozdělte se do skupin a napište, co byste mu chtěli říci.

Přečtěte v plénu a zhodnoťte.

Aktivitu zakončete diskusí a dané téma. Při ní si zodpovězte na otázku, proč je dobré některé věci raději nevidět.

Znáte případy, kdy televizní násilí přispělo k nějaké tragédii?

 

Biblická aplikace: Mt, 10, 24 – 25; Mt, 16,24; Fil, 4, 9

 

Reálná zkušenost:

Sledujte v televizi dobré a špatné vzory.

Představte vzor z publikace Codr, M.: Přemožitelé času. MON, Ppraha 1988.

 

Závěr: Příloha č. 23

 

 

 

 

 

 

1. Chci ochotně pomáhat a sloužit, darovat, dělit se a potěšit

 

Toto téma je vyvrcholením celého výchovného procesu etické výchovy, čímž je prosociální jednání. Zahrnuje všechny předchozí kroky, představuje jejich komplex použitý v praxi.

Také náboženská výchova směřuje k praktickému uplatňování lásky k Bohu i k bližnímu: neboť „víra bez skutků je mrtvá (Jan, 2, 17, 26). Jde při tom o evangelní postoj „ať neví tvá levice, co dělá tvá pravice“, o nezištnost, nikoliv o získávání „zásluh pro nebe“, jak může být někdy chápáno nesprávně. Postoj pokory „jsme služebníci neužiteční“ nechce snižovat hodnotu lidského úsilí, ale chce vyjádřit naprostou závislost člověka na Bohu („ beze mne nemůžete nic činit“).

Mladí lidé i křesťané dneška jsou dnes často obklopeni naprosto opačným smýšlením. Jde o to, aby odolali tlaku a stali se pro své vrstevníky vzory, že lze i v dnešním světě žít láskou.

 

 

1. Dobrý skutek získává přátele

 

Cíl: Ukázat, že konání dobra (dávání, dělení) má velký význam v budování mezilidských vztahů a pocitů osobního štěstí.

Čas: 90 min

 

Aktivity:

Dávání a přijímání [Lencz, L., Križová, O.: Etická výchova 1. Metodický

materiál 1. Luxpress, Praha 2000, s. 145]

Každý člen skupiny si přinese 3 věci, které chce druhým darovat. Napíše papír se svým jménem a věci na něj vystaví.

Hra má 3 kola:

1. kolo: jakýkoliv dar si vezmu pro sebe a jeden svůj komukoliv dám (postupovat po jednotlivcích)

2. kolo: jeden dar dáme, vybereme si dar od toho, komu jsme sami dárek dali

3. kolo: vybereme si dar, který chceme a dáme někomu ze svých darů

 

Reflexe:

Uvědomění svých pocitů spokojenost – nespokojenost?

Jak tvrdohlavě jsem sledoval jeden předmět?

Mám radost z toho, že jsme udělal někomu radost bez ohledu na to, co jsem získal?

Nebo to byl výhodný (nevýhodný) výměnný obchod?

Co si myslím o darech druhých?

Ve vztahu k svým nejbližším spíše dávám nebo beru?

Mám pocit, že dostávám dost?

Co mohu dát svým nejbližším, kamarádům, ostatním lidem?

 

Přátelství potřebuje reklamu [podle: Karnsová, M.: Jak budovat

dobrý vztah mezi učitelem a žákem. Portál, Praha 1995, s. 117.]

 

Členům skupiny rozdáme 2 papíry a tužku. Jejich úkolem je napsat inzerát typu „hledá se přítel…,“ na druhý papír napsat inzerát „přátelství nabízí…“. Inzeráty nepodepisujeme, ale dáváme jim značku.

Inzeráty vystavíme na stůl, každý si vybere jeden z inzerátů hledá se a jeden z přátelství nabízí (nesmí si vzít svůj).

Snažíme se pomocí otázek najít inzerenta.

 

Reflexe:

Co jste zjistili od druhých?

Co jste se dozvěděli o sobě?

Je těžké nebo lehké najít přítele?

 

 

 

 

 

Dárek

Vyrobíme doma dárek pro děti z Ústavu sociální péče v Olšanech, domluvíme kdy a jakým způsobem jim osobně dárky půjdeme předat.

Nebo vymyslíme společně jinou aktivitu – divadlo, zábavné odpoledně? Domluvíme se společně.

 

Biblické aplikace: Sir, 6, 7, 8; Sir, 6, 14; Sam, 18 – 20

 

Reálná zkušenost: Je obsažena v aktivitě Dárek

 

 

1. Milovat druhé znamená volat je k životu

 

Cíl: Ukázat, že prosociální chování bourá hradby mezi lidmi, může udělat přátele

z nepřátel.

Čas: 90 min

 

Dělat nemožné

Často se můžeme setkat s lidmi, kteří mají zvláštní názory, často tvrdé a bez citné. My jim můžeme pomoci objevit, že to jde i jinak. Můžeme to dokázat i proto, že jsme křesťané.

V příloze č. 24 je seznam takových výroků. Pokuste se v menších skupinách vyvrátit tyto výroky, napište to.

 

Reflexe:

Výroky přečteme v celé skupině. Ke každému výroku přiřadíme ještě text Blahoslavenství (Mt, 5, 3 – 10)

 

Doplňující otázky:

Jak se projevilo Ježíšovo jednání v současném světě?

Uveď k výrokům biblická místa:

• Lidé, kteří stáli mimo společnost nebo byli zatlačeni na její okraj si vydechli.

• Děti, které neměly domov našly u něho útočiště.

• Ženy, které prožívaly málo úcty, došly v jeho očích uznání.

• Znepřátelení lidé se v jeho společnosti stali přáteli?

Kdo by v dnešní době potřeboval Ježíšovu péči nejvíc?

Můžeš pro tyto lid něco udělat?

 

Hledám tvé dobré Já [podle: Lencz, L., Križová, O.: Etická výchova 1.

Metodický materiál 1. Luxpress, Praha 2000, s. 155.]

 

Jistě máte člověka, který je vám nesympatický, který vám ublížil. Vyjádřete jedním slovem důvod vaší antipatie.

Napište 5 dobrých vlastností, které má. Označte tu, která je pro něj charakteristická a také tu , kterou vy sami nemáte. Zavřete oči a zkuste si toho člověka představit a vzbudit k němu úctu. Pak mu na pište krátký dopis o tom, že se s ním chcete usmířit, znovu setkat, znovu ho přijat…

 

Reflexe:

Kdo chce, může sdílet s celou skupinou.

 

Biblické aplikace: Sk, 20, 35; Mt, 43 – 48; Mt, 25, 34 - 40

 

Reálná zkušenost:

Vyrob a daruj dárek někomu, kdo je ti málo sympatický, vymysli, jak bys ho mohl jinak obdarovat.

 

Reflexe: Příloha č. 25

 

 

 

 

1. Chci být citlivý na potřeby společnosti, angažovat se pro nadosobní cíle

 

Cílem projektu etické výchov je komplexní prosociálnost. V posledním kroku jde o to rozšířit prosociální chování nejen na své okolí, ale do celé společnosti, do celého světa – do politiky, do celosvětových problémů lidstva. Problémy současného světa – hlad, terorizmus, válčení, mafie, obchod se zbraněmi, drogami, sexem, upírání lidských práv, vykořisťování lidí zaměstnavateli jsou velkou výzvou pro křesťany. Zejména mladí lidé mají v sobě skrytý potenciál, jak tyto problémy řešit, jak jím čelit, co pro jejich zmírnění udělat, Etická výchova má napomoci k objevení tohoto potenciálu dobra a povzbudit mládež k uskutečňování velkých ideálů.

 

 

1. Mé štěstí začíná štěstím druhých

 

Cíl: Ukázat mládeži význam angažovanosti pro druhé a pocit štěstí, který z něho

vychází.

 

Kvetoucí strom farnosti

Rozdělíme se do menších skupin a na velký arch papíru namalujeme velký strom i s kořeny.

Do kořenů zapište, co farnost živí (např.: mše…).

Do kmene napište, lidi a společenství, kteří farnost drží.

Do koruny napište ovoce života farnosti – co přináší věřícím i nevěřícím lidem.

Můžete farnost popsat i jiným způsobem. Po této analýze zapište všechny nápady, čím může každý z vás přispět, aby strom naší farnosti ještě více rozkvetl.

Ze všech nápadů vyberte 3, které přednesete v plénu.

 

 

 

Reflexe:

Sejdeme se v plénu – vybereme 3 konkrétní návrhy, co budeme ve farnosti dělat.

Znovu se rozdělíme do skupin a zamyslíme se, jak to budeme dělat, jak zrealizujeme nápady.

Své „kvetoucí stromy“ představíme panu faráři a celé farnosti.

Budeme se snažit najít další spolupracovníky.

Za čas se k aktivitě vrátíme a zhodnotíme ji.

 

Krásná nevěsta církev aneb kdybych byl

 

Ježíš často přirovnal církev k nevěstě okrášlené pro svého ženicha. My patříme do této církve a každý z nás má zodpovědnost za to, jak vypadá. Naše zodpovědnost je dána místem kde žijeme, tam máme vydávat svědectví o Boží lásce.

V naší hře však postoupíme trochu výše.

Každý z vás doplňte podle vlastního uvážení větu, co byste v dané roli chtěli udělat. Může to být i více nápadů, ne jeden, nejlépe 3.

 

Kdybych byl farářem, tak bych…

Kdybych byl děkanem, tak bych…

Kdybych byl biskupem, tak bych…

Kdybych byl papežem, tak bych…

 

Reflexe:

Nápady přečteme v plénu, nehodnotíme je. Až čas ukáže, jak bude církev v budoucnosti vypadat.

 

Biblické aplikace: Řím, 12, 4 – 8

 

Reálná zkušenost: Obsažena v aktivitě

 

1. Láska bez hranic – dlouhodobě

 

Cíl: Obrátit pozornost mladých k celosvětovým problémům lidstva a konkrétně

uskutečnit jednu aktivitu.

 

Aktivity:

Vybíráme jak můžeme pomáhat

Představíme stručně možnosti, jak se můžeme zapojit do činnosti organizací, které pomáhají odstraňovat bídu ve světě.

Sbírání známek

 

Papežské misijní dílo dětí – přihláška do Misijního klubka aj.

Akce Dětský domov hranice

Likvidace Lepry

Tříkrálová sbírka

Akce charity Šumperk

Akce organizace adra

Akce organizace člověk v tísni

Ústav sociální péče Olšany

Sociální komise Při OÚ

Kdo zná další možnosti?

 

Skupinu rozdělíme na dvojice (trojice) a každá si vybere jednu z možností, kde pomáhat, případně rozlosujeme.

Úkolem skupiny bude do příštího setkání získat informace o činnosti organizace místu jejího působení, konkrétních formách jak pomáhá. K získání informací je možné použít jakýchkoliv prostředků – internet, osobní rozhovor, výstřižky z novin, dopisy…

 

Reflexe:

Na dalším setkávání z hodnotíme celou aktivitu a učiníme závěr, které z nich bychom se mohli věnovat.

Prosociální film

Společně si promítneme film Otec vyhoštěných o P. Daminu de Vesteur.

 

Reflexe:

Film zhodnotíme z hlediska prosociálnosti, Bible i nevěřících.

 

Biblické aplikace: jsou obsaženy v předchozím tématu.

 

Reflexe: Příloha 26

 

Poslední setkání

• vyhodnotíme aktivitu vybíráme, jak můžeme pomáhat a zhodnotíme celý rok etické výchovy pomocí krátkých otázek!

 

Reflexe:

Jak se mi EV líbila?

Jak sem se ve skupině cítil?

Co jsem si při EV uvědomil?

Co jsem se naučil?

Co se mi nepodařilo realizovat?

Chtěl bych pokračovat v EV dál?

Napsat anonymně, společně přečíst, zhodnotit.

 

 

1. Hodnocení aktivit

 

Do odevzdání závěrečné práce jsem stihla se skupinou probrat pouze první dvě témata, takže hodnocení je pouze orientační a nepodává komplexní obraz o dané problematice, přesto si myslím, že je odůvodněné a přínosné pro úroveň práce.

 

 

1. Hodnocení aktivit tématu chci aktivně naslouchat otevřeně a pravdivě komunikovat

 

1. setkání: Dá se dobro naučit?

 

Mládež projevila o etiku velký zájem a přivedla na setkání i nevěřící kamarády. Píseň Co je etika i představovací aktivity byly přijaty s humorem a nadšením. Brainstorming k heslům etické výchovy se povedl, parafráze hymnu na lásku byly použita k závěrečné modlitbě.

 

I tělo mluví

Hra Pašeráci a celníci byla hrána zejména mladšími členy skupiny a s nadšením, království němoty také. Reflexe vedla k zajímavé diskusi a významu gest a při liturgii. Setkání splnilo svůj účel, obrátilo pozornost k významu neverbální komunikace.

 

Lež je urážkou pravdy

Hra na lhaní měla uvolňující a motivační význam, vyvolala bouři humoru.

Poznávání typů lží na příbězích mladé velmi zaujalo, téměř všichni se zúčastnili diskuse. Časově náročná aktivita.

 

1. Hodnocení aktivit tématu chci přijmout sám sebe, poznat své dobré a špatné stránky

 

Jsem hoden lásky

Ohlas měla aktivita Strom komplimentů, kterou všichni hodnotili jako velmi užitečnou a zajímavou.Bylo potvrzeno, že mladí lidé se často zabývají spíše svými zápornými vlastnostmi, než kladnými a bude v tomto směru třeba s nimi více pracovat. Chválit druhé jim potíže nedělalo.

 

Poznej sebe sama

Tak to jsem já – aktivita všechny velmi zaujala, skupina projevila svou soudržnost a vzájemnou důvěru členů, když byl ochotná sdílet a přijat i velmi intimní sdělení.

Na smolaře – při aktivitě kladně hodnotím, jak skupina pomáhala těm, kdo mají sami se sebou problémy a nízké sebevědomí.

Můj osobní znak – projevila se různá vyspělost mezi děvčaty a chlapci, kdy dívky zpracovaly toto téma daleko více do hloubky, a chlapci zůstali často jen povrchu. Velký ohlas měla také zmínka o reálné zkušenosti – pojato velmi humorně.

 

Závěr:

Mládež má o etickou výchovu zájem, protože se jí líbí její metody – hry. Nevýhodou je, že se skupina sejde málokdy celá, není možné se k aktivitám vracet. Pravidelnost setkávání je narušována mnoha vnějšími vlivy, které nelze eliminovat.

 

Závěr

 

Cílem práce bylo propojit etickou a náboženskou výchovu mládeže a metodicky a tématicky ji zpracovat tak aby se dala použít v praxi. Cíle náboženské výchovy byly netradičně zformulovány a tím přispěly k větší motivaci a vzbuzení zájmu mládeže. Metody etické výchovy, které byly popsány použity v aktivitách splnily svůj účel a mládež aktivizovaly.

Celkový přínos této závěrečné práce bude možno zhodnotit až po probrání všech témat. Ale hodnocení prvních dvou témat již prokázalo, že atika mladé lidi zaujala a že jim přináší nový a obohacující prohled na „staré“ věci. Mládež také ocenila, že je připraven program na celý školní rok, kdy se skupina setkává, což v minulosti nikdy nebylo. Čím etika přispěje ke zkvalitnění vztahů ve skupině ukáže čas. A jak, pomůže při výchově dobrých lidí a zralých křesťanů ukáže až život sám.

 

Seznam použité literatury:

 

Blesser, P.: Příběhy k zamyšlení II. FONS. Junák, Praha 1996.

Cappony, V., Novák, T.: Asertivně do života. GRADA, Praha 1994.

Condr, M.: Přemožitelé času 6. MON, Praha 1988.

Day, D.: Kde se to v nás bere? Portál, Praha 1994.

Dobrodružství postní doby. Katechetické centrum Olomouc 1992.

Echo 6/1. Nová naděje, Brno 2000.

Grom, G., Friemel, F. G.: Katechetické metody. Matice cyrilometodějská, Olomouc 1992.

Hermochová, S.: Hry pro život 1. Portál, Praha 1994.

Hermochová, S.: Hry pro život 2. Portál, Praha 1994.

Hosana II. Portál, Praha 1996.

Karnsová, M.: Jak budovat dobrý vztah mezi učitelem a žákem. Portál, Praha 1995.

Katechetické listy č. 2, 4, 6. Centrum pro katechezi, Olomouc 2001 – 2002.

Katechetické směrnice ČBK. Sekretariát ČBK, Praha 1994.

Lencz, L.: Etická výchova pre cirkevné školy. 1. Časť. Metodické centrum, Bratislava 2001.

Lencz, L.: Etická výchova pre cirkevné školy. 2. Časť. Metodické centrum, Bratislava 2001.

Lencz, L.: Pedagogika etickej výchovy.. Metodické centrum, Bratislava 1998.

Lencz, L., Ivanová, E.: Etická výchova. Metodický materiál 3. Luxpress, Praha 2003.

Lencz, L., Križová, O.: Etická výchova 1. Metodický materiál 1. Luxpress, Praha 2000.

Lokšová, I., Lokša, J.: Pozornost, motivace, relaxace a tvořivost dětí ve škole. Portál, Praha 1999.

Motyčka, P., Vaněk, P., Bartoňková, H.: Psychologická čítanka. Etické fórum ČR, Olomouc 2002.

Neradová, K.: Cesty člověka k naději a smíření I. II. Fokus, Praha.

Osnovy náboženské výchovy. Sekretariát ČBK, Praha 1996.

Roche Olivar, R.: Etická výchova, Orbis Pictus Istropolitana, Bratislava 1992, s. 182.

Rosteme ve víře. Učebnice náboženství pro 7. třídu. Portál, Praha 1992.

Smahel, R.: Učitel a jeho žáci. Matice cyrilometodějská, Olomouc 1996.

Společně objevujeme víru. Učebnice náboženství pro 6. třídu. Portál, Praha 1992.

Šimanovský, Z.: hry s hudbou. Portál, Praha 1998.

Utvářet život. Učebnice náboženství pro 8. třídu. Portál, Praha 1992.

Ward, P., Adams, S., Levermore, J.: Jak se připravovat na práci s mládeží. Portál, Praha 1997.

 

Seznam příloh:

 

Příloha č. 1 Píseň: Co je etika

Příloha č. 2 „Etická“ parafráze hymnu na lásku sv. Pavla

Příloha č. 3 Modlitba za pravdu (Karel Čapek)

Příloha č. 4 Píseň o důstojnosti lidské osoby

Příloha č. 5 Bohudík

Příloha č. 6 Moje charakterové vlastnosti

Příloha č. 7 Jdi klidně

Příloha č. 8 Otázky

Příloha č. 9 Kolombín, Nerovní poslové

Příloha č. 10 Příběhy

Příloha č. 11 Tíže, která posiluje, Jen se nevzdávat

Příloha č. 12 Mé tváře

Příloha č. 13 Velmi smutná dívka

Příloha č. 14 Podoby zla

Příloha č. 15 Dotazník

Příloha č. 16 Baf, bif, bof

Příloha č. 17 Test asertivity

Příloha č. 18 Situační příběhy

Příloha č. 19 Reklama na asertivitu

Příloha č. 20 Test k zamyšlení

Příloha č. 21 Životní styly

Příloha č. 22 Desatero televizního diváka

Příloha č. 23 Modlitba

Příloha č. 24 Otázky

Příloha č. 25 Báseň

Příloha č. 26 Teorie nenásilí M. Ghándího

 

 

 

 

Příloha č. 1

 

Píseň: Co je etika

[Text a hudba: L. Nezbedová]

 

Příloha č. 2

 

„Etická“ parafráze hymnu na lásku sv. Pavla

[In. Lencz, L.: Etická výchova pro církevní školy 1. Metodické centrum, Bratislava 1997, s. 71.]

 

„Láska je komunikativní. Aktivně a celým srdcem naslouchá druhým. Vyzařuje ze tvých očí, ze tvé tváře, z pohybů tvého těla. Tvá slova i tvé mlčení o ní vydávají svědectví.

Láska je optimistická a dobrotivá, zná a pozitivně hodnotí sebe i druhé.

Láska je tvořivá a iniciativní.

Bez zábran, ale taktně vyjadřuje svoje city.

Chápe druhé, raduje se s radujícími, pláče s plačícími, empaticky spolucítí s druhými.

Láska není pasivní a agresivní. Umí obhájit svá práva, ale uznává práva druhých. Asertivně a nenásilně prosazuje dobro a když je potřeba, umí laskavě napomenout a říci ne.

Láska nepřijímá falešné idoly, ale inspiruje se prosociálními vzory.

Nehledá svůj prospěch, dává přednost prospěchu druhých.

Úspěch, bohatství rozkoše života, to všechno pomine – to , co jsi dal druhým a co jsi udělal pro druhé, to ti navždy zůstane.

 

Příloha č. 3

 

Modlitba za pravdu (Karel čapek)

[In: Neradová, K.: Cesty člověka k naději a smíření I. II. Fokus, Praha, s. 94.]

 

 

Bože, který jsi stvořil národy a všem jsi vdechl

touhu žít ve cti,

zbav dnešní svět toho nejhoršího: lži.

Lži, která otravuje národy a vykopává mezi nimi

propasti.

Cožpak si má věčně ošklivit soused souseda

a čekat jen na příležitost, aby mu zasadil

mstivou a úkladnou ránu?

I po válce si mohou lidé a národy podat ruce,

mohou si sebe rytířsky vážit a navázat vztahy

důvěry.

Ale na bojišti lži nebude nikdy důvěry a cti.

Každá lež zajde, ale zůstane po ní nenávist a

opovržení.

Za každou lží je úklad a násilí,

každá lež je útok na bezpečí svět.

Neboť jen bez lži se mohou lidé a národy dorozumět,

ať mluví jazykem jakýmkoliv.

Bože, vrať světu pravdu!

 

Příloha č. 4

 

Píseň o důstojnosti lidské osoby

[In: Hosana II. Portá, Praha 1996, s. 470.]

 

Příloha č. 5

 

Bohudík

[In: Blesser, P.: Příběhy k zamyšlení II. FONS 6/1. Junák, Praha 1996, s. 22.]

 

Moje matka říká:

Jsi moc malý.

Učitel míní:

Máš dlouhé vedení.

Farář nadává:

Jsi zkažený.

Mí kamarádi se smějí:

Prohrál jsi.

Poradce pro volbu povolání ví:

Nehodíš se.

Mistr tvrdí:

Ten druhý je lepší.

Důstojník řve:

Jak to stojíš?!

Bůh říká:

Jsi mi podoben.

Bohudík!

 

Příloha č. 6

Moje charakterové vlastnosti

[In: Grom, G., Friemel, F. G.: Katechetické metody. Matice cyrilometodějská, Olomouc 1992, s. 22.]

 

Vlastnost	Výrazná	Nevýrazná	Vlastnost	Výrazná	Nevýrazná
Opatrný Pozorný Přátelský Plný humoru Trpělivý Rozvážný Aktivní Cílevědomý Uvědomělý Umírněný Spolehlivý Ohleduplný Ochotný pomoci Důvěřivý Pilný Odvážný Skromný Kritický Otevřený Citlivý Klidný Vyrovnaný Nechá se poučit Samostatný Přátelský Všestranný			Neopatrný Nesoustředěný Nepřátelský Bez smyslu p. h. Netrpělivý Nerozvážný Pasivní Neví, co chce Nedbalý Nemírný Nespolehlivý Bezohledný Egoistický Nedůvěřivý Líný Zbabělý Domýšlivý Naivní Uzavřený Netaktní Náladový Tvrdohlavý Závislý Panovačný Jednostranný

 

Pokud potřebuješ, připiš další vlastnosti sám.

 

Příloha č. 7

 

Jdi klidně

[In: Blesser, P.: Příběhy k zamyšlení II. FONS 6/1. Junák, Praha 1996, s. 18 – 19.]

 

Procházej klidně a zvolna mezi spěchajícími a hlučícími a chovej se mírně. Buď přátelský ke všem lidem, ale nepřetvařuj se. Vyjadřuj svou pravdu klidně a jasně a naslouchej ostatním i prostým a nevzdělaným, také ti mají co říci.

Vyhýbej se vychloubačům a násilníkům, kteří trápí tvoji duši. Zbytečně vždyť kdokoliv může být menší i větší než ty. Raduj se ze svých úspěchů i ze svých plánů. Měj dále zájem o svou vlastní životní dráhu, i když bude skromná… Buď sám sebou, především neskrývej žádné city. Ani nebuď cynický co se týče lásky, neboť ji přes všechnu tvrdost a zklamání se láska stále zelená jako tráva…

Buď na sebe přísný, ale i spravedlivý a měj se rád. Jsi částí vesmíru, stejšn jako stromy nebo hvězdy, máš tu právo na život. Proto žij v míru s Bohem, ať máš o něm jakoukoliv představu, aby tě provázel svým požehnáním. V hlučném kolotoči života zachovej klid ve své duši. Přes všechna trápení a neuskutečněné sny je tento svět překrásný. Snaž se být šťasten.

 

Z Rwandy

 

Příloha č. 8

Otázky

[In: Grom, G., Friemel, F. G.: Katechetické metody. Matice cyrilometodějská, Olomouc 1992, s. 19.]

 

< >

Já jsem přesný.

Ty

 

On

< >

Já netančím moc rád.

Ty

 

On

< >

Já jsem optimista.

Ty

 

On

< >

Dbám na dobré oblečení.

Ty

 

On

< >

Normálně se připojuji k mínění skupiny.

Ty

 

On

< >

Občas nad sebou ztrácím kontrolu.

Ty

 

On

< >

Názory svých rodičů beru s respektem.

Ty

 

On

< >

Mám pevné zásady.

Ty

 

On

< >

Hájím svá práva.

Ty

 

On

< >

Občas si koupím CD.

Ty

 

On

< >

Mám o několik kilo navíc.

Ty

 

On

< >

Nenadělám mnoho slov.

Ty

 

On

< >

Mám zájem o další vzdělání.

Ty

 

On

< >

Jsem přizpůsobivý.

Ty

 

On

< >

Mám již v obličeji vrásky.

Ty

 

On

< >

Rád si vypiji sklenku piva.

Ty

 

On

< >

Ocením dobré jídlo.

Ty

 

On

< >

Odkládám rozhodnutí.

Ty

 

On

 

< >

Když mne kolega požádá o půjčku, nedokážu mu odmítnout, i když na tom nejsem sám právě finančně nejlépe.

1 2 3 4

 

< >

Neumím začít rozhovor s osobou, která je mi sympatická. Čekám, až to udělá sama. 1 2 3 4

Když mne někdo někam pozve a já vidím,, že mu na tom záleží, neumím odmítnout, i když se mi to vůbec nehodí.

1 2 3 4

 

< >

Když mne někdo předběhne ve frontě, nedokážu se ohradit, i když mám sto chutí. 1 2 3 4

V různých debatách neumím druhým skočit do řeči, i když je jasné, že už jen mlátí prázdnou slámu. 1 2 3 4

Mám-li v jakékoliv situaci někomu na jeho žádost, prosbu říci „ne“, dělá mi to potíže, je mi trapně. 1 2 3 4

Neumím ukončit rozhovor, i když mě ani mluvčí ani téma vůbec nezajímá a třeba nemám čas. 1 2 3 4

Když s někým mluvím, nedokážu mu oponovat, i když si myslím, že můj vlastní názor je lepší. Raději ho ani nesdělím. 1 2 3 4

Je mi trapné zeptat se, když něčemu nerozumím (v práci, ve škole, doma atp.). 1 2 3 4

Na schůzích a různých veřejných shromážděních nediskutuji. Připadal bych si hloupě. 1 2 3 4

Když někdo zruší setkání, které jsme měli domluvené, neumím nabídnout jiný termín. Čekám, že to udělá on.

1 2 3 4

 

< >

Kdybych se pokusil druhým lidem přikazovat, dopadlo by to nejspíš podle rčení „Přikaž a udělej sám“.

1 2 3 4

 

< >

Když mi někdo z blízkých lidí křivdí, nic nenamítám. Ovládám se, aby nepoznali mé rozladění. 1 2 3 4

Pozvat na schůzku osobu opačného pohlaví, o kterou mám zájem, je pro mě nadlidský výkon. 1 2 3 4

Pokud mě někdo chválí a dělá mi poklony, zrozpačitím, nevím, jak reagovat, nevím si rady sám se sebou.

1 2 3 4

 

< >

Když přinesu ze samoobsluhy nazelenalý salám, raději ho vyhodím, než bych vyřizoval reklamaci. 1 2 3 4

Naskakuje mi husí kůže, když si představím, že bych se musel živit jako agent pojišťovny. 1 2 3 4

Mám-li hovořit o něčem důležitém, nebo s někým, na kom mi záleží, začnu mluvit nezřetelně, někdy se i zakoktám.

1 2 3 4

 

< >

Je mi velmi nepříjemně, když musím v situaci nouze požádat cizího člověka třeba o lístek na tramvaj. 1 2 3 4

Je mi nepříjemné začít rozhovor s „úředními“ nebo „výše postavenými“ osobami, a to i když jim nutně potřebuji něco sdělit. 1 2 3 

 

 

Příloha č. 18

 

Situační příběhy

 

1. Petra začala chodit s chlapcem, kterého poznala na inzerát. Časem zjistila, že je to sňatkový podvodník, který z ní lákal peníze.

2. Pan XY začal chodit do kostela po pobytu v lázních s jedním knězem, ačkoliv byl před tím zapřísáhlým nepřítelem věřících.

3. 17 letá dívka postoupila na nátlak své matky potrat. Až později, když se potkala s věřící kamarádkou poznala, že spáchala vlastně vraždu.

4. Paní učitelka tvrdí dětem, že evoluční teorie vzniku světa je jediná známá správná. Diví se, že půlka třídy s ní nesouhlasí.

5. Petr ukradl spolužákovi na gymnáziu diktafon, přestože je mu již 18 let, jeho maminka jde do školy a přemlouvá učitele, aby nedostal 2 z chování, prý aby se dostal na vysokou školu.

6. Jirka z 9. B se pokusil o sebevraždu. Jeho matka křičí na žáky z 9. A, že oni zavinili problém jejího syna, ačkoliv je známo, že si s matkou nerozumí a rozešel se z dívkou z 9. C.

7. 9.třída pořádá rozlučkový večírek bez učitelů, aby se tam mohli opít. Jana na večírek jde, ale pije jenom limonádu.

8. Zdena koupila pod stromeček malému bratrovi loď. Brácha se u stromečku rozplakal, že přece chtěl „od Ježíška“ auto.

 

 

Příloha č. 19

 

Reklama na asertivitu

[In: Cappony, V., Novák, T.: Asertivně do života. GRADA, Praha 1994.]

 

„Prosadíte, co si zamanete. Naučíte se říkat „ne“ bez nepříjemných pocitů. Už vám nikdo nikdy nevnutí pojistku, rádoby výhodný nákup nebo cokoliv, co opravdu nebudete chtít. Reklamace pro vás bude hračkou. Rodinní příslušníci na vás přestanou dříví štípat. Děti budou pod tlakem vašich argumentů ochotně uklízet, manželé vynášet odpadkový koš. Svá zákonná práva obhájíte s úsměvem.“

 

„V asertivitě se zdůrazňuje potřeba seberealizace, vnitřní osvobození od závislosti na manipulativním ovládání i schopnost adekvátního vidění sebe sama a přiměřeného hodnocení vlastního chování. Svobodné spontánní jednání, nebrzděné úzkostí a snahou pojistit se proti všem možným nebezpečím, je zde předpokladem osobního růstu. Asertivita k tomu přispívá nadhledem nad lidskými slabostmi, šarmem a nezřídka vtipnými cvičnými situacemi. Učí bránit svobodu vlastní a respektovat svobodu druhých. Já si dělám své, ty si děláš své. Nejsem na světě proto, abych žil podle tvých představ a ty nejsi na světě proto, abys žil podle mých. Byť žijeme každý po svém, je užitečné vycházet si vstříc. To ovšem je zcela něco jiného, že ustupovat tak daleko, že vlastně popírám sám sebe.

 

Reflexe:

Srovnejte obě definice, reklamu na asertivitu.

Která se vám líbí víc?

Která více odpovídá prosociálnímu chování?

Se kterou se může křesťan více ztotožnit?

 

Příloha č. 20

Test k zamyšlení

[In: Kujan, J.: Utvářet život. Portál 1992, s.15]

 

K výrokům napiš ANO nebo NE podle tvého názoru

 

a: O svých hvězdách sbírám články a autogramy.

b: Ta věc s hvězdami je přece holý nesmysl.

a: Nosím účes jako moje hvězda.

b: Utvářím svůj vzhled, jak chci.

a: Úspěch mé hvězdy je úspěchem také pro mě.

b: Když slyším její hudbu, sním o své budoucnosti.

a: Úspěšné hvězdy mají plno peněz.

b: Některé hvězdy pomáhají zmírňovat bídu.

a: Fascinují mě populární hvězdy.

b: Vážím si lidí, kteří nasazují svůj život pro druhé.

a: Některé hvězdy mění své partnery v manželství jako auta.

b: Rád bych byl svému partnerovi v manželství po celý život věrný.

a: Můj idol je pro mne vším.

b: Ne ve všem může být hvězda mým vzorem.

a: Stále mám nějaké idoly.

b: Mým vzorem pro celý život je Ježíš.

 

Reflexe:

Postřehl jsi, že dvojice otázek mají k sobě nějaký vztah?

Jaký?

Co ses o sobě dozvěděl?

Jaký smysl měla tato aktivita?

Kolik odpovědí ANO máš u otázek „a“?

Kolik odpovědí ANO máš u otázek „b“?

Co ti mají tvé odpovědi říci?

 

Doplnění – výsledky průzkumu 7 zemí, kdy 32 000 mladých byli dotazováni, komu se chtějí podobat.

 

13,7 procent hvězdě, 13 procent vážené osobnosti, 13 procent známému dospělému, 10,6 procent otci nebo matce, 9,9 procent příteli nebo přítelkyni, 6,5 procent vychovateli, 5,5 procent příbuznému, 4,5 procent náboženské osobnosti, 19,6 procent abstraktnímu ideálu, fantazijní osobě, 3,2 procent jinému člověku.

 

Kam by ses v tomto průzkumu asi zařadil ty?

 

 

Příloha č. 21

 

Životní styly

[In: Lencz, L., Križová, O.: Etická výchova 1. Metodický materiál 1. Luxpress, Praha 2000, s. 132.]

 

1. Angažuje se v oblasti kultury, je v osobním životě umírněný, řídí se rozumem.

2. Jde svou cestou, je nezávislý, vystačí si sám, vyhýbá se společné práci i zábavě.

3. Projevuje zájem o druhé, má je rád, pomáhá, ovládá svou touhu po majetku, po moci, po sexuální nenasytnosti.

4. Je otevřený zážitkům, zábavě, nebere život příliš vážně, nesnaží se události a lidi příliš ovládat.

5. Spojuje se s nějakou skupinou lidí, žije v ní a čerpá uspokojení ze společné práce.

6. Vytrvalou praktickou prací řeší vážné problémy spojené se společenským životem a ovládnutím přírody.

7. Těší se z jednoduchých, lehce dostupných prostředků zábavy a věcí (dobré jídlo, beseda s přáteli, pohodlí), zbavuje se vášní, ctižádosti, fanatismu.

8. Žije v tvrdém, bdělém, mužném sebeovládání, řídí se rozumem, je nezávislý, má vysoké ideály a cíle.

9. Využívá svou tělesnou energii, má radost z činnosti, z překonávání překážek.

10. Je skromný a obětavý, koná dobro, žije ve shodě s lidmi a přírodou, poddává se událostem, které řídí Bůh.

 

Příloha č. 22

 

Desatero televizního diváka

[In: Dobrodružství postní doby. Katechetické centrum Olomouc 1992, s. 11.]

 

1. Nepovažuje za hloupé ty své příbuzné, kamarády známé, kteří ho navštíví v době jeho oblíbeného televizního pořadu a klidně televizor vypne.

2. Neomezuje se jen na programy zábavné, ale dovede využít i programů kulturních, informačních a vědeckých.

3. Nepouští zvuk příliš hlasitě, aby nerušil sousedy.

4. Neřádí nebo jen otupeně nehledí na program, který se mu nezamlouvá, ale v klidu odejde nebo televizi vypne.

5. Ví, že kvůli televizi nemá zanedbávat své povinnosti.

6. Je přesvědčen, že televize není domácí bůžek, na němž musí celá rodina záviset.

7. Dovede respektovat požadavky druhých a jejich přání.

8. Je schopen ihned se vzdálit, když je to třeba.

9. Dívá se na programy pro něho vhodné, i když dospělí se často bohužel dívají na programy, které je poškozují, a také do rozumné doby, ne až do skončení programu.

10. Nezoufá a nepovažuje svůj život za prázdný, když se mu televizor pokazí.

 

Příloha č. 23

 

Modlitba

[In:Cesty člověka k nadějím a smíření I. Fokus, Praha, s. 66.]

 

Pane Ježíši Kriste,

Jediný učiteli moudrosti a věčný zakladateli

pravidla o jedno potřebném, dvou věcí

žádám od tebe, vyslyš mne, prve než

zemru. Nechť se nevzdaluje již ode mne, čeho

je potřebí k dobrému životu a k blažené

smrti. A vše, co k tomu nesměřuje a není

k onomu čili potřebné, to nechť se již ke

mně nepřibližuje a nepřekáží mi.

Ale za to tě prosím, dej, abych

jiným mohl jasně ukázat, jak pošetile

jednají ti, kdo, se zcela oddávají věcem

nepotřebným, zanedbávajíce věci potřebné.

Zatímco ty všechny žíznivé zveš k vodám živým,

oni sobě kopají cisterny děravé, které

nedrží vodu. Slituj se nade všemi,

slitovníče všech, pro dobrotu svou. Amen.

 

Jan Amos Komenský

 

Příloha č. 24

 

Otázky

[In: Utvářet život. Učebnice náboženství pro 8. třídu. Portál, Praha 1992, s.22.]

 

1. Proč bych si měl něco odříct? Nechci nic zmeškat. Kdo se neprotluče, nikam to nedotáhne.

2. Proč bych se měl zatěžovat obtížnými otázkami? A problémy?

3. Chci se bavit, můj život je beztoho krátký.

4. Proč bych neměl ránu vrátit? Ukážu, kdo je silnější.

5. Hrubá síla vítězí!

6. Proč bych si měl dělat starosti s hladem a bídou v rozvojovém světě? Musím se také protlouct životem sám. Takový už je život?

7. Proč bych měl dávat něco z toho, co mi patří? Každý je sám sobě nejbližší. Každému to, co si vydělá.

8. Proč bych se měl starat o to, co se děje hluboko v mé duši? Nikdo mi nemůže dokázat nějaký zločin. Hlavně, že je v pořádku to, co je navenek vidět.

9. Proč bych se měl zabývat konflikty druhých? Ať si sami rozbijí hlavu. Já chci mít svůj klid.

10. Proč bych měl něco riskovat? Počkám, až uvidím, co dělají druzí. Hlavně nevybočovat z řady.

 

Příloha č. 25

 

Báseň

[In: Pintíř, Muchová: Rosteme ve víře. Portál. Praha 1992, s. 54.]

 

Ten mrzák,

kterého jste navštívili na Františku,

na klinice,

doma v jeho pokoji,

• vždyť on o berlích nika nedojde -

to jsem byl já.

Ten žebrák, který s poutnickou holí přistoupil k vašemu prahu,

a hledal nocleh, v Betlémě odepřený,

nebo ten poutník, co u vás našel domov,

to jsem byl já.

A ten hladový,

kterému jste dali najíst a napít,

vy, nebo někdo jiný,

kdekoliv ve světě,

který se ani nemusí jmenovat

„rozvojový“

to jsem byl já.

Ten trestanec,

kterému ve vězení tolik pomohlo

přátelské gesto,

slovo útěchy , které ulehčilo

pouto donucení,

to jsem byl já.

Ten uprchlík,

kterému jste dali přikrývku,

aby se přikryl,

plášť, když trpěl zimou ve vaší,

pro něho tak cizí, zemi,

to jsem byl já.

Ten mrtvý,

jehož jste důstojně pohřbili,

když měl být jen odklizen,

to jsem byl já.

Hlad a žízeň, nahota a nemoc,

cizota, násilí a smrt –

to vše jsem zakusil,

na těle i v nitru, v Betlémě,

v zahradě Getsemanské, na Golgotě

a na všech křížích

mých nejmenších sester a bratrů.

 

Příloha č. 26

 

Teorie nenásilí M. Ghándího

[In: Roche Olivar, R.: Etická výchova, Orbis Pictus Istropolitana, Bratislava 1992, s. 182.]

 

Nenásilí ve své pozitivní formě, se rovná širší lásce, větší srdečnosti. Když jsem vyznavačem nenásilí, musím milovat svého nepřítele. K člověku, který jedná nesprávně, anebo který je můj nepřítel, nebo cizinec, se musím chovat tak, jakoby to byl můj pobloudilý otec nebo syn. Podle mého názoru nenásilí není pasivita. Nenásilí, jak ho chápu já, je nejaktivnější síla na světe… Odevzdání se nenásilí vylučuje zbabělost a slabost… Nenásilí a slabost jsou neslučitelné… Nenásilí jednoznačně vyjadřuje zákon univerzální lásky chápaný jako zákon života.“

 

  

Otázky k osobnímu zamyšlení, zpytování svědomí a duchovnímu růstu určené biřmovancům podle Katechismu katolické církve pro mládež

 

1. kapitola

• Uvědomil jsem si už někdy, že mě osobně Bůh stvořil z lásky a že jsem v jeho očích vyvolený a vzácný, že jsem jeho milované Boží dítě?

• Mám nějaké problémy s přijetím sebe sama? Proč?

• Které komplexy méněcennosti mě trápí? Mluvil jsem o nich  s lidmi, kteří mě mají rádi a s Bohem ?

• Vidím na sobě také to dobré a krásné?

• Hledám opravdu vytrvale a usilovně Boha: ve svém srdci, v okolnostech mého života, v přírodě, v církvi, v liturgii, ve svátostech?

• Jak se vyrovnávám s tím, že spousta lidí Boha popírá a nevěří v něho? Která z jejich námitek nalézá ozvěnu v mých vlastních pochybno0stech o Bohu?

• Jak se vyrovnávám se svými pochybnostmi ve víře? Odsouvám je stranou nebo se snažím najít na ně odpověď ve studiu, v modlitbě, v duchovních rozhovorech?

• Jaké jsou mé představy o Bohu? Zamyslel jsem se již někdy nad falešnými obrazy Boha: Soudce, Přítelíček, Dědeček, Automat dáš –dostaneš, pan Lhostejný……

 

2. kapitola

• Jak daleko jsem došel na cestě mého osobního vztahu k Bohu? Je Bůh pro mě milovanou a blízkou Osobou nebo někým Vzdáleným a Nedostupným?

• Která z postav Starého zákona (Noe, Abrahám, Mojžíš) je mi nejvíc blízká a proč?

• Uvědomuji si, že i se mnou Bůh uzavřel smlouvu v okamžiku mého křtu? Co z toho pro mě vyplývá?

• Kdy jsem ve svém životě zakusil Ježíšovu blízkost a pomoc?

• Oslovilo mě nějaké soukromé zjevení uznané církví a pomáhá mi na cestě víry( Lurdy, Fatima, P. Pio, Boží milosrdenství…) ?

• Jaký je můj vztah k Písmu svatému? Zakusil jsem již někdy při jeho četbě, že ke mně osobně v něm mluví Bůh?

• Chápu, že učitelský úřad církve, který mi předkládá interpretaci Božího slova, je pro mě velkým darem, abych Písmo svaté dobře chápal a lépe mu rozuměl?

• Která místa ve Starém zákoně mě zneklidňují a proč?

• Která místa Starého zákona mám naopak rád?

• Které místo Nového zákona mě nejvíce oslovuje a je mi blízké?

 

3. kapitola

• Zakusil jsem ve svém životě situaci, kdy přímo mě Bůh oslovil, kdy jsem zakusil jeho blízkost a přítomnost?

• V jaké životní situaci jsem Bohu nedůvěřoval a proč?

• Za jakých okolností mi bylo těžké přijmout nebo uskutečnit vůli Boží?

• Děkuji Bohu dostatečně za dar víry?

• Zabývám se alespoň občas myšlenkami na svoji osobní spásu?

• Je moje víra v Boha nesena více strachem z Boha než láskou k němu?

• Nežiji pouze „nedělní křesťanství“ ? Projevuje se má víra v mém každodenním životě a láskou k lidem s nimiž se setkávám?

• Znám životní příběh někoho, kdo uvěřil a změnil svůj život?

• Přečetl jsem si už někdy životopis některého z mučedníků pro víru ?

• Jaký je můj vztah k církvi?

• Jak prožívám svůj vztah k církvi? Chodím pravidelně na bohoslužby, přijímám svátosti?

• Jak se zapojuji do života farního společenství? Pracuji nebo jen kritizuji nedokonalosti ostatních?

• Jak svědčím o své víře doma, ve škole, na pracovišti? Jak dokážu druhým vysvětlit některé mýty, které o církvi ve společnosti kolují?

• Jsem si vědom, že i já, můj život vytváří církev nebo chápu církev více jako instituci kněží a biskupů, která se mě netýká?

 

DRUHÁ ČÁST: VYZNÁNÍ VÍRY

• Přemýšlel jsem již někdy nad vyznáním víry, nad některou jeho formulací?

• Která část vyznání víry je blízká mému chápání a posiluje mě v těžkých chvílích života?

• Která část vyznání víry je mi nesrozumitelná?

• Ve které ze tří částí vyznání víry se potřebuji nejvíce zdokonalit: ve víře v Boha ve víře v Ježíše nebo ve víře v Církev?

• Uvědomuji si, že vyznání víry bylo podmínkou mého křtu? Jsem dostatečně vděčný rodičům a kmotrům, kteří vyznali víru za mě, pokud jsem byl pokřtěn jako dítě?

• Které okolnosti mohou vést ke ztrátě víry nebo ke ztrátě vztahu k Církvi? Prosím v modlitbě dostatečně za lidi, kterým se to stalo?

• Zažila moje osobní víra nějakou krizi? Jak jsem ji řešil? Prosím Boha, abych zůstal věrný ve víře až do smrti nebo v tom pyšně spoléhám pouze na vlastní síly?

 Průběžně bude doplňováno

 

 

 

Scénka na Mikuláše 2011

 

Svatá Anežka: Veronika Kamlarová

Svatá Zdislava: Barbora Šťastná

Svatý Jan Sarkander: Martin Klimeš

Svatý Jan Nepomucký: Petr Šťastný

Konferenciér: Jan Kohout

 

Konferenciér:

Dostal jsem tedy, milí přátelé, od svatého Mikuláše úkol, abych zde přivítal vzácnou návštěvu z jeho doprovodu. Prosím nejdříve obě dámy, aby přišly sem k mikrofonu. Mohly byste se nám nejprve krátce představit? Nejprve vy, vzácná paní (ukáže na Anežku)

Anežka:

Princeznou jsem měla být

krále Čechům porodit.

S chudobou jsem byla vdaná,

Krista v chudých milovala.

Na mou mocnou přímluvu

Bůh dal vlasti svobodu.

Konferenciér:

Zvláštní představování, vzácná paní. Jméno jste nám neřekla, jméno! Vaše jméno!

(Anežka ukazuje na ústa, že neprozradí a na děti, aby uhádly, kdo je)

Konferenciér:

Děti, tato vzácná paní chce, abyste uhodly kdo je. Víte to někdo?

Anežka:

Ano, správně, jsem princezna Anežka a mám radost, že mě děti poznaly. Vždyť jsem u Vás byla předloni na rorátech!

Konferenciér:

Tak první dámu bychom měli! A co ta druhá? Vzácná paní představte se, prosím!

Zdislava:

Manžela jsem milovala,

čtyři děti jsem mu dala.

Léčila jsem děti ubohé chudiny.

Dodnes léčím v Jablonném

vaše nemocné rodiny.

Konferenciér:

To je moc hezké, že jste manžela milovala a dětičky mu dala, ale jméno, jméno zapomněla? Aha zase chce, abyste, milé děti hádaly!

Zdislava:

Jsem ráda, že mně děti v Rudě znají. Dívala jsem se z nebe, jak byly letos v Jablonném u mého hrobu a pěkně se tam modlili za nemocného pana faráře a za své maminky a tatínky!

Anežka:

Podívej se, milá Zdislavo, pan farář už je zase zdravý, dobře ses v nebi přimluvila…. A maminek a tatínků, kteří se mají rádi je tu plný kostel. A těch dětí, co tu je! Myslím, že v Rudě nebudeš mít moc práce nebi s tím přimlouváním za ně…

 

 

 

Zdislava:

Ale, ale, Anežko, ty za těmi klášterními zdmi nežiješ vůbec v realitě! Děti i rodiče mají pořád u ucha jakési ty divné přístroje, říkají tomu mobily a volají a volají pořád na sebe jen né do nebe! Ale když si mají říci do očí slova jako promiň, mám tě rád, potřebuji tě, pojď si se mnou povídat a hrát tak prý nemají čas..!

Anežka:

A já jsem zase slyšela že mejlují a mejlují. Co je to za divné slovo? Asi to bude znamenat mytí – mejl je přece jako mejdlo.

Zdislava:

To asi ne, podívej se má milá, jak se ti všichni smějí!

Anežka:

Moje korunovaná hlava mi tedy říká, že to slovo mejlovat se nejvíce podobá slovo milovat. Ano, milovat, to bude ono!

Anežka:

Milá přítelkyně, ale tady jsem ve 21. století ne za našich časů!“ Dnes už lidé neví, co je to milovat, milovat doopravdy, milovat Boha z celého srdce a bližního jako sebe.

Konfernciér:

Dovolte milé dámy, abych Vás přerušil. I v našich časech víme, co to znamená mít rád. Děti vám to určitě vysvětlí. Pojďte sem někdo a řekněte co to znamená mít rád?

Zdislava a Anežka:

Mít rád je přát dobro, pomáhat, odpouštět, tišit smutek a pláč, nechovat v srdci k nikomu zášť! Ani nejlepší lékaři a nemocnice nevyléčí hříchem zašpiněné lidské srdce! (ukloní se a odejdou)

Konferenciér:

Hm, zašpiněné hříchem…lidské srdce…zvláštní slova těch svatých…o tom by mohli něco přece vědět ti dva pánové z Mikulášova doprovodu? Co říkáte, pozveme je k mikrofonu?

Sarkander:

Tak pojď, starý brachu, je vidět, že tu bude plno práce pro nás.

Nepomucký:

Nediv se, hříchy lidí jsou přece stále stejné. Zpovědnice už toho slyšely…

Konferenciér:

Pánové, ale tady v Rudě máme zpovědnici novou, ta toho ještě moc neslyšela! Pan farář tam sedí často zcela sám a čeká a čeká…Asi se v Rudě tolik nehřeší jako za vašich časů!

Sarkander:

Ani bych neřekl. Kolem mne se zabíjeli vojáci a dospělí, vy dnes zabíjíte ještě nenarozené děti…

Nepomucký:

To víš bratře, každá doba má svoje. Kdybych nevěřil v Boží milosrdenství odpuštění, zoufal bych si i za mých časů. Taky to nebyla žádná idyla…

Konferenciér:

Pánové, ale vy jste se nám ještě nepředstavili. My vůbec nevíme, co jste zač?!

Nepomucký:

Shodili mě do Vltavy,

když si se mnou nevěděli rady,

jak zpověď ze mě vymámit.

Měl jsem sílu Krista nezradit!

Konferenciér:

Zase Pane mluvíte v hádankách? Děti víte, kdo to je?

A teď se nám prosím představte vy, vzácný pane!

 

Sarkander:

V Olomouci na skřipci

týrali mě biřici:

„Pěkně nahlas nám tu pověz

o čem byla jistá zpověď!“

„Raděj duši vypustím,

než Vám zpověď prozradím!“

Konferenciér:

Ví někdo, z vás, děti, koho v Olomouci natahovali na skřipec?

Pánové, můžete nám říci, proč jste přišli o život? Vy jste pane Nepomucký neuměl plavat?

Nepomucký:

To je jednoduché. I když nás od sebe dělilo mnoho let, oba jsme byli kněží. A stejně jako dnes k nám lidé chodili ke zpovědi a ze zpovědi kněz nesmí nic prozradit, to by byl velký hřích. Raději jsem umřel a než bych králi něco prozradil. A jen tak mimochodem: Zkusil jste už někdy plavat svázaný a v pytli?!!!

Sarkander:

I na mě chtěli vymámit zpovědní tajemství. Taky jsem neřekl nic. Ale dokázal jsem to jen s pomocí Boží a tvou, milý příteli, určitě ses za mně v nebi přimlouval, vždyť jsi byl o tolik let starší!

Nepomucký:

Jsem rád, že náš český národ má hned dva mučedníky zpovědního tajemství. Přimlouvám se i za dnešní kněze. Ale ještě víc za ty, kdo se zpovídají. Aby litovali svých hříchů z lásky k Ježíši a byli šťastní.

Sarkander:

Podívej se, kolik je zde šťastných lidí. Lidí, kteří chodí ke zpovědi. Kteří chtějí být krásní…

Konferenciér:

Pánové, moc Vám děkuji za vaše slova. Ale co když se stane, že lidé budou chtít chodit ke zpovědi, ale nebudou kněží, kteří by je zpovídali?

Nepomucký:

Já vím, že mladí muži dnes nechtějí být kněžími. Ono to moc nenese, chce to oběť a odříkání a ty se nenosí.

Sarkander:

Nebuď tak pesimistický, bratře! Lidé se i tady v Rudě modlí, aby Pán Bůh dal českému národu nová kněžská povolání a určitě i tady v Rudě nejedna maminka touží, aby její syn se stal knězem !

Nepomucký:

Kéž by takových maminek bylo hodně! I tatínků, aby kluky pořádně vychovali!

Konferenciér:

Dobře se vás, Vážení pánové poslouchá, ale čas nám běží. Máte minutu na rozloučenou a v nebi se přimlouvejte…

Nepomucký, Sarkander:

Děkujte Bohu za Vašeho kněze,

jehož služba zpovědníka vám mluví Boží něze.

Otvírejte mu rádi srdce svá,

Bůh rád vám skrze něj

odpuštění hříchů dá.

 RORÁTY S PANNOU MARIÍ

  

Začátek mše svaté: OTEC MICHAL: Připomínka hesla z neděle: BDĚTE

1. rorátní promluva: MARIINA KRÁSA - Mládí a zasnoubení s Josefem - sedmikráska

ÚVOD (Otec Michal)

Milé děti, kdybych se vás zeptal, kdo z lidí vás má na světě nejraději, určitě mi řeknete, že je to vaše maminka. I já bych tak odpověděl. Vím, že si v náboženství říkáte, že ten, kdo věří v Pána Ježíše má maminky dvě. Tu svoji zde na zemi a tu druhou v nebi - Pannu Marii. Jistě máte svoji maminku moc rádi a často na ni myslíte, i když ji zrovna nevidíte. A stejně tak i my chceme v letošním adventu myslet s láskou na Pannu Marii, která je v nebi u svého Syna Ježíše, a proto ji nemůžeme vidět. Ale dnes ráno přišla sem za námi, aby nám něco řekla o svém životě. – pustit hudbu

MARIA:

Milé děti, vy si mě možná přestavujete takovou, jak vypadám na tomto obrázku, jako Paní a Královnu. Ale v době, kdy jsem žila na zemi jsem byla úplně stejný člověk jako jste vy. S mojí maminkou Annou a tatínkem Jáchymem jsme bydleli v malém domku v městečku Nazaretě. Měli jsme políčko, kde jsme pěstovali obilí na chlebové placky. Já jsem se staralo se o ovce a kozy a také o našeho oslíka, toho jsem měla opravdu moc ráda! Chodil za mnou všude jako pejsek. Jen do zahrady nesměl. Tam jsem chodívala raději sama, aby mi nezničil moje kytičky, které jsem měla tolik ráda! A ráda jsem je někomu dávala. Jednou jsem mé mamince Anně natrhala k svátku krásnou kytičku sedmikrásek.

„Maminko, proč se ta kytička jmenuje sedmikráska?“ zeptala jsem se maminky Anny. „Ta kytička nám má svým jménem připomínat, že máme být krásní jako ta kytička“, odpověděla mi maminka. „Ale proč zrovna sedmi – kráska?“ „Bůh chce, aby každý člověk, kterého stvořil byl krásný, protože ho stvořil ke svému obrazu. I ty se mu, Marie, podobáš!“ „Mám krásné vlasy a oči a nos a zuby! I šaty mám krásné?“ „Samozřejmě. Ale Bůh chce jinou krásu – krásu duše a srdce. Vždycky, když mě posloucháš, pomáháš mi, modlíš se a jsi dobrá ke všem lidem a ani nepomyslíš na nic zlého, jsi nejkrásnější ze všech lidí na zemi.“ „Maminko, tak já budu ráda celá krásná po celý svůj život“, odpověděla jsem jí, aby měla ze mě radost.

OTEC MICHAL:

Malá Maria byla opravdu moc krásné a hodné děvčátko. Její tatínek i maminka se často divili, že nezlobí jako jiné děti. Vesle si hrála, zpívala a všichni lidé v Nazaretě ji měli rádi. To dítě je pro nás velkým darem Božím, říkali si často a přemýšleli, jaký bude její další život. Tatínek Jáchym jí brzy našel ženicha, jak to tehdy bylo zvykem. Hodného tesaře Josefa z rodu Davidova.

MARIA:

Milé děti, na tento rozhovor s mojí maminkou Annou o sedmikráskách jsem si vzpomněla, když mi po nějakém čase můj snoubenec Josef přinesl kytičku sedmikrásek. Zadívala jsem se tehdy do jeho dobrých očí, byly modré a čisté jak studánky! „Maria“, řekl mi tehdy, „nesu ti sedmikrásky, protože ty jsi také sedmkrát krásná: dobrá, pokorná, zbožná, čistá, pracovitá, pozorná a laskavá.“ Já jsem se tehdy nad tou chválou červenala, bylo mi totiž teprve 14 let a Josef byl už dospělý muž! Jak já jsem ho obdivovala! V jeho přítomnosti jsem se cítila šťastná a v bezpečí, protože z celé jeho bytosti vyzařoval pokojný klid. Byl zručným tesařem a všichni si ho ve městečku vážili. Těšili jsme se, jak budeme společně žít, jak vychováme naše děti. Trochu jsme se obávali budoucnosti, protože naše země byla pod nadvládou mocných Římanů. Obávali jsme se, jak zaplatíme vysoké daně, nepatřili jsme mezi bohaté! Ještě si pamatuji modlitbu, kterou jsme se s Josefem při našich setkáních často modlili: Bože, vyslyš naše prosby a pošli našemu národu osvoboditele. Sešli nám zachránce, Mesiáše, jak jsi to slíbil prorokům!

Konec mše svaté: OTEC MICHAL: Ať vám sedmikráska připomíná, že být krásný znamená především být dobrý. Milé děti a nyní můžete nalepit sedmikrásku Panně Marii na cestu. Dostanete také malý dárek pro radost a na faře dobrou snídani.

2. rorátní promluva: MARIINA ČISTOTA – Zvěstování – lilie

ÚVOD (Otec Michal): Milé děti, Pannu Marii jsme v minulých rorátech opustili ve chvíli, kdy si se svým snoubencem tesařem Josefem plánovali budoucnost. Modlili se společně za to, aby Bůh poslal proroky slibovaného zachránce, Mesiáše, který by jejich zemi osvobodil od mocných nepřátel. Představovali si, že budou žít v malém domku v Nazaretě a budou mít hodně dětí, protože mít hodně dětí bylo v té době znamením velkého Božího požehnání. Bůh však měl jiný plán. Poslechněte si Pannu Marii, ať nám o tom řekne sama. – pustit hudbu

MARIA: Milé děti, když jsem byla malá, ráda jsem si s maminkou Annou četla v Bibli. Některé části jsem znala zpaměti. Moje oblíbené místo bylo v knize proroka Izaiáše. Dodnes ho znám zpaměti: „Hle, Panna počne a porodí Syna a dá mu jméno Emanuel – to je Bůh s námi“. Představovala jsem si stejně jako všichni moji současníci, jaké to bude, až přijde vytoužený Mesiáš. Těšila jsem se, že to bude mocný král, který vyžene nepřátele ze země a nastolí na zemi Boží království lásky a pokoje. Vzpomínám si také, že jsem se jednou maminky ptala, jak je možné, že Panna počne děťátko, vždyť je přece všem jasné, že každá žena, která chce mít dítě s mužem pannou být přestává. Maminka Anna mi vysvětlila, že Mesiáš se narodí jiným, tajemným způsobem, než obyčejný člověk. A že si Bůh k tomu vybere tu nejkrásnější ženu, která kdy byla na světě. Ženu, která bude čistá a krásná jako lilie, nebude mít duši zašpiněnou žádným hříchem, žádným zlem. Proto jsem měla lilie velmi ráda, připomínaly mi mou touhu po Mesiáši. Také Josef mi lilie často nosil. Říkal mi při tom: „Maria, ty voníš ještě krásněji, než tato lilie, ty předčíš její krásu. Ještě nikdy jsem od tebe neslyšel nepěkné slovo, urážku, ty máš tak čistou duši, že je průzračná jako studánka, není v ní ani stopa špíny hříchu. Jak jsi krásná, jak jsi dobrá!“ Cítila jsem při těch jeho slovech, jak si mě Josef váží, že nevidí jen krásu mého těla, ale že rozumí také touhám mé duše. Jak je to krásné být milovat a být milován, říkala jsem často Bohu v modlitbě.

OTEC MICHAL: Marie s Josefem se měli velmi rádi a připravovali se na manželství. Dobře znali přikázání desatera a proto spolu před svatbou nebydlili a čekali s projevy lásky až jim k tomu Bůh dá své požehnání, protože věděli, že Bůh to s nimi myslí dobře a chce jejich lásku chránit a rozvíjet. A tak Maria s myšlenkou na milovaného Josefa dál plnila své každodenní povinnosti: krmila oslíka, pekla chlebové placky, zalévala květiny v zahrádce. Jednoho dne byla Maria ve své světničce úplně sama a tiše se modlila. A tehdy se stalo něco zvláštního. – pustit hudbu

MARIA: Oslnilo mě náhle velké světlo, jasnější než slunce. Lekla jsem se tak, že jsem si klekla na kolena. Když jsem pozvedla oči, uviděla jsem v tom světle zářícího anděla. Pozdravil mě zvláštními slovy: „Buď zdráva, Maria, jsi plná milosti! Jsem archanděl Gabriel a nesu ti zprávu od Boha.“ Já jsem se velmi ulekla, protože se mnou ještě nikdy žádný anděl nemluvil. V tom strachu jsem si všimla, že anděl má v ruce bílou lilii, kterou mi podával a pak řekl: „Neboj se, Maria. Pán Bůh si tě vybral za matku svého Syna. Počneš a porodíš Syna a dáš mu jméno Emanuel, to je Bůh s námi.“ Ó, jak jsem se zachvěla při těchto slovech, které jsem tak dobře znala z Bible! Chtěla jsem se ujistit, že to, co prožívám, je skutečnost a ne sen. Proto jsem se anděla zeptala: „Jak se to stane, vždyť ještě nejsem za Josefa vdaná?“ Ale anděl mě ujistil, že s Josefem narození Mesiáše nemá nic společného. Řekl mi, že dítě bude počato zásahem Ducha svatého, ale pak se narodí jako normální děťátko. A že Josef ho bude opatrovat a chránit, dokud nevyroste. „Ano, ať se stane, jak to Bůh chce,“ řekla jsem andělovi, protože jsem byla zvyklá Boha vždy poslouchat v malých i velkých věcech. Až když anděl ode mě odešel, uvědomila jsem si, co se to vlastně stalo. Já jsem ta žena, o které mluví prorok Izaiáš! Mě si Bůh vybral za matku svého Syna, který přijde lidi osvobodit od hříchů, spasit je! Andělské světlo ve světnici potemnělo a já jsem zůstala sama se svým velkým tajemstvím…

Konec mše svaté: Otec Michal

Děti, ať vám lilie, kterou nyní nalepíte Panně Marii na cestu připomíná, že Bohu se líbí čistá duše, zbavená hříchů. Chraňte si čistotu těla i srdce ve světě plném nečistoty.

Začátek mše svaté: OTEC MICHAL: připomínka hesla z neděle: VYDEJTE SVĚDECTVÍ!

3. rorátní promluva: MARIINA POKORA – Návštěva u Alžběty – konvalinka

OTEC MICHAL:Minulý týden jsme Pannu Marii opustili ve chvíli, kdy zůstala sama se svým velkým tajemstvím. Anděl jí oznámil, že na ni sestoupí Duch svatý a stane se matkou Mesiáše, na kterého čekali izraelité mnoho let. Maria souhlasila s tím, co Bůh po ní chtěl, i když měla o svém životě jiné představy. Brzy pocítila, že bude maminkou. Ale vůbec to pro ni nebylo jednoduché. - pustit hudbu

MARIA: Moje komůrka po odchodu archanděla Gabriela celá potemněla. Světlo, které doprovázelo jeho návštěvu, bylo pryč. Cítila jsem v srdci nejen radost z toho, že si mě Bůh vybral pro svůj velký plán, ale také úzkost ze svého nového úkolu. Proč si Bůh vybral zrovna mě, chudou dívku z Nazareta? Proč si nevybral nějakou princeznu, královnu, dívku z bohaté rodiny? Já přece nejsem ničím zvláštní, ničím významná, nikdo na světě mě nezná! Jak se mám stát matkou tak velkého krále? Budu se vůbec umět postarat o dítě, vždyť jsem tak mladá a nezkušená? Často jsem chodila do naší zahrady a přemýšlela jsem nad svými otázkami. Právě tam rozkvetly konvalinky. Zdálo se mi, že jejich něžné zvonečky zvoní celému světu: Mesiáš je tu! „Kdybyste mi tak mohly poradit, komu se mám svěřit se svým velkým tajemstvím,“ šeptala jsem. „Jak to jen vysvětlím mému drahému Josefovi?“, trápila jsem se. Měl přece úplně jiné plány. Chtěl mít se mnou hodně dětí, ale teď bude všechno jinak. Když mi včera donesl kytici konvalinek, všiml si, že jsem zamyšlená a v jeho dobrých očích jsem četla otázku. „Maria,“ řekl mi aby mě rozveselil, „podívej se kolik zvonečků vyrostlo na jednom stonku konvalinky. To bude krásné, až budeme mít kolem sebe také tolik dětí, které budou zvonit jako zvonky konvalinek k Boží chvále!“ Mlčela jsem, protože jsem věděla, že to bude jinak. Děťátko ve mně rostlo a já jsem měla strach, co tomu řeknou lidé i Josef, až to na mě pozná. Cítila jsem, že sama mu to říkat nemám, že mi Bůh nějak pomůže.

OTEC MICHAL: Dobrý Bůh věděl o všech starostech, které tížily Mariino srdce. Poslal jí do cesty někoho, kdo jí bude rozumět a kdo dobře pochopí její tajemství. Její příbuzná Alžběta také čekala děťátko, ačkoliv už byla hodně stará. Marie pochopila, že také Alžbětu navštívil Bůh a že děťátko, které čeká, má také nějaké zvláštní poslání od Boha. Proto vzala svého milého oslíka, rozloučila se s rodiči i s Josefem a vydala se na cestu.

MARIA: Měla jsem velkou radost z toho, že Alžběta bude maminkou, vždyť se za to se svým manželem Zachariášem po celý svůj život modlila! „Ta nejlépe pochopí moje tajemství a bude se se mnou modlit k Bohu, aby mi poradil, jak mám své tajemství sdělit Josefovi,“ myslila jsem si. Alžběta na mě mávala na zápraží jejich domu a hlasitě volala: „Požehnaná jsi mezi ženami a požehnaný plod života tvého!“ Pochopila jsem hned, že Alžběta mé tajemství zná. Popoháněla jsem oslíka, abych byla co nejdříve u ní. Místo obvyklého pozdravu mi řekla: „Jak jsem si jen zasloužila, že matka mého Pána přišla ke mně? Když jsem tě uviděla, dítě se živě a radostně pohnulo v mém těle!“ Ani si, milé děti nedovedete představit, jakou jsem pocítila v té chvíli radost! Musela jsem všechnu svou radost a vděčnost Bohu hned vyzpívat: Velebila jsem Boha, že si vybral mě, chudou a nepatrnou dívku, že mi učinil velké tak věci, on mocný a svatý Bůh. Udělal to proto, aby pokořil všechny pyšné a povýšil všechny ponížené. Přichází na svět, aby hladové nasytil dobrými věcmi a bohaté nechal odejít s prázdnou, On milosrdný Bůh, který splnil svůj slib, že pošle na zem svého Syna. Věděla jsem, že všechno, co jsem a co se stalo, není moje zásluha, ale že Bůh sám si mě připravil, aby mohl uskutečnit svůj plán, jak zachránit svět před hříchem a smrtí. Věděla jsem v té chvíli, že mě budou i po staletích lidé uctívat a vy všichni, děti i dospělí, jste toho důkazem. Neříkám to proto, že bych se pyšnila, vždyť vše, co jsem, mám od Boha, ale proto, abyste se mnou počítali, abyste věděli, že vám rozumím, vám obyčejným, prostým a chudým lidem, vždyť jsem byla jeda z vás. A nezapomeňte, že jsem nazývána potěšení zarmoucených, uzdravení nemocných, útočiště hříšníků.

Konec mše svaté: OTEC MICHAL: Děti, Bůh nemá rád pyšné lidi, ale ty kteří mu děkují za všechno, co od něho dostali. Ať vám zvonky konvalinek připomínají, že máte Bohu radostně za všechno děkovat a mít z toho radost!

Advent a roráty se svatou Anežkou Českou

 ÚVOD – 1. NEDĚLE ADVENTNÍ

Máte rádi princezny? Loni jsme si v adventu vyprávěli o jedné španělské princezně, která přivezla do Prahy sošku Pražského Jezulátka.

Letos nás bude adventem provázet princezna Anežka  Česká.  Mohla se stát královnou, dokonce císařovnou. Anežka se však zamilovala do Pána Ježíše, vyměnila svou královskou korunu za korunu trnovou. Postavila v Praze nemocnici, kde pečovala o chudé a nemocné. Stala se  chudou řeholnicí. Na obrazech ji můžeme vidět, jak drží v ruce klášter, který založila a u  nohou jí často sedí ovečka. To vyjadřuje, že chtěla být ovečkou Boží a následovat Ježíše -   Božího Beránka.

Každou neděli dostanete část jejího obrazu s úkolem na celý týden. Za čtyři adventní neděle pak díly složíte a vymalujete si celý obraz. Ten, kdo bude na mši svaté v neděli nebo na rorátech a snažil se úkol plnit může si na  betlémskou louku dát ovečku jako symbol své lásky k Pánu Ježíši. Ze všech oveček pak uděláme  krásný vánoční řetěz a ozdobíme jim betlém v kostele.

ÚKOL NA 1. TÝDEN ADVENTNÍ:

Stejně jako svatá Anežka se budu snažit poslouchat svoje rodiče.

Kdo se chce dozvědět, proč jste dostali takový úkol, přijďte v úterý ráno do kostela v 6, 30 na roráty. Princezna Anežka tady určitě bude. Vezměte si lampičky nebo svíčky. Po mši svaté bude na faře připravena snídaně.

Za dnešní mši svatou si  už můžete dát ovečky na louku.

1. RORÁTY

ÚVOD

Legenda vypravuje

Jednou, ještě před narozením princezny Anežky, měla její maminka Konstancie sen.Viděla samu sebe, jak vstoupila do komory, kde byl uloženy její drahocené královské šaty. Uviděla mezi nimi viset šaty a plášť šedivé barvy a provaz, jakým se opásávají řeholní sestry svaté Kláry. Když se divila, kdo uložil tak hrubé a obyčejné šaty mezi její drahocené oděvy, uslyšela hlas, který ji říkal: „Nediv se tomu, neboť dítě, které nosíš, bude takové šaty nosit a stane se světlem celého českého národa.“

SCÉNKA

Vypravěč:

A  nyní už se podívejme, jaké bylo Anežčino narození. Píše se rok 1211. Na dvoře Krále Přemysla Otakara I. a jeho ženy Konstancie Uherské se stala radostná událost.

Přemysl: Pojďte se  mnou všichni radovat, narodila se mi dcera!

Sluha: Gratuluji, pane králi!

Přemysl: Díky. Takže kromě tří synů mám teď s Konstancií už čtvrtou dceru!

Sluha: Proč jste se zarazil, pane králi?

Přemysl: Nemám pro ni ještě jméno.

Sluha: To musíte napravit!

Přemysl: Vezmu to podle abecedy. Aničku už máme, bude se jmenovat Anežka!

Sluha: Skvělé, pane králi. Ohlaste to do celého světa!

Přemysl: Slyšte, slyšte, zdraví vás právě narozená princezna Anežka!

Vypravěč: Čas plynul a princezně Anežce byly za chvilku tři roky. Byla veliká jako třeba tady naše Zuzanka. A stalo se něco, co bylo v té době běžné. Zásnuby.

Konstancie: Anežko, pojď sem, musím ti říci něco důležitého!

Anežka: Už běžím maminko, i když jsem chtěla ještě nakrmit panenku.

Konstancie: Anežko, máme pro tebe ženicha.

Přemysl: Je to polský kníže Konrád.

Anežka: Konlád, to je divné jméno.

Konstancie: Až vyrosteš, vezmeš si  tě za ženu.

Anežka: A bude mít rád moje panenky?

Konstancie: To víš, že bude!

Vypravěč: Podle přání tatínka a maminky byla tříletá  princezna Anežka spolu o sedm let straší sestrou Aničkou poslána do kláštera v polské Třebnici, aby ji tam vychovali pro svého budoucího ženicha, prince Konráda. A jak to dopadlo si povíme zase příště.

ZÁVĚR

Děti, viděli jste, že malá princezna Anežka poslouchala svoji maminku a tatínka. Také vy se tento 1. adventní týden snažte více poslouchat své rodiče.

2. RORÁTY

ÚVOD

Legenda vypravuje

Protože však nemohla být skryta tak zářící lampa pod nádobou, rozšířila se  pověst o Anežčině kráse, moudrosti a dobrotě všude kolem v sousedních zemích a dostala se dokonce až k císaři. Ten vyslal jako před tím už k otci, nyní podruhé k bratru panny, posly s prosbou o manželství Anežky s císařem. Ona však chtěla v zástupu panen následovat Beránka, a tak vyjevila papeži Řehoři IX. prostřednictvím čestných a mlčenlivých poslů svůj úmysl stát se nevěstou Kristovou. Papež její úmysl podpořil.

SCÉNKA
Vypravěč: Minule jsme zanechali tříletou princeznu Anežku v polském klášteře, aby ji tam vychovali pro jejího budoucího manžela Konráda. Její ženich však záhy zemřel a tak se princezna Anežka po roce vrátila z Třebnice domů. Rodiče ji poslali do kláštera v Doksanech. Tam se učila číst a psát a dělat všechno, co princezny mají umět. Také  znát a milovat Pána Ježíše a s důvěrou se k němu modlit.  Po nějakém čase jí rodiče znovu začali hledat ženicha.

Konstancie: Anežko, je ti osm let, měla bys začít myslet na vdávání!

Přemysl: Abychom rozšířili náš vliv, bylo by dobré si vzít Jindřicha VII., knížete z Německa.

Anežka: Je to nutné, tatínku?

Přemysl: Ano, je to nutné.

Vypravěč: To tatínek řekl a poslal Anežku na výchovu ke dvoru německého císaře. Když bylo císaři Jindřichovi 15 let, najednou se rozhodl:

Jindřich: Anežku, si nevezmu. Anežku nechci! Ne a ne a ne!!

Vypravěč: Anežku a hlavně její rodiče toto odmítnutí  mrzelo, ale zanedlouho se ozvali jiní nápadníci. Ucházel se o ni anglický král a potom dokonce samotný císař Fridrich!  Mohla se stát císařovnou, nejmocnější ženou Evropy. Ale princezna Anežka mu řekla prostě a jednoduše:

Anežka: Ne!

Vypravěč: Měla totiž úplně jiný plán! Jaký? To si povíme zase příště. 

ZÁVĚR

Děti, princezna Anežka se ráda učila a modlila. Snažte se v tomto týdnu o pečlivou přípravu do školy  modlete se každý den u adventního věnečku.

 3. RORÁTY

ÚVOD

Legenda vypravuje

Princezna Anežka  nechala vystavět v Praze dům pro nemocné ke cti svatého Františka. Bratři se tam starali o nemocné a o každého, kdo to potřeboval. Prodala své klenoty a za svoje věno dala postavit  klášter pro chudé sestry svaté Kláry. Potom odložila královské šaty, oblékla si oděv nejchudších, řeholní hábit a  sama vstoupila do tohoto kláštera, aby se zde modlila za svůj národ. Vždy považovala druhé za lepší, než byla sama. Svou pokoru projevovala služebnými pracemi, které konala. Topila v sále, pracovala v kuchyni, kde se vařilo nemocným, umývala nádobí, čistila příbytky sester, vlastníma rukama prala a zašívala šaty chudých. Nechtěla druhým vládnout, nýbrž sloužit. Byla druhým svědkyní Ježíšovy lásky, kterou sama zakoušela.

SCÉNKA

Vypravěč: Vzpomínáte si, že princezna Anežka odmítla nabídku k sňatku se samotným císařem? Sama si vybrala jiného ženicha.

Anežka: Vybrala jsem si ženicha, který nezklame. Ženicha, se kterým budu šťastná. Ženicha, který mi dá život věčný.

Konstancie: Ale Anežko, vždyť máš všechno, co si můžeš přát! Ty se opravdu nechceš vdát  chceš a vstoupit do kláštera?

Anežka: Ano, maminko.

Konstancie. A víš, co tě tam čeká?

Anežka: Nevím co, ale vím, kdo mě tam čeká. Je to Ježíš, který mě vezme pod svoji ochranu. Svoji královskou korunu mu dám a vezmu si jeho trnovou.

Vypravěč: Řekla princezna Anežka a založila v Praze nejdříve nemocnici a potom klášter, do kterého sama vstoupila. Žít v klášteře není nic snadného. Brzy ráno vstávat, modlit se,  žít v odříkání. A sloužit sestrám i chudým.

Anežka:  Můj Bože, dnes mě bolí ruce od toho, jak jsem drhla sestrám podlahu v celách. Ruce mám rozpraskané od mytí nádobí a praní prádla pro chudé. A tolik jich přichází každého rána ke klášterní bráně! Já nemám tolik sil, abych je všechny nakrmila a potěšila, vezmi je Ježíši, můj Králi, všechny pod svoji ochranu!

ZÁVĚR
Děti, princezna Anežka dělala mnoho dobrých skutků a pomáhala všem. Snažte se v tomto týdnu vykonat mnoho dobrých skutků a ochotně pomáhat, zvláště mamince a tatínkovi.

 4. RORÁTY

Legenda vypravuje

Anežka žila v klášteře téměř padesát let. Po celou dobu myslela na Ježíšovo utrpení na kříži, které vyjadřuje utrpení všech lidí, kteří se nemohou bránit zlu. Konala mnoho postů, neustále se za trpící modlila a pomáhala jim, jak jen mohla. Krátce před smrtí Bůh uzdravil na její přímluvu nemocnou sestru, která nemohla chodit. V pondělí 2. března 1282 cítila Anežka velkou radost a její tělo bylo zahaleno do světla. Když řeholníci sloužili mši svatou, tak právě v době, kdy pozdvihují eucharistii na znamení Ježíšovy smrti, odevzdala princezna  Anežka svůj život Bohu. Vstoupila s pod ochranou andělů do nebeské slávy, ke svému Ukřižovanému Králi – Ježíši.

SCÉNKA

Vypravěč: V Praze bylo tolik chudých, že Anežka se svými sestrami nestačila mírnit jejich bídu. Modlila se k Bohu, aby jí vnukl nějaký nápad. Se souhlasem papeže založila nový  mužský řád, který se měl o chudé a nemocné starat. Anežka přemýšlela, jak ho nazvat.

Anežka: Mohli by se jmenovat třeba anežkovníci, ale to zní divně. Pojmenuji je podle oblečení. Budou to křížovníci s červenou hvězdou.

Vypravěč: A stalo se tak. Křížovníci s červenou hvězdou žijí mezi námi dodnes a slouží lidem. Můžeme je  potkat třeba v Praze. I když Anežka žila v klášterní samotě, všichni se k ní utíkali o pomoc a radu. Trápily ji také hádky a rozbroje v její vlastní rodině. Dožila se toho, že její synovec, kterého měla velmi ráda, král železný a zlatý, Přemysl Otakar II. padl v bitvě na Moravském poli.

Přemysl: Au, a je po mně.

Vypravěč: Anežka zemřela tři roky po jeho smrti v temném období dějin našeho národa, jak o tom vypráví opera Braniboři v Čechách.

Anežka: Byla jsem pochována ve svém klášteře v Praze. Dodnes se jmenuje Anežský klášter. Moje tělo pak různě přenášel, až ho nakonec ztratili... Až letos, dvacet let po mém svatořečení, ho prý našli. Uvidíme, jestli našli opravdu mě!

Vypravěč: Protože Anežka zemřela v pověsti svatosti, její příbuzní se snažili aby byla brzy prohlášena za svatou. Trvalo to však více než 600 let.  Princezna Anežka byla svatořečena Římě, 12. listopadu 1989.

Anežka: Papež Jan Pavel II., který mě prohlásil za svatou, toho dne  volal na náměstí svatého Petra: Slyšíte? Až bude Anežka svatořečena, bude v Čechách dobře! Já jsem to v nebi dobře slyšela. Tak se nedivte, že se stal zázrak a do mé milované země se vrátila svoboda. Mám vás totiž všechny velmi, velmi ráda. Vždyť jsem vaše, vaše česká princezna.

ZÁVĚR:  

Děti, princezna Anežka velmi milovala svou rodinu. Denně se modlete u adventního věnečku za lásku a porozumění ve vaší rodině a v rodinách celého světa.